V posledních letech je na celém světě aktuální problematika zvířat žijících ve městech. Různé druhy zvířat pronikají do měst a obtěžují místní obyvatele, ale zároveň jsou i velkou atrakcí. Některé druhy zvířat více obtěžují a jiné jsou více atrakcí, podle charakteristik daného druhu. S nástupem koronavirové pandemie se problém jen zostřil – lidé se zavřeli doma při lockdownech a zvířata zavětřila svou příležitost a také jí patřičně využila. V tomto článku chci zmínit čtyři druhy zvířat, které jsou silně rozšířené v Izraeli a ovlivňují život místních obyvatel.
Nejznámější jsou asi divoká prasata v Haifě na severu Izraele. Stala se každodenní součástí města již dávno před příchodem pandemie. Můžete je vidět všude. Volně se potulují v ulicích, hrají si se psy a hledají potravu mezi odpadky u popelnic. Lezou lidem do zahrad a tam ryjí a koupou se v bazénech a bazéncích. Na internetu najdete stovky fotografií a videí, ze kterých je patrné, že divoká prasata se vůbec nebojí a považují město za svůj revír. Virální se stala fotografie divokého kance spícího u popelnice na vyhozené matraci. Tisíce lidí tuto fotku sdílelo, často aniž by tušili, odkud fotografie pochází.
Fotografie z Haify, která se stala virální
Haifa se rozkládá v lesnatém pohoří Karmel, které je přirozeným domovem divokých prasat. Přestože v roce 2019 byla část tamního lesa zničena rozsáhlým požárem, důvod, proč divočáci vstoupili do města v takovém počtu je zřejmě jinde. Lidé totiž vyhazují obrovské množství jídla, které je pro prasata snadným zdrojem potravy bez nutnosti namáhavého hledání v přírodě. Prasata jsou všežravá a u popelnic mají velký výběr nejrůznějších lahůdek.
Divoká prasata v ulicích Haify. Foto AFP
Mnozí lidé prasata milují a dokonce je i krmí. Jiní se jich bojí a na obranu před nimi nosí na procházku hůl. Útoky na lidi nejsou běžné, ale některá prasata jsou agresivní, především pokud mají mladé. Občas slyšíme zprávy o kousnutí divokým prasetem nebo dokonce o kuriózní krádeži školní tašky kancem. Mnozí lidé se jich bojí, a není divu, protože některé kusy mohou vážit až 100 kg.
Prasnice s podsvinčátky v Haifě. Foto Dan Balilty for The New York Times
Do roku 2019 město divoká prasata v tichosti střílelo, aby omezilo jejich počet. S příchodem nové starostky se taktika změnila. Místo zabíjení prasat se město snaží zahradit vstupy do města z parků a lesních porostů a zabezpečit popelnice tak, aby k nim prasata neměla přístup. Není však jisté, zda má tato taktika úspěch, protože město odmítá zveřejnit aktuální údaje o počtu divočáků. Část obyvatel změnu vítá, část by se chtěla vrátit ke snižování počtů.
Zatímco divoká prasata v Haifě budí smíšené pocity, kozorožci v Micpe Ramon jsou místními miláčky. Micpe Ramon je malé město ve střední části Negevské pouště. Poušť je přirozeným domovem kozorohů, které zde můžete běžně vidět v celém širokém okolí. Přesto se nejméně jedno početné stádo rozhodlo přestěhovat do Micpe Ramon, zřejmě ze stejného důvodu jako kanci do Haify – kvůli snadno dostupné potravě. Lidé je mají rádi a často je krmí různou nevhodnou stravou, jako jsou brambůrky a sušenky.
Kozorožci uprostřed města Micpe Ramon
Kozorožci nejsou nebezpeční, jsou spíše trochu bojácní, ale působí často dopravní problémy, když se motají mezi auty. Někdy se znenadání objeví na silnici za městem a řidiči mají co dělat, aby včas zabrzdili, takže v oblasti Micpe Ramon je třeba si dávat při jízdě velký pozor. Kozorožci jsou zákonem chránění a je zakázáno jim jakkoliv ubližovat. V polovině minulého století byly jejich počty v Negevu velmi nízké, protože místní beduíni je lovili ve velkém. Před vyhubením kozorohy v Negevu zachránil vznik státu Izrael. Ten totiž kozorohy prohlásil za chráněný druh, takže teď už jsou jejich počty vysoké a kozoroh je zde jedním z nejběžnějších zvířat.
Kozoroh v parku v Micpe Ramon
Nedávno po internetu kolovalo video, jak dva kozorožci bojují na kapotě jakéhosi auta. Přiznám se, že být majitel, asi bych se poněkud orosila při pohledu na dva rohaté bojovníky na předním skle svého auta. Ale autor videa zřejmě majitelem auta nebyl, takže natočil bitku až do seskoku zvířat na zem. To je humornější stránka soužití se zvířaty.
Screenshot z videa o bojujících kozorožcích.
Jiná kapitola jsou všudypřítomní šakali. Šakal je menší šelma psovitá, která vyje podobně jako vlk. Vlci, stejně jako hyeny, se tu také vyskytují, ale jejich počty nejsou nikterak vysoké, na rozdíl od šakalů. Notoricky známý svými šakaly je park Jarkon na severu Tel Avivu. Je to veliký park o rozloze 3,5 km² s řekou protékající uprostřed, porostlý stromy a jinou vegetací, kde lidé s oblibou dělají barbecue. Po opékání masa zbyde plno zbytků a to je také důvod, proč se šakalům v parku tolik daří.
Šakali v parku Jarkon. Foto Anat Chermoni
Před vypuknutím koronavirové krize vycházeli hlavně v noci a živili se zbytky po lidech. Pak najednou přišel covid-19 a první lockdown, zrovna v době, kdy se šakalům rodí mláďata a potřebují hodně potravy. Pikniky v parku byly zakázané a šakali měli hlad. Začali tedy vycházet i za bílého dne do liduprázdného parku hledat potravu. Desítky hladových šakalů se tak začaly potulovat za dne parkem. Šakali si na to zvykli tolik, že i po zrušení zákazu pikniků u svého nového zvyku zůstali. A rozmnožili se. Stali se běžnou součástí parku.
Bojující šakali v parku Jarkon. Foto Oded Balilty – AP
Šakali nejsou jen na severu Tel Avivu. Jsou v celém Izraeli. Bydlím v městečku Jerucham ve středním Negevu, asi 50 km na sever od Micpe Ramon, kde žijí kozorožci. Bydlíme v nové rozestavěné čtvrti na okraji, v podstatě uprostřed pouště. Každý večer se setměním kojoti přijdou, potulují se po čtvrti a vyjí. Psi se z nich můžou zbláznit. Není neobvyklé, když jedu autem za tmy domů, že mi kousek od domu přeběhne přes cestu šakal. Šakali obecně nejsou nebezpeční a jen výjimečně slyšíme, že některý napadl a kousl člověka. Většinou se lidí bojí.
Šakali v parku Jarkon. Foto Oded Balilty
Nemáme tu jen šakaly, ale máme tu ještě větší atrakci – dikobrazy! Dikobraz je v Izraeli poměrně běžné zvíře, především v oblasti Negevu a Judské pouště. V Jeruzalémě, který se rozkládá v Judské poušti, dikobrazi často lezou do bytů a dokonce se i stalo, že jeden dikobraz vlezl do Knesetu (izraelského parlamentu), kde ho našli ráno na záchodě a přivolali odchytovou službu. (Nebyl ale odchycen, nechali ho odejít).
Dikobraz na záchodě v Knesetu
U nás v Jerucham s nimi máme bohaté zkušenosti. Bodejť by ne, když bydlíme 150 m od Dikobrazí řeky (hebr. Nachal Dorbanim). Je to ve skutečnosti malé vádí, které je trvale bez vody. Trochu vody se tam objeví jen v době silných dešťů jednou za několik let. Ale protože ve vádí je voda pod povrchem, je každé správné vádí zarostlé vegetací. Nejinak tomu bylo i u naší Dikobrazí řeky. A v té vegetaci donedávna žily rodinky dikobrazů. Bohužel výstavba mostu přesně v dolní části Dikobrazí řeky chudáky dikobrazy vyhnala. Most bude součástí budoucího velkého parku, takže se sem dikobrazi možná časem vrátí, ale prozatím se museli odsunout jinam. Naštěstí je o kilometr dál velký park a jezero, takže zřejmě žijí tam, ale v noci vycházejí a šmejdí po městě.
