Sedím u počítače, mírumilovně si klapu nějaký text, když tu najednou slyším zuřivý štěkot. Psí zpráva o hrozícím nebezpečí je tak naléhavá, že vstávám a jdu vykouknout z okna.
Copak o to, černou i bílou štěkající Ostražitost a Neohroženost vidím okamžitě. Hlavy mají obrácené do krajiny a vypadají, že přesně vidí to, co je tak strašně rozčiluje. Já ovšem nevidím nic.
Ostražitost:))
Tak na co ty bestie tak strašně štěkají? Po chvilce pátraní to uzavřu jako obvykle – jsou tam duchové. Nějaký rozčilující typ. Možná vypadají, že by uměli ukrást ze zahrady míček, možná mají kočičí podobu. Co já vím.
Neohroženost:))
A možná tam není nic a psiny jen s chutí předstírají hlídající Ostražitost a Neohroženost. Aby panička viděla, jak strašně užitečné má pejsky…:))
Ostražitost! 😀
PS: Včera v noci to bylo obzvlášť vypečené. Už několik dní nesvítí lampa veřejného osvětlení pod naším domem, takže kolem je dokonalá tma. Vypustila jsem chvilku před jedenáctou psiny ven a obě se okamžitě vrhly k plotu a štěkaly jak divé. Odvolala jsem je s přísným příkazem „dělej!“ – to aby nezapomněly, proč jsme vlastně venku:)) No a pak jsem najednou měla pocit, že slyším funění. A frkání. Vzala jsem baterku, přeběhla k vrátkům a namířila silné světlo na louku proti domu. Nic! Nikde nic. Tak teď nevím. Byli tam nebo nebyli… divočáci nebo duchové? 😀
Neohroženost… 😀 (V podstatě nikdy nevyfotím spící psy – vždy o mě vědí a aspoň otevřou oči, když už se nezvednou:))
Eh, dnešní otázka asi míří hlavně do psích domácností – taky vaši psi s upřeným pohledem štěkají do (údajného) prázdna? Pokud máte podobné zkušenosti i s chováním koček, řekněte nám to:))
Hlídáme! Žádní duchové neprojdou:))
Náš kocúr tiež „vidí“ duchov… inak sa ten uprený pohľad vysvetliť nedá…
Ano i naše kočky občas vidí duchy (venku i vevnitř), které se mně já při sebevětší snaze zahlédnout nepodaří 🙂 Ovšem občas se v domě „duch“ naokoec ukáže v podobně nějakého brouka, vyjímečně švába. Vždy v obýváku, kde ho svým pohledem vytáhne Ginger. Je tam krb a komín, které nejsou vzduchotěsné a občas tam nějaká breterka propadne, nebo kdovíodkud přileze. A Ginger právě tyhle duchy nejprve jen slyší nejčastěji. Nejprve to tedy jen vypadá, že kouká do prázdna. Ona se posadí, zpozorní, začne koukat někam do prázdna a pozorně naslouchat. Pak ale přejde k nějakému místu, natáčí uši,hlavu, trpělivě čeká a kouká. V tu chvíli my zastavíme TV a nasloucháme s ní, ač samozřejmě nemáme její jemný sluch a neslyšíme nic! Jen teď už po zkušenostech víme, že tam opravdu někde něco je. Když Ginger to něco slyší třeba za knihami, nebo pod stolkem atd, 2x se nám nechce začít všechno odšupovat, lezt po břiše a hledat. Stačí mít „kočičí trpělivost“ a čekat. Protože Ginger musí mít nějakou telepaticko-magnetickou sílu, která toho brouka nakonec vždy nejenže vyláká za skrýše, ale dokonce směrem k ní a mě pak stačí ho rychle bacit. Přestože v tu dobu jsou s námi v obýváku i Rusty a Woody, obě celou dobu zůstávají v naprostém klidu (spí). Je jasné, že sluchově-lovecký instinkt je u Ginger obzvlástě jemný.
Zapomněla jsem pochválit fotky, psí holky jsou krásné, vede ale ta poslední !!! Ostražitost a Neohroženost – také trefné a hezkéééé 🙂
Děkuju – to jsme měly s Kačenkou holčičí víkend a moc jsme si to užily 🙂
Maričko, taková Ginger se opravdu hodí! 🙂 Naši psi jsou v tomhle tak nějak k ničemu. Jednou se mi dostal do domu rejsek a co myslíš – byl jim úplně jedno! jednou je dom, je náš. Prý, paničko, jestli ho chceš, chyť si ho sama.
No, rejsek měl smůlu. Do domu vběhl večer před mým odjezdem na Moravu a přestože jsem mu pro jistotu nachytala do jídelny vodu a krmení, našla jsem ho mrtvého.
No, aspoň jsem ho našla, že jo. Mohl zůstat a mumifikovatět někde za kuchyňskou linkou 😛
Ajvi je knírač a jako knírač má v popisu práce řvát na vše, co se šustne na zahradě a kolem ní. Za několik desítek let jsme si zvykli. Jenomže nyní, když má manžel horší sluch a některé zvuky jsou mu moc nepříjemné, tak do téhle kategorie patří i psí štěkot. A tak trpí.
