Vánoce, čas kouzel a zázraků, čas vůně, radosti a spokojenosti u plného stolu pod nazdobeným stromečkem. Takové by měly být. Proč to tak, ksakru, poslední léta necítím?
Jako dítě a mladé děvče jsem Vánoce milovala – atmosféru, cukroví, kuličky ve výlohách, zasněžené ulice města – pokud se to tedy povedlo. Jako Pražátko s tramvajenkou jsem měla obrovský výběr míst, kam si mohla za vánoční atmosférou zaběhnout, a pilně jsem toho využívala. Staré Město a Malá Strana, tam se i za mého dětství o krásu a tajemno doslova klopýtalo.
Mezi moje cíle vždy patřily i kostely, a to navzdory tomu, že nepatřím k žádné církvi. Ledové chrámy vonící kadidlem, v tichu čekající na zázrak. Pokud se to povedlo a zaslechla jsem varhany, bylo moje štěstí úplné. Plečnikův kostel Nejsvětějšího srdce Páně, ten na náměstí Jiřího z Poděbrad, co má placatou věž, jsem měla tak deset minut chůze od domu, a za sv. Jakubem jsem jezdila „dolů do města“. Tyhle dva byly moje nejoblíbenější.
Neskutečně jsem se těšila na stromeček. Nemohla jsem se nabažit vůně čerstvého jehličí a vždy před zdobením jsem si říkala, že je škoda na něj něco věšet, vždyť je nádherný jen tak! Potom jsem ho zdobila skleněnými kuličkami a klasickými ozdůbkami ze skleněných korálků, vyrobenými mojí krkonošskou babičkou. Radostně jsem přemýšlela nad pozicí každé jedné z nich, aby výsledek byl dokonalý. A byl! Tedy v mých očích určitě:))
Je pravda, že na Štědrý večer jsem bývala strašně nervózní – budu mít z dárků opravdu radost, nebo se tak v některých případech budu muset jen tvářit? Musím se poctivě přiznat, že do té druhé kategorie patřily především dárky zamýšlené „do výbavy“. Ve čtrnácti vás pár ručníků, i kdyby byly těžko sehnatelné, prostě nenadchne! 🙂
Vánoce jsem si užívala i později, když byly děti malé. Za jejich radost ta honička stála. Ovšem ztratil se klid, přibylo „zařizování“. Jak šly roky, dostávaly se do této kategorie i původně oblíbené sváteční činnosti. A pak léta ubíhala dál, a ve mně – zcela proti mé vůli – uhasínalo nadšení, a místo něho rostl pocit povinnosti, kterou prostě musím zdolat. V posledních letech se přidala i silná nechuť k vánočnímu menu – za normálních okolností bych to nejedla.
Co s tím?
Postupně jsem na toto téma napsala dvě divadelní hry.
Ta první byla ještě laskavá. Ta druhá (o pět let později) byla mnohem vyhraněnější, ale pořád ještě jsem nechala ducha Vánoc vyhrát. Ovšem ještě předtím Františka, kterou hraju já, říká: „Toužím aspoň jednou strávit Vánoce v Karibiku, kde mi bude na pláž nosit alkoholické nápoje pohledný domorodec!“ A víte co? Já po tom opravdu toužím… aspoň jednou, kdyby se to povedlo! 🙂
Samozřejmě si domlouvám. Základní mantrou je – je to jen jednou za rok. Všichni se těší. Mysli na děti! To vydržíš!
Nic moc, co?
Takže si přeříkávám všechno, co mám ráda. Ráda kupuju vánoční stromeček. Ráda dělám radost, takže mě baví vymýšlet dárky. Díky internetu je nakoupím bez toho, abych musela do obchodu. Ráda koukám na vánoční stromy zdobící města i vesnice. Hlavně na ten náš obecní – živý vysoký smrk, co už zase vyrůstá ze svých světýlek:)) Ráda chodím po předvánočních kostelích… eh, proč jsem letos vlastně ještě nikde nebyla?
Možná myslím jen na to, co musím, a nepodnikám věci, které mám ráda. Možná se v duchu zbytečně trestám za to, že se netěším na Vánoce předepsaným způsobem. Přišel by Ježíšek, kdyby byla na stole krupicová kaše nebo biftek s hranolkama? Otázky, samé otázky:))
Jsem prostě vánoční kacíř. A přitom jím vlastně být nechci… jen už v té klasice nějak nenacházím radost. Možná by to chtělo návrat ještě dál v čase, k ještě větší jednoduchosti. Jenže je tu rodina. Muž, děti, vnoučata, kteří to mají rádi právě tak, jak to je. A já jsem šťastná a vděčná za to, že k nim patřím. Nechci jim kazit radost.
