A je to tu zase. Je večer, mám za sebou náročný den a pobolívá mě celý člověk – opravdu nesnáším sychravý listopad! Je tu jedno lákavé řešení: vlézt do vany s horkou vodou. S trochou voňavé soli… ach. Jenže je tu můj obvyklý problém. Po koupeli se mi už nebude chtít znovu oblékat dnešní oblečení a na noční košili je ještě moc brzy. Co s tím?

„Koupím si pyžamo!“ napadlo mě někdy v říjnu, kdy už začala být opravdu zima a podvečerní koupel začala vypadat o hodně lákavěji než v létě. Proč ne? Bez problému v něm pak strávím večer a snadno vyběhnu se psima na zahradu na noční venčení. Pyžamo… ty jo, kdy já jsem vlastně měla naposledy pyžamo?

V noci jsem totiž zásadně košilová – kam mi až paměť sahá. Když jsem se pokusila prohrabat do prehistorických vrstev zahrnující mé dětské prožitky, napadlo mě jediné pyžamo, které se mi nesmazatelně vrylo do paměti. Patrně proto, že jsem ho z celé duše nesnášela! Netuším, kolik mi mohlo být, ale pamatuju si ho – takže řekněme čtyři roky? Pět?

Bylo z měkkého příjemného flanelu a bylo růžové (bleděmodrá byla pro kluky) – tím ale dobré zprávy končily. Bylo to totiž takové to pyžamo, co je z jednoho kusu a pro konání přirozených potřeb na něm byly… eh… padací mosty. Tedy z mého tehdejšího pohledu (dokonce i současného:)) to bylo ostudné cosi, co nemohl nosit nikdo starší batolecího věku.

Podobný typ pyžama to byl – půjčeno z Dedoles 🙂

Je zajímavé, že mi v paměti zůstaly dojmy, které jsem si tehdy úplně neuměla vysvětlit. Dostali jsme ta pyžama, když jsme byli u babičky – já, můj bratr i bratranec. Pamatuju si to nadšení dospělých a mám dojem, že to asi bylo něco, co bylo velmi těžké sehnat a jim se to povedlo. Radostně si nás prohlíželi (nejspíš jsme jim připadali roztomilí) a já se v duchu mohla vzteknout. Ale už tehdy jsem pochopila, že je to dárek, že to prostě musím aspoň pro jednou vydržet. Nakonec jsme v něm spávala jen u babičky a ne dlouho – rostla jsem rychle:))

Od té doby jsem určitě nějaká pyžama měla, ale v paměti mi nezůstala. Mohlo mi být takových jedenáct, když jsem začala spát v noční košili a už mi to zůstalo. Samozřejmě byly výjimky – třeba první noc na chalupě, kdy v zimě v místnosti navzdory večernímu zatopení nad ránem už zase skoro mrzlo.

To jsem mívala tričko, legíny, tlusté ponožky a mikinu. Pod peřinou! Ale druhou noc jsem už zase spala v noční košili. Pravda, byla flanelová a sahala mi až ke kotníkům, ale byla to košile:)) V ní jsem pak bez problémů absolvovala i hygienické výjezdy mimo vytopenou místnost, v případě mytí i mimo dům – koryto s vodou z pramene bylo na dvorku.

V létě jsem coby ranní ptáče utíkala se svítáním z domu, abych si v té noční košili (někdy se svetrem, jindy bez něj) sedla v lese nad potokem na kládu a sledovala vycházející sluníčko. Podotýkám, že naše chalupa je na dvě úzkého horského údolí a je to naprostá samota. Jako dítěti mi tam chyběl jenom pes! Ale i toho jsem se jako dospělá dočkala. Nosila jsem k noční košili podle potřeby sandály, botasky, holínky nebo sněhule. A nepřišlo mi to divné. 🙂 Noční košile se mnou pak zůstaly celý život. Byly jednou věcí, které jsem opravdu měla ráda hezké, takže flanel byl jen na tu chalupu:))

No, a teď jsem si vzpomněla s pyžamem! Jak jsem si usmyslela, tak jsem i udělala. Když mi přišlo krásné měkoučké pyžamo, nemohla jsem se dočkat, až ho vyzkouším. Ne, nejsou na něm žádné krajky nebo tak, je to vlastně dlouhorukávové poměrně dlouhé tričko a legíny.

I dala jsem si podvečerní koupel, převlékla se do pyžama s posadila se ke psaní. Fungovalo to skvěle! Večer jsem si přes něj hodila mikinu a šla se psima na zahradu – opět paráda. Tak jo, teď jít spát. No a tady se to zadrhlo:)) Připadalo to divné – mít v posteli kalhoty! Ale byla jsem tvrdohlavá a celou noc to… vydržela. Další večer jsem to vzdala – proč se trápit, když nemusím?

Takže mám báječný pohodlný domácí oděv a na spaní si stále beru košili. Zdá se, že některé zvyky nemá cenu násilím překopávat. 🙂

A tak se dnes velmi prostě ptám (dam i pánů:)) – dáváte přednost nočním košilím nebo pyžamům? Nebo jste podle potřeby pod obojí? 🙂

A pak ještě jedna zvědavá otázka z historie: vybavuje se někomu z vás to jednodílné pyžamo? Mohlo by, tehdy nebyl sortiment ničeho příliš široký:))