Poslouchala jsem kvíkání animovaných hlásků z obýváku a bylo mi jasné, že tomu velmi brzy udělám konec. Babička nebabička, nějak v sobě mám zakódované, že tohle se dětem povoluje jen na dobu určitou. A tu dobu u nás určuju já.
Nejsem barbar, nevypínám televizi uprostřed aktuální epizody, dávám přednost civilizované domluvě. Odlepení od napínavých příběhů tedy proběhlo v klidu. Zatímco malá Kačenka se s nadšením vrhla ke svým pastelkám, Patrick se začal zarputile nudit. Jako starší se cítil koncem oblíbené zábavy dotčen, takže odmítl začít s nějakou smysluplnou činností.
I zavolala jsem si ho k sobě a pravila: „Jestli máš ty příběhy tak rád, proč si nevymyslíš nějaký svůj?“ Podíval se na mě, jako bych na něj mluvila japonsky. „Je to snadné,“ pokračovala jsem. „Prostě vstup do toho světa a vymysli si pro své oblíbené postavy nový děj. Bude tě to bavit!“ Nyní už pochopil – ale nevěřil. Později se ukázalo, že jsem tehdy semínko zasela… dnes je Patrick druhák a píše už své druhé dílo! 🙂
Teď přišla na řadu Kačenka. Chtěla pohádku. Zrovna jsem měla trable a nemohla číst, takže jsem jednu začala tvořit takříkajíc za pochodu. A holčičku zapojila do děje. Nechtělo se jí – je úžasná posluchačka a děj hluboce prožívá – ale já sama jsem chvilkami nevěděla, kam příběh půjde dál, bylo tedy třeba vymýšlet.
Tak například – co si má vzít s sebou malá princezna zachraňující své ještě menší sestřičky, které unesl drak? Takový meč třeba nepřicházel v úvahu, vždyť by ho ani neunesla! Ale co taková železná pánev? Když už byla v královské kuchyni… nešel by drak třeba uplatit nějakou mlsotou?
Užily jsme si to a příběh zdárně dokončily. Nevím, jestli si bude chtít Kačenka dál vymýšlet. Svoje tvůrčí schopnosti směruje hlavně do všelijakých výtvarných technik. Ale kdo ví, třeba se jí zalíbí i tento let na křídlech fantazie… 🙂
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2021
Dnes se tedy ptám – v jaké oblasti nejradši vyrážíte do říše fantazie? Píšete, vyprávíte, malujete, tančíte, pečete (zákusky či keramiku:)), vaříte, šijete, pletete, háčkujete…? V jaké oblasti nejradši tvoříte? 🙂
A pak jednu speciálně pro rodiče nebo prarodiče malých dětí ujíždějících na kreslených pohádkách – co vede u vás? Opravdu mě to zajímá, protože za sebe musím říct, že některé příběhy snáším (jako dospělá) podstatně lépe než jiné. Třeba „Tlapková patrola“ je z mého hlediska naprosto ok, „Ledové království“ má aspoň sem tam vtip, „Šmouly“ upřímně nesnáším, z Pokémonů jsem na rozpacích…
Tlapková patrola
V uplynulých měsících jsem měla tu čest (hmmm) shlédnout několik dílů španělského kocoura v botách a krále Jelimána. Upřímně řečeno, byla jsem z obou děl mírně řečeno rozpačitá.
Sakryš, dneska se sem dostanu vždycky tak na čtvrtý pokus.
Dopoledne to šlo, ale teď to zase zlobí. Andy opět reklamuje…
Ledovým královstvím, kdy navíc v barvě vyvedená Naše holky prošly obdobím disneyovských pricezen (nikdy jsem si nezapamatovala, která je která) a pak samozřejmě Anna, Elsa, případně Olaf byli úplně na všem. 🙂 Povinně jsem zhlédla, nebylo to nejhorší, jen jsem se těšila, až bude na scéně sob nebo aspoň Olaf. D) K srdci mi nepřirostla Kouzelná beruška a černý kocour. Prostřední Kristýnka byla jednu dobu zahleděná do hraného seriálu H2O: Stačí přidat vodu (o třech kamarádkách proměněných v mořské panny) – to je taková milá neškodná záležitost pro dívky. Viktor měl rád Spidermana. Kolektivně je už dlouhou dobu v kurzu Harry Potter. 🙂
Díky, Hančo, za přehled – aspoň vím, co mě asi čeká:)) Popravdě se docela těším, až přijde na řadu Harry Potter – knížky se mi v podstatě líbily, až na to, že rychle utečou malým dětem – od nějakého čtvrtého dílu už je to pořád hororovější.
