MATYLDOVINY: Jedna, dvě, tři

„Jedna, dvě… a tady je třetí,“ počítám na procházkách psice, které pobíhají kolem mne, protože Pralinka je ještě u nás. Musím přiznat, že za těchto okolností mi hlídat jednoho psa připadá jako legrace. Dvě jsou normálka a tři… taky to jde.

 

Vtip celé věci je v tom, že moje bolavá záda si nezaslouží, aby s nimi škubali tři psi. Na vodítku jdou kousek a pak se mi už nechce rozplétat vodítka, když jedna z nich potřebuje odběhnout a nahrbit psa. Pustím je a trvám na tom, že jdou se mnou, když už lovím po kapsách sáčky a sbírám bobky ze země. Venčíme na okraji dědiny a aut sice jezdí málo, ale jezdí. Naštěstí je vidím na dálku, nebo aspoň slyším.

Karamel mi chodí u nohou a dohlíží. Musí mít přehled a být s paničkou jako vrchní velení. Vanilka sice pobíhá, ale poslouchá a reaguje rychle. Nejsložitější je to s Pralinkou, která většinou poslouchá, ale občas se začuchá, leze kam nemá a podobně. To pak volám. Když se napotřetí nedovolám, Vanilka pro ni zaskočí, lehce do ní drcne čenichem a dovede ji.

 

 

Pokud si pro ni musím dojít, plesknu ji vodítky po zádech (nebiju, upozorním) a dáma se mnou odejde. Do konce procházky je uražená, protože jsem na ni mluvila nepříjemným hlasem. Ale už se nikde nezapomíná, což vidím jako zlepšení.

Mokré psice při příchodu domů mají taky svoje rituály. Vanilka skokem od dveří přistane ve sprcháči a čeká, Karamelka zaútočí na ručník a je nadšená, jak ji drbu, a u toho se s ručníkem pere, a chudák Pralinka stojí u dveří a nechápe, co ty dvě blbnou. Utírám ji jako třetí, když ty dvě už utečou, a je vidět, jak si tu pozornost užívá. Prostě jedináček 🙂

 

Dede: Jedináček versus smečka – nejen děti, ale i zvířata se chovají jinak, pokud jsou sami nebo smečce:)) Funkční smečka je pro chovatele dar. Zažili jste budování takové smečky? Povedlo se to? V čem byl největší problém? 🙂

Aktualizováno: 6.12.2021 — 15:11

21 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak u nás je venčení stejné jako u alimo. Naše dvouhlavá, dvoudruhová smečka. Pokud chci jít dál do lesa, nebo když jedeme na kole do lesa, tak nechci, aby šel s námi kocour Dareček. Musím ho nalákat domů a zavřít. Je puštěn až manžel tuší, že jsme za hranicí jeho pronásledování. Jinak chodí s námi. Poslední dobou, přibylo v naší lokalitě množství psů, takže nahoru před les už s námi moc nechodí. Zakotví nedaleko našeho domu ve křoví a tam nás vyčkává.
    Vycházky u Evi nad Tišnovem se poslední týdny odehrávají s dvouhlavou smečkou Meggie-Ajvi, s ohledem na věk (3 měsíce) štěněte Meggie, střední knírač p+s. Meggie krouží okolo Ajvi, ta ji přehlíží, protože takové mrně pro ni zatím není použitelné na honičky. Ale jinak ji respektuje, má ji ráda a dokonce už vzala v potaz Megginčinu misku se žrádlem. Dokonale ji vyluxuje. První návštěvy ignorovala i tu misku Megginčina žrádla, tak dokonale štěně ignorovala. Vždyť ono se tam náhle objevilo místo její nejlepší kamarádky Waiki.

    1. Ven s námi chodila jen Maceška, Adélka občas popojde k hřišti, tak počká a doběhne s námi domů. Oriáš taky tak.

      1. Matyldo máš krásnou smečku plyšáků. Ty snad ani nemohou zlobit s takovými čumáčky.
        Co se týče koček, ty doprovázejí rády, jen do určité vzdálenosti a pak čekají. Jednou jsme měli kocourka a ten s Janou a Luxem šel okruh pár kilometrů a pak se ztratil nebo schoval. Ne na dobro ale přišel za námi domů až druhý den. Nevím jak mohl přes les trefit, nikdy před tím tam s námi nebyl.

  2. Mívali jsme vždy jen jednoho psa a to do té doby,než mi byl přidělen úděl,postarat se o nalezence. Některé jsem umístila a jiní zůstali u mne. Napřed to byla Ája II.,boxerka a to v momentě,když jsem si myslela, že se psy končíme. K Áje přibyl nalezenec Daní, kokr a nakonec Babu, vyhozený malý pejska,ani jednou mne nenapadlo,že by mohl být nějaký problém se sžíváním a taky nebyl. Nevím proč ,myslím že ta zvířata to nějak mimosmyslově pochopila a byla v pohodě a to ještě byly doma dvě kočí. Když tito moji miláčkové všichni odešli,postupně,dovezla jsem malou Jenku a k ní pak Conču,k nim ak přibyly další dvě kočenky jako náhrada mi přidělená od Karolíny, takže jsme zase 4 a soužití opět bez problémů. Včera ležela na gauči Jenka na zádečkách a packy měla položeny na Damíkovým hřbetě,kouzelně chrněli, oba. :-)) Neví, jak je to možný, že jsou takhle v klidu a pohodě asi je to tím, že ze mne necítí žádnou případnou obavu,či nějakou hysterii.

    1. no a Karolína měla U Kance pěnu u húst a Beda se šíleně smála, když to viděly…kdo by tohle řekl…fotku nemáš? Hezky se to čte….

    2. Jenny, já mám taky pocit, že harmonie ve smečce do jisté míry záleží na osobnosti alfa člověka, nejen na těch zvířatech. Tedy pokud ta zvířata nejsou nějak úplně psychicky vyšinutá. Pokud je panička/ páneček v klidu a má autoritu postavenou na lásce a důvěře, funguje to…

  3. My jsme měli a máme jen jednoho psa. Přiznám se, že bohatě stačil, vzpomínám, jak jsem vlála za mladým a nevycválaným Majkem – ono i 5 měsíční labroš už něco váží a rozum nikde, mít na vodítku dva, tak asi doslova letím vzduchem :D. Naučil se, zklidnil se, pohoda. To samé Darek. No jo, ale máme kočku. Ta se naučila chodit s námi na procházky, pravda, jen večer, nejlépe po tmě, když nikde nikdo. V zimě mi to tak nevadí, to jdeme jen „malé“ kolečko, zvlášť teď, to bych se venku asi jinak přerazila. Ale v létě, když je konečně teplo snesitelné, bych docela šla někam dál, aby si člověk vyvětral hlavu a pes se konečně proběhl bez jazyku u kolen. Ale bojím se, když jde i Čerťa, protože ta poslouchá, jen když chce a já ji nechci odvádět někam daleko, kde nevím jak to zná a já bych trnula hrůzou, že jsem ji ztratila. Naštěstí nechodí vždycky, když někoho slyší nebo vidí, nikam nejde, cizích lidí se bojí a čekává na nás potom na rohu. Bývá to zajímavé :D, přede mnou (nebo námi) velký bílý pes, a když někdo jde, za námi nikdo, jen já různě povykuju :čičí, Čerťo, nelez tam a pojď a pak se obvykle mihne něco malého černého a najednou je před tím velkým bílým a peláší domů. Nemáme to jednoduché 😀

  4. Jo a ještě ke smečce…
    Moje smečky vznikaly přirozeně a s výjimkou Maxe mám velikostně a stylově v podstatě stejné psy – tedy stejné nároky, obvykle i stejné zlozvyky (honění zvěře, náš prakticky jediný problém, který ale existence smečky jaksi významně podporuje).
    Určité problémy však přináší Berryino zdravotní trable – Ari se musí přizpůsobit, pokud jde o délku vycházky. Psicím to vynahrazuju hojným házením klacků případně hrami na téma „hledej“. Ari pak dostává speciální vycházky s pánečkem, které jsou svižné a dlouhé – dělá jim to dobře oběma:))
    Co je ovšem už zlozvyk je Berryino loudání. Když nechám jít věci samospádem, tvoříme dlouhý průvod. Vepředu pobíhá a čuchá bystrá Ari, vzadu se loudá Berry, věnující se velmi důkladnému čtení přírodních novinek (a hledající bobky vhodné k sežrání, čuně jedno). Já jdu uprostřed a čas od času brzdím Ari, častěji popoháním Berry. Zároveň bedlivě naslouchám Beruščino krokům, abych se otočila ve chvilce, kdy se její kroky potměšile zastaví, a zvolala hromovým hlasem „Fuj!“
    Chudák Berry si musí myslet, že mám oči i vzadu:)))
    Takže i s velikostně a rasově vyrovnanou smečkou bez aktuálně přidaných jedinců může docházet k zádrhelům:))

    1. Jako kdybych nás viděla: mladé borderky (3 roky a 7 měsíců) samozřejmě rotují vepředu a 9letý australák jde svým volným tempem a nic ho nerozhází v rychlosti pohybu…. (bohužel výstřel ano, to pak prchá v dál -ještě že máme pro jistotu tu GPS)