Dikobraz v izraelské přírodě. Foto Meital Aharon – Israel Nature and Park Authority
„Naši“ dikobrazi mají zřejmě svou stálou obchůzkovou trasu, protože podle záznamů z kamer k nám zavítají pokaždé zhruba ve třičtvrtě na tři v noci. Pokud se jim podařilo proniknout do zahrady, sežrali především okurky (stonky, listy i plody), lilky, papriky a batáty. Rajčata jim nechutnají, ale velice ocenili jakýsi plevel, který jsme nechali růst vedle granátovníku. Jsou to vegetariáni a lidí se spíš bojí, ale v některých zahradách působí velkou škodu i tím, že se podhrabávají pod ploty a ničí tak záhonky v okolí plotu.
Chudák pes po střetu s dikobrazem
U nás se naštěstí podhrabat nemohou, protože pod celým plotem je v zemi betonový základ. My je máme moc rádi i přes jejich zálibu v naší zelenině, ale bohužel někteří lidé jim ubližují. Město opakovaně upozorňuje občany, že dikobrazi jsou zákonem chránění a ubližovat se jim nesmí. Nejsou nebezpeční, pokud na ně přímo nezaútočíte, nebo – pokud jste pes – si k nim nezkoušíte čichnout. To pak můžete dopadnout jako chudák pes tady na obrázku.
Helena Beinish, průvodkyně žijící v Izraeli, www.dunes.cz
Díky za bezva psaní, moc se mi líbí a jsem ráda tomu přístupu u Vás. U nás by asi myslivci pořádali hony na všechno, co se hýbe a bylo by to potenciálně nebezpečné, než aby nechali zvířata žít a působili spíše osvětově. Tam, kde je co jíst,tam jsou lidé i zvířata. Ještě mne taky uklidňuje, že si matka Země poradí jednou i bez nás.
Na Hanspaulce máme ježky, zajíce, bažanty a lišky. O kousek dál na Babě divočáky. V okolí IKEMu a Thomayerovy nemocnice se vyskytuje dost velké stádo muflonů (cca 50 ks), občas blokují opravdu velmi rušnou Vídeňskou ulici. Na vltavských náplavkách se to jen hemží nutriemi, jsou drzé jak lázeňské veverky 🙂
Mám dojem, že ty nutrie budou jednou hodně velký problém. Nejsou sice tak nebezpečné jako divočáci, ale stejně rychle jich přibývá 😛
Děkuju za milé komentáře. Je to dobře, že s námi zvířata žijí, pokud na nás přímo neútočí. I když působí občas potíže.. Dikobrazi jed nemají, osten stačí sám o sobě.
Velmi zajímavý článek a fotky.Do naší čtvrti se ze zvířat co žijí v nedaleké lesní divočině zatoulají snad jen vačice a pásovci, ale to jsou noční návštěvníci. Ale vidět tolik různé zvěře ve městě v blízkosti lidí – to musí být opravdu zajímavý zážitek.
Tak divočáky máme a o mnoho větší, vykrmují se v lese na žaludech a když se jich přežerou, tak bourají ploty zahrad, které plení. A vůbec jim nevadí, že z domu na ně řve pes. To bývá v noci. U našich sousedů. Ve dne běhají u lesa lončáci a ti se bojí. Já se zase bojím o Ajvi. Mne nenapadnou, ale po psech jdou. Lišky, kuny jsou běžnou záležitostí, koncem jara potřebují přikrmovat mláďata, tak kradou slepice, vajíčka jim už nestačí. Jestřáb chodí-tedy létá, sousedům na slepice. Bývají zavřené ve výběhu se střechou, ale jen je vypustí do travnaté zahrady, už je na lovu. Napřed odnesl bojového kohouta, který holky hlídal. Ježci chodí napříč zahradami, vytvořili si pod ploty průlezy. Jak mi nějakého Ajvinka nabonzuje, vybíhám s kočičí konzervou a přikrmuji.
