Na úvod svého dnešního povídání se omluvím, že obrázky nebudou jen mé, a tak dle přání autorského zákona uvádím, že i pro děti ve škole je používáme od strýčka Google a pokud by někdo z vás náhodou poznal své foto dílo, napište do poznámek, jak jste nadšení, že jste námi učiteli pro děti vzorem užíváni 😀

Vrba. Jak obyčejně to zní. Nějaký keř či strom, co jich vůkol nás roste. Zejména pak na vlhčích půdách, mnohde kolem rybníků, rybníčků či vodních toků.

Ovšem, kdo je zahradník ví, že vrb je celá řada.
Pietní a památná místa zdobí vrba smuteční, v zahrádkách se trojbarevnými lístky chlubí Hakuro-Nashiki neboli japonská vrbička. V zápalu euforie z objevování nového si spousta lidí vysadila do zahrádky vrbu kroucenou – ať už vzpřímenou zelenou nebo žlutou převislou.
Naši dědouškové a bábinky v jinošském věku měli rádi vrbu jívu. Děvčata si nosila do vázičky kočičky a kluci si z ní uměli vyrobit píšťalku, kterou pak na ta děvčata pískali, až se hory zelenaly.

Babka na jaře

Kdo je košíkář, ten ví ještě kousek víc.
Možná nezná všechny druhy a kultivary a odrůdy všech tech vznešených i obyčejných krásek s jemnými lístky a něžnými prvními kvítky ve tvaru kočiček, pro které by včela bodla (áááách, nektar).
Ale ví své a zná všechny vrby ve svém okolí, ze kterých se dá nastříhat proutí a potom plést.
Konopiny, amerikany, mandlovky, rakovice neboli vrby purpurové, to jsou ty nejčastěji používané. Každá má trochu jiné proutí a trochu jiné věci se z nich pletou.

Vrbové palice

Na obrázcích pana Lady byly u rybníčka vrby palice. Sedával na nich strejček vodník a štupoval si fusekle a bafal při tom z fajfky. Na jaře tu vrbu ostříhali kluci na píšťalky a na pomlázky. Předtím si z ní ale pantátové nastříhali dobré pruty na pletení.
Tyhle vrby potkávám při svých toulkách po horách u starých chalup nebo u potůčků. Pár pokřivených věkovitých kmenů na zimu střapatých, na jaře pěkně na vojáka střižených a přes léto zelenými proutky s lístky na kolemjdoucí mávajících.

Mladý prutník

Dnešní košíkáři již pěstují vrby intenzivně, v prutnicích.
Prutník si před výsadbou vrby dobře připraví. Na podzim prohnojí, poorají, na jaře prokypří a pak vysazují. Hezky ručně, 30 cm dlouhé řízky pomocí bodla (kolíku).
Ne pozdě, aby nevysychaly a ne brzy, aby nezmrzly.

Pak se o vrbu pěkně starají, okopávají a odplevelují (dobře – slámou si jí namulčují, kdy by pletli košíky). A když už tu vrbu v prutníku mají, tak ji každý rok na babku sestříhají.
Tyhle babky nejsou vysoké, drží si je hezky u země, aby jim vrba dávaly krásné dlouhé pruty.
Každý rok všechny proutky – dlouhé, rovné i ty zakroucené nebo zlomené.
Aby se druhým rokem nevětvily a vrbě živiny neubíraly a každý rok nové jednoleté pruty vyrostly.

Příprava řízku

A víte, že ty vrby se musí sázet pěkně nahusto, aby se do široka nepokládaly a pěkně nahoru rostly.
Až pojedete kolem prutníku, budou seřazené v řadách jako vojáci. Jedna vedle druhé, dlouhé proutky k nebi natahovat a snít.
Snít, že z nich jednou bude košík nebo ošatka a nebo proutěné křesílko, na které si někdo sedne do stínu s šálkem dobré kávy a bude přemýšlet o těch zelených lístečcích, o těch mracích, ke kterým lístečky vzhlížely,  a bude jim tam spolu dobře.

Můj mini prutník

První díl seriálu Povídání do košíku najdete zde.

Zdroj doprovodných vyobrazení:
obr. nový prutník – rodinnezahrady.cz
obr. babka na jaře – vianatura.cz
obr. vrbové palice – archiv ireceptar.cz

Děkuju za další díl krásného povídání a hned se ptám – našli byste si vrbu, kdybyste potřebovali? 🙂