HOST DEDENÍKU – Topi Pigula: Nemám rád Čínu, ale čínskou čtvrť žeru

Bangkok je znám svojí sexuální turistikou, ale pobyt v čínské čtvrť je lepší než návštěva hampejzu. A proč mám potřebu se do čínské čtvrti v Bangkoku vracet? Je to potěšení pro tělo (s žaludkem v čele), duši i oko fotografa.

 

Potěšení smyslů

Thajsko Bangkok Chinatown (10)

Bangkokská čínská čtvrť patří k těm největším na světě. Najdete tam skrytá zákoutí s prodavači pečeného bůčku z pultíku na dvoukoláku i luxusní jídelny s polévkou ze žraločích ploutví nebo hnízd salang. To je onen luxus, který většina zná jen podle názvu „polévka z vlaštovčích hnízd,“ přestože salangy patří k rorýsům a nikoliv k vlaštovkám.

Ani čínská čtvrť v Bangkoku neušla kokakolonizaci

Bílo zlatá pagoda u níž se odehrával pohřeb se odráží ve skle auta jednoho z pozůstalých

Být alespoň chvíli mnichem patří v Thajsku u mužů k části dobrého vychování

A vlastně tam chodím tak trochu snít a srovnávat. Čínské jídlo tady chutná jinak než v „čínských“ restauracích u nás mimo jiné proto, že tady je dostatek čerstvých surovin a koření, které se u nás prostě nesežene. Silný kuřecí nebo vepřový vývar rovnou ze stánku je to totiž úplně jiná liga. Mám rád páchnoucí durian a sousloví „čínská polévka“ dostává úplně jiný význam.

 

Jedna z mých oblíbených večeří

Jste masoužrout nebo vegetarián – vybere si každý

Na Číňanech je mi sympatické, že se z hlediska jídla neštítí skutečně ničeho, takže na rozdíl od velké části Asie najdete v čínské čtvrti jak prasata, tak krávy, což jsou leckde nečistá (v prvém případě) či posvátná (v druhém případě) zvířata. Obojí mám na talíři rád. Kachní embrya jsem viděl, ale neochutnal, totéž platí o sotva opečeném potkanovi nebo čerstvě stažených žábách.  Protentokrát pomiňme ekologickou nesmyslnost zabíjení žraloků pro ploutve, které nemají žádnou chuť. Proto je polévka zalitá kuřecím vývarem s notnou dávkou koření. Neochutnal jsem, protože mi stejně jako panák hadí krve přišel jako zbytečná snobárna.

Pečené banány – tady je dobré si uvědomit, že jsou druhy banánů, jež jsou bez tepelné úpravy bez chuti nebo hnusné – ne všechny jsou u nás známá odrůda Cavendish

Upřímně nevím, jestli šlo o olej, vývar nebo čaj

 

Potěšení duše

Jsem ateista, který má rád svatostánky. Vlezu téměř do každého otevřeného křesťanského kostela, neboť jde opravdu o pompézní stavby s krásnými obrazy a sochami a klid uvnitř mě nutí přemýšlet nad věcmi týkající se náboženství. Totéž platí i o cizině, ať už jde o mešity, taoistické či buddhistické svatostánky nebo židovské synagogy.

Protože si Číňané sebou přivezli taoismus i buddhismus, nelze nenarazit na rozesmátého chlapíka, který má notně přes váhu, kulatý rozesmátý obličej a šikmá očka rozverně smíchem přivřená. Tak bych si představoval svého boha či jeho zástupce na Zemi. Ne jako vychrtlého umučeného chlápka, který je mi představován s evropskými rysy, byť se bez diskuzí jedná o Asiata. Blonďatý Ježíš zrozený v asijském Betlémě mi přijde jako urážka mé inteligence.

 

Být vysmátý je mnohem lepší než být ukřižovaný

 

Byznys s náboženstvím kvete všude, ale tady mi to přijde méně agresivní než třeba v Lourdech

 

Baví mě sledovat, jak si Thajci i Číňané rozhodí tyčky a doufají, že síla hodu a úhel dopadu určí jejich budoucí osud. Na druhou stranu proč ne. Buddha byl spálen, což je mi sympatický způsob pohřbu. Rozhodně sympatičtější, než rozebrání důležité osoby na jednotlivé kosti a jejich vystavování po kostelech celého světa. A nebo rovnou vystavování jejich kadaverů.

Co já už viděl křesťanských kůstek i celých mrtvol. Ale abych nebyl nespravedlivý, i bezvěrci mají své pokusy, Lenin nebo špatně nabalzamovaný Gottwald by o tom měli vědět své. Přijdou vám tyto řádky rouhačské? Tak vidíte, že dojde i na věci duchovní.

Jako manuálně nezručný je tohle pro mě obdivuhodné – a přitom jde jen o vlastně o velký umělecky pojatý popelník na popel z vonných tyček – nádhera

 

Kouř stoupají z vonných tyčinek k nebesům byl měl být libý tomu nahoře. Je to vlastně taková voňavá forma poděkování či úplatku

 

Mě zas a znova dojde po návštěvě buddhistického svatostánku dojde, jaký byl Buddha borec. Jako princ zahrnutý bohatstvím chtěl dojít osvícení. Zřejmě si myslel, že tkví v chudobě, vždyť mnozí chudí v jeho zemi byli šťastnější než on. Jenže zjistil, že když je vám zima a máte hlad, tak to fakt není ono. Pokud vám děti pláčou hladem, blbě se soustředíte na nějaké duchovno.

 

Čína se se svými lampiony nezapře

 

Jestli fotíte, tak tady se fakt vyřádíte

 

Takže řekl (podle mě) něco ve smyslu, nezáviďte si, neprahněte po majetku, ale žijte tak, aby vám bylo dobře. Buddha radil lidem, aby nepřijímali nic jen na základě slepé víry či autority druhého, nýbrž aby sami usuzovali, zda daná věc odpovídá nebo neodpovídá jejich nejniternější zkušenosti. Což je v přímém rozporu s křesťanstvím, kde prostě musíte slepě věřit, že chlapík umí proměnit vodu ve víno (a neudělá si vinotéku vedle studny) a dokonce po smrtelném ukřižování mu stačí pouhopouhé tři dny k plnému zotavení. Opět se rouhám? Tak vidíte, jak cestování rozšiřuje obzory, normálně bych nad podobnými věcmi nejspíše nepřemýšlel.

 

Nejraději se po Bangkoku procházím v podvečer – a nemyslím si, že by to bylo nebezpečné

 

Pečlivé zkoumání figurek Buddhů – asi sběratel

 

Potěcha oka

Zatímco Yaowarat Road je široký bulvár, stačí popojít kousek do bočních uliček a můžete se ztratit, dobrodružně bloudit a trénovat si svou schopnost smlouvání. Vše je barevné a nabízí miliony variant, jak ten zdánlivý chaos fotograficky pojmout. Číňané prosluli jako vynikající obchodníci nejen v Bangkoku, ale i na mnoha dalších místech „nečínské Asie.

 

Příroda si bere zpět co jí lidé vzali

 

Rhipidura javanica pávik pištivý – pták velikosti kosa

 

Už ve 14. století si v dnešním Thajsku založili Číňané několik důležitých obchodních center a když se roku 1782 rozhodl Rama 1., že hlavní město říše bude Bangkok, měli Číňané důležitou část obchodu pevně v rukou. Samozřejmě, že nešlo jen o legální produkty, kdo chtěl sehnal tu sexuální i jiná nelegální potěšení.

 

Zlatý sympaťák – mimo jiné i proto, že leží, takže odpočívat a lenošit není hřích

 

V taoistickém klášteře

 

V jednom ze svatostánků v hloubi čínské čtvrti

 

Opiové dýmku, jež se tváří jako suvenýry tu koupíte běžně a kdybych tvrdil, že se mi nepokusili nabídnout tvrdé drogy, lhal bych. Nicméně spokojil jsem se alkoholem. Mám bloudění uličkami a zákoutími mimo hlavní cesty rád, protože objevuji netušené. Krámky se stovkami malých figurek Buddhy, které kupci zkoumají s lupou v ruce. Jednou seberu odvahu se zeptat, co na na nich tak přepečlivě hledají!

To co u nás koupíte za velké peníze, čímž myslím krásnou čajovou keramiku, zde nakoupíte za směšně levný peníz

Tyhle houby jsou prý posilující a léčivé

Umění na jednom z taoistických chrámů

O kus dál narazím na tradiční lékárnu s kobrami, škorpiony či gekony naloženými v alkoholu. Na pultech tu seženete pestrou paletu hub, dřevin i bylin, ale i sušených obojživelníků i plazů. Pod pultem, jste-li dostatečně solventní jsou i jiné „zázraky tradiční čínské medicíny. Třeba kosti vzácných šelem. Kdybych měl v jedné větě shrnout, co mě na bangkokské čínské čtvrti tak baví, mohl bych odpovědět jedním slovem: pestrost.

Už je jasné, co chodím na chinatownu nakupovat – přece čaj a koření, abych si doma mohl debužírovat taky

Zákoutí někde stranou

 

Dede: Žila jsem jeden čas na Taiwanu, takže vím, o čem mluvíš – to jídlo je skoro neuvěřitelné. Pravda, občas se člověku spíš obrací žaludek, ale to jsou ty kulturní rozdíly. Je fascinující to poznat, ale není to můj svět, v mnoha ohledech. Například nikdy jsem se nepřenesla přes jejich bohužel obvyklou krutost ke zvířatům. Ne, že by u nás nebyla, ale pořád ještě ji aspoň oficiálně odsuzujeme…

 

Aktualizováno: 2.11.2021 — 09:48

19 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ano, hezké fotky, znám Chinatowns v NY a Bostonu, stojí za to jimi projít ale jinak jsem na tom jako Dede v dodatku na konci článku.