Tak nějak jako Yga, Aňa Ledové království a Matěj Tlapková patrola, ale je ještě malej, moc tomu nedá, resp. koukal by, ale nejsem si jistá jak moc tomu opravdu rozumí (2 a půl roku).
Když byla Ani malá, bývala tady hodně často a já jí vždycky večer vyprávěla pohádku o veverce, kterou jsem si celou vždycky vymýšlela. Já bych jí byla ráda četla, ale ona si musela i prohlížet obrázky a to na spaní moc nebylo :-). Tak jsem vymýšlela – poslouchala celá napjatá a pak, když to dobře dopadlo, usnula. Problém byl, když pohádku o veverce vymáhala u mamky nebo u druhé babičky, které samozřejmě nevěděly, která bije 😀 a Andulka se vztekala a odmítala pohádku o Karkulce a pod.
Jo a taky mají oba rádi animáky o kocourovi v botách.
To si vzpomínám, jak jsem po pátém shlédnutí vyšoupla Aninu od počítače a ona chodila a brblala – ani toho Botácha mi nepustěj.. Když mi to došlo, měla jsem záchvat smíchu, pro ni to nebyl kocour V BOTÁCH, ale kocour Botách :D, že měl boty bylo přece normálka 😀
Alimo! 😀 „Botách“ je kouzelnej!
u nas se vsichni radi koukneme na mashu a mishku nebo na oddbods, ale v duchu krizim prsty, aby to deti neinspirovalo (chuckle)
Formičko, zatím neznám ani jedno z vašich oblíbených filmů:))
100% mezinarodni bo nemluvici 😀
Není to náhodou Máša a medvěd? To bych znala a je fakt, že Máša je pěknej dáreček, chudák medvěd, co se o ni stará 🙂
Tak já se na jednu stranu moc těším, až zase budu mít legální důvod chodit do kina na animáky, na druhou stranu mě děsí uječené dětské seriály, tam ještě tak Pat a Mat 😀 S těmi se totiž coby nadšený kutil zcela identifikuji. Současný projekt je zřízení malé kuchyňky v podkroví za minimum nákladů z toho, co dům dál. Jaký to ohromný prostor pro kreativitu 😉
Jé, tomu říkám praktická kreativita… držím palce a zajímá mě výsledek:))
Říše fantazie mi momentálně silně kulhá. Ze zkratkovitého proskakování zpráv po dobu dvou let na téma „co nám zakážou dnes“ je ze mě silně nesoustředěný čtenář a ani si nic nepředstavuju. Háčkuju a pletu proto, že mě to uklidňuje a mám pocit smysluplnosti, který mi v současném světě poněkud chybí. A je to fajn jako rehabilitace na ruce…
Možná to není výbuch kreativní extáze, ale tvorba je to určitě 🙂
S dětmi objevujeme, že jít do divadla v neděli po obědě na dětské představení je moc fajn.
Poprvé brzdili i ušima. Proč tam? jak víš, že se mi to bude líbit? … chodila jsem s tatínkem v dětství, divadlo můžu kdykoli, čtu recenze, mám své zdroje a zkušenosti 🙂 …
Včera jsme byli v Divadle v Dlouhé na představení Jak jsem se ztratil. Dítka se frfňala při oblékání a potom byli spokojení, že to viděli, že to bylo moc pěkný.
