Ta vzpomínka se mi vynořila, když jsem zjistila, že mé bylinkové thé je i po povinné čtvrthodině louhování pořád moc horké. Úplně jsem to viděla před sebou: tatínek stojí u kuchyňské linky a vypadá jako barista při představení. Mezi rukama se mu v rychlém tempu míhají čtyři hrnečky, občas teče voda, občas čaj. Ne, opravdu si nemyslím, že by něco takového jakýkoliv barista předváděl, tohle je bleskové umění zkušených otců:))
Vyrůstala jsem v rodině, kde se odmítnutí snídaňového čaje bralo… no, řekněme spíš, že snídaňový čaj se považoval za stejnou nutnost, jako vyčištění zubů. Bylo základní podmínka pro správně rozeběhnutý den – stejně jako snídaně s kouskem zeleniny a školní svačina s jablkem. Potíž byla v tom, že my, děti, jsme pro toto pravidlo neměly úplně pochopení.
Ráno se nám nechtělo vstávat a popravdě se nám obvykle nechtělo ani jíst. Copak žízeň jsem mívala vždycky, ale k čemu mi byl čaj, když jsem se v té době už dostatečně napila studené vody z kohoutku v koupelně? Jenže teplý čaj a výživná snídaně… předtím nebylo úniku. Tedy minimálně v době, kdy jsme byli natolik malí, aby nás do školy vypravoval tatínek (maminka obvykle odcházela do práce dřív).
Tedy, ne, že by nám vadila idea čaje jako taková (tatínek nám ho poctivě sladil a mně dával i citrón), ale ten čaj byl horký! Jak můžete napůl spící spěchat se snídaní, je-li její součástí horký čaj? Čaj musel mít pitelnou teplotu! Navíc pro nás „ne horký“ znamenalo jen mírně zavlahlý:)) Takže tatínek přeléval.
Nejdřív se snažil opravdu jen přelévat z hrnečku do hrnečku, ale rychlost (pomalost:)) takového chlazení není vhodná pro uspěchané pracovní ráno. Takže převažoval systém aktivního chlazení. Horký čaj přelít do nového chladného hrníčku č. 2, horký hrníček č. 1 vychladit studenou vodou, aby do něj byl přelit již o něco chladnější čaj z hrníčku 2, který se stal hrníčkem horkým. To vše pro dvě děti a v bleskovém tempu.
Musím uznat, že mě to naučilo pít snídaňový čaj. Tedy většinou. Ale doteď ho nepiju horký:)) Přizpůsobila jsem si denní rutinu tak, že si ráno jako první zaleju čaj, a teprve potom dělám ranní práce. Takže než se dostanu k čaji a snídani, je teplý tak akorát.
PS: Můj tatínek doteď pije své horké nápoje doopravdy horké. Doteď jsem nepochopila, jak to vlastně dokáže:))
A tak se dnes ptám (třeba se tu někdo ukáže) jak jste na tom s pitím horkých nápojů vy? Snášíte je, nebo čekáte? Přeléváte? Pokud ano – s chlazením nebo bez? 🙂 ¨
A jedna prémiová: taky jste pili vodu přímo z kohoutku? 🙂
A jedno důležité upozornění na závěr:
Akce 2021 bude zahájena v neděli 21.11. večer, přihlášení na obvyklých místech. Potrvá do čtvrtka 25.11. do 21 hod.
Matylda
Prosím, všimněte si oznámení o akci!!! 🙂
Děkuju
Dede moc hezké hrnečky ! Ano, přelévám a chladím jako tvůj tatínek a jak to znám z domova, dělali oba rodiče. Hezky zvysoka jako se má správně přelvat z dřezvy turecká káva. Většinou přelévám u dřezu, právě abych mohla prázdný hrnek hned zchladit studenou vodou a znovu přelít. Nedělám to pravidelně, jen kdy třeba snídám sama (choť není doma) a chci si kafe rychle vypít. Když snídáme spolu, udělám nám kafe, cmrdnu do svého trochu mléka (manžel pije černé) a než dodám toasty nebo z trouby vyndám nahřáté pečivo, kafe se dostatečně zchladí, abych mohla rovnou pít. Nebo když při pečení potřebuji do těsta vlažné mléko a někdy ho přihřeji až moc, také rychle chladím přeléváním. Ráno pijeme jedině kafe, čaji jsem k snídani odvykla, ale pijeme ho (s citronem) dost často v zimě u TV pro prohřátí.
Když jsme se včera večer vrátili z Floridy, k večeři jsem šoupla do trouby mraženou pizzu. A jak jsme byli dost vyhládlí, tak jsem do ní nedočkavě kousla a horký sýr mi nepříjemně spálil patro, strhávala jsem z něj cancourky tenké kůže. Takže dneska ráno jsem z nutnosti pila svoje kafe velmi vlažné (tedy u snídaně ráda začínám s hodně teplým, ale klidně ho dopiji i studené).