Duchy Ajvi nerozeznává.
Dareček, kocourek ten také ne, ale za to rád sleduje televizi. Politické komentáře nikoliv, pouze přírodovědné, zoologické programy. To TV usilovně sleduje, stříhá ušima a mrská ocasem.
Náš pes není štěkací, ale někdy se zvedne a začumí se do prázdna. Pak slušně říkám, pěkně vítám pane duchu, ale odebéřte se zase strašit jinam, prosím.
Už několikrát se mi v noci stalo, že mě probudil lehký pohyb postele a pocit, že si na ni někdo sedl. Pocit strachu nemám a pes, který má pelech v mé ložnici chrní dál, tak zase rychle usnu. Je to divné. Dům jsme na bývalém tenisovém hřišti postavili my, žádnou minulost nemá, tak co se tu má kdo producírovat! Holt jsou věci mezi nebem a zemí…
Jano, tak po tomto pocitu bych asi jen tak neusnula! 😀 Mně úplně stačí, když mě probudí kroky na schodech v jinak prázdném domě. Říkám si „je to pes, je to pes“ a naštěstí to je většinou pes 🙂 Občas ale zaskřípou jen tak. Pak si zase říkám – neprobudilo to psy, je to dobrý, dobrý, dobrýýý 😛
Dede, ono je to asi hodné, protože mě nepřepadne strach. Ale – furt zapomínám napsat, že na fotce, kde jsou ty tři moc hezké holky, nejsi zastoupena!
Někdo, kdo tady hrával tenis, by si rád dal partičku dvouhry….
😀 Tedy Alex!
Jo táák! Myslíš, že je to výzva? A to si myslí, že v noci si s ním budu pinkat?! 🙂
Naše zvířata,psice i kočky, fascinují schody do patra,doma,čučí jakoby po nich někdo šel a ono nic,asi nějaký duch domu. Štěkají jen venku a hlavně na zahradě u plotu, to přímo ječí.Naštěstí je to až hodně za dědinou,dlužno říct,že ti před plotem většinou ječí taky. :-)) Pokud jde domů upravený soused Karel,tak jen straží uši aby jim nic neuteklo,páč někdy je ten příchod zajímavý. Když jdeme ještě v 22:00 na poslední čůrání, sednu si venku chvíli na lavečku a ony zírají upřeně do tmy a pobublávají. Pak si něco smyslově sdělují, čumáky u sebe a bezhlasně nějak komunikují spolu ,to se zase bavím já,to je pohled pro bohy.
Jo, ještě milá Dede, ať ti ponožky dobře slouží a vlastně tak máš kočky zase doma. :-))
Děkuju ti, milá Jenny! 🙂
Jo, taky mě baví, když spolu holky mluví 🙂 Když je to něco extra, klepnou o sebe čenichy v takovém zvláštním pozdravu (něco jako high five:))
Řvaní za plotem na procházející nepočítám – tam všichni víme, o co kráčí (a kdo kráčí:))
Jo Jenny, ještě k těm kočkám čučícím na schody 🙂 Na FB psala Tora, že její kočky tohle čumění provozují taky 😀 A taky nenašla důvod (tedy člověku viditelný:))
Opravdu výživné je, když „duchy“ psi vidí v lese…. jejich upřený pohled do křoví mi není opravdu příjemný…. Vždy jim říkám „co to vidíte, co já nevidím“ – no, odpovědi jsem se ještě nedočkala, ale preventivně zrychluji krok.
Jakého máš vlastně psa? Omlouvám se, že mi to vypadlo, ale není to choďák? 🙂
Začínám si říkat, jestli duchozření není nějaká ovčácká specialita 😀
U mě to dělali Nazgúlové i holky – samé dlouhé čumáky a špičaté uši:)) U Marušky to dělal Luxík, tedy kolie tedy ovčák 🙂 Třeba je to jejich specialita? 🙂
Máš dobrou paměť, jen ti choďáci se už prohánějí na jiných loukách. Nové jsme si nepořídili, přeci jen důchodci už musí být rozumní…Teď nám stejným způsobem fungují borderky od dcery, u kterých pomáháme s venčením (ale je fakt, že ty už mají trochu jiné zájmy a tak často do lesa nečumí… Ale berňák mne také párkrát v lese tímto způsobem vyděsil, tak nevím, zda je to jen „rácí“.
Tak to též zrychluji krok, začnu si zpívat, neb věřím, že v křoví je zalehlý divočák. Ajvi je respektuje až se jich bojí.