Ale co, vždyť to jen pár dní 🙂
Myslím, Dede, že ti rozumím. Na sobě samé vidím, že s věkem mi nějak ubývá elánu. Zřetelně jsem si to uvědomila o víkendu, kdy u nás byl syn s rodinou. Moje 13-tiletá vnučka se totiž rozhodla, že letos upeče 14 druhů cukroví. A plán se jí daří plnit. Ten víkend, kdy byli u nás, by jí chyběl, takže k jednomu přivezenému těstu jsme u nás přidaly další 3 a domů si odvážela dle plánu 4 druhy cukroví. 🙂 Zapojila do akce i sestru (bratr protentokrát odolal a věnoval se raději stavbě iglú), já jsem byla vrchní dohled a vykonavatel odborných úkonů a bylo moc hezké vidět, jak holkám ta práce jde od ruky a jak je baví. Já mít před sebou 14 druhů cukroví, tak se hroutím, ti mladí prostě mají sílu a energii a víru a nadšení. Aspoň trochu z toho koktejlu jsem od nich taky nasála. 🙂 Třeba mi vydrží až do Vánoc.
Hančo, to bude ono:)) Tedy, představa 14 druhů cukroví by mě zabila vždycky, ale nedostatek elánu a nadšení jaksi podepíšu. Potíž je v tom, že jsem nějak přestala vidět ten smysl, takže nemám jak ten elán povzbudit 😛
Pozorně jsem si přečetla všechny komentáře a přišla jsem na to, proč ty Vánoce už nejsou ty pravé Vánoce! Přestaly jsme věřit na Ježíška! Ne jenom na Ježíška, co nosí stromeček a dárky, ale na Ježíška jako symbol víry a radosti… „A pokoj lidem dobré vůle!“
Já vím, že předsevzetí se dávají jen k Novému roku, ale co si dát předsevzetí k dnešnímu dnu? Věnujme si jeden den jen pro sebe a pojďme hledat Jezulátko – okolo sebe i v sobě.
YGo, určitě máš pravdu a tvůj návrh beru 🙂 A dovolím si přidat i svůj pohled. A sice, že Vánoce „pokazila“ hojnost. „Tenkrát“ (tedy v mém dětství) byl různý nedostatek a dárky pod stromečkem byly něco extra – pro děti i dospělé. Bývalo jich méně, sháněly se pod pultem, přes známé, stály se na ně fronty je aby dotyčný obdarovaný měl radost. Stejně tak s cukrovím. Některé přísady nebyly běžně k sehnání – kokosová moučka, mandle, ořechy atd. kolikrát přišly na pult až kolem svátků. Vajíčka a máslo se také počítaly do rozpočtu. A tak vánoční pečivo bylo také něco extra, na co se jednou do roka těšit. Dneska se dají koupit kdejaké luxusní cukrovinky celý rok, suroviny do nich jsou běžně k sehnání. Vánoční zvyky a tradice zůstávají (a měly by i nadále), ale myslím že jim částečně chybí jejich slavnostní vyjímečnost.
I to je dobrý postřeh, Maričko.
Děkuju, milá Ygo, máš pravdu.
Dede, ani nevíš, jak já ti rozumím !
A držím palce malé princezně, co se chystá být Jezulátka (teda skoro), hlavně její mamince a tatínek aby to taky přežil 🙂
Já nejsem anonym, já jsem alimo 😀
Jsme jedné krve, ty i já 🙂 Alimo, je fajn, že v tom nejsem sama, ale obecně by bylo lepší, kdybychom v tom nebyly! 🙂
No, k Vánocům mám poměrně indiferentní vztah, ale letos se kupodivu už pomalu začínám těšit. Na rozdíl od jiných let, kdy vždycky dárky balívám narychlo 24. odpoledne, letos už mám až na drobnosti všecko nakoupené a zabalené, jen ještě sháním nějaké pěkné jmenovky. Cukroví nepeču, objevila jsem jednu moc šikovnou paní tady kousek od nás v Žebětíně, tak mám objednáno u ní. Vánočky umotá syn, ten už na to má posledních pár let skoro monopol. Smažený kapr nebude, stejně nám doma nikomu nechutná, asi jen nějaká dobrá ryba na přírodno v troubě. Salát a polévka budou, to pro změnu máme všichni rádi moc.
Jinak pozor, dámy, která pečete a máte výčitky svědomí, že jste ještě nezačala, děláte jen správně – tady k tomu mám jeden zajímavý článek od paní Kamily Procházkové (je to lékařka, ale moc dobře rozumí i jídlu, mimo jiné vydala už několik kuchařek): http://celorocnikucharka.cz/2020/12/03/kdy-pect-na-vanoce/ Příjemné počtení!
Aido, zařizování věcí dlouho dopředu je pro mě způsob, jak se nedostat k tomu, že bych Vánoce nesnášela:)) Sama žasnu, co všechno a jak rychle jsem stíhala…:)
To s tím skladováním v souvislosti se změněnou skladbou cukroví je velmi zajímavé! Netušila jsem, že obalování v cukru má vlastně cukroví chránit…
A na co se těšíš?
Navíc mk přijde divný,jak se všichni upnou na 24.12. U nás jsou Vánoce podle služeb u hasičů a loni byly asi o 4 dny dřív… pak jsem přišla do práce vyvánočkovaná a tam všichni šíleli,že budou Vánoce. Nakonec jsme na Štědrý den byli sami (pár dárků jsme si dali až tam) a neměli ani toho kapra a bylo to fajn. Nemuseli jsme už nic….
Já nevím. Teď je to fajn, když je to tak nějak před námi.
Po tom všem přemýšlení nad tímhle článkem jsem došla k dost překvapivému názoru, že bych si to možná i užila v pohodě, klidně jen ve dvou a hlavně bez toho všeho jídla! Jsem divná, co?
Divná? Ani náhodou.
Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu… Taky jste takto psávali na tabuli?
Zkoušení se mě už netýká, ale ten klid si snažím dopřávat, zavzpomínat na ty, kteří mě předešli, připomenout si narození Spasitele (a vůbec přitom nezáleží na tom, kdy bylo to přesné datum).
Kliknuvši na odeslat místo do chlívečku jméno stala jsem se ňoumou.
Proč divná? Děti máš velké, povinnosti splněny, tradice předány, teď už nemusíš nic. Takže se domluvte a dejte si to, co co chcete, pokud chcete být sami, máte na to právo (minimálně za vyzkoušení to stojí).
Uvidíme. Máme letos specifické plány, ale netuším, jestli vyjdou. Máme tu víc nejistých proměnných a jednou z nich je i termín, kdy se naše malá Jezulinka rozhodne přijít na svět:))
V dětství jsem také Vánoce milovala, těšila se na Ježiška, který většinou dodal 2-4 dárky, jeden trochu větší, ostatní drobnosti(často ty „užitečné“). V manželství jsme se pak buď vraceli na svátky do Prahy (za pobytu v Evropě), nebo zde jsme se všichni sjížděli k manželovým rodičům a bylo to moc fajn. Ale jak šly roky a byli jsme na svátky jen my dva – děti nemáme, prostě to kouzlo Vánoc ztratilo dost pozlátka (tedy to natěšené sesednutí ke stromečku…). Už dávno jsme si po dohodě přestali dávat dárky, což jsem uvítala, protože manžel se málokdy trefil a viděla jsem, že je to pro něho „perný úkol“ (byl raději, když jsem si vybrala a on to koupil, čímž odpadlo překvapení, že?). Teď si občas koupíme „pod stromeček“ něco společného a raději darujeme tam kde to potřebují víc, než my. Ale vánoční atmosféru ve městech máme stále rádi, jen obchodům se vyhýbáme, jezdíme jen pro jídlo podle potřeby. Navíc ve zdejším počasí to stejně není ono (no u Švehlů slaví dokonce uprostřed léta !) Ale v Německu jsme rádi chodili na procházky vánočně vyzdobeým městem se zářícími výlohami, v TV měli hlasatelky parádní dirndly (stejně to umí v Rakousku). Vánoce neignorujeme (jsme katolíci), máme hezky nazdobené domy (vně i uvnitř) , dělám tradiční českou večeři, pouštíme si odpovídající desky. Cukroví už moc nepeču (tak jeden, dva druhy), dostávám ho od kamarádky (ona zase moji velkou vánočku). Letos ho budu péci víc (už jsem začala), protože jsme pozvaní „na krůtu“, tak chci vzít krabičku s sebou. V lednici už mám 4 násobnou dávku perníčkového těsta, které dělám pro všechny na každoroční perníčkování na které se všechny už moc těšíme (krásný celodenní „český bábinec“).
Dede, gratuluji k dalšímu živému dárečku a přeji, aby vše proběhlo hladce na čas. Jak se daří Berry ?
Děkuju 🙂
Berry se daří dobře, bere atb v tabletách a vlčí. Zjevně usoudila, že šetřivý režim znamená, že za tmy nemusí vytáhnout packu z domu, takže mám problém s venčením. Ne, že bych ji táhla jako Jirka kozu, ale musí být na vodítku. Berry! Protože jinak by se okamžitě otočila a pelášila zpátky k vrátkům. Ovšem když jde na tom vodítku, tak zase táhne dopředu (pro změnu – ona, která nikdy netahala:)), asi aby tu vycházku měla brzy z krku.
Je to potvora rozmazlená! 🙂
Jako dítě jsem Vánoce fakt milovala, ale podobně jako ty už tak trochu nevím, proč a pro koho bych se měla honit. Rodiče už tady nejsou, synek se odstěhoval – dneska už ani nemám tu radost, že se mi v srpnu podařilo pro Frantu sehnat hezkou košili 😛
Vlastně báječné Vánoce byly před nějakými deseti lety, kdy jsem měla zlámané prsty a nemohla nic dělat. To blaho, když jsem se byla 23. prosince (sama) projít na Hrad 🙂
Milá Zano, jak tě chápu!
I když by bylo fajn, kdyby toho byl člověk schopen i bez zlámaných prstů 😛
Jo a ještě něco – dnes jsem jela koupit vánoční stromek. Nemohu to úplně nechat na poslední chvíli, protože kupuju u lesáků stromky z prořezu a kdo zaváhá, už si nevybere:))
Bylo to nejhezčí, jaké to být mohlo. Dnes tu mrzne, trochu sněží a na celém tom velkém dvoře, kde se prodává, nebylo ani živáčka. Šťastně jsem si prohlídla celou řadu jedliček (nejsou nijak pravidelné, ale husté a krásné byly všechny), abych opět zapomněla na rozhodnutí mít malý stromek (Když bude o hlavu menší než ty, vejde se i na stůl – poznamenal povzbudivě Martin:)) a přivezla strom o kus vyšší než jsem já (To neznamená velký, pravil by na to nejspíš Marek:))
Víte, já jsem o tom včera večer hodně přemýšlela. Ze Spotify mi tu stále dokola hrály Vánoce ve zlaté Praze a já hledala odpověď.
