Milí čtenáři, přeju vám krásný sváteční den! Ať už se chystáte slavit nebo vyrazíte do přírody, užijte si to! Pokud máte v rozumném dosahu Prahu, měla bych i návrh, kam si zajít 🙂
Minulou sobotu jsme byli s Martinem v Národním muzeu v Praze. Nejenže tam můžete žasnout nad nádherně obnovenou budovou a stálými sbírkami, navíc je tam i výstava Czech Press Foto. Podrobnosti najdete zde 🙂
Výstava je ve staré budově Národního muzea v Praze
Když jsem na výstavu šla, věděla jsem, že budu mít nesčetně dojmů. A také měla. Popravdě obdivuju porotce, že nakonec dokážou vybrat vítěznou fotku, vždyť mnoho z nich je svým způsobem dokonalých!
Vítězná fotka Romana Vondrouše
Byla jsem zvědavá, jestli se na výstavě najde nějaká fotka, která se mnou doopravdy pohne, jestli ucítím nějakou opravdu silnou emoci. A věřili byste, že se taková našla? Ne, nebyla to žádná z fotek, o kterých se mluví, dokonce ani ta vítězná. Byla to fotka velmi starého pána, jak vzhlíží ke koni. Prakticky portrét – hlava a vztažené ruce muže a kus koňské hlavy.
Muž a kůň (oficiální , tedy hezký obrázek nemám:))
Přiznám se, že ač netuším, kde se to vzalo, vyhrkly mi slzy. Tedy, byla jsem opravdu ráda, že mám respirátor! Jinak by si lidé chodící okolo nejspíš mysleli, že mi přeskočilo. Takhle to vypadalo, že jsem na tu věc na puse prostě alergická:))
Byli jste už někdo na té výstavě? Která fotka na vás zapůsobila? Martin měl nejsilnější dojem z fotek covidových sestřiček od Davida Neffa.
Fotografie Davida Neffa
Bylo by fajn, kdybyste dali vědět, co podnikáte! Byli jste poslední dobou na nějaké zajímavé výstavě? Na pěkném filmu nebo divadelním představení? Nabídněte tipy ostatním 🙂
a co do Lysic na zámek?
https://sharka-68.rajce.idnes.cz/Zamek_Lysice_rijen_2021/
O ni.
Zátopka jsme viděli včera. Mám historku velmi osobní.
Daninou spolužačkou a kamarádkou byla moje teta. Můj otec byl ročník 1920. Když jeho sestra chodila do tanečních, tak si tam chodil zatancovat. S paní Zátopkovou jsem v životě několikrát mluvila. Ona mi potvrdila, že můj otec na začátku války o ní stál. Dávno před Emilem. Ve filmu padla myšlenka, že když chtěla děti, měla si vzít někoho z Hradišťa. Tak toho jednoho možného jsem znala… 🙂
( Ví se, že nemohla mít děti ze zdravotních důvodů)
O ni.
Ty jo, podívej, jak je ten svět malý! 🙂 Díky, žes o tom napsala… 🙂
Výstavou posloužit nemohu, ale v poslední době mě zaujal film Zátopek. Jeho příběh je sice notoricky známý, ale přesto velmi silný a některé momenty ve vztahu Dany a Emila dokážou překvapit a pak – Václav Neužil hraje Zátopka opravdu geniálně. Nejen pokud jde třeba o jeho proslulé grimasy při závodech, ale i o způsob řeči, hlas, smích, to všechno je prostě dokonalé. Opravdu doporučuji!
Jinak jsme také využili krásného počasí a včera při cestě po hřbitovech jsme zasavovali na místech, kolem nichž jezdíme a přitom na ně nikdy nebyl čas ( vrch Mužský s památníkem na bitvu v prusko-rakouské válce, dřevěná zvonice v Oseku u Sobotky). V Hradci jsme si vyzvedli děti a cestou domů jsme zase pro změnu zastavovali na hledání kešek. A na výstavu jde zítra Viktor – domluvil si se strejdou Palné zbraně v místním muzeu. 🙂 My holky si půjdeme asi prohlédnout největší proutěné srdce v ČR – na našem místním kopci.
Hančo, tomu říkám plán! 🙂 Dej vědět, jak jste si to užili!
Na výstavy se taky chystáme víc v zimě, tedy uvidíme, jestli to půjde. Mám v plánu si zopakovat Pravěk Moravy a Velkou Moravu, pod průhlednou záminkou, že to kluci zrovna berou v dějepise půjdeme do Moravského zemského muzea (v Brně).
A dnes má svátek sv. Rastislav (nejen Cyril a Metoděj jsou svatí), tak si na něj také vzpomeňme: http://zamoravu.eu/2011/10/28-rijen-zamysleni-nad-odkazem-sv-rostislava/.
Konec moravského nacionalistického okénka. 😀
Díky JJ, nemám nic proti tomu nahlédnout do moravského nacionalistického okénka častěji 🙂
Na Pohansku je svatý Rastislav vysochaný… kdybych tušila, že má dneska svátek, tak bych se mu v pondělí poklonila…
Ygo, taky jsem nevěděla. Ona je ta škola k něčemu občas dobrá – narazili jsme na to s TJ při hledání podkladů pro referát. 🙂
My si tam k vám budeme muset zase co nejdříve přijet doplnit vzdělání. 😀
Jinak se uzdrav co nejdřív, ať je ti líp a líp, až dobře.
Jízdárna Pražského hradu. Výstava architektury na českém území od secese po současnost.
Zdržela bych se déle. Těch modelů! To se mi líbí už od dětství.
Zaujala mne budova DRN na Národní třídě. Až na modelu jsem viděla kam sahá.
Díky – na modelech to musí být všechno krásně vidět. S architekturou je to jako s loďmi – makety nebo modely prostě pomohou:))
Po obědě jdu do technického muzea 🙂
To mám moc ráda. Chodili jsme tak často, hlavně s dětmi. Ovšem co nežiju v Praze, byla jsem tam snad jen jednou…
Jdeš jen tak nebo na nějakou konkrétní výstavu?
A tady je ještě jediná vodní plocha v blízkosti, ve sledu po třech dnech
https://dig.rajce.idnes.cz/Barevne_Babi_doly/
Alex, má pravdu, teď je venku líp. Popravdě nepamatuju tak nádherný podzim – letos je vysloveně kýčovitý 😀 (viz předchozí diskuze o kráse:))
Taky jsem dnes šla a fotila tu barevnou krásu… vlastně jen pro sebe, fotky publikuju maximálně k článkům. A přitom fotím pořád, protože prostě nemůžu odolat:)) Zajímalo by mě, jestli mi ty fotky a vzpomínky opravdu pomohou, až mi bude za hnusného počasí a tmy ouvej 🙂
Dede, to víš že pomohou. Alespoň mě ano. Koukám se na obrazovku, nebo si vezu fotoknihu a vzpomínám, jak bylo blaze.
Výstava je pro mě trochu z ruky a navíc, běhám jak splašená po venku kvůli barvám, slunci. Jsem ohromená jak letos vyšel barevný podzim. Třeba jenom lesy nad Tišnovem
https://dig.rajce.idnes.cz/Barvy_nad_Tisnovem/
nebo okolí vranovského kostela
https://dig.rajce.idnes.cz/Vranov_u_Brna/.
Jak postupuje čas, tak se i sytost barev mění. Bohužel se domnívám, že ta krása souvisí se strašlivým suchem, které na sever od Brna vládne.
Za mne by vyhrála fotka sestřičky, jak se jí v oteklé tváři rýsují zařezané gumičky od respirátorů po dvanácti hodinách služby. Dívala jsem se do takto poznamenaných tváří čtrnáct dní na covidovém oddělení. Stále na ně myslím, zvlášť nyní, kdy jsou zase pacienti v nemocnicích.
Jo, když něco takového zažiješ na vlastní kůži, nezapomeneš. A je to tu zase… celkově asi mírněji, ale to těm lidem na JIP a ARO stejně nepomůže, že. A to ani těm nemocným, ani zdravotníkům.
Za mne taky! Když jsme vsypávaly kamarádku s dcerkou ke kořenům stromu,sešlo se nás hodně a přišla taky řádová sestřička z farnosti,která tam v nemocnici sloužila a byla s Věrou do konce. Při jejích slovech a modlitbě jsme slzeli všichni,tak si tu sílu fotky dovedu představit.
Jenny, ty máš za sebou taky hodně drsné časy… a pak slyšíš nějakého mameluka, jak tvrdí, že na covid nevěří, protože je to spiknutí. Jsou chvíle, kdy se jen bezradně ptám – kam ti lidé dali mozek?
Obávám se, že tihle ho nikdy neměli…..
Na výstavě jsem nebyla už dlouho, asi proto, že většina našich dovolených byla psích a v Brně chodíme na výstavy až v zimě; dokud je hezky, obvykle jsme někde venku, nebo máme nějakou aktivitu. Za mě asi ta fotka s koněm… covidové sestřičky na mě asi tolik nepůsobí, protože na lidi v rouškách a kombinézách jsem zvyklá z práce, tak mi to prostě splývá.
Teď vařím, ale odpoledne půjdeme na Akátovou rozhlednu po naučné stezce Krajinou Výhonu. Já jsem tam už byla s Kačkou, Mušketýr ještě ne. Výhon je ten kopec, kde stojí rozhledna.
