Jedeš! Mávám rukou a snažím se nesledovat mouchu, která má dojem, že sednout si za jízdy na nos řidiče je velmi dobrý nápad. Rozhodně s ní nesouhlasím. Kšá, ty potvoro! Zmizni! Začíná ve mně pobublávat vztek. Nic nepomáhá! Jamile otevřu okno, abych ji vyhodila ven, okamžitě odletí jinam. Ven v žádném případě nechce. Jenže jak se mám soustředit na řízení, když mi ta bestie neustále poletuje v zorném poli? A co teprve, když se jich do auta nastěhuje víc!
Je konec října, noci jsou studené, ale dny ještě dokážou nějaké to teplo vyprodukovat. To je přesně ta doba, kdy se mouchy rozhodnou, že je načase nastěhovat se kamkoliv do tepla. Po mnoho let pro mě toto období znamenalo nutnost aspoň občas se uchýlit k chemickým zbraním, protože množství much v místnostech se nepočítalo na jednotky, ale desítky. V případě nově vymalovaného pokoje, kde jsem přes den nechala otevřené francouzské okno to byly stovky much. Tam už je boj s plácačkou trapně nedostačující. Vystříkat, počkat a zamést. Fuj! Ale jiná cesta nebyla.
To si takhle zastavíte…
Co máme v celém domě nová okna a s nimi i ochranné sítě proti hmyzu (mám je i u střešních oken), je mouchová kalamity v podstatě minulostí. Samozřejmě i teď nějaké do domu nalítají – hlídají si dveře, potvory – ale není to nic, co by odhodlaná žena se zabijátkem nevyřešila. Ovšem auto… auto žádné sítě nemá a mouchy to vědí.
To si takhle přijedete za sluníčka k lesu, vysadíte psy, zamknete auto a vyrazíte na vycházku. Za hodinu se vrátíte a zjistíte, že je hezky rozehřáté auto doslova pokryté mouchami, muškami, prostě kdejakou havětí, která se rozhodla pěkně si pohovět a zahřát se. Zkusíte je vyplašit (moc si z vás nedělají) a pak vám nezbude, než otevřít kufr i dveře, abyste naložili psí posádku a mohli odjet. Výsledkem je, že ať děláte, co děláte, vždy si s sebou vezete nějaké černé pasažéry.
Jsou tam!
Zkusili jste někdy lovit v autě mouchu? Za jízdy? I jako spolujezdec? (O pokusech řidiče radši nemluvím:)) Je to v podstatě nemožné, protože mouchy mají všechny výhody na své straně – a rozhodně nehodlají opustit nalezený úkryt. Ne, nemám v autě plácačku – i když bych ji tam patrně mít měla, vyrovnalo by to šance. Už jsem mouchu honila s mikinou, stěrkou na okna, a dokonce i respirátorem! 😛
Nakonec pomohlo jediné – nechat na dvorku otevřené auto. Jakmile v něm byla stejná zima jako v okolí, začali černí pasažéři opouštět loď. Že by to bylo rychlé nebo obecně použitelné… to fakt není. Je mi však jasné, že dřív, než vyměknu natolik, abych si do toho auta opravdu plácačku přinesla, vyřeší můj problém příroda. Mouchy zmizí, což je jedna ze zřídkavých výhod zimních měsíců. Bude klid.
A vevnitř taky… 😛
Ale žádný strach, s předjařím se mouchy zase vrátí 🙂
PS: Včera měla moucha smůlu a už si nemusí dělat starosti s ubytováním na zimu – měla jsem pořád ještě na sedadle spolujezdce obálku s materiály na zastupitelstvo a neváhala jsem ji použít:))
A tak se ptám – máte podobné zkušenosti? Jak si domov a auto před hmyzí invazí bráníte? 🙂
pro Marsku a Alex teplé lidské, napsané slovo o tom, jak je to s motýlky:
Motýl naklade vajíčka přímo na poživatinu, kterou se bude živit vylíhlá housenka, třeba zelí nebo kopřivy. Housenka žere a žere, až se někam schová a zakuklí se. Kukla žije bohatým vnitřním životem, přežije zimu nebo několik zim. A z kukly vyleze motýl. Motýl už neroste a žije obvykle krátce, jen pár týdnů. Jeho životním úkolem je zdobit, spářit se a naklást vajíčka.
Stejně to probíhá třeba u včel, jen s tím rozdílem, že místo housenky se vylíhne larva. Ale to znáte z Ferdy Mravence. Tomuto životnímu cyklu se říká proměna dokonalá. A takhle se proměňují i mouchy z úvodního článku.
Proměnou nedokonalou procházejí třeba vážky. Z vajíček se vylíhnou nymfy, které se několikrát svléknou. Při posledním svlékání vylezou z vody, kde do té doby žily, vyšplhají se na nějaký rákos, prasknou na zádech, roztáhnou a usuší křídla a jsou z nich dospělci.
Renato, díky za lidské slovo 🙂
Zase jsme o něco chytřejší:))
Ono je to ve skutečnosti složitější. Ty životní fáze jsou jak píšeš, ale různé druhy motýlů přezimují v různých fázích – mohou přezimovat jako vajíčko, jako malá housenka (to chce ale šikovné triky), jako kukla nebo jako dospělý motýl. Jako motýli přezimují právě třeba různé babočky. A do kompletu lze doplnit, že existují i motýli, co s blížící se zimou odletí do teplých krajů :o)
Napadlo mě (ale nevím, jestli je to pravda), jestli to motýli nemají jako píše Neviathiel o netopýrech – že když se probudí a poletují, nemusejí mít dost síly dožít do jara. A i kdyby se předčasně nevzbudili, asi to i tak zvládnou jen někteří… ale zase kdyby všichni nakladli vajíčka, tak se utopíme v housenkách.
Ve všech oknech jsou sítě, přesto se občasná moucha do domu dostane. Takže také máme několik plácaček. Když ale nějaká poletuje nad stolem s jídlem a sklenicemi, je dost riskantní použít plácačku. Pak bývá na mne mouchu zabít. Pomalu, abych nevířila vzduch, k sedící mouše (na talíři, okraji sklenice) přibížím z obou stran dlaně a pak co nejrychleji „tlesknu“. Většinou tak 8-9 x z 10 mezi nimi moucha opravdu skončí.
Větší problém než mouchy jsou u nás komáři, hlavně ve vlhkém letním vzduchu. Ti převíti se protáhnou i titěrnou dirkou v síti, nebo je na kožichu přinesou dovnitř kočky (někdy je na nich přímo vidíme). Mouchy ve tmě nelétají, zato komáři ano a navíc i koušou !!!!
Maričko, jsi zdatný tleskač! 🙂 Tohle mi nejde, bez nějakého plácadla mouchu netrefím. Ovšem Martin je dokáže chytit do hrsti, čímž pak nastává problém, co s ní:)) Buď ji vynese nebo s ní prudce hodí na zem. Někdy to moucha dá, někdy ne… 🙂
Komáři jsou mnohem horší než mouchy! Lity lity… To říkám jako člověk, kterého to jejich pískání budí a komárům extrémně chutná, chjo:))
Že o tom mluvíme… v koupelně zůstalo omylem otevřené okénko a byla jsem nucena uspořádat chemický útok, s plácačkou bych je honila hodně dlouho! Fuj.
Mouchy nesnáším. A protože je v létě soustavně otevřeno ven (dveře), protože odmítám dělat dveřníka, když je hezky, stačí když je zima, jsou v domě mouchy. Naučila jsem se věšet na možná i nemožná místa mucholapky, zčásti to pomáhá. Všude mám různě roztroušené plácačky, aby byly po ruce a nemusela jsem je hledat, abych, když už ji najdu, zase hledala tu zatracenu mouchu 😀 . Je zajímavé, že jakmile vezmu plácačku do ruky, moucha zmizí. Letos mám plácaček dostatek, protože jsem na jaře koupila v místním COOPu celé velké valení, asi 30 (?) ks, protože vždycky, když odjeli mladí s dětmi, plácačky nebyly. Tedˇ, už léty řádně poučená a vyučená, před jejich příjezdem nechávám venku jen 2 plácačky, které po čase někde zase najdu a mám zásobu nových. Je fakt, že jedinej klad, který vidím za zimě je to, že nejsou mouchy :_)
Jé, Alimo, taky nakupuješ plácačky do zásoby? Já taky a taky letos v Coopu. A to ztrácení… kdykoliv přijede Kačenka, plácačky záhadně mizí z jejích rukou někde v meziprostoru:)) Obvykle je najdu až poté, co koupím pár nových.
Jo a dávám přednost těm, co mají plácátko upevněné na takovém kloubku – lépe přilehnou než ty pevné 😛
Mouchy nenávidím, hlavně ty dobytčí. Asi proto, že vím jak dokáží trápit dobytek. A proto máme zasíťovaný dům. Na zimu rámy se sítěmi odstraňuji, ale letos jsem je zatím nechala. Mám-li pootevřené okno, slyším je, jak se snaží dostat dovnitř. I když vím, že to nejsou ty dobytčí trapičky, stejně jim ukazuji vztyčený prostředník.