Pravda je taková, že samozřejmě připravit Vánoce umím, můžu a mám k tomu vlastně tak dobré podmínky, jaké jsem před lety prostě neměla. I argument „vždyť je to jen jednou rok“ platí. Ostatně připravit naše celorodinná setkání není o moc méně práce než s celými Vánocemi.
Kdysi jsme jezdili s dětmi na Vánoce na chalupu v horách, kde v domě není voda, topí se v kamnech a hlavně – nevede tam pořádná cesta. Pokud se v létě dostanete tak 200 m od domu (auto stojí vysoko nad stavením, scházíte úzkou cestou), v zimě se musí parkovat mnohem výš, takže jdete s dětmi a všemi taškami tak plus mínus dva kilometry. A že těch tašek vždycky bylo! A pracovalo se kolikrát až do Štědrého dne. Byla to sakra dřina, pokud jsme něco zapomněli, nebylo to. Ale byla to krása a já na ty Vánoce moc ráda vzpomínám.
Dnes se mi prostě ta radost vytratila. Já ani nevím proč. Jako by si ten každoroční stres z mnoha předchozích let vydloubl kousek aktuální radosti a už ho nevrátil a já teď nemám kde brát.
Když to vezmu úplně na dřeň, tak mám pocit, že kdyby o Vánocích nebylo to povinné jídlo, cítila bych se mnohem líp 😀 Já vím, moc smyslu to nedává, ale tak nějak to cítím.
Já na vánocích už nevidím nic vyjimečného. Prostě mě nebaví. Samý shon a všude lidí jako by se už po Vánocích nemělo jíst.
Je jasné, že uklidím, upeču. Stromek bych mít nemusela. Ale budeme mít. Jsem už nevánoční. Když jsem byla malá i větší, udělala mi radost knížka, ta vždycky. Jednou jsem dostala na plesové šaty, z toho jsem měla opravdu radost. Většinou to byl jeden nebo dva dárky a stačilo.
Rády jsme s Janou chodily na adventní koncerty, na trhy pro tu atmosféru a letos se všechno ruší. Doufám, že bude alespoň v kostele Rybova vánoční.
Co lítá čínský vir, tak ty venkovní Vánoce jsou jen koncentrované do obchoďáku. Minulé to aspoň byly Vánoční trhy s Partizánským pitím punče nebo kávy v uličkách a za keři. Teď se musí partizánsky stavět i ty trhy a ty jsou asi to nejlepší na Vánocích v Olomouci. A tramvaje taky.
Zrušení vánočních trhů je fakt na hlavu – pokud jsou otevřené obchoďáky. Tohle je aspoň venku!
No a tak nějak dohromady s tím vším, s tím takovým mrakem nespokojenosti a deprese nad lidmi, s tím jak je méně lidí „plných života“ třeba v ulicích, v podnicích apod. to dohromady ubírá tu energii těch Vánoc venkovních
Já vlastně letos vůbec zatím nevím, co bude. Celé roky jsme se scházeli u nás. Pro mě to vždycky znamenalo dost těžkou práci, nejen sklidit celý byt a v rámci možností ho odchlupit (kdo má dlouhosrstou kočku, možná má představu), připravit večeři pro až 12 lidí, nazdobit VELKÝ stromeček (kdysi jsem koupila malý stromeček a tenkrát malý prasynovec se zklamaně podivil: „To je ten stromeček??“), včas nadělit, připravit noťas na hraní Rybovky, kterou ostatně stejně nikdo neposlouchá. Všechno včas, aby to droboť neviděla až přijdou. K tomu je potřeba mít připraveno pro odpolední návštěvu známých = uklizeno, upečené vánočky, cukroví atd. Prasynovec (letos 12 let) dokonce vloni řekl, že by byl rád za vánoce u nás. Vyloženě toužil po něčem trochu normálním, co dobře zná. To bylo v době, kdy naplno řádil Covid a máma byla sice v relativně slušné kondici, ale hodně těžce nemocná. Bylo také její přání se sejít jako vždycky. Bylo to dilema – neohrozit ji, ale přitom se sejít. Přitom jsme všichni včetně mámy tušili, že to jsou poslední společné vánoce s mámou. Nakonec jsme to zvládli. Všechno bylo včas nachystáno, ostatně jako celý můj dospělý život. Prostě Štědrý den je pro mě dřina vykoupená vlastně jen uspokojením, že ti ostatní jsou šťastní.
A letos opravdu nevím. Nevím, zda známým bude stát za to přijít – chodili za mámou, nevím, co budou chtít neteřinky s jejich rodinami…. Když nezavolám, neozvou se.
