„Dřu jak votrok,“ myslí si Karamelka, která dohlíží na své dvě nezbedné podřízené. Pralinka zkouší zdrhnout při každé příležitosti (tak sedmkrát za vycházku) a Vanilka tak dvakrát (ale rychle se vrací, nemá ráda, když křičím). Karamel mi chodí u nohou a občas mám pocit, že si klepe packou na čelo: „Jsou ty dvě vůbec normální?“
Vzhledem k jejím útěkům zamlada a kradení jídla v každém věku mi to přijde minimálně… zábavné 🙂 Při lítačce na poli běží v čele a pokud se slečny někde zapomenou a čuchají, tak pro ně doběhne.
Zajímavé je, že se na ně neznámí lidé podívají a řeknou: „Ty jsou hezké. Ale není to stejná rasa, že ne?“ Na moje ujištění, že je to stejná rasa, jen různé barevné varianty, se na ně lidé zahledí znovu a zamyšleně prohlásí, že teda jo. Bláhově jsem si myslela, že stejná postava, vlající uši i ocásek, velké oči a zkrácený čenich budou lidem připadat minimálně hodně podobné, ale viditelně ne.
Zato kočkovstvo to má vyřešené rychle. Pralinka ještě neví, co od kocoura může čekat (i když by už mohla) – oblízne kocourovi hlavu, kocourovi se to viditelně nelíbí, ale slečna nedbá. Při dalším pokusu už chytí pár facek. Naše psice vědí, a proto se kocourovi obloukem vyhýbají. Adélka taky občas vyjádří nesouhlas, ale její tlapky nemají na konci drápy jako šavle.
Nikdo to tu nemá lehké! 🙂
Dede: Jen tak mimochodem – máte pro své mazlíčky důvěryhodné hlídání? 🙂
Nejsem psí a když, tak jsem spíš vždycky koukala po velkých psech (taková doga, to už je přece malý kůň, že). Ale Matyldo, tvoje kavalírky na fotkách vždycky podrobně prohlížím. Jak ony se ksichtí 🙂
Hlídání řešíme pro kočku, většinou se s námi stěhovala na chalupu a zpět domů, ale co jsme už skoro trvale na chalupě, necháváme ji i den dva samotnou se zásobováním od sousedů. Stejně si po našem návratu vždycky stěžuje, vyčte nám úplně všechno a ještě se s námi aspoň celý večer nebaví. Fakt! Sedí u nás, ale zády k nám 😀
No a hlídání, když jedeme pryč na týden a více, musíme domlouvat i pro koně. Krmení a vyházení boxů je v ceně ustájení, i do ohrady se dostanou. Ale je třeba, aby je někdo i „opohyboval“, buď s nimi potrénoval pod sedlem nebo na lonži a ideálně se s nimi proběhl i venku. Však na to byla i výjimka při kovidové karanténě – ke koním jsme mohli i do vedlejšího okresu. Ne, že by bez tréninku příliš strádali, ale jak jsou navyklí pravidelně pracovat, jsou po pauze jak z divokých vajec a sednout na ně bývá trochu adrenalin.
Jo jo, jakmile koně nuceně „stojí“, bývá později o zábavu postaráno. Pamatuju se, že u nás na jízdárně byli koně, kterým se trenéři snažili zajistit denní pohyb takřka za každou cenu, protože pokud stáli, byli později skoro nebezpeční… Jo, neměli jsme pořádné výběhy, takže koně byli buď ve stáli nebo v práci – to pro ně nebyla velká zábava.
Matyldo jak už napsala většina, máš fenky-modelky (včetně Pralinky).