Divočáky poznám, protože z Ari se stane vlčák jezevčíkovitý (celá se přikrčí:)) a drží se u mě. V tomto případě také zpívám a ctím tak husitskou tradici zahánění nepřátel vlastním řevem 😀
V jiném případě (a stává se to) pátrám… Někdy to bývá vzdálený člověk, ale většinou nevidím nic. Pokud následně Ari bleskurychle vyrazí a skončí pod stromem, byla to veverka:))
Psice neštěkají na duchy, zato štěkají na: ptáky, kočky, zaslechnuté hlasy za zahradní zdí, štěkající pes tamtéž, psi a kočky na ulici, pes v televizi a klidně i animovaný, vlastně jakýkoli čtvernožec v televizi.
Ale Matyldo! Takový duch mnohem víc zjitří fantazii než zapípnutí ptáka! I psovi.
S tou telkou to je zajímavé – moje holky vůbec na obrazy, klidně i se zvukem, nereagují. Ani když na ně někdo přímo mluví přes skype nebo něco podobného. Podle nich je to podvod – a Nazgúlové to měli stejně. Oni jsou prostě hlavně čuchací, očima „loví“ míň. Takže jak k tomu není pach, šmytec, nereagují.
Eh… na co to tedy štěkají, když štěkají na duchy? Že by duchové měli pach? 🙂
Naši psi také na televizi nereagovali, ani Luxík a Legy také ne. Zato když po silnici má jet lyžař /kolečkový/ tak to Legy ví buhvíjak dopředu. A vartuje na pohovce, stojí na okně a řve. A řve celou dobu než ten lyžař jede tu trasu zpět.
Dneska jsem byla ve Zverimexu nebo jak se ten obchod jmenuje. Kupovala jsem konzervičky a prodavačce jsem řekla, že potřebuji něco dobrého neboť máme DVA koliáky. Potom to se mnou cuklo, že už to není pravda a bylo mi docela z toho divně. Zvyk je zvyk.
Samozřejmě, že to známe i z kočičích domácností! Zrovna včera se Tlapa, tvrdě spící vedle kamen, najednou vztyčila a upřeně hleděla pod křeslo. Člověk instinktivně zvedá nohy, aby ho to hrozné cosi, co se tam ukrývá, neraflo do palce. Lahůdkou je, když jsem večer sama v chalupě, kočka stojí lehce zježená u dveří, švihá ocasem a upřeně kamsi přes ně zírá.
Koňsští duši jsou také prima, neb koně ani neštěkají, ani nezírají, ale při spatření ducha v křoví se rovnou otáčejí a cvalem prchají opačným směrem. Jezdec, který polevil v ostražitosti, protože kolem toho křoví cestou domů už procházel tisíckrát, má zahozenou (= úplně povolenou) otěž a nohy ze třmenů, jen vlaje za ním a snaží se chytat rovnováhu.
Jejej, to velmi dobře znám! Občas se stane, že takové křoví podrobně (a nedobrovolně) prozkoumá sám jezdec, zatímco kůň tradičně mizí k Neumětelům 😀
Darek štěká jenom z kuchyně, když venku na dvorku vidí z okna cizí kočku nebo spíš kocoura. Chce ven, ale když je venku, kocoura sice žene, ale neštěká. Na procházce si koček ani nevšimne, nebo si k nim čuchne (pokud kočka neuteče) a jde dál. Spíš si myslím, že dostal pokyn od Čerti, že na našem smí být jen Její Veličenstvo Čerťa 😀
Jinak nikam do dáli nehledí, pokud vím a neštěká ani náhodou, je vítací, ne hlídací 😀
Čerťa si to uměla zařídit! 😀
Dneska nejprve pochválím fotky – nejkouzelnější je ta s Kačenkou, tam vypadají všechny tuze roztomile.
Naši blbouni štěkají rádi, ale většinou kvůli konkrétní věci. Zřejmě nemají takový hluboký duševní život jako dvoje vlčí krasavice 🙂 🙂
Ygo, opravdu si nejsem jistá, že to je hlubokým duševním životem 😀
Jinak děkuju:))
Koukám DEDE, že z Kačenky je už také malá slečna. Moc jí to sluší.
Děkuju 🙂 V únoru jí už bude pět. Fakt to letí!
Strašně to letí, naší malé Andulce bude 8 a už dávno není malá, má po tátovi nohy jak čáp a Matějovi je 2 a půl, už je to regulérní chlapeček, ne mimčo.
No jo, ty děti strašně spěchají 🙂
Kačenka je už velká, krásná holčička a je pěkné jak ji pejsiny berou.
Kočičáci sice „neštěkají“ ale dovedou se upřeně zadívat do jednoho místa a vydržet se dívat dlouhou dobu.
Až má jeden pocit, že tam musí být kočičí Barbucha.
Také přesně vím, že k nám někdo jde domů. Danda totiž asi 5 minut před příchodem někoho domácího zvedne hlavu a zaostří uši.
Míšo, moc se mi líbí výraz „zaostří uši“. Myslím, že přesně chápu, o čem mluvíš – psiny to umějí také! 🙂
To dělával náš Luxík, stoupl si večer na chodbě před okno a štěkal a štěkal, ven jít nechtěl. Když jsme se podívali tak tam nic nebylo.
A byl velmi přesvědčivý, že jo? 🙂