Jdu po cestě mezi letos obzvlášť vyvedenými barvami podzimu, když můj zrak upoutá pohyb. Nemám s sebou psy, takže jen zastavím a v klidu pozoruju veverku, jak ostražitě prohlíží cestu, usoudí, že já žádná hrozba nejsem, a přeběhne na druhou stranu. Tam vidím v trávě trochu hemžení a vzápětí se veverka s plnou tlamkou vrací zpátky. „Ahoj zrzečko!“ mám chuť zavolat. Jenže ouha, zrzečky u nás nejspíš došly!

Veverky mám odjakživa ráda – nějak si neumím představit, že by tyhle hbité tvorečky někdo rád neměl. Tedy – kromě psů! Musím uznat, že moji psi je honili všichni a uměli se po veverkách dívat i nahoru do stromů. Stejně tak musím říct, že nikdy žádnou nechytili.

Dokonce ani v Anglii, resp. v bujně zalesněném Surrey, kde si místní šedivo-rezaté veverky se psy doslova pohrávaly tak, že mi z toho šel někdy mráz po zádech. Aneb proč ta bestie nevyleze na některý z četných stromů, ale utíká tak dlouho zemi, kde zatraceně riskuje? Nikdy jsem to nezjistila, jen vím, že naše veverky až takové dobrodružky naštěstí většinou nejsou.

Když jsme se před více než deseti lety vrátili z Anglie domů, najednou mi veverky začaly chybět – u nás jich bylo maličko, a i když je psi hledali, jen málokdy jsme na nějakou narazili. Naše lesy byly už i tehdy smíšené, ale evidentně nedostatečně. Jenže od té doby se hodně změnilo – lesy po vydatném kácení prořídly, vysazuje se podstatně větší podíl listnáčů a mladé břízy rostou kdekoliv, kde mají jen trochu místa. Takže se veverky začaly častěji objevovat i u nás.

Ovšem poslední dva roky mám dojem, že jsem v lese a kolem cest, kde veverky obvykle potkávám, neviděla jiné, než tmavohnědé! I ta čtyři mláďata, o kterých jsem tu psala, byly čokoveverky! Připadá mi to zvláštní. Dívala jsem se na stránky záchranné stanice pro veverky Pinky a tam mají mezi přijatými mláďaty zrzeček dost. Když tam mají hnědou, je obvykle trochu světlejší, než jsou ty naše.

Mláďata měla bílá bříška, ale jinak to nepotvrdím – dospělé veverky k sobě nikoho nepustí a rychlé jsou jak blesk. I když… někdy taky ne. Tady u nás je kolem silnic nasázeno plno ořešáků a veverky k nim chodí hodovat. No a někdy před tím autem utéct nestihnou 🙁 I těch pár sražených, které jsem zahlédla (já mám čistý štít, naštěstí, hlídám si je) byly tmavohnědé.

Pokud u nás zrzečky jsou, musí být mnohem opatrnější než ty hnědé a nenechají se vidět 🙂

A tak bych dnes ráda udělal soukromý veverkoprůzkum: jaké veverky vídáte u vás? Převažuje nějaká barva?

PS: Svoji fotku veverky nemám, mobilem tak hbitého tvora nevyfotíte a ty naše nejsou lázeňské 🙂 Vypůjčila jsem si tedy jednu z internetu…