Prostě prozatím jedu ve starých kolejích, tedy peču cukroví, ale je to divné. Na jednu stranu bych chtěla, abychom se sešli u nás jako vždycky, na druhou je to taková dřina, o které ostatní nemají ani páru. Ti, na rozdíl ode mě, si chodí po betlémech a mají celý den zábavu. Jenže, čím jsem starší, tak v tom nacházím i svého druhu potěšení.
masochismus Apino..udělej si svoje vánoce…v klidu s kočkama..chroupej si cukroví,zazpívej si Rybovku, vem si knížku a čti si…
Jo, asi jsem tak trochu masochistka. To koneckonců řekla jednou i má učitelka klavíru, když jsem dřela Beethovenovu sonátu. Jak jsem to dokázala dovést do úspěšného konce, tedy ji zahrát před lidmi, to teď nechápu.
Máš samozřejmě pravdu, měla bych si udělat více času na sebe, uvidíme… Takhle jsme vlastně „odchovali“ i neteřky od malinka, teď i jejich děti. Vlastně i ony vánoce vlastně nikdy jinak neslavily. Prostě si s nimi musím promluvit a uvidíme. Je pravda, že v posledních letech přišly odpoledne před večeří pomoci – když už to podstatné bylo v podstatě hotovo a stačilo prostřít.
Apino, myslíš že je nadále rozumné přizpůsobovat se tomu, co chtějí neteřinky? Máš příležitost, protože maminka už je jinde, tak co kdyby si zkusily udělat jejich Štědrý den samy? A tys je pozvala potom na glogg, kafe, čaj, vánočku a cukroví. Pro tebe by to bylo jednodušší, ale jistě stejně sváteční setkání s rodinou.
Nevím, jestli tomu rozumím dobře a vím, že nevyžádané rady nejsou nic moc, ale čas na změnu se naskytl a mohl by nějaký pozitivní obrat přinést. A neteřinky by třeba mohly na jejich Štědrý den pozvat tebe. Pro změnu.
Jinak se omlouvám, jestli jsem ke tvému vánočnímu rozpoložení neměla co podotýkat.
Asi to moc rozumné není, ale uvidíme. A neomlouvej se, tady si klidně můžeme své názory a dojmy sdělit. V podstatě máš pravdu. Jen zatím nevím, jak to všechno uchopím.
Zkus si pro změnu chvíli naslouchat. Co chceš a co je jen do tvé hlavy vtlučený zvyk.
Nevěřila bys, co to dá práce to rozplést! Ale asi to stojí za to. Mně je už líp jen proto, že jsem dokázala říct nahlas, že mě Vánoce přestaly těšit. Protože je to asi cesta, jak se vymotat z naučeného „musíš“ k lidštějšímu „chtěla bych“.
Apino, já bych to brala jako příležitost ke změně – Sharka má pravdu 🙂
Vyhovět si a neteřinky nech být, ať si to letos odpracují samy. Možná pochopí, že některé věci opravdu nejsou zadarmo – a nejde o peníze, jde i o síly a čas.
Zkus se povalovat úplně podle svého a v duchu si popovídej s maminkou.
Zkus nechat tyhle Vánoce prostě tiše proplout, třeba jen na znamení změny, která u tebe nastala. Ne každá změna je k horšímu (srdíčko)
Dede, uvidím, třeba i oni chtějí změnu, a třeba ne… Mě i napadlo odjet do nějakého Thajska a prostě vůbec vypadnout někam bůhvíkam, ale v téhle pitomé kovidové době???? Kromě toho, co s kočkami? Tak je nakonec je jeden rád, že je doma. Alespoň já.
A to Thajsko nebo Karibik se uskuteční třeba už příští rok…
No, my letos určitě nevypadneme a nejen kvůli covidu. Čekáme totiž kolem Vánoc opravdové Jezulátko, tentokrát holčičku:))
Ale to je nádhera, malá Jezulátka akorát do kolébky… tentokrát vás bude zásobovat Marek nebo do opět Andy???
Ťukám, ať vše dobře dopadne a ať jsou všichni zdraví.
Marek 🙂 Termín je sice až po Vánocích, ale je to těsně, tak uvidíme 🙂
Jezulátka bude trochu chudák. Jedna neteřka je 28.12. a v podstatě jsou všichni tak vyšťavení, že se to skoro nikdy neslaví. Jsme rádi, když jí vůbec dokážeme alespoň popřát. Jen na své 15. narozeniny si oslavu natvrdo prosadila, ale od té doby ne…
Aha – takže jo, já čtu komentáře od spodu. Blahopřeju k budoucí vnučce…
To je moc krásná zprávička, budete mít Jezulinku. Takže dáreček už máte pro celou rodinu. Blahopřeji a hodně zdravíčka vám všem.
Děkujeme 🙂
Dede, veliká gratulace! A hodně zdraví mamině i děťátku 🙂
Dětská radost z vánoc už mě opustila, teď je to takové napůl. Očekávání a povinnost, kterou jsem si sama uložila. Letos nevím. Holky už jsou velké, skoro čtrnáct a skoro šestnáct, matinka Margareta si před týdnem z Prahy přivezla covid, tatínek Mats si tam ošklivě zlomil ruku, nad jejímž ošetření se tady svolávali a museli reoperovat. Sváteční nálada se blíží k nule. Ale snad se do vánoc rozjasní, covid nebude long covid a ruka bude míň bolet. Abych to trochu posunula do svátečna, pekla jsem včera vanilkové rohlíčky a budu ještě dva tři dny s pečením pokračovat. Nadstandartně uklízet nebudu, ani nápad!
