Celý život tak nějak přirozeně věřím v koncept vydatné snídaně. Je to skvělé, když se vaše osobní preference sejdou s názorem odborníků, že? Takže mám v repertoáru celou řadu chutných výživných snídaní, které si někdy dokonce i udělám.
Chléb nebo čerstvé pečivo, všelijaké sýry, vajíčka, šunka, klidně i ty fazole v rajské omáčce – a spousta čerstvých rajčat! Také papriky, okurky, rukola, zelená cibulka nebo pórek. Jsou dny, kdy si dám i své domácí müsli, které nám míchám na míru, s medem a dobrým bílým jogurtem. Prostě svět mých potenciálních snídaní je bohatě rozesmátý a plný živin.
Potom je tu můj druhý, dnes už skoro celoživotní zvyk. Jako mladá matka jsem si osvojila koncept pilného rána, což znamenalo, že jsem první ranní výtrysk osobní energie věnovala ve prospěch dětí a většiny domácích prací, které se daly stihnout ještě před snídaní.
Je pravda, že v náročnější dny se mi tak dokázala snídaně posunout až za desátou hodinu ranní, ale nevadilo mi to. Protože jsem si pak k jídlu sedla s pocitem, že mám kus práce za sebou, tedy je čas na chvilku zvolnit a dát si i kávu:))
Tento zvyk jsem pak modifikovala, když jsem začala po mateřské chodit do práce. Nejdřív jsem si střihla ranní maraton – postarat se o děti, rozdělit je do školek a škol, vyvenčit psa, do jisté míry uklidit výsledky ranního chaosu. Snídani jsem si nosila až do práce. Fungovalo to, protože můžete jíst housku, a přitom koukat do počítače. Doma mi na tu housku obvykle nezbyly ani ty dva potřebné prsty:))
Uběhla spousta a spousta let a já pořád ještě ráda stíhám věci před snídaní. Jen mi poslední dobou nějak nefunguje navyklá návaznost akcí. Protože dnes už kupodivu po příjemné snídani nenásleduje onen navyklý příliv energie, ale neobyčejně silné nutkání si na chvilku zdřímnout…:))
PS: Také vás potěšila změna času? Já se už fakt nemohla tak poslední dva týdny ráno probudit, lhostejno kdy jsem vstala z postele:)) Potíž je v tom, že ta tma nás zase brzy dožene a já se zase stanu medvědem 😛
Každé ráno vstávám okolo sedmé hodiny,s pocitem,že jsem nespala vůbec. Vidím tak na čtvrt jednoho oka a stavím na kafe. Po zhltnutí pár doušku oka rozevřu ,to abych viděla netrpělivou zvěř,která poklepává nožkou a čeká na snídani,hodím do misek a zasednu ke kávičce, s očekáváním probuzení. V tu ránu dolezou kočky a dožadují se další konzervičky neb MLP jim ráno dal máááálo.Huááá! Takže přihodím masíčko,dopíjím kafe a nedělám vůbec nic. Myslím na pana Wericha a jeho otázku “ Kdy procitatééé“ odpovídám,že většinou v 11 hod.,jsem rentiér,takže o nic nejde. Snídám tak středně, kousek pečiva s něčím,hodně rajčata k tomu i vajíčko natvrdo. Ráno totiž venčí MLP,já mám ranní výluku. To všechno dělám, když nikam nemusím autem. Jinak než se vypravím na cestu,dávám si tři hodiny na výpravu,ovšem ne za účelem vytvoření nového ksichtu ale všechno mi strašně dlouho trvá,čím dál horší je to. No ale nakonec jedu. Zrovna dnes jsem byla pro novou občanku a řidičák, ve spojení s nákupem,vražedná kombinace. :-))
Jenny, pokud se nakonec vypravíš, jsi vítěz! 🙂
Jinak se mi líbí termín ranní výluka 🙂 Jsem vždycky ráda, když mě občas Martin ráno vystřídá – a to jde jen o tom, abych vypustila psy na zahradu poté, co do mě přijde šťouchnout čumákem Ari – to bývá obvykle plus mínus o půl sedmé, pokud některou z psic nebolí břicho nebo necítí potřebu jít něco okamžitě ven komentovat:))
Snídala jsem vždycky málo, v dětství a často celé mládí skoro z povinnosti. A zůstalo mi to, dodnes mi stačí krajíc a hrnek kafe. V dětství i později to býval hlavně hrnek ledového mléka, teď kafe nutně potřebuji k řádnému probuzení. A pak mi stačí jen krajíc chleba (nejraději se sýrem) nebo jiný kus pečiva. Jakékoliv uzeniny, vajíčka či cokoliv hutnějšího bych fakt brzo ráno nezvládla. Občasnou vyjímkou jsou fr. toasty (starší veka máčená ve vejci – cukr a skořice a javorový syrup) které občas udělám, když si choť vyžádá (nebo když jsou tu hosti). Ale protože ráno krmím veverky, jsem venku s kočkami a chodím před snídaní na procházku – snídáme o dost později, často až v půl desáté i později a přesto bych do sebe velkou snídani nedostala. Ale zase je fakt, že k večeři pak máme docela velké porce (neobědváme, nikdy jsme si na to nezvykli).