        1. Výstřelu se lekne nebo se běží podívat? 🙂
          Dnes jsem musela Berry popohánět, protože při návratu z lesa k autu jsme nečekaně potkali pár lidí (ty tam fakt obvykle nepotkáme), potom jeden lesní traktor, jedno terénní auto a za ním velké lesácké auto jedoucí pro klády. 🙂
          Když jsem viděla auto, už jsem smečku převelela na kraj pole – to jsem už hlídat na blízko nechtělo. naštěstí je sníh a mrzne, takže se nám vlastně šlo líp než po cestě s rozježděnými závějemi:))

          1. Bohužel se lekne a letí pryč. Pokud jsme venku, tak většinou utíká směrem k autu. Ale jak stárne, přibývá stále více hluků, kterých se lekne. Nejsou to jen výstřely myslivců, ale stačí, aby někde v dáli skládali nějaký materiál třeba na stavbu a o rachejtlích ani nemluvím… např. Silvestra už může trávit jen na chalupě…

  5. Matyldo, jako vždy jsem si čtení užila – už je proto, že si všechno ráda představuju. Tři strakaté postupně ušmudlané psí princezny, Vanilčin skok do sprcháče (! 😀 ), Karamel zápasící s ručníkem a Pralinku, trpělivě čekající na to, až se ze sušení stane individuální pomazleníčko:))
    Jinak co Pralinčino zažívání? Podařilo se ti najít způsob, jak krmit smečku tak, aby si Pralinka nesmlsla na něčem, co nesmí?

    1. Kupodivu ano- prostě mám vždycky po ruce něco, co jí můžu dát. Zažívání se jí výrazně zlepšilo po pravidelném podávání probiotik.

  6. Závidím, opravdu závidím Matyldě, že může venčit celou smečku v jedné kupě. Pokud mám na starosti všechny tři, tak Fram musí chodit ven samostatně – prostě jiná velikostní kategorie a hlavně, jakožto prakticky jedináček (Brooke je už asi natrvalo u nás) je zvyklý, že se mu celou vycházku jeho člověk věnuje (jinak začíná mít kravské nápady – holt je tu puberta, naštěstí zatím docela snesitelná).

    Jinak já jsem postupně vybudovala dvouhlavou smečku (ač naprosto jednopsí člověk) a myslím, že si sedla. Z Brooke se stářím stal docela milý pes, srovnatelný s běžným hyperaktivním psem (:o)) a s Erníkem jsou docela sehraní – není to klasická smečka, ale jde to.

    Včera Ernest vymyslel novou hru „Ztratil se Erník!“ Vběhne mezu stromy a zastaví se. Já začnu bědovat „Kde je ten Erník? Chudáček, teď musí všechny piškoty sníst Brůčka!“ Na ta slova se rozběhne, přeskočí škarpu či křoví a přistane u nohy – po aldamáší a pěti krocích to samé… tak dlouho, dokud není mošna prázdná. I Brůče se tato hra líbí, ona totiž je figurant, na kterém demonstruju, kam se piškoty ztrácí (:o))). Ale kdybyste viděli tu radost a ten rozesmátý psí ksichtík…

    1. Tak jasně, mám tři stejně velké 🙂 Už jsme měla i čtyři, ale Ciri k nim moc neštymuje velikostně- nicméně nebudu chodit na dvě procházky, nějak je srovnám do latě všechny. Když se Ciri moc zapomíná, jde na vodítku. Je v tomto směru horší než Pralinka. Ale obvykle si to vyjasníme rychle.
      Erníkova nová hra je skvělá 🙂

    2. Ygo, ta představa mi rozjasnila ráno 🙂 Erník je profesionální radostín tak jak tak, ale tahle hra se mu vysloveně povedla:)) Všichni mají radost – on běhá a dostává piškoty. Brůča nemusí běhat a dostává piškoty. A tobě žádný pes nemizí v dál… 😀
      No a výrobce má radost, že pravidelně kupuješ piškoty! 😛

      1. Profesionální radostin – Erník je jediný člen naší rodiny, který má radost ze zvonění budíku! Zatímco dvounozí se sakrováním snaží rozlepit oči, Brooke si ostentativně přetáhne deku přes hlavu, aby jí nesvítilo do očí a Zikmund přemýšlí, jestli se protáhnout nebo se jít podívat na okno, jestli je už snídaně, Erník se nás radostně snaží všechny oblíznout, pošmatlat a celým hemžícím psem říká „To jsem rád, že jsme všichni přežili noc! Hurá!!“

        1. Z budíku moje psice radost nemají- Karamel mi zalézá pod duchnu v nohách postele, Pralinka se tváří, že jsem se zbláznila a Vanilka čeká, kdy začneme jevit známky života, teprve pak se zaraduje 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN