„Tak už běž, ať si můžu schrupnout,“ dá se číst našim psicím v očích, když odcházím a dámy si už lebedí na pohovce. Ještě mrknu, jestli se něco nenachází v dosahu Karamelina čenichu, který ta psice dokáže nacpat skoro všude, a jdu. Jídlo jsme postupně odsunuli do vyšších a vzdálenějších míst, kam se kavalírka nevyšplhá. Jenže…
Onehdy šel páník poslední a zcela bezmyšlenkovitě položil na zem papírovou tašku s ořechy. Bylo mu sice divné, že k ní Karamel čuchá, ale říkal si, že to třeba označkoval kocour a dál nad tím nepřemýšlel.
Po příchodu z práce jsme měla plný obývák skořápek. Po venčení bylo jasné, kdo si to louskal. Karamelka se sice tvářila spokojeně, ale lezly z ní kusy ořechů i drobné střípky skořápek. Tak proběhly dva dny.
Třetí den ráno Karamel vstala neochotně a misku s krmením si prohlídla z dvoumetrové vzdálenosti. Následně se stočila na gauči a tvářila se, že tam i zůstane. Poplach! Karamel nežere! To je situace, která mě dokáže vyděsit k smrti.
Po otevření ordinace jsem volala veterináři, utekla z práce a dovezla mu obě psice (Vanilka stejně potřebovala očkování). Veterinář situaci vyhodnotil jako nikoli život ohrožující, ale při prohmatávání podbřišku Karamel kvikla a veterinář si ještě sáhl dovnitř. Skořápky tam byly pořád, a tak madam dostala na doma projímadlo, aby se to vyčistilo.
Odpoledne po práci jsem vzala psice ven. Z Karamel vyšly kusy skořápek (malé) a pak tenký ostrý srpek – kus skořápky přes celou polovinu ořechu. Večer se už zajímala o jídlo a vnucovala mi míček a plyšovou krysu.
Dopadlo to dobře. Jen si budu muset dávat pozor i na ořechy…
Dede: Matyldo, tak už i ořechy? 😀 Tak co vaši mazlíčci, na čem si pochutnávali, ač by to radši neměli vzít do h… eh… úst? A jak jste pak zasahovali? 🙂
Skořápky ořechů jsou nejen pěkně tvrdé, ale i ostré – ráda čtu, že vše dobře dopadlo.
Že naše Trixie byla všežravec už jsme popisovala v různých článcích. No ona by „louskala“ i pecanové ořechy, jen to jsme jí zatrhli okamžitě, když se o to pokusila (při našem sbírání ořechů) a já to zaslechla – to jsem fakt měla strach. Ale s chutí chroustla buráky ve slupce, dokud jsme si toho nevšimli. Ovšem pro vyloupané čerstvé syrové buráky byla ochotná přebíhat pole od manžela ke mne. Zítra to budou dva roky, co zemřela a dodnes, když odhazuji různé odkrojky zeleniny, bleskne mi hlavou „Trixie by je slupla“.
Když jsme měli naši bývalou kočku Kotě, ještě jsem hodně šila – ručně i strojově. A nevyhnula jsem se kouskům nití na podlaze. Kotě je uměla skvěle pojídat – chytla za konec a kroužením jazyka si nit na něj namotala. Pak ji nějak vtáhla do pusy a spolkla. Neviděla jsem to ráda, jenže většinou jsem si všimla až když kočce z pusy koukal jen koneček nitě. Nikdy z toho neměla následky, ale jednou jsem si všimla, že na té niti je i jehla a chytla nit skoro na poslední moment. Snad to bylo poprvé a naposledy, co Kotě tohle udělala, nebo jestli ne, tak měla ona i my pořádné štěstí, že z ní časem jehla vyšla bez následků.
Já totiž měla a stále mám ten asi blbý zvyk, že když šiju, ne vždy případný zbytek nitě z jehly vytáhnu. Prostě jehlu i s nití zapíchnu do jehelníčku. Říkám si, že třeba někdy zrovna tenhle kousek mi bude stačit na za(při) šití, nemusím znovu navlékat (což je teď můj největší problém). No a protože mám v jehelníčku takových jehel s kousky nití vůzných barev dost, občas se zašmodrchají a když pak sáhnu je jedné, uvolní se jiná a spadne na zem aniž bych si všimla. Také tohle děláte, nebo odkládáte vždy jen čisté jehly?
Maričko, už dva roky? To je skoro neuvěřitelné, fakt. Já bych si tipla maximálně ten rok!
Jo, taky si vzpomenu, když se holky ofrňují nad jiným než trávou, jak Trixie milovala papriky. Pro mě je to u psa skoro nepředstavitelné 🙂
Jinak ano, ukládám jehly i s kusy nití – ale jen těmi delšími a ty pak namotávám na špulku, do které zapíchnu tu jehlu (nemám jehelníček, já vlastně hlavně opravuju nebo zašívám:)) Takže mám jehly na všech hlavních barvách nití, většinou s použitelnými zbytky (ty krátké vyhazuju).
Jo a na černé niti se snažím mít vždy jehlu s nití v pohotovosti pro chvilky nouze – černou potřebuju nejčastěji 🙂
Taky mám v jehelníčku jehly i s nití, naprosto pravidelně.
Darek, co je ten diabetik, pravidelně dostává místo různých psích mňamek papriku, mrkev, květák a celer – až na papriku všechno ostatní trošku povařené. Ale on tohle miloval celý život, takže žádný problém, jen já sebou tahám po kapsách krabičky 🙂 A trávu taky může, pak mu ji občas tahám ze zadele, naštěstí ví a drží. Já prostě musím mít spec. psí bundu nebo v létě vestu, protože, krabička s květákem, pytlíky hovňáky, papírové kapesníčky, klíče, mobil… 😀
Maričko, to už je dva roky? Ten čas letí…
Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Už jsem se bála, že to bude horor s propichnutym střevem. Uffff, dodatečně jsem se zapotila. Náš kocour je naštěstí používá jen pacinkou na kutuluuuuuu.
Máš zase zvukové efekty, že jo 🙂
No, to se nás bálo víc 🙂 Ale naštěstí ne.
Denis nekrade, taky ovšem nebývá sám doma.
Jen posledně, když jsme přijeli k synovi do Hradce, zatímco probíhalo všeobecné vítání, pes neomylně zamířil k misce s kočičím žrádlem a pečlivě ji vyluxoval. Patrně její obsah považoval za milou uvítací pozornost! 🙂
Nedivím se mu!
Ajvi ořechy miluje, ale nechá si je louskat. Když venku nějaký sebere a sama si jej rozlouská, tak vybere semeno a škořápky nechá být. Ale raději je má vyloupané. Jinak venku chodí pod jabloněmi, hrušněmi a bere si ovoce sama. Větší strach mám z meruněk a zešvestek, to baští i s peckami a ty mají ostré konce.Dnes jsme byly zase za mrňavkou u Evi a i devítitýdenní střeďačka, kníračka Meggie, miluje ovoce. A krtky. Dnes se v husté mokré mlze pouštěla i do krtinců. Pod dohledem Ajvinky.
Alex, doufám, že to štěně budeš sledovat zblízka a třeba ti bude dovoleno ukázat i nějaké fotky. Já je viděla na FB a všechna jsou jak malovaná – chovatelka je má ohromně vymazlená 🙂
Aaaa,štěně je nejlepší zábava!
Chudáček Karamel, no, jo ,dovnitř to jde jedna dvě a ven pak hůř,občas to známe všichni. :-)) Holky občas na zahradě louskají ořechy ale jen tak pro zábavu,většinou je stihnu vybrat z tlamek. Psice nekradou, zato před Damíkem se musím mít na pozoru. Naposledy to odnesla moje anglická,připravená k opečení,umně položená do hvězdičky na pánvi, šla jsem pro vejce na chodbu,zbyly dva plátky.
Možná si Damík říkal, že to s těmi bílkovinami kapku přeháníš, tak tě zachránil 😀
Jo! :-)) to on umí!
Jo, u nás se jídlo hlídá i před Oriášem-ale ten krade,i když jsme doma. Karamel si počkà….
Šišena má ořechy taky moc ráda. 🙂 Na zahradě se mění ve veverku a doma si je louská a jí nejraději v mé posteli.
Jinak, je mi to moc líto, ale – syn byl nucen vyhlásit další kolo té svojí sbírky. Tak kdyby vám zbyla nějaká koruna, odkaz je zde: https://www.donio.cz/energiilekarum4 – budete moc hodné!
A moc prosím o sdílení a informování vašich přátel a známých.
Do postele mi je nenanosila,asi ji nebavilo běhat schody do patra.
Už se opakuji, ale majstrštyk štěněte byl ten špíz s mořskýma potvorama, jinak různé tácy vánočního cukroví, všechno, co se rychle neuklidí po odcházejících hostech a vůbec… Včera povídá muž, tak ten potvora se zase ztratil, až šla kolem paní a žalovala, že ten ztracený pes, támhle kousek dole, se cpe koňskýma kobližkama. Ale co, kamarád vet říkal, že je v nich hodně vitamínu B 🙂 .
Karamel vyřiď, že také říká, že pro trikolorové kavalíry, zvláště když se jmenují Karamelka, jsou ořechy zakázané!
Tak na ten špíz si pamtuju! I na to, jak nebyl vidět na rtg, páč byl dřevěnej. Doteď si nedokážu představit, jak tu dlouhou věc dokázal vůbec spolknout.
Koňské kobližky si rádi mlsli Nazgúlové. No a pak když museli Kazanovi trhat ty zadní stoličky (to jsme byli v Anglii doslova obklíčení koňmi a kobližky), varoval nás veterinář, že dokud bude mít Kazan v hubě nezhojené rány, tak si k nim nesmí pomalu ani čuchnout – tuším šlo o možnou nákazu tetanem? No prostě jsem tehdy nějakou dobu musela být ostře dohlížející:))
Ten špíz si pamatuju!
Karamelko,ani nažrat ti nedaj…to pak i ořechy jsou dobrý 😀
A já vím, že dáte..je to adrenalin…odcházet a vracet se domů, koho by napadlo,co to bude tentokrát…
No někdy lehce trnu 🙂
My na kočičáka Daníka také musíme dávat pozor.
Lidské jídlo ho láká převelice.
Ale co chlapec dokáže sice nesouvisí s jídlem, ale stojí to za napsání.
Pokud hned neuklidím vyžehlené prádlo, tak mi ho počůrá.
Takže mě vycvičil nenechat nic přes noc v obýváku.
Jeho poslední kousek, v předsíni si povalil tašku jutovou, která byla plná nákupních tašek. A z rozkoší jí počůral.
Jinak je čistotný, ale tohle ho nějak láká.
Míšo,to by mi hráblo.
Nedivím se, že jste mazali k veterináři. Nějací lajdáci by se spolehli na to, že skořápky samy ze psa vyjdou a mohlo by to být smrtelné!
No,jistá jsem si nebyla….
Karamel je borec a jsem ráda, že nakonec ořechy prošly traktem bez závažnějších problémů.
MOJI psi nejsou kradači – jak Toya tak Ernest byli a jsou v tomto téměř vzorní. Terčina Brooke to zvládla a zvládá za všechny tři dohromady (a dalších deset okolních psů) – už jsme dospěli tak daleko, že před odchodem zamykám špajsku (kde máme odpadkový koš). Čím je starší, tím je jídlem posedlejší – dokonce na vycházkách dělá to, po čem jsme toužili celých deset let – pochoduje po levém boku… protože tam je umístěno žebradlo plné piškotů! 🙂 . Zjistila jsem, že přílišný zájem je téměř stejně otravný jako přílišný nezájem 🙂 a místo abych na ni volala Pojď ke mně spíš ji ponoukám Běž za Erníkem. Je vidět, že jeden pejsek se člověku nezavděčí a nezavděčí 🙂
Tak špajz ještě nezamykám- asi proto, že ho nemám 🙂
jste se mi smály, že když žila Káča, že jsem schovávala sirky..a ty začneš zamykat špajz a další level bude, že budeš schovávat klíč…. 😉
😀
Vašík – papírové kapesníčky, toaleťák, jelení lůj (obal naštěstí nechal, vyloupl jen mazadlo).
Spratek – COKOLIV sežratelného. A páníkovy použité slipy (gumy nechal).
Karamel je specialistka na látkové kapesníky. Už máme většinou papírové….
Petro, Spratek, co sežere všechno (tak ty slipy mě fakt dostaly:)) je ten bígl „na dožití“?
Jo, ještě k mým holkám – vím, že se opakuju, ale pokud jde o krádeže, jsou holky nudně vzorné – prostě nekradou!
(To Berry, ta nikdy, jakože nikdy nevezme do huby nic, co by nebylo „psí“ – nepodá mi ani hozenou ponožku:))
Ovšem pokud jde o nehodnou potravu, v tom já mám jasno – ony ovšem mají jiný názor. Jsou to odporné ovnožroutky! A nejlepší je prý kočičí. Když vidím včas, že se běžné čuchání mění v ochutnávku, zařvu mohutným hlasem „fuj!!!!“ a ony přestanou… ovšem ten hlas čekají, takže jsou rychlé jak blesk, jakmile chutné sousto najdou (vědí, že druhé pravděpodobně nebude:))
Berry musí být přesvědčená, že mám oči i vzadu. Na vycházkách se totiž nejradši, na rozdíl od Ari, plouží vzadu (pokyny – Ari pomaleji, Berry dělej!) a Berry se snaží využívat faktu, že ji tak nemohu pořád sledovat. Jenže má smůlu – já ji poslouchám. Jakmile slyším, že se krok zastavil, otáčím se… 😀
Tak to je asi jedna z mála věcí, co Karamel nežere, ani Vanilka ne- lidské jídlo je o dost lepší!
Matyldo, vím, jak ti bylo, ale musím se smát. Karamel je ve vztahu ke krádežím jídla tak konzistentní! 😀 Krade kdykoliv jí dáte příležitost a rozšiřuje jak metody tak jídelníček:)) Tak mě napadá, jestli bys neměla jednodušší prostě občas zapomenout na lince čerstvej chleba.
Ona by předvedla kouzlo „jak se malý pes dostane na vysokou linku“ a zlodějina by jí neublížila 😛 No a pokud máš ráda kůrky, svůj chleba by sis schovala:))
Si dělej srandu, když před odchodem neobcházíš domácnost 🙂
Mimi milovalo oříšky a pečlivě sbíralo a sbíralo. Když se nám podařilo sebrat dřív, při louskání to bylo tak jeden ořech do misky a jeden do tlamy. Gaston první kradl dědovi svačiny. Madam se svým postojem k jídlu tak leda Bimbovi půlku snídaně. Teda madam salámek a sýr a Bimbo chleba a rajčata
Myslím, že my jsme hlavně už dost vyškolení….