Vodu z kohoutku jsem v mládí klidně pila, teď už jsem odvykla. Ne kvůli chuti, naše voda je dobrá (chválí ji i moje švagrová, na Floridě prý tak dobrá není), ale asi důsledek zdejšího počasí ji mám teď ráda ledovou. Takže raději sáhnu do lednice, kde je vždy nádoba s Brita filtrem.
Eh, Maričko, lity lity – takhle spálená pusa se chvíli hojí!
Jo, chápu, že ve vašem horku voda z vodovodu až tak neosvěží. Je fakt, že mě v Americe zaskočilo to množství ledu v nápojích – já si led nedávám nikdy:)) Rozhodně jsem udivovala personál, když jsem výslovně žádala jen o trochu ledu, pokud jsem to nechtěla úplně bez ledu – tehdy se na mě dívali jak na Marťana:)) Tak jsem si obvykle trochu odkašlala, aby to vypadalo, že to žádám ze zdravotních důvodů – lépe to pak snášeli. A pak, bylo to před covidem, tak jsem nikoho kašlem neděsila 😀
Maričko, posílala jsem ti maily – došly? 🙂
Dede, došly oba, na první jdem reagovala se zpožděním, na druhé jsem odpovídala v úterý a měl „přílohu“ 🙂 Tys ano jedno ode mne nedostala ????
Tolik překlepů – omlouvám se !
Nedostala – zkusím se podívat do spamů 🙂
Mám ho!!! 🙂 Děkuju
Tak to jsem ráda, nevím, proč to tam padá, už se to myslím stalo i posledně. No hlavně žes to zachránila 🙂
Našla jsem jen ten ze staré adresy, ale to je ten důležitý 🙂
Jinak mám poštu zahlcenou spamy, dnes ráno byl velký útok i na Dedeník. Asi se spamy rojí s úplňkem:))
Přelévám, ale ne z hrnečku do hrnečku, ale z hrnečku do nerez kastrolku, který přijme teplotu čaje anebo naopak studené vody (to když chladím čaj pro větší počet dětí 🙂 ) prakticky okamžitě (na rozdíl od porcelánového hrnku) a tím se celý proces velmi zrychlí. Je fakt, že v některých rodinách přelévání neznají, poprvé na mě snacha koukala hodně udiveně – u nich se čaj chladil dolitím studené vody. Na to jsem zase koukala já.
🙂 Doma jsme čaj pili až večer anebo když jsme byli nemocní. Ráno jsme ve všední den měli bílou kávu a v neděli kakao. Přes den vodu nebo vodu se šťávou. Kohoutková voda byla v Olomouci vynikající, když jsem pak domů jezdila už jen na návštěvu, pokaždé jsem hned zamířila do kuchyně a nalila si plnou sklenici studené vody!
Koukám Hančo, že EvaSchlitt není sama! 🙂 Taky mají hrnkovou metodu (ne hrníčkovou:))
V Praze nebyla voda špatná, ale nejlepší pro mě vždy byla ta na chalupě – tekla přímo od pramene do kamenného koryta venku za domem. Nikdy jsem nepila lepší, ale trnuly po ní zuby, jak byla studená – musela se pít pomalu… a vychutnávat 🙂
Horký čaj obvykle stihl trochu vychladnout, mizérie byla, že čaj se pravidelně střídal s mlékem (kakaem). Škraloup na mlíku mi dokáže zvednout žaludek i dnes a nejen ráno. Takže i horký čaj byl lepší!
Zrovna jsem uvažovala, že jsme nikdy nepřelévali kakao… možná bývalo k večeři nebo jen o víkendu, kdy se nespěchalo?
Já jsem patřila k dětem, které se na škraloup těší 😛
Čaj chladím vnoučatům, my si do čaje dáváme mléko, chutná nám tak a funguje i jako chladítko 🙂
Kávu piju s mlékem, bez cukru a mléka jen málo a chutná mi hodně teplé až horké. Vzpomínám si, jak jsem v práci skučela, že si nikdy nevypiju kafe, protože mi vždycky vystydne 🙂
Poslední věta,totéž! :-))
I já mám ráda hodně teplé kafe (ono s mlékem a z kávovaru nikdy není úplně vařící) a stejně jako ty jsem ho roky pila vlahé až studené, protože jsem na něj málokdy měla opravdu čas (ranní kafe jsem v práci klidně dopíjela v poledne:)) Tehdy to byl hořký „turek“ a přemýšlím, jak se takové pití káva podepsalo na stavu mého žaludku :P/
Čaj byl u nás známkou nachlazení. Nevim proč, ale jinak jsme ho nepili. Ráno bylo odražené mléko, nebo kafe/melta? s mlékem. Tím odpadlo ochlazovaní a mohlo se rovnou snídat. Čaj tedy piji jen příležitostně, návyk jsem si nevytvořila. K napití mi tímto vychází ráno kombucha a jinak voda z kohoutku. Myslím si, že je dobrá, možná jsem na ni jenom zvyklá. Chutná ale jinak, než v Praze. Tam si první dny jenom loknu, pak ale uznám, že po ulicích chodí spousty živých lidí a já jsem také neumřela, tak tu jinou chuť zapomenu. K napití v Praze si kupuji také kombuchu, doma si ji dělám sama. Z čeho? No z čaje!
