Cedule v němčině a angličtině nám jasně zakazovala přibližovat se k tuleňům na vzdálenost kratší než 5 metrů. Jenže tuleni neuměli číst a přibližovali se k nám. Znamenalo to začít utíkat? Toho bohdá nebude. Navíc bych přišel nejen o zážitek, ale i o fotky.
Helgoland a Düne
Přestože mám rád zejména asijskou exotiku, tento výlet naplnil má očekávání jak z hlediska přírodovědného, tak fotografického. Dva malé ostrovy v Baltickém moři, snadno dostupné lodí z německých přístavních měst Cuxhaven či Büsum. Zajímavé je sledovat, jak ostrovy, aniž by se pohnuly z místa, měnily své majitele. Původně dánské majitele vyměnily v roce 1807 za Brity a následně za Němce, kteří je získali Helgoland-zanzibarské smlouvy výměnou za Zanzibar. Němce totiž znervózňovali britští vojáci tak blízko jejich kontinentálního území. Dnes jsou ostrovy živy hlavně z turistů. Kecám, ostrovům jako takovým je to jedno, ale místním ne. A je co vidět. Největším lákadlem jsou kolonie terejů (pár fotek tady), nicméně my zůstaňme pro dnešek u tuleňů.
Focení při zapadajícím slunci dodá snímku teplé barvy
Helgoland je ráj zvířecích fotografů
I drápy naznačují, že dostat se s mohutným samcem do křížku nebude žádná legrace
Zafrajeřte znalostmi
Přiznám se, že svými (občasnými) znalostmi si honím své někdy zbytečně nafouklé ego. Chcete si to zkusit taky? Kdybyste se na Helgoland vydali, žijí tam dva druhy tuleňů, tuleň obecný (Phoca vitulina) a kuželozubý (Halichoerus grypus) Jasný identifikační znak, kterým je od sebe rozeznáte jsou nozdry. Zatímco tuleň obecný je má sbíhající se do tvaru „V“, kuželozubý je má rostlé vzájemně vodorovně, kolmo k zemi. Rozlišovacích znaků mají víc, ale tahle se dají vidět „na první dobrou“ a můžete je ex post identifikovat i na fotce.
Jedno z nebojácných mláďat
Lenošení na pláži
Na snímku to není vidět, ale na slastném výrazu ano Samec právě prožívá mohutnou erekci
Nemáme se přibližovat
Samci tuleňů kuželozubých vás překvapí velikostí přesahujících tři metry. Tento druh má oči s málo vyklenutou rohovku se orientují i v zakalené vodě, což neznamená, že by moře kolem Helgolandu bylo špinavé. Toto přizpůsobení je užitečné na mělčině, kde je ve vodním sloupci písek z příboje. Nedávno vědci zjistili, že tulení mláďata dokážou měnit intenzitu hlasu tak, aby mu bylo v daném prostředí, v případě tulení třeba v šumění příboje či skučení větru, lépe rozumět.
Podle nozder jde o tuleně kuželozubého
Podle štítku na zadní noze tipuji, že jedinecje ochranáři monitorován
Populace tuleňů v Batlickém moři v minulých desetiletích dramaticky klesly
Tato vokální plasticita (odborný článek popisující tento jev publikoval nedávno Philosophical Transactions of The Royal Society B) je důležitá jak pro varování před nebezpečím, ta pro láskyplné přeřvávání se při hledání parťáka pro milostné hrátky. To, co nám přijde běžné, tedy modulovat hlas a posadit ho výše či níže, zdaleka není mezi savci samozřejmostí. Pokud se týká novinek, tak překvapením z poslední doby je, že tuleni kuželozubí jsou schopni lovit mláďata menších tuleňů šedých.
Při pohledu tváří v tvář vyniknout hmatové vousy
Tuleni kuželozubý má protažený čenich
Vypadá roztomile, ale je to dravec
Vzpomeňte si na to, až se budete rozplývat nad tím, jak jsou roztomilí a něžní. Někdy v budoucnu se na ostrov ještě vypravíme, tentokrát za ptáky.
Dede: Děkuju Topimu za článek, a hlavně za fotky. Přiznám se, že jsem z něj ten článek fakticky vymámila poté, co jsem viděla fotky tuleňů – jsou tak fascinující! Jo a nenechte si ujít odkaz s tereji – stojí to za to 🙂
A tak se ptám – máte rádi tuleně? Zajímají vás? Viděli jste je někdy mimo zoologické zahrady?
Vypadá to, že mládě se nebojí posunout se dál od rodičů