Dobrá volba, že dítka místo posazeni k televizi vyvedeš do divadla. Nedělní odpoledne pro mne také znamenala obléknout ( ale néé ty štípací šedivé punčocháče, mami) a vyrazit za pohádkou. Loutkové divadlo, kde mě maminka vždycky usadila a zmizela si od dítka odpočinout, Skupův Hurvínek a Mertlův Kašpárek na Vinohradech, později Z pohádky do pohádky, nebo Lucerna a Labutí jezero v Národním. Na ta hezká nedělní odpoledne vzpomínám dodnes a říkám si zaplať pánbů, že ještě nebyla televize a bylo mi dopřáno umocnit okouzlení spolu s jinými dětmi, v přirozeném dětském prostředí. Ty emoční výkřiky, pozóór, za tebou Kašpárku, za tebouu!!
Dneska je přirozeným vývojem doba jiná, přinesla pozitivy i negativy a já se ráda podívám na nedělní pohádky v televizi. Ale přece jenom… 🙂
Víš, že mě tohle nějak minulo? Nebo si to nepamatuju… Pro mě byl Spejbl a Hurvínek televize, a ještě neoblíbená. Ani o Kašpárka jsem neměla ráda. Asi jsem byla divné dítě. Navíc jsem obvykle nestála o to být s ostatními dětmi i mimo školku nebo školu. Pro mě byla výhra, když jsem začala číst – od té doby jsem měla pocit, že nikoho dalšího moc nepotřebuju, tedy kromě nejlepší kamarádky (nebyla jsem úplnej ignorant:))
Nedělní divadlo je bezva nápad na víkendy, kdy je rodina doma a není covid 🙂 Je to fajn zážitek pro vás všechny:))
10 syn mého přítele, kouká na Simpsny..:-D
Uf, tak ty bych nevydýchala. Doufám, že to děti mine – nebo je to bude míjet, pokud budou u nás:))
Dede, já mu je od 28.série až do té 32. nahrála a přidala i ten celovečerák…(ale nekoukám, nějak mne to nechytlo)..svého času mne bavil kníže Ignor a Stoupa v Gumídcích 😉
chudák malá holka bude vařit drakovi? To se tak ten drak vezme po hlavě tou pánví..ale táhni litinovou pánev, ta je možná těžší jak ten meč…no vůbec jí to nezávidím 😀
Nezapomeň, že všeobecné povědomí obsahuje bláboly z hradů, že obouručák váží 15 až 20 kilo (jo, ten na zeď udělanej z radlice možná). Že obouručák má něco přes 4 kila, jednoručák tak kilo a půl, možná kapku víc a jedenapůlruč je někde mezi tím, se všeobecně neví, proto je železná pánev na první píohled lepší 🙂
no jo, to máš pravdu,já na to jdu moc vědecky 😀 .. já bych ty průvodce vždycky nechala tím obouručným, z radlice, máchat..by se přerazili…
tuhle nám jeden dobrák v Lysicích tvrdil,že ten vlnovkovej meč je z narvala – tak jsem se jen zeptala,jestli narvala někdy viděl, že ten kel je stáčenej, a to co nám ukazuje je damašek a ještě jen pro parádu nebo pro exhibice při pasování a že narvala s železným klem, jsem teda ještě neviděla…a ten blbec, místo,aby si o tom něco přečetl,to tam vykládá dál…
Neboj, nevaří 🙂 Pokud vím, draka nadchly ořechy v medu 😛
A pokud jde o pánev, tak desetiletá holka tak nějak nemá výcvik pro boj s mečem a navíc, není psychicky vybavena zabíjet. Pánev coby prostředek osobní ochrany jí přijde schůdnější:))
učili mne, že všechno je zbraň i já samotná..a jde jen o to,jestli se bráníš nebo útočíš…pánev jako štít..ale na jak dlouho…
ořechy v medu..hmmm, tak ty já nejím , ale chápu,že drakovi chutnají…
Lepší je hůl- nikdo se k tobě nedostane tak blízko a dá se s ní praštit do zajímavých míst – třeba i do nosu 🙂 U holek je to bohužel často o vzdálenosti, na kterou se k tobě někdo dostane.
Tak nejsem majitelka malých dítek, ale v rodině se najdou. Děvčata – samosebou Ledové království a kluci Tlapková patrola (jedna větev rodiny) a Spiderman (druhá větev rodiny).
Tuším, že Spiderman nás čeká:))