BTW: Počítání do tří

„Jedna, dva, a jedna jsou… a jedna jsou…“ hlas rodiče nabádavě vibruje a jen on sám ví, jak moc se mu nechce říct tři. Protože jak řekne tři, bude nucen vykonat slíbenou exekuci, ať už tato zahrnuje cokoliv. Jestlipak vám to něco připomíná?

 

V naprosté většině případů se ono odhodlaně protahované výhružné počítání odehrává v dětských pokojích, když se rozčílený či zoufalý rodič snaží donutit své potomky, aby konečně uklidili ten brajgl, ve kterém žijí. Nad mladšími dětmi se ještě počítává v kuchyni, když ohrnují nos nad servírovanou zdravou krmí, případně jaksi generálně večer, když je třeba dostat rozdováděná dítka do postele.

Svoje děti jsem už dávno vypustila do světa a tuhle vzpomínku mi vyvolala snaha přesvědčit vnoučata, že bez večerního úklidu to fakt nejde. Ne, nakonec jsem počítat nemusela, stačilo použít babičkovské kouzlo:)) Ovšem dobře jsem si vzpomněla na doby, kdy to byla časté útočiště matky, která nechtěla trestat, ale přece jen musela udržet ty základní výchovné mantinely.

Napadlo mě, že to vlastně moc výchovné není. Vždyť rozvolňujeme svá vlastní pravidla, učíme děti, že teď ještě honem na poslední chvíli se dá spravit to, co flinkaly dlouho předtím. Proč vlastně nejsme okamžitě důslední?

Možná je to tím, že jako dospělí rychle zjistíme, že v reálném životě nám osud do těch tří počítá jen málokdy. Že kolikrát dostaneme po nose dřív, než si uvědomíme, že nějaký varovný odpočet vůbec začal. A tak dáváme těm našim milovaným neposluchům šanci přijít k rozumu dřív, než ruka spravedlnosti dopadne.

Možná přitom někde v hloubi duše doufáme, že až nám příště poteče do bot, tak osud přihmouří oko. A my stihneme odvrátit malér, zatím ten nahoře bude s potutelným úsměvem dokončovat: „a jedna jsou…. tři!“

 

Eh… počítali jste? A kolik „…a půl“ jste dokázali přidat, pokud jste opravdu chtěli dokončit nějakou tu povinnou rutinu v míru? 🙂

 

Tohle jsou (právě) velmi hodné děti – žádné počítání není potřeba! 🙂

 

Aktualizováno: 1.12.2021 — 19:19

29 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ráda bych vám dala avízo na zítra – vyjde článek o Miroslavovi Zikmundovi od Topiho, s jeho originálními fotkami.
    Já vím, že u člověka, kterému je 102 let, už ta zubatá číhá za dubem, ale stejně… někteří lidé odcházejí i v takovém věku brzo, pořád mají co říct.

  2. Vypadá líp, chtěla ven, ale tam se klepala jak ratlík. A žrala sníh! Normálně jí to toleruju, ale dnes jsem se jí v tom snažila bránit. No, ne moc účinně. Navíc si drbla tím malým zoubkem, co je mají vepředu v tlamě a vyděsila mě k smrti, když jí najednou do toho sněhu tekla z tlamy krev. Nebýt nabarvená, jsem už definitivně šedivá. Když já se o ni hrozně bojím, no.

    1. Neboj, bude dobře. Dostala antibiotika, ty zánět zaženou! Já jsem teď zrovna jedno antib. spolkla, tak také doufám. Vrtali mi kost na zasazení titanového šroubku, na který posléze nasadí novou stoličku. Musím přiznat, že vědomí, že vrtají kost, bylo nepříjemnější než vrtání zubu. Tak že Berry pozdravuju a ať nám oběma chutná!
      A pěkné pozdravení také dítkám!

      1. Šiš, ještě vrtání kostí, aby toho nebylo málo! 🙂 Lity lity, ať nový zub dobře drží:))
        Zatím nevypadá zle, jen mě mate, jak se venku hrozně klepala – s jejím kožichem! Že by ještě ta horečka?
        Ale nos má celou dobu studený a vlhký. No, Ari ho má zase doma skoro vždy suchý a teplý, takže on se člověk na zpravodajství psích nosů taky nemůže spolehnout:))

        1. To nebyla zima zvenku, ale vnitřní. Také jsem to večer měla. Ale už to přešlo. Dej jí čas na zabrání léků.

        2. ona má jen zimnici..vnitřní..to dá..a jestli si pochutnala na sněhu..snad byl čistej..a ona věděla, proč to dělá…
          Taky bych se bála Dede..pohlaď ji a pozdravuj ode mne…

          1. Neboj, byl čistej, jen to byl nafoukanej, takže udusanej. Evidentně jí to dělalo dobře, ale chápej, pes se celej klepe a jde mu krev z tlamy… šiš, málem mě kleplo. Za chvilku jedeme na kontrolu, ale je jí určitě líp. Už mi zase v noci přišla k posteli:))

            1. Jejda Dede, přečetla jsem si o Berry !!!! Moc a moc jí držím palce, aby to byl „jen“ krátký zánět, horečka rychle ustoupila a Berry se zase usmívala !!!! Tvoji starost o ní si umím živě představit.