V Praze je voda různá, podle toho, odkud daná čtvrť vodu bere.
Doma máme vodu velmi dobrou (artézská studně) a já vodu piju vlastně celý den. Jen si ji už obvykle dávám do skleničky:))
Já také do skleničky. Jenom jsem se blbě vyjádřila. Správně asi mělo být piju kohoutkovou vodu. Ale při čištění zubů piju vodu z dlaní. Proč, to nevím, vedle stojí bílý porcelánový kalíšek s modrýma rybkama a nesáhnu po něm!
Skleničkou či dlaněma se u kohoutku neobtěžuji. Nač? Dlaně se hodí u studánek.
Hmm – ani nevím, jestli se u nás přelíval čaj, protože my snídaly (holky) kakao (teplý) nebo mlíko (studený) – v sobotu bylo bílý kafe. Na čaj nás tak moc neužilo a mne doposud neužije. A ano, když byl spěch, tak mamka přelívala…
Jinak u nás se foukalo (:o))). Když jsme si stěžovaly (holky), že to či ono je horké, podělili nás tatíček či matička dnes již klasickou radou „Fúkej, máš fukar!“ a tak my fučely, až polívka ze žičky lítala přes půl stolu. Estéti by nás ukamenovali…
Voda z kohoutku se pila běžně – ve škole i doma, a při čištění zubů ji tak piju i teď (:o)), protože se mi nechce stáčet do kelímku, stejně nikdy neodhadnu, kolik jí spotřebuju.
Si mi připomněla, že nad horkou polévkou mi babička přeslicová říkala, foukej, máš vítr doma!
U nás se říkalo: Foukej, máš v puse vítr! 🙂
Vlastně máš pravdu, při čištění zubů piju vodu z kohoutku doteď – jen mě to při psaní nenapadlo:))
horky caj je mnam :-*) uvarenou konvici hned prelivam do termosky, at vydrzi teply co nejdele
prelivani taky pamatuju, z hrnku do hrnku s pomoci chlazeni studenou vodou z kohoutku.
a taky ‚vareni‘ vitakafe jen horkou kohoutkovou, brrr
„Vaření“ vitakávy jen z horké vody jsem nezažila – naštěstí:)) I když uznávám, že pokud nebyl k dispozici žádný vařič a byla zima, vznikl tak aspoň teplý nápoj.
Jednu věc opravdu nemám ráda – teplou vodu, z kohoutku nebo ze sklenice, to je jedno. Studenou kdykoliv, ale teplou fakt radši ne!
Výjimka? Na výletě (stopování), když mi v horku zteplá s sebou nesená voda a nemám jinou 🙂
Vař si pro tyto účely čaj – studený se dá a když zteplá, dá se taky. Narozdíl od vody.
Jo, to je fakt 🙂
Dobre rano, nam caj jako detem rodice chladili a delam to k snidani ve skolni dny i ja. Prekvapuje me, ze vsichni prelevate mezi hrnky. To jsem poprve videla u sve tety, kdyz nam chladila kakao. Voda z kohoutku tekla naplno, cast kakaa mizela pri prelevani v odpadu spolu s vodou a vysledek byl pul hrnecku kakaa redeneho vodou.
Ja vezmu cisty vetsi hrnec, naleju horky vyluhovany caj, parkrat zakrouzim a vychladly caj naleju zpet do hrnku. Hrnec cajem odevzdanym teplem vetsinou i sam uschne :).
Vodu z kohoutku jsem pila. Zamlada. Kdo by chtel cekat na caj, kdyz ma zizen prave ted? Dzusy a balene vody nebo limonady k nam mely vstup zakazan. Dneska je ta kohoutkova voda na me moc studena, mym zubum se to vubec nelibi. Achjo.
Vidíš, praxe s velkým hrnkem mě nikdy nenapadla, i když fyzikálně dává dokonale smysl:)) To přelévání – my jsme nápoje s přidanou vodou neměli, taťka byl perfekcionista 🙂
Vodu z kohoutku piju furt.
Chlazení jsme používali, když to bylo fakt horký. A asi spíš na ranní kakao.
Čaj piju teď, hodně, dobrý a horký. Studený čaj už není ono. Přilévání čehokoliv do čaje jde nějak mimo mé chápání. Byť já čaj prasím zase jinak – málo čaje a hodně vody, takže výsledek je slaboučký.
