Ne, nejde o klasický památník padlým hrdinům v boji. Jedná se o nedávný tragický příběh. Nedávný říkám proto, že se tato smutná událost odehrála v říjnu roku 1988. Památník jsem našla na Mapách.cz, jak po nich tu a tam brouzdám. Nějak mě to přesměrovalo na webovky, kde jsem si o události přečetla. A tak jsme se jeden zářijový den vydali na místo neštěstí s manželem a Ajvi.

Pro zřícení vojenské stíhačky MIG-21 i po letech panuje několik verzí, protože příčina není známa. Každý si může přijmout jakoukoliv verzi. Já s manželem jsme se šli podívat na místo pádu letadla a vzdát hold dvěma mrtvým mužům.

Toho říjnového dne ráno vzlétl z přerovského vojenského letiště letoun MIG se dvěma zkušenými vojenskými piloty, aby provedli průzkum počasí nad Drahanskou vysočinou, kde se toho dne měl konat letecký výcvik.  Stíhačka vzlétla o půl osmé a ve tři čtvrtě na osm se ztratila z radarů. Okamžitě nasazený průzkumný letoun našel místo dopadu necelé dva kilometry od obce Buková, na okraji lesa.

Ten den, kdy jsme šli s MLP a Ajvi cestou necestou k památníku, který je na místě dopadu postaven, panovalo jak jinak, horko. Cestou necestou proto, že k památníku nevedou turistické značky, a navíc lesy jsou tak zničené kůrovcem a následnou těžbou, že nebýt Stopaře v mobilové apce Mapy.cz, tak tam bloudíme dodnes.

Tehdy vypadala situace jistě jinak. Letoun místo na rozsáhlá pole a louky dopadl do lesa, piloti se nestačili katapultovat a letadlo se roztříštilo o stromy vysokého, hustého lesa a vyrylo brázdu dlouhou přes 400 m v lesním porostu a vybuchlo. Tou dobou byl v jednom místě kolmo na tuto zničující rýhu vysekán lesníky těžební průsek, takže celá oblast vyfocená z letadla vypadala ještě do nedávna (do kůrovce) takto.

Vzhledem ke kůrovci a následné těžbě, by pád do dnešních holin nebyl možná tak fatální. Když jsem stála u pomníčku, který je tvořen asi původním výškovým kormidlem, nebo koncem křídla zapuštěným do betonového bloku, v duchu jsem děkovala oběma mužům, že letadlo složili do lesa, a ne do o kilometr vzdálené vísky.

Shodou okolností, když jsem se ve vesnici vyptávala na cestu, odkud nejlépe k památníku vyjít z obce, mluvila jsem se dvěma svědkyněmi oné tragédie. Starší, matka, si pamatovala na obrovský výbuch, doprovázený hlukem. Mladší, tenkrát dítě, vzpomínala, že ten den měli děti z místní školy branné pochodové cvičení v místních lesích.

Vlastně měli obrovité štěstí, že se zrovna nenacházeli v místě dopadu stíhačky. Říkala, že se všichni moc báli, i s učitelkami, protože najednou nastal obrovský hluk, rachot a potom výbuch. Pro mladší ročníky vysvětlení 🙂 :  Neexistovaly mobily, takže nikdo ze zúčastněných nevěděl, co se děje. Děsivá situace.

Byla jsem překvapená, že i dnes jsou na betonovém podstavci ohořelé hřbitovní svíčky, které tam lidé zapalují. Na podstavci i okolo něj jsou přinášeny ještě i dnes v lese nacházené trosky z letadla. Tiché pietní místo na okraji lesa, který už vlastně neexistuje.

Album z celého výletního dne je tady:

https://dig.rajce.idnes.cz/Na_Drahanskou_vysocinu/