  3. Děkuju všem za účast, ještě se ozvu – on se mi celý ten šrumec spojil s příjezdem dětí a teď nějak nemám čas sedět u počitadla. 🙂
    Ale Berry má jasnější oči a nesměle žebrá 🙂

  4. U nás počítání nemělo žádný smysl,při jedna,se začalo uklízet,při dvě už upoutali pozornost leda tak vrabci venku. Tak jsem si vzala malou židličku,sedla v pokojíku,zapomněla na urychlovač 1,2,3 a seděla a čekala a páč byla touha aby se matinka už vypoklonkovala,bylo dosaženo kýženého výsledku. :-))

    1. 😀 Kdybych tehdy seděla u dětí, tak buď ztratím nervy a budu na ně ječet (když vidím, jak mezi dvěma uklízecími pohyby zapomenou, co mají dělat, protože je zaujme to, co mají právě v ruce) nebo jim začnu s úklidem pomáhat, což by znamenalo, že toho většinu uklidím sama:))

  5. Přemýšlím a přemýšlím a jsem si skoro jistá, že jsem nepočítala – teda že jsem nepočítala Terezce. Ona byla v podstatě hodné dítě, akorát že měla tvrdou hlavu 🙂 🙂 . Takže buď poslechla hned nebo žádné počítání nepomohlo.

    Ale tohle jsme praktikovali jako děcka mezi sebou, když jsme se o něco dohadovali – buď mi to dáš do tří, nebo… jedna… dvě… dvě a čtvrt… dvě a půl… dvě a tři čtvrtě… … … bohužel jako daleko nejmladší a nejslabší jsem mohla to počítání protahovat do aleluja a stejně by mi to nebylo nic platné. (:o))

    1. Nejmladší musejí být opravdu chytří, aby mezi staršími obstáli – evidentně se ti to povedlo:))

  6. Taky jsem kdysi počítala 🙂 Pak jsem počítat raději přestala, protože abych neztratila tvář, byla bych musela synka asi přerazit 😀

    1. Když byli starší, fungovaly jiné metody, ale předtím jsem počítala jak ten idiot 😛 S různým výsledkem. Na nejhorší jsem měla připravené – chcete, abych to řekla tatínkovi? 😀 To fungovalo vždycky.

  7. OT – bojím se. Berry byla včera taková hodně zpomalená, přičítala jsem to špatnému počasí, že ji asi bolí celej pes. jenže dnes ráno mě nešla ani uvítat, nejevila zájem, když jsem začala chystat misky a jedla jen trochu, protože jsem ji pobídla. Berry! Která jídlo miluje. Leží si na pelíšku, nespí, jen kouká.
    Od devíti má náš veterinář, takže tam zavolám a objednám nás, aby tam nemusela čekat. Ale moc se bojím. Berry nemůžu mít kvůli té páteři narkózu, takže v podstatě není řešitelné nic, co by vyžadovalo operaci. Snad to nic není, ale mám z toho hrozně špatný pocit.

    1. O Berruško zlatá – držím palce, aby to byla jen nějaká prkotina, co sice život otravuje, ale mu nebezpečná. Držím palce a pevně věřím, že se vše v dobré obrátí.

    2. Už jste možná na cestě nebo v čekárně, moc na vás myslím a držím Berrušce palce ze všech sil.

    3. Tak je to zánět – Berry má horečku, nafouklé střevo a zvýšenou hladinu bílých krvinek. Díky mé paranoie jsme tam došli dřív, než by se to rozvinulo. Dostala obvyklý koktejl léků včetně atb, zítra no kontrolu.
      Strašně se mi ulevilo, že rtg vlastně dopadl dobře, žádný nádor.
      Ovšem přemýšlím, jak to souvisí se záhadnými cizími granulemi, které jsem našla – resp. mi je ukázala Ari, na střeše psí boudy…

      1. tak to zvládne…a o těch granulkích jsi mu řekla-vetovi? A nechala bych j erozebrat – co když v tom je nějaká nedobrota…plíseň nebo něco horšího…ale proč proboha???

      2. Všechno je relativní a tak zaplať pánbů za zánět! Co ty granule? Někdo je nasypal? Nebo jenom něco vypadlo ptákovi ze zobáku?

      3. Jsem tu pozdě,Beruško,milá, drž se vlčko,je dobře je jste to chytly v začátku. A ty granule, to je fakt divný,buďte opatrní a ostražití.

  8. Počítala jsem i třeba dvě a tři čtvrtě. Na Kubu to stejně valný účinek nemělo, na Kačku někdy.

  9. Když byli kluci malí, tak jsem mnohdy počítala i do 10 DEDE.
    Ale co bylo zvláštní, když zavelel tatínek, tak kluci uklízeli hned. Maminka se mohla umluvit a pořád nic.
    Možná to bylo tím, že maminka s nimi byla častěji a příkazů dávala povícero.
    A když tatínek přišel z práce a zavelel, tak kluci poslechli hned.

    Musím však pochválit vnoučka Samíka, ten opravdu poslechne. Stačí mu to říct jednou.

Napsat komentář: Marička Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN