Cedule v němčině a angličtině nám jasně zakazovala přibližovat se k tuleňům na vzdálenost kratší než 5 metrů. Jenže tuleni neuměli číst a přibližovali se k nám. Znamenalo to začít utíkat? Toho bohdá nebude. Navíc bych přišel nejen o zážitek, ale i o fotky.
Helgoland a Düne
Přestože mám rád zejména asijskou exotiku, tento výlet naplnil má očekávání jak z hlediska přírodovědného, tak fotografického. Dva malé ostrovy v Baltickém moři, snadno dostupné lodí z německých přístavních měst Cuxhaven či Büsum. Zajímavé je sledovat, jak ostrovy, aniž by se pohnuly z místa, měnily své majitele. Původně dánské majitele vyměnily v roce 1807 za Brity a následně za Němce, kteří je získali Helgoland-zanzibarské smlouvy výměnou za Zanzibar. Němce totiž znervózňovali britští vojáci tak blízko jejich kontinentálního území. Dnes jsou ostrovy živy hlavně z turistů. Kecám, ostrovům jako takovým je to jedno, ale místním ne. A je co vidět. Největším lákadlem jsou kolonie terejů (pár fotek tady), nicméně my zůstaňme pro dnešek u tuleňů.
Zafrajeřte znalostmi
Přiznám se, že svými (občasnými) znalostmi si honím své někdy zbytečně nafouklé ego. Chcete si to zkusit taky? Kdybyste se na Helgoland vydali, žijí tam dva druhy tuleňů, tuleň obecný (Phoca vitulina) a kuželozubý (Halichoerus grypus) Jasný identifikační znak, kterým je od sebe rozeznáte jsou nozdry. Zatímco tuleň obecný je má sbíhající se do tvaru „V“, kuželozubý je má rostlé vzájemně vodorovně, kolmo k zemi. Rozlišovacích znaků mají víc, ale tahle se dají vidět „na první dobrou“ a můžete je ex post identifikovat i na fotce.
Samci tuleňů kuželozubých vás překvapí velikostí přesahujících tři metry. Tento druh má oči s málo vyklenutou rohovku se orientují i v zakalené vodě, což neznamená, že by moře kolem Helgolandu bylo špinavé. Toto přizpůsobení je užitečné na mělčině, kde je ve vodním sloupci písek z příboje. Nedávno vědci zjistili, že tulení mláďata dokážou měnit intenzitu hlasu tak, aby mu bylo v daném prostředí, v případě tulení třeba v šumění příboje či skučení větru, lépe rozumět.
Tato vokální plasticita (odborný článek popisující tento jev publikoval nedávno Philosophical Transactions of The Royal Society B) je důležitá jak pro varování před nebezpečím, ta pro láskyplné přeřvávání se při hledání parťáka pro milostné hrátky. To, co nám přijde běžné, tedy modulovat hlas a posadit ho výše či níže, zdaleka není mezi savci samozřejmostí. Pokud se týká novinek, tak překvapením z poslední doby je, že tuleni kuželozubí jsou schopni lovit mláďata menších tuleňů šedých.
Vzpomeňte si na to, až se budete rozplývat nad tím, jak jsou roztomilí a něžní. Někdy v budoucnu se na ostrov ještě vypravíme, tentokrát za ptáky.
Dede: Děkuju Topimu za článek, a hlavně za fotky. Přiznám se, že jsem z něj ten článek fakticky vymámila poté, co jsem viděla fotky tuleňů – jsou tak fascinující! Jo a nenechte si ujít odkaz s tereji – stojí to za to 🙂
A tak se ptám – máte rádi tuleně? Zajímají vás? Viděli jste je někdy mimo zoologické zahrady?