Dede, to snění o Karibiku a přilehlém okolí, nevím nevím. Mám dvě přítelkyně, obě mají byt na Floridě, obě tam utekly před nastupující zimou. Ale, na vánoce se do té zimy vrací! Jedna sedmnáctého, druhá devatenáctého. Kouzlo vánoc z dětství je přece jenom někde uloženo a prožít je zpocená v sedmadvaceti stupních není to pravé ořechové. Ale máš recht. Proč nesnít, sny jsou povoleny i když někdy je příjemnější je neprožít a nechat si je „na pak“. 🙂
Víš co? Já bych v tom Karibiku vděčně plavala v teplé vodě 🙂 a Vánocům bych se jednoduše nevěnovala. Ani bych nepotřebovala zdobit palmu:))
Zasněžená krajina by na mě bez problémů počkala doma…
Si mysliíš! 🙂 Ony by ty vánoce byly i tak kolem tebe, karibsky veselé, neuplavala bys. A za chvíli by ses poohlížela po okně, za kterým tichounce spí zasněžená zahrada, přikrytá měsíčním světlem… Ehm, nic? 🙂
Markovi, tedy hlavně jeho ženě, držím palce!
A já držím palce vašim marodům. Taky toho nemáte málo! ❤️
Pochopila jsem, že u vás bude živý betlém?! 🙂 🙂
No, to se uvidí – podle toho, jak si princezna vybere 🙂
je mile cist, ze ne kazdy je z vanoc na vetvi, dekuju… vidim sama, ze je delame ‚kvuli detem‘, a stromecek zdobi ony, jinak nezdobime nic; cukrovi nepecu, 1/ je to pracne a casove narocne a 2/ je to kaloricke a vicemene nezdrave. jime sice rybi polevku, ale proto, ze ja ji miluju, a jindy se s ni kvuli te pracne priprave nevarim. totez brsalat. k nemu peceny losos, toho aspon jedi vsichni. vanocku a strudl taky a tim to proste hasne. driv mi prislo i hloupe, ze jsme se neprevlikali do svatecniho pred veceri, ale po par letech s prckama jsem rada, ze se prevlikani omezi na nejnutnejsi minimum pri ruznych nhodach 😉 i tak je pradla az az. a to by se pry ani na stedry den prat nemelo… asi proto, abych nasledujici dny pracku strhala 😀
darky uz nekolikatym rokem balim do latkovych sacku – odpada prace s olepovanim nepravidlnych tvaru darku a pozdeji vyhazovanim hromad baliciho papiru. a sice jsou deti jeste malinke, ale i tak zkousime postupne prechazet na zazitkove darky (letos je pod stromkem jarni kreta a hlavne zkrizene vsechny prsty, aby to konecne vyslo!)
Látkové sáčky na dárky? To se mi líbí! Ještě jsem to neslyšela, ale ta představa se mi moc líbí.
Moc držím palce na tu Krétu! Na jaře by už mohl být klid 🙂
proste zdrhovaci pytliky jako jsme mivali na telocvik, hihi 😀 ruzne velikosti a designu a vsecko se vejde a hlavne se super recyklujou rok po roce! jednou jsem na ne vazala ‚jmenovky‘ formou fotek, ale loni byly uplne bez oznaceni a krasne jsme si darky rozdelili, kazdy poznal co je pro nej 😀 😀 😀
To máme také, ale jen malé na malé dárky. Dají se koupit. I když to není nic složitého /pro toho kdo je šikovný a to já nejsem/
Ještě, my máme pytlíčky, takové zdrhované, že to dělá ozdobný kraj. Ta šňůrka je v tunýlku kousek pod okrajem.
Uvažuju, že bych se mohla bavit jejich šitím 🙂 Stejně se budu muset v šití zlepšit – zdá se, že být švadlena/ švadlen je povinná kvalifikace, pokud chce mít člověk divadlo… 😛
Před časem jsem na jednom blogu našla výzvu nebýt „yes man“, ale „no woman“. Protože hlavně v předvánočním čase ženy každou chvíli slýchají „a je to jen maličkost, co ti to udělá“. Vánoce se často mění v závody o největší počet druhů napečeného cukroví a co nejvíc ohromující bombastický dárek.
Načež následuje předstírání nadšení z deváté sady utěrek a zástěr, zatímco brácha vedle vnučky dostal novou počítačovou hru (v horším případě porovnávání hodnoty dárků).
Pak předstírání nadšení u další nemastné neslané vánoční pohádky (ona ta laťka byla vysoko ještě před prvním Andělem Páně).