Maričko, já vím, že obědy ve světě zdaleka nejsou tak zažité jako tady u nás (jedí se spíš sendviče nebo tak), ale opravdu vydržíte jen s pozdní snídaní? 🙂 To bych nedala:))
Jinak o francouzských toastech jsem zatím jen četla – myslím, že jsem je ještě nikdy nejedla. 🙂
Čtu a lehounce závidím.
Kdysi jsem „snídala“, ale fakt.
Pak přišel první zlom – těhotenství a s ním mne ranní jídlo opouštělo rychlostí blesku. Takže něco s sebou do práce a nebo nejprve fungovat adpoň dvě hoďky a pak snídat.
Super, to šlo než přišel druhý zlom.
Po operaci 4/5 žaludku fuč mohu pít nebo jíst, mé do kupy. A protože potřebuji léky, snídaně je sklenka vody, hrstka zachraňovadel a o víkendu sezení s kafem (piju, ne) u snídaně manžela případně hostů. Pak si něco uzobnu. Přes týden je to trochu naruby: vodička s zachraňovadly -cesta do práce – něco zobnu a zaleju kafe, mám na něj dvě přestávky.
A co se týče medvěda, spala bych, ale nestihla bych se na podzim vycpat. Takže budu raděj liška, co skáče šipku do závějí a hledá nějakou tu maličkost do břuška. Dobrý kožich podmínkou 😀
Liška vypadá veseleji než medvěd – v tom je aspoň jistá útěcha 🙂
Ráno, po vykutálení se z postele už dávno není onen výron energie…. A snídaně také nenï vydatná, nemám na jídlo chuť. Myslím, že se mi žaludek budí později než zbývající člověk.
Alex, na tom něco je… Když vstávám (na své poměry) extrémně brzy, třeba mezi pátou a šestou ranní, neexistuje, že bych dokázala něco pozřít 🙂 Napiju se, to jo, ale v tuhle hodinu nedám ani to kafe:))
Vstávám rovnou do kalhot a půl až třičtvrtěhodinové procházky se psem. Po návratu podupávají na střeše vrány, kocour na mě taky přísně hledí a samozřejmě snídaně psovi. Pak teprve je řada na mně. Vydatnou snídani bych asi nezvládla, jsem konzerva. Takže kombuchu, jeden den dva chlebíky se sýrem, druhý müsli s ořechy a brusinkami, bílou kávu. Když se pokusím o inovaci, mám dojem, že jsem nesnídala. Musím přiznat, že i v hotelích vyhledávám snídani podobnou. Na návštěvách sním co dostanu a nijak mi to nevadí. Ale jinak… jsem ta konzerva, no!
Když musím ráno chodit ven se psima (tedy nestačí je vystrčit ven na zahradu, jako doma:)), mám to stejně – snídám jako poslední 🙂
Když jsem někde v hotelu a je ve snídaňové nabídce full english breakfast, tedy komplet anglická snídaně, ráda si ji dám – pokud vím, že mám dost času poté, abych to mohla rozdýchat, tedy nemusím hned po snídani nějak běžet a nedejbože naplno myslet 😛 No, moc často se mi to nepovede:))
Jó medvěd – můj sen. Během podzimu se nafutrovat, zimu prospat (opravdu jí nemusím, měla jsem se narodit někde na jihu) a na jaře se probudit s prvními paprsky štíhlá jako proutek !!
A snídaně? Již několik let většinou jogurt s müsli
Mívala jsem zimy ráda (za podmínky že mrzlo a sněžilo:)), ale poslední roky bych byla medvědem moc ráda! Ani na Vánoce by mě nikdo budit nemusel 😛
Pro mě by po Vánocích mělo začít jaro 🙂
S tím bych souhlasila, pokud by byl prosinec mrazivý a zasněžený – což vlastně nikdy není. Listopad a prosinec jsou u nás blátivé měsíce, kdy člověk žije v revmatoidním lezavém počasí a teplotách v tom nanicovaném intervalu 0-5 stupňů 😛
Snídám vydatně, většinou vejce s něčím (ach ty bílkoviny). Po příjezdu do práce si uvařím kávu, abych se probudila- ještě že na autopilota jedu jen pár kilometrů. Sice už mám za sebou krmení zvěře, snídani pro nás a přípravu svačin, často i sprchu, ale moje hlava se probouzí jindy.
Změnu času považuju za rafinované týrání, včera jsem přes den byla zmatená jak včela, večer se mi chtělo spát v blbou dobu a za noc jsem byla třikrát vzhůru, že už je ráno. Dneska jsem silně nenaložená a utrhla bych hlavu tomu, kdo tohle střídání vymyslel.
Kdybys mě viděla včera ráno (před kafem), když jsem bádala nad tím, kolik může být doopravdy hodin… 😛
Kromě toho, že vnější hodiny byly v procesu přenastavování (Martinova práce:)), těm v jídelně navíc došla baterka záludně v době, kdy to vypadalo, že jdou (aneb i stojící hodiny ukazují dvakrát denně správný čas:)) se zasekly moje chytré hodinky, že trvají na letním a změnu provést nehodlají, byť byly připojeny jak k mobilu, tak později k počítači (oba přístroje se přenastavily samy:)).
Jinak mi střídání času až tak nevadí, naštěstí nevstávám v nelidské hodiny. Jsem na tom vlastně jako Ri
Vstávám někdy kolem půl šesté. Když to jde dobře. Když je komplikovanější vývoz, tak i dřív. Takže mě změny času jen štvou, protože mi nejsou k ničemu. Světlo je až jsem v práci…
Ad PS: ó ano. Jakožto člověka, který nevstává ve čtyři, mě změna času potěší vždycky. Na podzim kratší tmou ráno a na jaře dlouhým odpolednem, kdy se konečně dá něco dělat na zahradě.
A také jsem vyznavačem důkladných snídaní. Jenom s tou zeleninou je v zimě potíž. Ještě že existuje čínské zelí 😀
Čínské zelí a pórek. I ty velké papriky (kromě zelených) a kapie se dají jíst. Rajčata brzy přestanou být k jídlu. okurky už k jídlu nejsou. Ještě pořád se dají sehnat dobré ředkvičky, ale toho taky jen do času…
Jinak když jím dobře dopoledne, nemívám odpoledne zdaleka takový hlad. Někdy mám dojem, že když to ráno z nějakého důvodu ošidím, nemůžu se do večera „dojíst“ 🙂 Asi se mi nenastartuje správně metabolismus 🙂
Jo a přikusovat listy čínského zelí ke chlebu mě kdysi naučil děda 🙂
Vážně pórek? Ten by mě nenapadl! Já přikusuji k žitnému pečivu ledový salát nebo salát little gem. Anebo mrkev, kedluben, bílou ředkev. Kdyby někdo analyzoval naše nákupy, nabyl by dojmu, že chováme králíky. 🙂
Syn tvrdí, že místo zeleniny je ráno vhodnější ovoce – pro obsah cukru, který dodá energii. Dnes by měl ze mě radost, zeleninu jsem vyměnila za švestky, které je potřeba dojíst. Koupili jsme je minulý týden kousek za Hradcem, v Sadové u stánku, náhodou, při nákupu dýně a byl to dobrý nákup. Tak velké, měkké, sladké, lahodné švestky jsem už dlouho nejedla!
Také já ráda snídám vydatně.
Ke snídani nutně musím mít svoji první ranní kávu.
A ač zelenina není můj šálek kávy, tak teď jsem si jí naučila dávat k snídani. K tomu si většinou dávám celozrnný rohlík se žervé.
Snídám v práci, protože po lécích které bere ráno, můžu jíst až za hodinu.
A DEDE dala jsi mi dobrý typ na snídani müsli a jogurt. Určitě to vyzkouším.
Já jsem svým založením sova, takže ranní vstávání v 05 hod není moje hobby. A vstávat do tmy už vůbec ne.
Moje přirozenost by bylo vstávání až kolem 08 hod. No musím si to nechat na důchod. A ten bude až za dlouhých 10 let.
Míšo, to tě lituju s tím stáváním. To je fakt kruté (Matylda to má podobně, že jo?)
Jinak müsli si vyrábím své. Ovesné, ječné a žitné vločky, k tomu nějaký druh ořechů (pro mě nejradši mandle), semínek (nejradši mám dýňová:)) a sušené ovoce. Na zimu tak ráda přidávám sušené datle. Jsou to sice kalorie navíc, ale celé je to pak takové… zahřívací 🙂