Moc hezký a zajímavý článek, díky za něj!!!
Jen jednou mělo moje auto jakousi záhadnou poruchu, jejím původcem byla kuna. Dostala jsem spoustu rad, ale nakonec se situace neopakovala. No a minule jsem se s kýmsi (řemeslník) bavila u našeho domu, a zrovna jsem automaticky zavírala vrata. Ta při otvírání/ zavírání blikají a pískají (snaha plašit šílené cyklisty když vyjíždím:)) Omlouvala jsem se za ten rušící pískot, když mi ten někdo řekl – no jo, ale zase tu nemáte kuny, že ne? A mně došlo, že to asi fakt funguje, protože Martin parkuje před domem a kuny tak mají k jeho autu dobrý přístup – leč nepřistupují (ťuk ťuk). Tak doufám, že je to s tím plašením pravda (nemusím mít všechno:))
Bydlim ve velkem meste, skoro v centru nocniho zivota, nicmene o kousek dal zacina velky les, za domem mame potok. Skladba zvere je pestra – kuny (potfory si udelaly z myho auta spizirnu), lisky (v noci stekaj jak na stekacich zavodech), prasata (ten travnik!), myvali (krasni hunaci, ale vlastne zavlecenci, proto nepratele vsech ochrancu prirody), jezevci (krasne zvire!), jezci (desne se ho vzdycky leknu), volavky (odhozena zatez je k neprehlednuti), bobri (v lese jsou hraze, vyfocen u nas za plotem), jen veverky bohuzel zmizely :(.
kozoroh na aute! proplati pojistovna prelakovani?
Manželovo auto také použily kuny jako pelech se spižírnou. Při otevření kapoty u motoru se divil, kde se vzala vajíčka prostřená na autobaterii. Naštěstí se nepustily do káblíků. Liška nám kdysi odnesla za jednu noc pět slepic, poslední šestou, nechala u kurníku bez hlavy. Od té doby nemám slepice. Sousedovic vnuk, elektrotechnik vyrobil pancéřový kurník, kdy se i oplechovaný vchod ihned po setmění sám uzavře a holky jsou v bezpečí. Ráno za světla se vchod otevře. Zatím to funguje.
Musím říct, že z okolodomovních zvířat mi stačí ježci (na ty je nutno v noci ječet), zajíci (kličkují mi před autem, když dojíždím k ulici kolem hřiště) a všemožné ptactvo. Vylepšeno místními kočkami a slepou a hluchou psicí Betynkou, kterou majitel pouští samostatně na procházku. Je úžasné vidět, jak si to Betynka štráduje prostředkem ulice, za ní trpělivě popojíždí krokem auto některého místního obyvatele, který čeká, až Betynka někam uhne.
Bez divočáků, dikobrazů a kozorohů se klidně obejdu 🙂
pobavila ne predstava, jak v noci jecis na jezky :)))))))
Mně by zase zajímalo, jestli to funguje 😀 Já jsem kdysi ječela na ječící psy, protože Nazgúlové a ježci, to bylo drama (a já je v noční košili vynášela na lopatě ze zahrady na louku – ježky, ne Nazgúly:))
Když jsem měla minule ježka na zápraží, holky k čemu jen čuchly (jedeš, budeš mít blechy) a pak ho neřešily. Když je to u nás na zahradě, je to naše a nežere se to 🙂
Ječí psi, ne já 🙂 já se pak snažím potichu řvát na ně, aby sklapli. Pralinka na podzimně-adventním pobytu zatím naštěstí nechápe, proč ty dvě ječí…
Co byste řekli, na zahradě byl dneska ježek….
O kom se mluví… 🙂 Musím říct, že co máme podezděný plot, jsou ježčí návštěvy hodné zřídkavé.
No jo, je to těžké – bereme jim místo k životu, tak se snaží přizpůsobit. V Lednici jsem běžně potkávala zajíce, kličkující ulicí, srnky na poli hned za domy a jednou dokonce soused vyfotil divočáky u své branky. A jestřáb mi ulovil holuba přímo před nosem. Teď přece jenom bydlím blíž k městu, tak jsem o toto ochuzena – i když poštolka mi taky ukázala, jak loví v křoví vrabce 😉 .
Jinak koukám, že vaše prasata jsou docela milá – a dikobraze či kozorohy přávidím. Pro Dede – myslím, že dikobraz nemá v ostnech jed, ale jinou libůstku – rychle uvolnitelné ostny a protiháček.
No YGO, přesně tak to beru. Proto jsem i krádeže vajec a i slepice oželela. Moje chyba, hospodáře, že jsem si je nedokázala ochránit. Jenom ten počet divočáků by se měl o hodně snížit. Obávám se, že takhle přemnožená divoká prasata by při výskytu infekční choroby ohrozila chovy domácích vepřů.
Já mám takovou teorii, že přemnožení divočáků mohou zabránit jen přirození predátoři, protože ti jdou po mláďatech (na rozdíl od myslivců). Když si vezmeš, že mláďat je klidně i deset a jakmile vyrostou, jsou prakticky nezranitelní, dává to smysl.
Jo a ještě k fotkám – to odpočívající prase je prakticky inspirativní! 🙂 Kozorožce bojující na autě – neskutečné! A nechtěla bych být majitelem toho auta 😛
Ale nejvíc na mě zapůsobil chudák pes – doufám, že mu rychle pomohli. Nemá dikobraz náhodou v těch ostnech i trochu nějakého jedu?
Děkuju, milá Heleno, za bezvadný článek! Musím říct, že jsem ráda, že u nás (na venkově) vládnou divočáci až v noci a přes den nás nechávají na pokoji. Jsou jich tu stovky a nejsou to žádní miláčci, však se o sebe umějí postarat. Mimochodem když jsem jela domů za tmy a zatáčela do brány, reflektory osvítily louku a kus pole za ní. A hned za dělícím příkopem svítily dva páry očí – přesně v divočáčí výšce (vysokou poznám:)). Tak nějak se nedivím, že psi potmě na vycházku po louce (jsme na samém konci vesnice) opravdu nechtějí!
Jinak za dne tu občas vídáme lišky. Minulé asi dva roky to byl veliký lišák, nezvykle vysoký, letos je to zvíře menší, možná manželka:))
Ve městě jsem za dne tímto způsobem (jako na tvých fotkách) zvířata nikdy neviděla… Tedy nepočítám v Prauze na Lužinách zajíce, bažanty a koroptve (ty jsou ale už dávno minulostí)
Tak jako Thomayerova nemocnice má své stádečko spárkaté, Plaňany oplývají přehršlí kachen. Kachny jsou u nás v době hnízdění všude, jinak na zimu se slézají na rybníčku uprostřed obce. Nosívala jsem jim zbytky a tak vím, že před deseti lety jich tu zimovalo okolo 70 kousků. Na jaře není neobvyklé, že párek si najde místo na vaší zahradě, kachna s kačerem „čeká“ na náměstí na autobus, část populace se od rána shromažďuje před obchodem…
ty kozorožce přávidím….na divoký prasata se stačí jet podívat do Ústí n/L…sídlištní trávníky tam zrejvají pravidelně..u nás zas vídám v sídlišti srnky a byly doby,kdy u nádraží pobývali divocí králíci…místo dikobrazů nám tu dupou ježci a u popelnic se občas mihnou potkan…inu,každej máme něco…bereme zvířatům jejich prostor a ona se jen přizpůsobují…
https://www.denik.cz/regiony/prasata-premnozeni-divocaci-usti-20211110.html?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Myslím, že se nemusíš trmácet tak daleko abys viděla rozryté trávníky přímo u baráků, jsou opravdu moc a moc přemnožení.
I u nás je poryto, už teď. Později bude hůř.