A jak to vidím já? Pro mě mají jakési dávné dětské kouzlo prskavky – jednou jsem chodila kolem domu s obrovskou (nejspíš měla jen půl metru, ale mně tehdy přišla obrovská), mám ráda ten praskot. Samozřejmě, dětské okouzlení dárky pod stromečkem (musím se někdy zeptat mamky, které Vánoce to byly). A pak na vysoké jsem objevila noční zimní Prahu a procházky se svařákem. Poslední jsem absolvovala… letos v listopadu. Po dvou letech práce hlavně online mně slzí oči z ostrého světla. Doufám, že návrháři letošních vánočních dekorací ve veřejném prostoru budou umírnění.
A jaké bylo moje překvapení, když jsem do takového přezdobeného pražského náměstí jela s rozbitým mlýnkem na kávu do servisu, a autobus byl neuvěřitelně přeplněný. Celý ten dav pak vyrazil do místního obchodního centra na… Black Friday.
Ach ano, „kouzlo“ věty „a je to jen maličkost, co ti to udělá“ dobře znám – a nejsem to já, kdo ji říká:))
Já miluju Vánoce – akorát že ani ne tak kvůli samotnému duchu Vánoc, ale proto (jsa celoživotní lenoch), že o Vánocích je nicnedělání povoleno, aniž by nad tím někdo zvedal obočí (:o)).
Myslím, že jsem tak trochu imunní proti předvánočnímu stresu… i když jsem včera celý den pekla, protože jsem trochu znervózněla, když mne nejstarší sestra Maruš (vůbec se těmi Vánoci nestresuj, já už to taky nedělám!!!) bombardovala fotkami nazdobených perníčků a ostatního cukroví (letos jenom z jedné dávky!!!) a dokonce i Terka už má napečeno (tam mne uklidňuje jenom to, že už má zase skoro i snězeno).
Jinak se za celý rok nejvíc těším na jeden z nesvátečních dnů mezi Vánocemi a Novým rokem, protože to se sejde celá „Michnova“ rodina a to je největší dárek pro mne. Vloni to nevyšlo, sešli jsme se ve velice okleštěné sestavě, ale letos, letos to dáme.
Milá Dede – a co tak se domluvit s Martinem, že letos se vyprdnete na zelňačku a rybu a zasněžené krajinky (stejnak už roky toto není pravda) a Rybovu mši – že si uděláte doma Karibik. Akorát musíš mít doma palmu (nemáš-li, utíkej koupit) – a uvidíš, jak budou vnoučata vzpomínat, že u babičky Dede nakládal Ježíšek pod palmu a dárky se rozdávají v plavkách! (:o))) a pojídají se kokosové chipsy a dospělí to zapíjejí karibským rumem! A domem zní reegee… jo, tohle by se mi líbilo (až na ty plavky).
Ygo, já vím, proč tě miluju 😀 věříš, že na něco takového bych se i těšila? Klidně vedle nazdobené jedle! (Co s palmou potom, že jo:))
Vánoce nemám ráda už dlouho, i když poslední roky je beru na milost. Nepeču, nešílím s uklízením. Teď už trošičku zdobím – koupili jsme si pár věcí, které se nám líbí. Nedárkujem. Líbí se mi vánoční vozy MHD. 24. většinou akorát přejíždíme na chatu, muž má v práci každý rok boj o dovolenou.
Dede, neřeš, nehoň se, cukroví klidně objednej, doma si to udělej jak se to líbí vám a chceš-li krupicovou kaši, oznam to zúčastněným předem a udělejte si to tak jak chceš. Líbí-li se kostely, dej si kostely. Já nemusím kostely, ale mísa salátu, nejlépe od maminky, mňam! No a vo tom to je – každý ať si to udělá tak, aby se mu to líbilo 😉
Dede, to dame! Ja mam Vanoce rada, udrzujeme ceske tradice, deti je prijaly za sve, ale priznam se, ac nejsem perfekcionista, pred Vanoci jsem asi obcas na zabiti. Mam proste pocit, ktery se s vekem nastesti mirni, ze o Vanocich musi byt vse dokonale. V okamziku, kdy se rozbaluji darky, tahle nutnost dokonalosti ze me totalne spadne a jsem to zase stara ja :))
Take jsem jednou jako teenager byla obdarovana povlecenim a bylo to jedinkrat, kdy jsem se nedokazala u stromecku pretvarovat.
Dede, zkus aspon jednou Karibik ;)Pred par lety jsme stravili Vanoce v Kostarice a klidne bych si je takhle zopakovala.
Canivo, mám ošklivý pocit, že přesně tahle myšlenka „Mam proste pocit, ktery se s vekem nastesti mirni, ze o Vanocich musi byt vse dokonale.“ je dnes za tím, že se mi radost někam ztratila… Dávej si pozor, ať tě ta dokonalost pořád baví – a jakmile přestane, přestaň i s dokonalostí 🙂
Vánoce mám stále ráda a užívám si i výzdobu na ulicích a v zahradách. Ale jsem v rodině s tím nadšením trochu osamocená, ale nedám se – budu opět zdobit, i když přiměřeně. A ty Vánoce v Karibiku, nevím, zda bys nebyla zklamaná. Jednou u nás také převládly tyto choutky a vyrazili jsme za teplem a sluncem v prosinci – nebyly to sice přímo vánoční svátky, ale Mikuláš. I když domorodci nosili výborné nápoje přímo na pláž, nebylo to ono… chodit kolem Santy v plavkách se nám přeci jen nelíbilo a chyběl nám mráz a sníh (!!???)… to je ta věčná nespokojenost…..