Když jsme ještě občas opouštěli dům na pár dnů (max 4-5), kočky to doma zvládly samy – měly zásobu jídla a pití, dva velké záchůdky. Na vyjímečné delší cesty – oba jsme letěli do Prahy, jeli na Západ, nebo na vzdálenou návštěvu – kočky ráda přijela hlídat švagrová, na kterou bylo dokonalé spolehnutí. Od oby, co jsme si vzali Trixie jsme se prostě cestování vzdali. Jen asi 2x hlídala švagrovájen, kterou Trixie měla ráda a ona znala její denní rutinu. Našim kočkám může někdo jednou denně, nebo i od den přijet nasypat granule, vyčistit záchůdek. Chvíli s nimi v domě posedět je bohus, ale nutné to není. U Trixie to bylo jiné, nikdy uvnitř našeho domu nespala, na noc chodila do své vedlejší garáži s dveřmi na oplocenou zahradu. Sice by jí „hlídač“ mohl také jen zajet nakrmit, třeba s ní i chvilku zůstat. Ale my bychom věděli, že je jinak celý den a noc bez dohledu a asi bychom si výlet stejně neužili (z pocitu samoty proštěká třeba celou noc a naštve sousedy..). Sice když Trixie trvale přešla od sousedky Kris k nám, Kris se nabídla, že kdybychom potřebovali, že se o ní (i kočky)postará. Jenže Kris byla celý den v práci a my prostě nemohli riskovat, že její dva mladí kluci se nabídnou, jít Trixie sami nakrmit, nebo k ní jen zajít a pak za sebou zapomenou zavřít (nebo jen nedbale přivřít) její vrata a ona uteče. Po zkušenostech, kdy to několikrát udělali doma na jejich zahradě a utekla fenka Sadie, naštěstí běžela vždy rovnou k nám :). Takže kdyby bylo třeba abychom z domu jeli oba, kočky by přijela hlídat švagrová. Nebo by je určitě nakrmila některá z mých kamarádek. Ale nás už výlety přes noc, natož delší cestování stejně nebaví a tak zatím tahle „starost“ zatím odpadá.
My jsme našeho mazánka Denise nechali u mladých jednou jedinkrát na jeden den a noc a ačkoliv je všechny má rád, stejně prý většinu času ležel na rohožce u dveří. Navíc teď mají mladí kočku a ač jsme se pokoušeli je seznámit, výsledek byl tristní. Copak Denis, ten by si dal říct – s předchozí číčou vycházel asi tak, že on za ní chodil s jazykem na vestě a ona ho povýšeně ignorovala. 🙂 Ale tahle mladá kočena je divoška – při prvním spatření Denise vyskočila 2 m do vzduchu a zdrhla, při pokusu č. 2 se nahrbila, naježila, syčela jak parní lokomotiva a vypadala, že přejde do útoku a jinak pak odmítala sejít z prvního patra dolů do přízemí, dokud tam ten vometák bude. Uvidíme, jestli se to časem poddá.
Jinak by Denise mohl pohlídat ještě starší syn, ale protože dojíždí do práce a odchází brzo a vrací se pozdě, musel by si vzít na psa dovolenou. 🙂 A my jsme si zvykli, že psa všude bereme s sebou anebo je vždy alespoň z jedním z nás.
Kavalírky jsou fakt fotogenické – mám dojem, že jsou zvyklé před fotoaparátem nejen pózovat, ale také se příslušně tvářit. 😀
Od té doby, co se naše spolehlivá hlídací Marta odstěhovala za lepším do Turecka!!, máme trochu problém. Nikdo totiž není hoden! Ze psa jsem udělali závisláka, který je nešťastný, když mu jen zmizíme z očí (což ovšem zapomene na vycházkách a po okolí se porozhlédne rád sám). Teď, v čase pandemie nebylo hlídání aktuální, ale dále nevím. Jak jsem podotkla, nikdo není hoden 🙂 .
Matyldo, tvé psice i přidružené příbuzenstvo jsou velice, velice líbivé a opakuje se to tady stále a pořád. Tak jim to vyřiď!