    Jinak je mi líto, ale tentokrát mě povídání zklamalo, pokazil mi ho váš pohled na křesťanství i když na něj máte samozřejmě právo. Ten „vyhrtlý umučený chlapík“ podle mne rozhodně nutí k lidské lásce a pokoře mnohem víc, než „rozesmátý chlapík…který má notně přes váhu, kulatý rozesmátý obličej a šikmá očka rozverně smíchem přivřená“. Škoda a i když jste ateista, nemuselo to vyznít až tak posměšně (a jak sám uznáváte rouhačně) 🙁

    1. Maričko, i já si to myslím. Ale ono je obtížné toto podobenství chápat, když ho člověk nechce vidět. Pořád ještě je to jen osobní názor, na který má Topi nárok.

      1. Dede, já vím, však jsem to také tak napsala. Jen je škoda, že je toho v článku zbytečně moc, nebylo to opravdu třeba.

  2. Čaj a koření bych obdivovala, vybírala a kupovala ráda. Ale masové speciality bych si nechala ujít. Stačila mi letmá procházka čínskou čtvrtí v Londýně a řady drůbeže zavěšené ve výlohách včetně hlav a pařátů. Dávám přednost masu v anonymní podobě.

  3. Vždy ,když se mi podařilo někam vycestovat,hledala jsem boční uličky a pouliční jídlo mi nevadilo. Takže za mne moc zajímavý článek,bezva fotky a aspoň zprostředkovaný zážitek. Díky! Budhismus nevyznávám, jakož ani žádné jiné náboženství, věřím v to co věřím,přesto mi je přístup Budhy k životu blízký.

  4. Tak jsem si zase početla a obdivovala krásné fotky. Co se týká asijského jídla, tak jsem odkázána jenom na Evropu a prostě mně asijská kuchyně jakákoliv nechutná. Zřejmě ta sladkokyselost. A suroviny, no dobře,ještě tak jatečná zvířata, ale hnízda salang nebo žraloci, Vím, že jedí i hady a vlastně všechno na co přijdou a je to živé, tak to sežerou. To mi vadí. Dávají přírodě díky tomu, že jich je moc,hodně na pr*..l.

  5. Jsem si myslela, že na většině zobrazení má Ježíš tmavé vlasy (nebo aspoň hnědé). Jako blonďáka jsem ho snad ani neviděla?

  6. Paráda ! Tak tam se taky nepodívám 😀 . Zajímala by mě architektura, příroda… a moc ráda bych ochutnala, ale pro jistotu jen vegetariánská jídla, i když vegetarián nejsem. Hady, žáby, ptáčky a pod. opravdu nemusím. Ale ta vůně těch všech jídel musí být famózní !!!

  7. Ano, tato místa jsou fantastická na pohled (v mnoha ohledech člověk nestačí žasnout) a obvykle skvělé na ochutnávání 🙂 Ani já jsem však necítila potřebu jíst hady a doteď mi vadí představa celých uzených ptáčků servírovaných na špejli. Najdu hodně věcí, se kterými v souvislosti čínskými jídelními zvyky nesouhlasím (ani ty netopýry si pořádně neupekli a ty důsledky 😛 ), ale já jsem nikdy netrpěla opravdu zlým hladem, takže jsem s odsuzováním opatrná. Navíc, ani my nemáme úplně čistý štít, pokud jde o zacházení s hospodářskými zvířaty – jen nám to přijde normální, zatímco v cizích krajích je nám všechno jasné:))
    Ovšem tam je úžasná už jen smažená rýže se zeleninou 🙂 To koření!

  8. Tak dneska to byla čirá fantazie. Teda aspoň pro mne, protože já se asi nikdy do Čínské čtvrti nedostanu, nejsa cestovatel. Ale ráda si o ní počtu a prohlídnu fotky. Díky Topi za tento článek.

    P.s. docela by mne zajímal pohled cestovatele na pražskou Sapu…

    1. Byl jsem tam (v Sapě) jak ze „studijních“ důvodů (zvědavost, jak to tam vypadá), tak z gurmánských (chtěl jsem koupit koření) a v zásadě jsem byl zklamán.

      1. Mám stejný dojem, jídla připravená přímo v Bangkoku (samozřejmě i na ulici) se nedají srovnat se SAPOU.

    2. Ygo,tak když máš správného Sapáckého průvodce, tak to nuda není,gastro úžasný..když tam jsem jdu na PHO a občas ochutnám i něco jinýho, raděj se neptám, ale vždycky je to dobré 😀
      už kolikrát jsem si říkala, že místo Pražení,bych udělala Sapění…kdyby Zvířetníci měli odvahu,se jít najíst do Malé Hanoje…

      1. Jde o to, že mám zkušenost ze skutečného Vietnamu, Thajska, Indie, Laosu, Kambodži…
        Chápu, že (asi) dělají co mohou, ale ty suroviny v potřebné kvalitě ani pestrosti tu nedostanou.

        1. Právě že zrovna nedávno jsem četla povídání nějakého vietnamského influencera (nebo jak se jim to nadává) a ten tvrdil, že právě Sapa je malý Vietnam, že tam se chodí za zážitky.

        2. jde o to, že spousta lidí je nemá a v Sapě je to mnohem blíž k „asii“ než v poevropštěných restauracích,kde je to jen ala vietnam,ala čína…ala thai…přizpůsobené chuti, co to jídlo ničí…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN