V mnoha rodinách má nedělní oběd ustálenou podobu.
Vývar s nudlemi a knedlíčky je obvykle považován za nejlepší polévku. Vývar beru, knedlíčky ne. Jiní lidé preferují česnečku, další třeba zeleninovou polévku.
No a v některých rodinách se polévka nevaří – jedna kamarádka znechuceně řekla, že kluci se nacpou polívkou a druhé nechtějí. Polévku zrušila a nikomu to nevadilo. Zkusila jsem to a narazila na odpor. Víkendový oběd prostě má mít polévku. Pokud mě nikdo nenutí vařit dršťkovou, jsem ochotna vyrobit jakoukoliv.
Jako druhý chod bývá také lepší jídlo – řízek, svíčková nebo aspoň pečené kuře. Upřímně, na kuřeti mám nejradši kus prsíček a značnou bezpracnost přípravy. Svého času jsem dělávala pro polovinu rodiny jako přílohu rýži a druhé polovině brambory, ale to už není nutné. Dospělé děti na návštěvě snědí v podstatě cokoli, hlavně když to nemusí vařit. A nevyžadují kompot.
Kupodivu nejpracnější jídla jsou ta jednoduchá. Bramboráky miluju a klidně bych je rodině předložila k obědu, ale stát celé dopoledne u sporáku a nechat si pod rukama sníst cokoli, co z té pánve sundám, není moje představa nedělního dopoledne. Přece jen bych ráda viděla aspoň Toulavou kameru (a navíc se u ní dají česat psi, což obvykle plním právě v neděli). Totéž platí pro většinu jídel z brambor a podobných pokrmů našich babiček. Je to levné, ale je s tím spousta práce.
A tak jsem v neděli u Toulavé kamery vyčesala psy – a urazila tím Vanilku, která to nesnáší, a pak vždycky trucovitě zaleze pod pohovku. Karamelka česání ráda nemá, ale její filozofie radostného psa, který se za pamlsek pokusí postavit i na uši, jí dost zjednodušuje celou proceduru. A uvařila jsem koprovou omáčku s bramborem a vejcem. Se zbytkem drůbeží polévky ideál nedělního oběda. Ano, vím že by mělo být něco… lepšího. Ale ta koprovka byla vážně výborná!
Dede: Jak si představujete ideální nedělní oběd vy? Lišil by se, pokud byste ho nemuseli vařit osobně?
A ještě jedna – potřebujete mít u oběda polévku? 🙂
Matylda se omlouvá – moc ráda by vám napsala odpovědi na komentáře, leč při většině pokusů o vstup na stránky vidí jen tu „nebezpečnou“ hlášku a dál se nedostane.
Což se asi stává i vám. Mně taky. 72 hodin – řekli, že to budou spravovat. Prosím o trpělivost 🙂
Dede, už to vypadá líp, prohlížeč Firefox nemá bezpečnostní námitky. 🙂 Snad se to v dobré obrátí.
Doufám! Mít trable s očima a hackery zároveň je prostě na prd 😛
Včera večer ještě nic a dneska dobrý!
napíše to, že máte nepolatný certifikát a jestli jsem si vědoma rizika, hrdě dám, že jsem si vědoma a pustí mne to dál…. 😉
Mě to někdy nepustí, i když jsem ochotná to riskovat 🙂 Podle mě to spraví někdy během zítřka…
Ideální nedělní oběd je pro mě ten, který nemusím uvařit, takže nejlíp někde v dobré restauraci (a s milými lidmi), nebo třeba místo oběda několik hodin trvající brunch, to bych si taky dala říct. No, bohužel mě nikdo nezve, tak vařím, no. 🙂
Taky bych si dala brunch…
Polévky mám ráda, ale jíme ji pouze jako hlavní jídlo. Co jsem vdaná, nedělní odbědy nejíme. Protože jsme víkendy většinou nebyli doma (ty v Evropě), tady jsme buď také někam jeli přes noc, nebo byli celý den pryč a prostě si něco koupili ve fast-foodu. Teď, co je manžel už roky v důchodu, nám jednotlivé dny natolik splývají, že v nich co se jídla týče nedělám žádné rozdíly – tedy žádnou „lepší“ nedělní večeři. Snídáme dost pozdě, takže neobědváme, ale zase večeříme kolem páté odp větší večeři. Ale co k ní bude není ovlivněno dnem týdne, ale prostě na co máme chuť (nebo já náladu vařit). A tak může být „slavnostnější jídlo“ klidně v pondělí a v neděli třeba jen pečené brambory v troubě či studená večeře. A také den, dva v týdnu (klidně i v tu neděli), manžel zajede pro něco do fast food, protože z různého důvodu není na vaření čas.