Kavalírky jsou krásný pejsky a maj se jak ráji. Málokterý vesnický pes se tak má, doma kanape a lítání venku do sytosti, alespoň jak to tak pozoruju tady na vsi.
My máme sice hodný sousedy, ale psa bych jim na hlídání nesvěřila, max do doby, než by dorazil Marek 🙂 . Kočce by v nouzi nejvyšší granule snad nasypali 🙂 a ve stodole má pelíšek, který nepoužívá, protože je doma nebo někde lítá. Mají psa, puberťáka voříška, ale děsně mě štve jejich přístup – pes do domu nepatří. Má sice zateplený kotec a velkou zahradu, ale pes je smečkové zvíře a v tomhle nečase jsou všichni (i holky 12 a 9 let) zalezlí doma a chudák psisko je tam pořád sám….kdepak s ním jít alespoň na prochajdu.
Jinak na hlídání je v nouzi Marek, určitě by se postaral, i když by to byl asi trošku problém, ale on by byl schopnej v naší nucené nepřítomnosti přestěhovat rodinu k nám a do práce jezdit hodinu a půl. Největší problém u Darka je 2x denně insulin…. To by Marek dal, už okukoval, jak to MLP dělá a Darek je na něj zvyklej a miluje ho.
Většina lidí tady nechápe, proč mám psy doma, že mají hlídat na dvoře. Sice připouští, že kavalíři asi nejsou psi na dvůr, ale na co psy v domě. Protože na zahradě není co hlídat a hlídat dům je důležitější, tvrdím obvykle 🙂
Když jsme se přestěhovali z paneláku do domku, tak mi lidi říkali „A to teď dáte psy na dvůr, že?!!“ No nedáme!! To jsou teda divný nápady…
Ty fakt,lidi jsou divný… hahaha!
Jo, vůdce smečky se vždy nadře. Holky jsou nádherné a sluší jim to spolu.
Já mám hlídání vyjednané s Bárou, i druhá dcera by mohla případně zaskočit, ale ti mají tolik aktivit, že na rodiče jim holt čas nezbyde. Jinak taháme zvířectvo s sebou. V létě to bylo trošku komplikovanější, Ginny už ubývaly síly, Tak jsme v červenci a srpnu už využili hlídání. TeĎ už je nejstarší Derča a v 11 letech ještě zvládne běžný život i cestování. Ale třeba tohle už řeším i se zájemci o štěně od nás. Krátkodobě polídáme, ale nemáme kapacitu jezdit kdoví kam. Ovšem v případě průšvihu se o odchov postaráme.
Jenom moje vůdkyně smečky se nechala radostně přesvědčit, že útěky za zvěří jsou sranda, a vesele následovala nehodnou podřízenou. Takže lidská alfa se pak nadřela, aby zvládla zvlčilé vlčice 😛
Jinak je Berry alfa spolehlivá a vlídná (nepotřebuje ani vrčet), a má naprostý respekt. Silnější a rychlejší Ari nikdy vůči ní nepřekročí dané meze (a chodí si pro ujištění:))
Jsi ideální hlídací teta! Můžeme tě adoptovat? 🙂
To bylo pro Ygu 🙂
😀
Někdy mi připadá, že se celý den točím jenom kolem psů a kocoura. Buď přímo nebo v myšlenkách – kam půjdeme ven, koho mám vyčesat, koho vykoupat, co bude k večeři, je ten pes smutný doopravdy nebo se dělá, je ten pes na hlavu nebo se dělá, ten kocour se nedělá, ten je fakt na hlavu, kde je kocour, kde není pes… myslím, že kdyby mi někdo otevřel lebku, dvě třetiny bude zabírat chlíveček „domácí zvěř“…
Když Terka přemýšlela nad dalším psem, důrazně jsem ji upozornila, že JÁ tři psy naráz nezvládnu… no, tak je zvládnu na dvakrát 🙂 🙂
Parádní trojka,ano,ano, jak z filmu či reklamy. O psech se pořád učím, Jenka je přesně taková jako o ní píšou chytré psí knížky, malá,sporá,čiperná,neutíká, vrací se hned,hlídá si mne a Conču taky. A Cony, to je prostě teriér jako z partesu. Konečně začala chápat co po ní chci a už se jí mozek tak často nestěhuje do prostoru.
Krátkonosí hafové nejsou obecně moji favorité, ale u kavalírků mě baví ten jejich tak nějak našňupnutý výraz. A ty vaše holčičky mají ten správný psí život s vylítáním a počucháním – a to je na jejich vzhledu poznat. Proto mě vždycky potěší zmínka o jejich alotriích.
No ano, vzorně česané pejsky voděné jen do parčíku vypadají kapku jinak 🙂
Ty parčíkové dámy a gentlepsové nemají tak spokojená očička.
Do letošního března, jsem hlídání neřešila, zatím jsme pořád dva, tak ten jeden se vždy postará. Potom přišel šok, kdy nás s houkačkou, pod kyslíkem, odvezla záchranka oba naráz, na covidové oddělení a my jsme z hodiny na hodinu zmizeli ze života naší zvířecí části rodiny. O Darečka se postarala sousedka, máme už čtyřicet let navzájem vyměněné klíče od domů. Ajvinku si odvezla za Tišnov Evi. Kdyby tito lidé nepomohli, byla by celá záležitost fatální.
Tak naše děti by se postaraly, aspoň doufám.
To je milé počtení a moc hezké fotky.
Já hlídání nemám, sama jsem hlídací… no jo, tak všechny aktivity uzpůsobujeme tak, aby psi byli sami doma maximálně osm hodin (a to několikrát do roka). A myslím, že ani tolik hodin to nikdy nebylo – tuhle jsme byli v sousední vesnici na oslavě šedesátin. Což znamenalo, že já byla odsouzena k pití minerálky – oslava začala ve čtyři hodiny (před tím jsme se vrátili z venčení), v půl sedmé jsem dorazila domů, abych nakrmila šakaly a vyvenčila lité saně (tenkrát byl u nás i Framíto) a o půl osmé je předala Terce, která se vrátila z Budapešti. I ty tři a půl hodiny osamění v nezvyklou dobu brali jako újmu.
Zrovna Ygo řeším podobný problém,my se střídáme, jenže synátor je už děsně starý a slaví příští týden padesátiny a chce nás v mém rodném městě oba.Takže já pak zůstávám s autem do rána a MLP pojede autobusem domů, než odjedeme musím pořádně vyvenčit kumpačku. Zůstávají sami,jen když jedeme do obchodu na velký nákup do města.Máme to spočítáno na dvě a půl hodiny ,po návratu následuje odměna.MLP odmítá cestovat a tak výletuji sama.
Mám hlídací a krmící tetu Irenu..a ta má svatozář!!!!
S tvým osazenstvem- nedivím se!
Vyřiď hlídací tetě poděkování i za mne. Takoví lidé MUSÍ mít svatozář!
Jo, to chápu, na kočky mám protější sousedku,co spolu občas výletujeme,má moc ráda zvířata,je zodpovědná a taky má doma psa i několik koček, takže paráda.
No, my jsme museli hlídání řešit vždycky, takže na Silvestra jedině doma, chválabohu kamarádům nevadilo být u nás. Kdykoli jsme jeli přes noc, musel někdo zůstat doma. Na tábor pes s námi. Na dovolenou podle toho, kdy může Kačka přestěhovat kocoura a Standu na týden k nám. Je to trochu omezující, ale za poslední leta náš pes nikdy nebyl přes noc sám. No Madam vůbec a jestli Mimi si už nějak nevzpomínám. Spíš ne.
Naši psi taky nikdy nejsou přes noc sami – to by mi možná vadilo ještě víc, než jim:)) My jsme jezdili hodně se psy, však jsme s nimi byli i na té lodi ve Francii. Jenže Berry už nemůže a my to respektujeme.
Na noc bych psy samotné nenechala. Hodně cestují s námi na Silvestra jsme prostě doma…
No my jsme měli vždycky psy domovenkovní, takže i přes tu noc by to nebyl problém, zejména při slušném počasí. Ale přece jenom mi to nějak nesedí.
Matyldo holky jsou krásné a tak fotogenické.
A Karamelčin přísný výraz nemá chybu.
Od té doby co mají mladí kavalírku Týnku, tak jsem si kavalíry zamilovala.
Co se týče hlídání kočičáků, tak ty mi vždy hlídala moje zlatá maminka u nás. Naposledy jsme jí ale Daníka přivezli k ní domů. Daník to zvládl dobře.
Jinak nikoho nemáme.
A do kočičího hotelu ho dávat nechceme. Kočičáci to obecně snášejí nedobře.
Kavalířui jsou fotogeničtí všichni! Proto bývají v reklamách 🙂
Jo a ještě něco – obecně k hlídání psů.
U nás to kdysi s taťkovo Bertíkem moc nefungovalo.
Tedy jakž takž to šlo, pokud u nás byl s Bertíkem i taťka. Pokud byl ale sám, nastaly problémy. Už tak se ke Kazanovi nechoval přátelsky, ale pokud byl sám, upnul se na mě a snažil se mít mě jen pro sebe. Moji psi byli (a jsou) obecně snášenliví a trpěliví, ale tohle by od návštěvy nesnesl ani svatý, že. Takže jsem jednou, když už Kazan ztratil trpělivost skončila s kousnutou rukou, kterou jsem dala mezi ně. V zápalu boje mě kousl Bertík (maličko, rychle mu došlo, že nejsem Kazan:))
Teď jsme na tom tak, že když nám psy nepohlídá Marek, nemáme hlídání. Berry už do psího hotelu nemůže, ani do toho skvělého, který jsme kdysi využívali. Přece jen je s pokročilou spondylózou křehčí a Ari si umí i v divoké náladě dát pozor. Což by u cizích psů patrně neplatilo.
Jak říkám, Kačka má kliku a vy vlastně taky. Jasně, je tu i Kubova Ciri, takže to máte dvakrát:))
S Ciri je to komplikovanější, je hodná, ale dost salámistka- na ni musím mluvit tónem, který kavalírky nemají rády, protože mají pocit, že něco provedly- jinak nereaguje, mluví na ni tak i páníci. Ale vždycky to dám 🙂
Matyldo, tvoje smečka mě baví:)) Karamelka – lupičák vypadá na fotkách tak zodpovědně! 😀
Je skvělé, že vzala Pralinku za svou. Pro Kačku je to ohromná výhoda, že k tobě může dát psa a věci fungují. Co fungují… malá Pralinka se báječně baví! A ještě má odborný dohled:))
Já mám teoreticky možnost hlídání i v Liptovském Mikuláši. Pro mě by to bylo možná snazší ji dát na hlídání tam, což o to postarali by se o ní pěkně,ale u mamky má Pralinka to co tady na Slovensku ve městě prostě nemá a to je pořádná lítačka kam se podíváš. 🙂 První tejden beze mě to vždy Pralinka dosti využívá, protože mamka všeobecné málo křičí. Nutno vysvětlit, že Pralinka má svůj svět a často mám pocit, že mě do něho porostě nechce vždy pustit. V momentě kdy se zasní tak ji vytrhne z jejího báječnýho světa jen můj ostrý hlas a někdy ani ten ne. Hold to není se snílkem jednoduché.:-)
Kačko, psí alfa umí to snění prostě přetrhnout účinněji – a bez křiku:))
Ale už jí to dochází, že si musí hlídat ona mě 🙂
Tvoje psiny jsou fakt kočky 🙂
Že jo ? 😀