Máme kolem ovce a krávy, takže dobytčí mouchy tu převažují. Ze sítí jsem pořád ještě vedle – nedám na ně dopustit, i když se ze zasíťovaných oken hůř kouká ven 🙂 Máme v každé místnosti zasíťované jedno větrací okno, dole v kuchyni/ jídelně pak dvě ze šesti. Střešní okna mají potom sítě všechny…
Zajímavé jak se mouchy chovají, po prostudování těchto druhů s mou kamarádkou Věrou, jsme dospěly k názoru,že je lze rozlišit do několika skupin. Jsou mouchy chytré, takové trochu menší a pohyblivějši, které lítají jen kolem lustru a nikdy se nesnaží o napadení člověka. Pak jsou takové ty tlusťošky,které Vám vrazí razantně do bytu aby bzučely jak motorová pila a proháněly se bytem jako policie při domovní prohlídce a snaží se někam naklást vajíčka,třeba klidně i do ořechů. Následují ,po moravsku ,muchy nazelenalé,které vyhlížejí dobroty Vámi navařené a hodlají užírat suroviny všeho druhu,ty jsou nejhorší, páč s oblibou sedí na všem, z čeho je nám špatně. Většinou se do všech trefíte až na potřetí a to se štěstím. Když svítí slunko do auta či do bytu,zjistíte škody a stáváte se doživotní stolkerem much s cílem jistým. Však ony nás taky nešetří a těch mušinců,nehledě na to, že jak známo nešetří ani prezidenty. A to ještě pomíjím mušky vinné,octolmilky. j
Jenny, to je moc hezky napsané povídání na nic moc téma:))
Jo zelené bzučivky létají rychle a loví se skoro stejně špatně, jako masařky. O mušincích mi nemluv – navíc teď, s jejich koncem, musím mýt okna. No, na Vánoce to jak najdu:))
Mouchou nemohu posloužit, ale jednou, za jízdy autem mi prudce do očí zasvítilo slunce. I sáhnu nahoru, abych si sklopila protisluneční záklopku a hups, vypadnul pavouk a houpal se mi přímo před nosem. Naštěstí mám k pavoukům moderátní přistup, nezaječela jsem a nevlítla do prvního sloupu. Ráda jsem tedy nebyla, ale podařilo se mi bez paniky zastavit, utrhla jsem houpavce a tvrdě ho vyhodila na asfalt. Bylo to stejně nepříjemné, jako bzučící, zpitomnělá moucha, ale visel, tak jsem ho aspoň nemusela honit. :-:
Jano, tak tomu říkám pasažér! Brr. Ale zvládlas to skvěle:)) V autě se umím ovládat, tak bych patrně taky vydržela, ale ty jo… taky bych na tu příhodu nezapomněla! 🙂
OT – Sharko, navnadilas mě… možná se dnes cestou z Hradce stavím na statku pro dýni 🙂
Jj, recept vypadá lákavě, určitě to bude moc dobré, jen bych (po nedávných neblahých zkušenostech, kdy jsem si ze zaručeně pravé domácí klobásky pořídila menší otravu a asi týden myslela, že bude po mně) vypustila ty klobásky. Jen mám menší terminologický problém (což je asi spíš dotaz na Šárku): když pominu tu dýni, což má podle všeho být náhrada za zelí, nemělo by se to spíš jmenovat „kyselice“ (tj. jakože zelná polévka; na Valašsku se zelné polévce říká kyselice) než „kyselo“? Přece kyselo je polévka z chlebového kvásku s houbami a smetanou, podávaná s vařenými bramborami, nebo se pletu? Vrtá mi to hlavou už od rána.
Ano, správně. Krkonošské kyselo je z chlebového kvásku a hub /vylepšené smetanou a může být i míchaným vajíčkem. Já bych klobáskami a podobnými dobrotami šetřila. Šárčino kyselo bych viděla podobně jako ty, že je to kyselica nebo něco podobného. I když jsem kuchařka z leknutí.
Brala jsem to jako tvůrčí přístup k maďarskému názvu:))
Já bych do té polévky žádnou klobásu nedala, nemáme ji rádi. Jenže jsem jela v dost velké koloně a prostě do statku z té hlavní zapomněla včas odbočit – a na třicetsedmičce mezi Hradcem Králové a Jaroměří se jen tak neotočíte. Takže recept odkládám, až bude dýně 🙂
Brala jsem to jako tvůrčí přístup k maďarskému názvu:))
Já bych do té polévky žádnou klobásu nedala, nemáme ji rádi. Jenže jsem jela v dost velké koloně a prostě do statku z té hlavní zapomněla včas odbočit – a na třicetsedmičce mezi Hradcem Králové a Jaroměří se jen tak neotočíte. Takže recept odkládám, až bude dýně 🙂
Buď ráda, že máš auto modré. Představ si, kdybys měla žluté jako my máme fasádu. Hrůza, samá beruna, moucha a ploštice americká.
Mouchy bytostně nesnáším. Jsem nepříčetná když mi lítá po kuchyni natož v autě! Jsou to potvory, vidí snad když beru plácačku do ruky. My jim neříkáme potvory ale hůř. A to nejsem extra sprostá 🙂
Maruško, to je jeden z důvodů, proč máme dům bílý – přece jen to trochu pomáhá. Ovšem dopoledne se na východní stěně, kam se opírá ranní sluníčko, shromažďují mouchy čekající na teplo. Naštěstí tam není žádné okno a dveře jsou přece jen o kus dál. Je zajímavé, že na tmavém dřevěném obležení, které je také teplé, moc much nesedí. Možná to bude i tím, že tam pro změnu bydlí pavouci 😛
Jestli opravdu něco nesnáším, tak to jsou mouchy masařky! Teď na podzim, protože stále máme otevřené okýnko do sklepa pro Zikmunda, se s nimi denně potýkám. Svině jedny černý, hnusný – lepačka je u nás v pohotovosti.
Poznámka: při přečtení nadpisu mi hned vytanula na mysli tahle píseň – její refrén si při honu za bombarďákem často notuju.
http://videoklipy.loveme.cz/cz-sk/jitka-molavcova-kdybych-tu-mouchu-neplacla/
Souhlasím. Normálně mě mouchy jen otravují, ale masařky opravdu nesnáším. Přesto se jim snažím dát šanci odletět (jednou, podruhé… jsou z nich hnusné skvrny 😛 ), ale pak už po nich jdu. Na rozdíl od much už tento lov chce jisté dovednosti:))
Hned první pohled na masařku mi evokuje otázku,“tak na čem pak si asi před chvíli seděla ty mrcho“ a už jede ,jak na honu v lese. :-))
😀 Psí holky nesnášejí, když lovím mouchy. Jak vezmu do ruky zabijátko, se zhnuseným pohledem odcházejí. Možná si myslí, že když s námi ty mouchy bydlí, jsou naše? A přísahám, že jsem je plácačkou neplácla ani v legraci:))
Mouchy v autě nesnáším. V domě je díky sítím moc nemíváme, ale snaží se- když zasvítí slunko, tak je jich na světle žluté fasádě mocmoc.Pokud kočky moc meditují ve dveřích, tak vyháním mouchy i kočky ven 🙂
Meditující kočky 😀
Já za takových dní opakuju – zavírejte dveře, nebo si ty mouchy budete honit sami! Ale není to pravda, stejně je nakonec honím já 😛
Copak mouchy, ty se mi obvykle z auta podaří nějak vypudit. Když mi jdou hodně na nervy, tak zastavím, odchytím je do kelímku od kafe a vyhodím ven. Kelímek uschovám pro další použití.
Horší jsou motýli. Ti tedy nebývají v autě, ale na chalupě. Přijedu do pěkně vychlazeného baráku, uvnitř jsou svěží dva stupně, venku mínus tři.Máme skvělá krbová kamna, takže za pár hodin je ve světnici osmnáct – dvacet. Sedím ve světnici, krájím jablka na křížaly, přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta a najednou světnicí poletuje babočka admirál. Dvě babočky. Na podzim si někam zalezly, aby v klidu skončily svůj životní cyklus a najednou tu létají po světnici. Co s nimi? Rozhodně je nerozplácnu novinami. Nakonec jim otevřu dveře do nevytápěné síně a na jaře odklidím vysušené mrtvolky. Vím, že je to jejich běh života, ale přesto je mi to pokaždé líto.
To jsem já, RenataE
Renato, to znám z chalupy – jako bych to viděla! 🙂 Mně ti motýli vždycky připadali obrovští (nemám ráda hmyz jakéhokoliv tvaru) a přesto jsem se snažila pomoct. Když oni jsou tak křehcí… Končilo to jako u tebe. Pokud tedy ještě nebyl významně teplý den a motýl neodletěl otevřeným oknem. Sem tam se to povedlo:)) Pak to bylo už jen na něm 😛
Já motýly vynáším na sluníčko i když vím, že je to jejich konec. Jak a z čeho se na jaře vylíhnou, když nacházím ledaskde sušené motýly ?
Maruško, už jsem nad tím také dumala. Chtělo by to nějaké odborné vysvětlení. Vím, že stačí vygůglit, ale to není ono. Mám ráda teplé, lidské, napsané slovo.