Podívej, já taky skoro do každého čaje naleju citronovou šťávu (mám solidní celoroční spotřebu citronů, v létě si je dávám do vody:)), z čehož by pravověrné milovníky čaje taky asi kleplo 😛
Citron ti ale mění chuť. I když někde to sedne, když se to nepřežene.
Jiná kategorie je čaj termoskový poplavací – hodně cukru, citron. Čím studenější voda, tím víc je pak sladký čaj potřeba. Ale to není pití, to je dodání tepla a energie.
Pro mě byl tenhle čaj symbolem návratu z lyží, později ze zimního stopování. prostě unavenej zmrzlej člověk. 🙂
Přelévala babička,vlastně obě,přelévala matička,přelévala jsem já,jak synkovi,tak vnučce a chtěla bych říct, že přelévám stále ale to už není třeba, zapnu vodu,mezitím, dám kočkám,psice už taky čekají,takže po zalití jdu na jisto a čaj je pitelný. Vodu z kohoutku napřímo jsem lemtala (jinak se tomu řícz nedá) celé dětství a mládí, pokud mne a ostatní nikdo neviděl, jinak to bylo trestné. :-)) Nejvíc na stadionu,po tréninku,to nás vždycky nachytal trenér. No, ony nebyly žádné plastové láhve, fakt žádné a nějaké sodovky atd. nebylo kde koupit a ani za co, takže zbývala ta voda,za to byla móc dobrá. :-))
Jenny, proč bylo lemtání vody z kohoutku trestné? Vždyť to bylo v těch podmínkách prakticky ideální z hlediska hygieny – pokud tedy u toho nešikovný pič neolizoval vodovodní kohoutek 😀
Lemtala jsem takhle vodu mnoho let a občas lemtám i dnes:))
No, většinou jsme byli rozehřátí a zpocení a to se prý nemá. Má se počkat až schládneš na normální stav. Ale copak to šlo, čekat ?! :-))
horkej čaj, taky přelejvanej a později – foukej, foukej… teď si počkám až trochu vychladne..ale spousta lidí a jak čtu i RenataE, používá metodu „na prasáka“ – dolejt studenou vodu…udělejte to před někým z čajového národa..zabije Vás na první dobrou…
Foukání na čaj nefunguje – to ti potvrdí každé dítě:)) Leda bys ho pila po lžičkách. I proto jsem pokyn k foukání dostávali hlavně u polívky 🙂
no jo,ale to bylo asi matce fuk..že foukej nefunguje..dala pokyn 😀 a když to bylo dál horký,tak jsem přece foukala málo nebo blbě 😀
😀
Taky mi maminka čaj přelévala. Bez chlazení.
Já jsem svým dětem místo přelévání přicmrndla do hrnku studenou vodu, protože čaj dělám do konvice a nalévala jsem z ní tedy do hrnků o trochu méně. Později začali všichni pít čaj s mlékem a tím se to vyřešilo samo. Na gymplu mi princip přilévání studené vody do čaje pomohl pochopit kalorimetrické rovnice.
V práci piju čaj bez mléka a mám vypracovaný sofistikovaný postup. Při příchodu do budovy v kuchyňce naplním rychlovarku a zapnu, odcházím do kanceláře. Zapnu počítač, otevřu okna a smetu z klávesnice stoh papírů, který mi tam večer šéf nechal k vyřízení. Zadám přístupové heslo do svého pracovního účtu a začnu stahovat maily. Nasypu čaj do konvice. Vrátím se do kuchyňky, kde se voda právě vaří, zaliju konvici. Návrat do kanceláře, nalévám první hrnek, zavírám okna. Čtu maily a označuji priority. Po přečtení mailů je čaj tak akorát.
Problém mám v kavárnách, kde si dávám capuccino. Vždycky zapomenu, že obsahuje nejen horkou kávu, ale i horké mléko a vždycky si spálím pusu 🙂
AKCE!!! HURÁ!!!
A voda z kohoutku – v koupelně ji nikdy nepiju. Chutná mi totiž jinak, než voda z kohoutku v kuchyni. Nevím, čím to je, protože koupelna s kuchyní přímo sousedí a tak rozdíl je asi tak 30 cm trubky od rozbočky kuchyň/koupelna. Prostě chutná jako voda v koupelně. Jinak kohoutkovou vodu piju běžně, balenou vodu kupuju jen na cestách, když si zapomenu do auta natočit vodu do lahve.
Tak já jsem měla vodu z koupelny radši, protože byla opravdu studená. V kuchyni mi vždycky přišla teplejší – musela se dlouho odpouštět, aby byla opravdu chladná. Jenže to bylo samozřejmě trestné – co plýtváš tou vodou??? Takže koupelna to jistila:))