Jak se znám, Santu bych ignorovala a byla bych hlavně ve vodě:)) Já jsem ale nikdy v zimě někde v teple nebyla, tak vlastně nevím. 🙂
podle mých zkušeností -v zimě ano, ale ne o Vánocích…
Dede, děti jsou dospělé a vy dva můžete do toho Karibiku vyrazit…no tak Vám donese opálenej domorodec nebo pirát pití, ale žádněj stromeček, žádný tradice..prostě leho…
Jednou to provedeme – letos to nejde 🙂
Já jsem takový ten hysterik Vánoc nebyla nikdy, ale dokud byly děti, tak to bylo o něčem jiném. Teď už je to jen takový trošku zvyk, jsme na Štědrý den sami dva. No a další svátky jsme měli a částečně máme cestovní, každý svátek jedni rodiče. Letos už jen jeden sváteční den s rodiči, takže ten druhý Bimbo okamžitě zasvětil zámku. Takže vánoční barbar jsem též a moje sestra, která byla více s rodiči, tak ta má dokonce vánoční depresi. Už proto jsem se zařekla a svým dětem jsem nikdy nevnucovala nutnost být s námi. Kolínsští mladí odjíždějí na chalupu už před Štědrým dnem, Kuba býval na cestách a Kaččin partner je nerodinný typ. Takže nakonec ty barbarské vánoce jsou vlastně u nás doma.
Inko, držím se stejného přesvědčení – děti přijet mohou, ale nemusí a děti se sem za svátky vždycky podívají.
Oni to nechtěli ani naši, takže díky tomu jsme mohli mít celou řadu úžasných Vánoc na chalupě, mimo civilizaci. Vždycky to bylo báječné, i když nikdy lehké:))
Vánoce mám ráda. Máme s nimi spojenou řadu našich drobných rituálů, uklízení je tak nějak spojeno spíš s jarem (i když budu muset ošmudlat to okno v ložnici, na kterém sedává Vanilka s nosem přitisknutým na sklo). Včera jsem viděla svůj první vánoční film- Anděl Páně. Nazdobila jsem dům, namotali jsme světýlka na venek (v silném vichru, který hodil Mušketýrovi žebřík na hlavu. Naštěstí měl kšiltovku, hlava je jen s boulí a lehce odřená). Ale obecně mám Vánoce ráda, těším se na ně, i když kdysi jsem si říkala, že je to jen honička a chystání- a pak jsem to zahnala, že bych na všem viděla jen starosti. Vánoce jsou pak jen čistá radost. Aspoň Štědrý den určitě. Když pak musíme vyrazit po rodině, tam ten stres už bývá. Není to stres z toho, jak se budou líbit dárky nebo tak, spíš do jaké nálady tam přijedeme a že jsou lidi, co umí zkazit i Vánoce. Ale naše Vánoce jsou prostě vánoční.
A vlastně asi tuším, proč mám Vánoce ráda, i když ty moje postrádají naleštěnost, ale o to víc mají svíček. Potřebuju nějak dělit rok. Silvestr nesnáším, Velikonoce ráda nemám, hody jsou fajn a narozeniny jsou pro mě jen čistá otročina. Tak kdy jindy bych měla slavit i s tím těšením? Když jsem si navíc schovala v duši kousek děcka a miluju překvapení 🙂
Hm, já se prostě těšit přestala, i na to překvapení. Nejvyšší čas s tím něco udělat – možná bych měla zkusit to karibské menu a rum podle Ygy 😀
A na co se těšíš?
Navíc mk přijde divný,jak se všichni upnou na 24.12. U nás jsou Vánoce podle služeb u hasičů a loni byly asi o 4 dny dřív… pak jsem přišla do práce vyvánočkovaná a tam všichni šíleli,že budou Vánoce. Nakonec jsme na Štědrý den byli sami (pár dárků jsme si dali až tam) a neměli ani toho kapra a bylo to fajn. Nemuseli jsme už nic….
Já mám DEDE Vánoce ráda od dětství a nevyprchalo to.
Miluju vánoční výzdobu ve městě a u nás v Plzni máme skutečně krásnou.
Pravdou je, že léty přibylo to zařizování a honička okolo Vánoc. Ale za rozzářené oči mých dětí pod stromečkem to stálo. Také jsem začala plánovat a tak úklid provádím v listopadu a peču v prosinci.
Hrozně ráda zdobím byt. Jsem zdobící. Minulý víkend mi vnuk pochválil adventní záclonku v kuchyni. Je bílá a ní je vetkaná zasněžená vesnička.
Stromeček máme živý a já na něj nedám dopustit.
A přiznám se, bez mučení, že letos u nás přistál trpaslík s čepicí do očí a s vousy. Prostě jsem mu v obchodě neodolala.
Míšo, trpaslík ma opravdu nadchl! 🙂