Sedím na sedadle spolujezdce vedle Martina na jedné z posledních cest do hradeckého špitálu, když si najednou začnu šacovat bundu, kabelku… a nic. Rozhlédnu se po autě a je mi jasné, že jsem nahraná. Tady si nepomůžu, protože tohle není moje auto! Moje zlaté Subaru, osvědčená rozšířená kabelka či kancelář na čtyřech kolech. Takže mi nezbude, než se Martina zeptat:
„Náhodou tady nemáš nějaký další respirátor?“ Koukne kolem sebe, zapřemýšlí a pak mě ujistí: „Jo, mám krabičku v kufru. Určitě tam nějaký navíc bude.“ Poděkuju, a vzdychnu si. Pravda, respirátorový problém je vyřešen, ale! Martin používá jiný typ než já – má kratší a tenčí gumičky, což znamená, že se mi ta věc při nošení ze všech sil snaží amputovat uši. Nebo přes ně aspoň sklouznout a vzít s sebou náušnice. Chjo. Proč jsem na to nemyslela dřív?
Je to tak. Pandemie covidu nám změnila životy v různých směrech. Jedním z nich je potřeba zařadit mezi nutné věci, které by člověk měl mít u sebe, i respirátor a nějakou desinfekci na ruce. Ke známému pravidlu K+M+B (klíče, mobil, brýle:)) přibyla další položka. R… tedy rouška, později respirátor.
V první části epidemie, tedy do loňského léta, jsem nosila hlavně nanošátek. Bylo to pohodlné (stačilo se ho nezapomenout natáhnout na krk) a s pravidelným desinfikováním a praním i účinné – tedy pro běžné nakupování nebo rychlé vyřizování.
V létě mi v něm začalo být horko, i pořídila jsem si letní variantu. Fungovalo to, dokud jsem neletěla do Itálie. Už na letišti byly respirátory povinné, takže jsem je začala používat. Bylo to nepříjemné (měli jsme jen ty bílé, co mi párají uši) a navíc, kam s nimi, když nemusely být na tváři? Takže jsem se vrátila k praxi z předchozího léta a začala si je navlékat na předloktí. Jo, to je to pravé – jen to chtělo lepší typ respirátoru. Poradil mi Andy a od té doby jsem spokojenou červenou respirátorovou Karkulkou (měkčí delší gumičky a lepší materiál – aneb mezi různými respirátory je opravdu rozdíl!:))
Navíc jsem si udělala systém – v autě mám jak gel na ruce, tak vždy jeden aktuální a aspoň dva zásobní respirátory. Vzhledem k tomu, že prakticky za jakoukoliv svojí činností jedu autem, funguje to. Než vylezu, navléknu si respirátor na rukáv a hurá do akce 🙂 Zrovna tak v kapse u bundy nosím maličký sprej s dezinfekcí na ruce – po návštěvě obchodů ji poctivě používám. Asi to není špatný způsob, protože se mi zatím podařilo se covidu vyhnout.
Jenže odtrhněte šneka od jeho domečku, tedy mě od mého auta a… je problém! V kabelce jsem zatím respirátory nenosila (obvykle kabelku vůbec nenosím, vystačím s kapsami:)) a musela jsem aspoň dvakrát zapomenout (a nechat si trhat uši tím bílým), abych si založila nový zvyk a nastrkala ty věci do každé z kabelek, které mě může napadnout použít.
Jen mám takový dojem (nebo v to možná doufám), že než to dovedu k organizační dokonalosti, pandemie odezní a my všichni se s úlevou vrátíme ke starému dobrému K+M+B… 🙂
Dnes se tedy ptám na vaše zkušenosti – jak jste si zvykali vy? Máte systém, jak respirátory nezapomínat? Kde je nosíte, když je momentálně nepotřebujete (myslím pochůzka městem, kdy si je navléknete pouze když jdete do obchodu nebo na úřad). Našli jsme si své oblíbené protipandemické produkty? 🙂
Tak moje podezření se potvrdilo, šlo skutečně o útok na našeho poskytovatele hostingu – zpráva říká, že musejí spravovat 28 OOO účtů, které byly poškozené při útoku (to byla ta moje kompromitovaná hesla v poště a na FB). Jinými slovy, asi si na skutečně funkční stránky ještě počkáme. Krucinál, s těmi pitomým hackery! Prosím, vydržte, není v našich silách věci uspíšit. (Přemýšlím nad tím, jak se cítí majitelé e-shopů, které to taky postihlo)
OT – dnes máme v rodině dvoje narozeniny 🙂
Davídek slaví své první a Ari své deváté. letí to hrozně! 🙂
Dede, gratuluji oběma oslavencům a doufám, že dárky „komu co patří“ si nikdo neopletl 🙂 Jak je to možné, že Davídkovi už je rok !!!
Protože Dede reaguješ na komentáře, předpokládám, že tvoje oko(oči) už jsou na tom mnohem lépe a to je dobrá zpráva !
My tu nemáme povinnost nosit respirátory, takže si vystačíme s látkovými rouškami. A i ty jsou zde čím dál méně používané. Minulý týden jsme s manželem byli na pravidelné kontrole očí. My si před vstupem roušky nasadili i když na vchodových dveřích že jsou povinné už cedule nebyla (jako před rokem). V čekárně to pak bylo půl na půl. V ordinaci ji sestra měla, ale řekla, že pro klid ostatních, že rouška povinná není. Když pak bez ní vešel i doktor, tak jsme si naše sundali, přeci jen se bez ní lépe mluvilo. Povinnost ji mít stále trvá vlastně už jen na střediscích (je tam několik doktorů), kde je u vchodu nápis o její povinnosti. Ale už se může sedět s ostatními v hlavní čekárně (dříve nám volali do auta a šli jsme rovnou do ordinace). Kdo si ji zapomněl, dostane ji zdarma na recepci(ty běžné lékařské, světle modré).
Já mám svoji trvale v kabelce, kde je i jedna náhradní. Další náhradní máme oba v autě, kde je i lahvička s desinfekcí. Tu používám(e) , než se dotknu volantu jen když jedu z místa, kde bylo více lidí (obchod, klinika), nebo z jednoho místa na druhé. Pokud jedu třeba od kamarádky rovnou domů, umyji si ruce až doma, přímo v garáži. Takže je to tu teď dost uvolněné, ale kdybych žila v rušném městě, asi bych také byla mnohem opatrnější.
Maričko, děkuju za přání oslavencům:))
Jinak oči se lepší, ale velmi pomalu – tu sraženinu mám v oku pořád, i když si s nadějí myslím, že je o kousek menší než před týdnem. Aspoň doufám! Druhá možnost je, že si mozek na tu překážku zvykl 🙂 Něco číst nebo psát můžu vždy je chvilku, je to dost namáhavé. Musím být trpělivá.
Je fajn, že to tam u vás zvládáte v uvolněném stylu, aniž by vám to dělalo problémy. Snad se toho časem dočkáme všichni.
Jinak jak jsem byla ve špitále, byla tam respirátorová politika velmi přísná. To chápu a respektuju, ale když při vyšetření očí dostaneš pokyn „nefuňte mi tu tak, zamlžuje se mi to,“ fakt zaváháš, co vlastně s tím, když si respirátor sundat nesmíš a bez dýchání to taky nejde. No, něco jsem vymyslela, ale bylo to těžké! 🙂
Davídkovi přeji hodně zdravíčka a všechno dobré.
Arince také zdravíčko a dobré papáníčko.
Marska
Děkujeme, Maruško! 🙂
Nanorespirátory kupuji pro nás oba (mají ve třech velikostech) přes internet v nanospace. Máme nakoupené pratelné i s pracím prostředkem na ně a s desinfekcí na nanomateriál. Máme každý letní i zimní. Zimní vnější materiál má MLP s pejsky a já s kočičkami. Letní jsou jednobarevné. Všimla jsem si že tuhle firmu používá i městská policie, když jsem se jich jednou ptala na parkování. Koupila jsem u této firmy i Nano ffp3, ale to je tak na pár minut, je to naprosto neprodyšné (tedy mě se to tak jeví) a naprosto přesně doléhající. Dodávají je v takových sáčcích jako z igelitu se zipem a tam mám vložený jeden náhradní v kabelce, protože, tak jako ty, když jedeme manželovým autem, tak jsem nahraná. Nejenom s respirátorem,ale brejlema, slunečníma brejlema, nabíječkami….. psími drobnostmi, náhradním vodítkem, náhubkem……
No jo, lidé bydlící mimo město bývají k autu přirostlí – popravdě, obvykle ať chtějí nebo ne 🙂
Tak s pejskama a kočičkama! Jé! 🙂
Souhlasím, že respirátor je pro mě pořád ještě nšco výjimečného, i když se snažím myslet na něj už při odchodu z domu. Proto jich mám hromadu po kapsách, visí v autech, jsou v kabelkách.
Při dlouhodobějším pobytu v R jsem pak hezky olezlá – vypadám jak puberťák, a taky mě řežou gumky za ušima.
Na léto mi přijde nejlepší R z Nanospace – látka je prostě látka.
A také doufám, že bude zaveden rytmus, kdy na podzim, před nástupem COV, bude umožněno zdarma očkování, které bude chránit až do jara a přes léto bude zase všechno v normálu a R ani neuvidíme…
Alčo, taky doufám, že se to už konečně nějak stabilizuje!
Jinak roušky nebo respirátory zmizet nemusejí – když člověk musí v plné chřipkové sezóně k doktorovi, jako když je najde:)))
No jo – respirátor. Nosím v kabelce (opravdu nesnáším ho mít navlečený na ruce!), kterou nosím furtundfurt do práce. Další náhradní máme za každým stínítkem v autě.
Nejezdím hromadnou dopravou (ne, že by mi vadila, ale prostě není potřeba) a v obchodech si ruce desinfikuju, tamtéž nosím respirátor. Nenosím ho například v restauraci, kam chodíme na oběd – to se mi zdá poněkud… no, nesmyslné, stejně si ho při jídle musím sundat. Taky ho nenosím v práci – a po našich zákaznících ji ani nepožaduju.
Taky nejezdím hromadnou dopravou, protože použitelná tu jaksi není 🙂 a autem je všechno rychlejší, než čekat dvě hodiny na autobus… do Brna stejně nakonec jedu autem, protože neustálé výluky vlaků mě vytáčí do nepříčetna a vyřídit pracovní záležitosti by takhle nešlo, to bych pro ty dva certifikáty měla výpravu jak na severní točnu na celý den. Soukromé cesty totéž, zjistila jsem, že mi lidi v městské hromadné lezou na nervy.
Dokud jsem bydlela za rybníkem, tak jsem sem tam využívala autobus, ale teď už bydlím „ve městě“ 🙂 , tak než dojdu na zastávku a pak zase ze zastávky, tak jsem ze dvou třetin doma a ta jedna třetina za 18 kaček mi nestojí – až nastane zase trošku jaro, vyrazím na kole… a tam jsem teprve bez respirátoru! 🙂
Taky nejezdím veřejnou dopravou. Ne, že by tu neexistovala, ale časově je to zabiják. Třičtvrtěhodinový nákup ve Dvoře (když jedu autem) by se mi protáhl na půl dne a ještě bych se musela tahat po městě s taškami. Jet veřejnou dopravou nahrávat do Hradce by byl výlet celodenní. Vždyť i na ten relativně rychlý vlak musím autem – nebo jít cca 45 minut svižné chůze přes pořádný kopec (z jedné strany jsou serpentiny)…
Takže jsem úplně odvykla. jezdila jsem v Praze, když bylo ještě možné snadno zaparkovat na Černém mostě. To je teď sázka do loterie, hlavně, když člověk nepřijede ráno, ale přes den. Tak jezdím autem, i když bych si zrovna v tomto případě to ráda odpustila 🙂
Parkuj v Běchovicích – P+R u nádraží bývá prázdné a vlakem jsi v centru za chvíli. A je to v pražském pásmu MHD (neplatí SMS jízdenky!)
Musím obvykle na Lužiny, to by se mi hodně protáhlo. Jinak díky, kdybych jela jen do centra, není to špatné.
Já používám české respiratory GoodMask. Dobře mi sedí na obličeji a gumičky jsou pružné. Ty čínské mi vůbec nesedí. Nosím respirátor v kapsičce u bundy. A v batohu mám další 3 náhradní.
Ty moje jsou taky české, ale asi to není ta značka, co ta tvoje 🙂
Obvykle nosím nanoroušku z lékárny- s respirátorem jsem se žít nenaučila (ale jo, jeden v autě mám). A na zaskočení do obchodu mívám chirurgickou roušku- pokud stačí při operaci chirurgovi nad otevřenou ránou, tak proč ne v obchodě?
Podstatné je si najít něco, s čím se dá žít – a přece jen to funguje.
Náhradní respirátor i lahvička s desinfekcí se staly nedílnou součástí mého ruksáčku, který nosím. Ovšem i na mne došlo při návštěvě divadla -ruksak vyměněn za malou společenskou kabelku, samozřejmě bez náhradního respirátoru a co čert nechtěl, utrhlo se ouško—– naštěstí kamarádka byla vybavena lépe a zachránila mne. Ale jednou v divadle jsem si všimla, že tam byli vybaveni náhradními respirátory a poskytovali první pomoc. Bezva nápad!!
Jo, někdo v divadle myslel prakticky 🙂
To se mi líbí – místo buzerace, pomoc:))
Je to zvláštní, že u vchodů do obchodních center, nemocnic, divadel, kin, nádraží apod. se neprodávají respirátory
Už dávno tam mohly být automaty, to je fakt.
tak v obchodních centrech je lékárna, tam si ho koupit lze…ve špitále vám ho prodaj na příjmu nebo v lékárně, co je v areálu špitálu…
Nějaký zapomenutý respirátor řeším pořád. Naštěstí v zimě je tu šála, která se dá použít v nouzi. Já si nikdy systém nedělal, mám to dle pravidla „co zrovna najdu v kapse“, s rouškami to šlo, respirátory jsou větší, tak to ne vždy dopadne. Systém si nedělám, protože nechci hlavu naučit, že tohle je normální. Není a proto každé nasazení respirátoru je pro mne výjimkou a nutným zlem.
Velký souhlas!
A jinak mám nanolab, odstřiženou spodní část, dýchám nad ním a stejně je to peklo. Desinfekci jsem za celou dobu použila jednou – když jsem si před Vánoci rozřízla ve Vltavě prst na noze.
Plavu závody, pískám závody, vše bez „R“, jezdím pražskou MHD a – ťuk ťuk – zatím se nám ta potvora vyhýbá. Je to loterie.
Viděl jsem reakce některých lidí, kteří se začali cítit nesví, když viděli příliš lidí bez respirátorů, nebo obecně moc lidí na ulici nebo v restauraci, když se diví, že ve filmu lidé nemají roušky/respirátory, když jim přijde normální si online koupit i zubní pastu. Tohle není nový normál, to je prostě výjimečná situace. Normální je mezi lidi chodit, bez respirátorů. A normální je se očkovat, protože to je poslední staletí řešení většiny smrtelných chorob.
Petro, nedovedu si představit, jak plaveš nebo pískáš závody v respirátoru! 😀
Jinak máš pravdu v tom, že s covidem je to loterie, s deltou pak ruská ruleta. Nikdo, ani ti mladší a zdraví si nemohou být jistí, jestli zrovna náhodou oni nevytáhnou černého petra. Já třeba rozhodně nechci být příčinou, že si ho kvůli mě vytáhne někdo, kdo na to pak umře. To za trochu nepohodlí stojí – tedy mně ano.
No tak když jel MLP pískat na Slovensko, měli R povinný všichni kromě aktuálně plavajících, vrchního a startéra. Zákaz jídla na bazéně, pití povoleno jen v nejnutnějších případech.
U nás to taky bylo pro rozhodčí párkrát na hraně, ale vždycky jsme se uhájili (ono to jde často sotva udýchat i bez R).
Zimáci to neřeší, byť samozřejmě mimo vodu je nutno dodržovat… na bazény nesměj diváci… obecně je to kličkování mezi nařízeními a „sílou lidu“ a doufání, že hygiena dnes pojede jinam.
Já doufám ve vysokou nakažlivost a nízkou škodlivost omikronu, mohlo by to prolítnout a zůstat jako chřipka2 a následně by se mohla zrušit nařízení a očkování nechat jako skutečně dobrovolné a v rozumném časovém odstupu. To, kam to s očkováním spěje teď, se mi vůbec nelíbí a 3. dávku půjdu až když nebude zbytí a na poslední chvíli (jakožto účastníci závodu podvádět nemůžeme, zatímco veřejnost vesele ukazuje cokoliv co si sežene).
Systém si dělám, protože jsem zvyklá na systémy 😀 je to způsob, jakým se ta menší, pečlivá část mého já snaží krotit tu větší část, libující si v chaosu 🙂
A jo, taky mě to nebaví – navíc si teď při vstupu zvenku do obchodu mlžím brýle s dvojnásobnou účinností, ale považuju to za rozumné opatření, tak ho respektuju. Prostě jedna z bariér při snižování rizika šíření viru. Nevidím v tom žádné politické gesto v jakémkoliv směru 😛
Já v tom politiku nehledám, jen to nerad považuju za „normální“. Mlžení brýlí je nejhorší, když člověk doběhne třeba tramvaj nebo vlak, to pak je skoro nemožné si respirátor nasadit.