Mimochodem, na včerejším lampionovém průvodu na Vrbici jsem slyšela tip, že 15.11. nám všechno zavřou, padaly i jiné…
Vlastně jsem v září na výstavě byla, ale bylo to pracovně, tak mi to vypadlo. Brala jsme návštěvníky z Bulharska do Moravského Krumlova na Slovanskou epopej. Jelikož to bylo pracovní a slepic už viděli spoustu, byli nadšení. Teda dva mluvili anglicky a jeden rusky, takže jsem střídavě drmolila v obou jazycích 🙂 Paní hlídačky si toho všimly a očividně se mnou soucítily, takže mi chodily napovídat informace a zajímavosti, i když tam byla spousta lidí (ve čtvrtek odpoledne!) a měly hodně práce.
Hm, otázkou je, jak sis tu výstavu užila ty, jako dvojtlumočnice:)) Ale po slepicích to musela být vítaná změna! 🙂
Tys byla na lampionovém průvodu? 🙂 To jsem nezažila už celá desetiletí:)) Máš fotky? Ukaž! 🙂
(A ještě z Vrbice? Kterou tu všichni známe a máme rádi i s Ygou?:))
Škoda přeškoda, že jsem se též nemohla zúčastnit! To tam muselo vypadat moc hezky.
Kdybych bydlela blíž, šla bych taky a udělala by si transparent „Ať žije a uzdravuje se Yga G!“ srdíčko + :-))
Jenny, nesla bych ten transparent s tebou 🙂
Děkuju – slibuju, že budu snažit žít… a uzdravovat taky! 🙂
Do NM se chystáme, zatím jsme zvládli gotiku v Litoměřicích, krásnou.
Určitě budeš mít fotky, že jo? Těším se, až o tom napíšeš 🙂
U fotografie muže s koněm bych určitě také postála a po chvíli začala polykat. Žádná citlivka nejsem, ale někdy se stane nával emocí příliš silným. Stalo se mi to v Židovském muzeu v Praze, když jsem chodila podél zdí s desítkami tisíc jmen lidí, kteří kvůli své víře nemají svůj vlastní hrob. Chodím, čtu neznámá jména, chodím a najednou, z ničeho nic se mi z očí řinou slzy. I když židovské kořeny nemám, množství těch jmen, kdysi živých lidí, psaných těsně za sebou mnou otřáslo. Byla jsem sebou překvapená a pak jsem si říkala, děvče, ještě to s tebou není tak špatné, když se rozbrečíš nad osudem neznámých lidí. Bylo jich moc!
Přeji hezký svátek!
Jano, naprosto tě chápu.
Taktéž.
S Národním muzeem mám problém a ten se jmenuje poměr cena/výkon.Už tam jsou všechny sbírky nebo se stále platí vyšší vstupné za méně exponátů?
No, je tam evoluce, minerály, nějaké obálky knih… a CPF. Popravdě ta cena za vstup je znát. Rozhodně to není pro obyčejnou rodinu, aby tam brala děti, když je venku hnusně (tak jsem tam kdysi jako dítě chodila já), i když děti neplatí (pálka za rodiče celkem stačí). My jsme si udělali velmi zřídkavý společný výlet do Prahy s tím, že příbuzné si necháme až na odpoledne:)) A na muzeum jsme byli zvědaví, oba jsme ho znali v té staré podobě. Takže jsme to vstupné až tak neřešili – chtěla jsem vidět celou budovu a viděla ji.
Zajímavé je, jak jinak už vnímám ty odlesky národního vlasteneckého nadšení…
Na tuhle výstavu bych ráda šla, mám ráda fotografické výstavy. Vím, proč na Martina zapůsobily sestřičky, viděla jsem je na netu, a v reálu musely být ještě působivější. Obyčejné ženy, které se musely stát silnými! Ale já jsem jako ty – ten portrét muže s koněm je úžasný! Vůbec fotky starých lidí mají obrovské kouzlo – nebo na mne tak působí.
Bohužel už dlouho jsem na žádné výstavě nebyla a už mi to začíná chybět. Tak až se vychořím (a pokud to bude ještě stále dovoleno), někam vyrazím.
Tak teď jsem se dívala, co nabízí město Břeclav. V městské galerii Pod vodárnou běží společná výstava fotografa Milana Bruchtera a výtvarníka Pavla Doležala a co jsem jen zahlédla na fotkách, vypadá to docela zajímavě. No a galerie Synagoga je též v zajetí fotek, ale specifických – Hynek Čermák tady představuje své akty. Hmmm – doufám, že je též stihnu. Když tak dám echo, jaké to bylo 🙂 😉
Snad stihneš – těším se na tvé dojmy. Ale moc nespěchej. Letos jsou ty chcípy obzvlášť vypečené 😛
To mi povídej – zatímco rýma se už začíná umoudřovat, tak se zvedl kašel, v krku bolí furt a hlava jako bonus navíc. Nojo, co nadělám…