MMCH – nejčastěji jede pro „subs“ (různě plněné půlky veky)které máme od domu nejblíže. Začátekm roku jsme od nich dostali mail s poděkováním, že jsme jejich zákazníci. A zároveň mám napsali, že pro nás za loňský rok udělali celkem veku přes 4 metry dlouhou. Mail už choť vymazal, tak si přesné číslo v inčích nepamatuji, ale v převodu to bylo dost přes ty 4 metry :).
S bramboráky jsem na tom jako Matylda. Oba je máme moc rádi a tak já také pak stojím u plotny a hlídám druhý prskanec, zatímco manžel u stolu jí ten první. Bývalo to tak i u maminky nejen s prskanci, ale i s lívanci (a já to tu mám podobné s wafflemi). Někdy se o hotový prskanec rozdělíme. Jenže to pak já svoji půlku jím v polosedě, protože musím hlídat plotnu. Tak někdy hotovou placku šoupnu to předehřáté trouby, udělám druhou, odsunu pánev a jdu si na tu chvíli poctivě sednout ke stolu.
To je zajímavý fast food.
Polévky před hlavním jídlem ne, samostatně ano. Ve všední den jsme já a sestřenice obědvaly u babičky přeslicové a to bez polévek a večer maminka polévky nevařila. Vlastně se jim uměla docela elegantně vyhýbat a velmi často jsme v neděli chodívali na oběd do restaurace u nějaké lípy, si pamatuji. To jsem měla moc ráda. Kolem obědvali hosté, jídlo přinesl číšník a ještě přede mne postavil celou lahvičku zelené limonády a cvrnknul do skleničky první doušek. Což jsem pečlivě dozorovala. Paráda! Ale asi maminka polévkám přece jenom neušla, protože vzpomínám na plachty těsta, sušícího se na dvou utěrkách. Pak je maminka nařezala na proužky a dost hbitě krájela na tenké nudličky. To jsem moc obdivovala, ale za zády držela palečky, aby se nefikla.
Sem se zase zakecala.Takže polevky před hlavním jídle ne, samostatně ano.
Babička taky dělala nudle a drobenku (strouhání). To byla nejlepší masová polívka 🙂
zrovna minulej víkend..strouhání do drubkový polívky…a jinak byla pečená kačena 😀
babička dávala do vývaru vedle nudlí (to bylo slavnostní) ještě drobení (to bylo usušené nastrouhané těsto na nudle) nebo kápání, což je čerstvé – v hrníčku se vidličkou rozmíchá vejce s moukou (nejlepší je polohrubá, hladká dělá žmolky a z hrubé to špatně drží tvar) do takové hustší kaše a pak se z toho dělají do polívky noky. Podle hustoty směsi to jsou buď kusy jaké člověk dokáže oklepat z nože, nebo taková lehká zavářka, pokud je těstíčko natolik řídké, aby dokázalo z hrnku odkapávat (kápání:))
Pamatuji, že za mého dětství byla typická nedělní jídla v naší rodině řízek s bramborovou kaší, pečené kuře s kaší nebo šťouchanými brambory a kompotem anebo játra, která bývala nedostatkovým zbožím (hm, proč vlastně?). Dnes řízek nebo kuře patří k běžným jídlům a vepřová játra se u nás nevyskytují, místo nich jsem si oblíbila krůtí.
Osobně proti polévkám nic nemám, ale spolu s hlavním jídlem je to pro můj žaludek velká nálož najednou, stačí mi jen jedno z toho. Ale u rodiny, zvlášť kdysi u věčně hladových kluků, by mi to jasně neprošlo. Tak jsem si zvykla, pokud stolujeme společně, nalít si pár symbolických lžic polévky, abych seděla s rodinou u stolu. Protože bez polévky to u nás fakt nejde! 🙂
Taky nechápu, proč ta játra byla taková vzácnost. Odchovnu krůt máme ve vedlejším městečku, tak nakupuju játra a jiné „kruté“ věci tam.
Takový pořádný silný vývar mě postavil na nohy, když jsem se vrátila z nemocnice. Polévky vařím jak kdy, podle chuti.
Tyjo a dostala jsem strašnou chuť na polívku, tak vařím zeleninový vývar s játrovými knedlíčky. 🙂
Blážo, polívka je známý lék 🙂
Tohle patří pod Polévka je grunt (nemohu najít).
Jako dítě jsem neoplýval chutí k jídlu. Naši byli rádi, když jsem alespoň něco snědl. Snad proto si nevzpomínám na nějaký nedostatek potravin za války ani bezprostředně po ní. Pamatuji samozřejmě potravinové lístky, ale taky občas koroptve nebo bažanty.
Co mi tehdy chutnalo, byla sušená polévka z dovozu UNRA. Byla v papírové krabici s nápisem DRY STEW MIX. Byly v tom hlavně flíčky a bylo to SILNĚ kořeněné. Pro děti jistě naprosto nevhodné. Ale jak jsem napsal nahoře, byli rádi, že mi něco chutná 🙂
Ten článek zmizel společně s dalším i a pořádným kusem databáze obrázků a videí, když si s námi včera začali hrát hackeři (viz níže).
Jinak tyhle směsi jsou tím známé, byly prý kořeněné glutamanem sodným, který se tady u nás tehdy ještě nepoužíval. Rozhodně prý dělal i nevábné věci jedlejší 🙂
Bažanty jíme i dneska- ale hlavně z nich dělám polívku 🙂
Tak u nás polívka bývá, protože Martin je má rád. Já mám s nimi ten problém, jako ta tvoje kamarádka – jak sním polívku, nezůstane mi místo na druhé jídlo. Takže ji buď jím dřív nebo k večeři – nebo vůbec ne.
Jinak se snažím, aby byl za běžných okolností nedělní oběd takový… no… lepší. Pokud nejsme někde na cestách – pak nastává má oblíbená varianta, nedělní oběd vaří někdo jiný než já 🙂
Kedže som v robote odkázaná na rozne „menu“ v cene okolo 4 eu,P poviem vám,že niekedy je to hrozné/,tak vo voľne si starostlivo varím.Kompletný obed! Takže polievka-väčšinou zeleninová-na masle dusím zeleninu,podlievam vodou a po uvarení dolejem na požadované množstvo/2 taniere/,niekedy zjemním smotanou.Potom hlavný chod-to striedam mäasové a bezmasité jedlá.No a nakoniec malá botka-niečo jemne/mam diabetes/ sladké.Ukážka:dnes končím večer,zajtra budú tvarohové slíže s oškvarkami a smotanou.Pootom na ďalší deň zvedú boj kapustnica s fazulovicou-to je inšpirácia s kolenom od Ygy.sama som zvedavá,čo vyhrá
Verenko, správně činíš 🙂 Když musíš jíst v práci jídla ne moc jedlá, je třeba si jindy vyjít vstříc 🙂
Ještě k problémům se stránkami – je to výsledek poměrně rozsáhlého útoku (to varování v prohlížeči znamená, že se nás stále něco snaží odpojit od zabezpečovacího serveru a daří se mu to) a já naprosto nechápu proč. Tohle jsou velmi bezvýznamné stránky, není tu reklama, není na ně napojený obchod, nedají se tu sebrat data z platebních karet… prostě mi to nedává jiný smysl, než že jsme vedlejší obětí útoku na někoho důležitějšího – hosting? Nerozumím tomu a je fakt, že takhle jsme nikdy ještě stránky poškozené neměli. Všechny hesla jsou změněná… uvidíme. Snad ti oni zaměří svoji pozornost brzy jinam.
Tak ještě jedna zpráva – při tom útoku nám porušili SSL certifikát (zabezpečení), proto se pořád přerušuje spojení. U providera ho budou muset přeinstalovat a dávají si na to 72 hodin. Uvidíme, jak budeme v mezičase fungovat. Je tedy možné, že tu Matyldin článek nechám ještě jeden den… Je nespravedlivé pro autora, že se k k jeho článku čtenáři pořádně nedostanou.
Já tedy polívková nejsem, ale MLP jo, takže polívky se vařit musí, přes to vlak nejede 😀 . Vnoučata polévky milují, Andulka odjakživa obzvlášť brokolicovou – pozdravujem Kačenku 🙂 , a když knedlíčkovou, tak radši morkový knedlíčky. Lucka a Marek je nevyžadují, ale snědí. Dneska je kuřecí vývar se zeleninkou od včerejška, na zítra je naplánovaná dýňová, mám doma už přes týden dýni, tak abych ji nakonec nemusela vyhodit. Dýňovku my můžem 🙂
Jo jo, dýňovku máme taky rádi – já dýni kombinuju s celerem a jako koření používám zázvor (koření). Zkoušela jsem to i s čerstvým zázvorem, ale mám dojem, že s tím sušeným mletým je to voňavější. Nedávám při vaření smetanu – jen lžičku zakysanky do talíře – pokud ji mám.
Já mám ráda polívky a nevadí mi je vařit, ale nejsou nutností. Prostě někdy je a jindy zase je, ale ondy taky je, ale překvapení – dnes néni 🙂 .
Přes týden vařím jenom sem tam rychlovky, v sobotu se vzepřu a pochlapím, ale většinou mi toho zbyde i na neděli, takže sváteční oběd je ohřívaný. Napřiklad tuto sobotu byl na mne vyvinut nátlak zakoupením kolene a srdcí, abych udělala ovar – uvařila jsem srdíčka a vyjmutou kost kolenní a upekla zbytek kolene. Z vývaru byla výborná nudlová polívka, k vařenému i pečenému jsem vyrobila mísu jabkového křenu (křen musel nastrouhat Jeník) a zbylo toho i na neděli. Tam jsem oběd podšprajcla líťáky s tvarohem na sladko (bylo mi totiž blbé v neděli vůbec nepoužít športhelt).
P.s. doufám, že se Dede očičko hojí!
Teď Ygo dumám nad těmi líťáky… co to je? Lívance? 🙂
Děkuju za optání – cítím se líp, ale asi je to spíš tím, že si na to zvykám 😛 Pravé oko pořád mžourá přes krevní sraženinu, která vypadá jako ustřižená plovoucí kadeř mých vlasů 😛 A ano, občas se zapomenu a snažím se to odhrnout – pochopitelně marně:))
Však ona kadeř nakonec z očka zmizí a bude z tebe kočka – teda rys ostrovid! Ano – původní líťáky jsou tlustší lívance bez kypřidla, takže jsou takové tužší. Já se už poměštila a dělám je s kvasnicemi a tenší, takže někdy mi vzniknou skoro palačinky (:o))). A k ním jsem udělala citronovou tvarohovou pěnu s rozinkami v rumu… když byla ta neděle. Moc dobré to bylo!
Ach… jsem se zasnila! na rozdíl od toho masa bych si ty tvoje líťáky s citronovou pěnou dala hned 🙂