Nedávno jsem se vrátila z wellness pobytu v lázních. Luhačovice začaly nabírat mé oblíbené podzimní barvy, sluníčko svítilo a obloha byla modrá. Prostě ta nejhezčí část podzimu.
Vždycky, když jsem někde seděla, popíjela kávu a dívala se na rozzářenou přírodu, jsem si říkala, že je to báječná část roku. Sice ty barvy znamenají, že listí opadá, ale zároveň tu máme úrodu – a to je vítězství.
Na procházce kolem přehrady to bylo očividné – nažloutlé listí se mísilo s červenými jablky, javory už zářily zlatě a psí víno na plotech rudě žhnulo. Já mám tyhle barvy ráda i na oblečení. Ovšem jak říká jedna kamarádka, to nosí jen málokdo. Protože ta šedá je univerzální!
Na podzim s nadšením vařím zářivě oranžovou dýňovou polévku. Je dobrá a navíc strašlivě zdravá 🙂
Chystám se vyrazit do místních sadů a nakoupit horší jablka na křížaly. Když dům voní sušícími se jablky, je to nádhera. My jabloně na zahradě nemáme… předchozí majitelé je vykáceli, protože listí z nich padalo do nafukovacího bazénu. No a mne víc zlákala hrušeň. Zahrada je malá, nemůžu toho zasadit moc.
Takže křížaly, štrůdl, který je ke kávě nejlepší teplý a s kopečkem šlehačky, bábovka s ořechy… co by mě mohlo nalákat na podzimu dalšího?
Dede: Matyldina verze podzimu se mi taky moc líbí, i když my si tady včera zkusili už i tu mlhavou, plnou zimy a deště. A tak se ptám: Máte rádi podzim? Či spíš, které z tváří podzimu vás potěší?
Matyldo, překrásné fotky !!!
Když se podzim vydaří – barevně i teplotně – je to nádhera. My si tu bohužel podzim (ten barevný a teplotní) moc neužijeme. Na zahradě máme jen jehličnany a pak mognolii a cesmínu, kterým se listy nebarví. Navíc nám v domě stále běží klimatizace. Sice jsme před dvěma dny zkusili otevřít okna večer, asi hodinu než jsme plánovali jí na kutě. Jenže i za tu hodinu se dům stačil tak vyhřát, že se klimatizace sama znovu spustila (holt domy nejsou kamenné). Tak jsme museli okna zavřít a spustit chlazení. Naštěstí vlhkost vzduchu už je nízká což si venku velmi pochvalujeme nejen my, ale i kočky, které se tam vydrží rozvalovat déle, než v letní prádelně. Tráva je stále zelená a kvapem dorůstá, takže manžel seká a seká.
Poslední alba s barvami podzimu. Účelově jsem se po letech jela podívat do dvou lokalit, které mám velmi ráda a byla jsem zvědavá jak dopadly po kůrovci a vichřicích.
https://dig.rajce.idnes.cz/Obora_u_zamku_v_Lysicich/
https://dig.rajce.idnes.cz/Barvy_v_arboretu_Krtiny./
Pokud jde o dýně…. včera jsem si koupila tři ozdobné dýně a naaranžovala je kolem lampy stojící na podestě schodiště do patra. Zvířectvo si jich ani nevšimlo. Dneska přivezl Kuba na hlídání na víkend jejich fletku Ciri. I když mám mnohem menší psy, jsem klidná, protože jednak je hodná, druhak se bojí chodit po průhledových schodech do patra, kam naše psice lítají nahoru a dolů. Po příchodu z práce jsem v obýváků našla hromadu dýňových semínek a pár kousků slupky. Dost by mě zajímalo, kdo to sežral. Ciri se po schodech bojí. Karamel si lup nosí zásadně do pelechu a tam nebylo ani zrníčko. Vanilka nerada kouše tvrdé věci. Ta dýně byla fest tvrdá. Leda že by spolupráce…
Ciri se tajně naučila chodit po průhledových schodech. Dýně jsou zdravé!!!
Tvoje psice to chození po průhledových schodech Ciri naučily 😉
Ehm, po rannmí venčení vím, že tu dýni fakt sežrala Ciri 🙂
To je dobře, žes to zjistila venku… 😛
Ciri už není štěně a věřím, že tvoje holky ji už dávno přesvědčily, že ty schody pejsky nežerou. 🙂 Nakonec, nemusí se novou dovedností hned pochlubit, že ne? 😛
Moc hezké fotky podzimu, Matyldo! Mám radost, že jste si pobyt v Luhačovicích užili. Na podzimu mám ráda barvy, celou tu krásnou paletu, jakou nabízí příroda. Úrodu čehokoliv, ano jak píšeš, je to vítězství, momentálně zase jezdíme na kolech (za měsíc jsem už podruhé píchla), není horko to, za prvé a potom – není tolik hmyzu. Až začne pršavo-blátivo, outdoorové oblečení to jistí. Jenom to ubuvající světlo mne mrzí a bude hůř.
Kamarádka Evi mají na zahrádce zasázené sloupcovité ovocné stromy, zahrádka je mrňavá a stromy někde tvoří i přirozenou zelenou stěnu. Zatím neplodily, jsou sázeny letos z jara. Budu Tě informovat.
Neexistuje taková třešeň? 🙂
Existuje, gůgluj. Nejblíž od vás je asi mají tady: https://www.zzoja.cz/katalog/sloupovite-tresne – ale vůbec je neznám, tak nevím, jak moc jsou spolehliví.
Díky moc! Dnes mi to už potvrdil soused – prý ji má také objednanou 🙂
Miluju podzim a užívám si ho,jak jen to jde,ani ty plískanice mi nevadí,prasopsy osprchuji,sebe taky a potom ten čajík a vonící přísady,paráda! Jen večerní venčení,chodíme v 22:00 ,na čůrpauzu, max.10 min.,se mi moc už pak nechce ale zase se potom dobře spí bez rušení.
Mám ráda jasné dny září a první poloviny října – to je část podzimu, kterou si umím užít. Už není horko, je barevno a krása všude kolem. Pak je tu to vědomí úrody – češou se švestky, jablka a hrušky, dozrály i aronie (ok, letos kromě aronií v podstatě nic nemáme, díkybohu za to, že na naší úrodě nezávisí naše stravování:))
Ovšem… pak začne přibývat mlh, tmy a bahna a já se začnu propadat do deprese. Už i proto, že svíčky na mě extra oživující účinek nemají – to už spíš ta kamna. Ale jejich čas teď přichází až se zimou (tepelné čerpadlo je nej:)) A to je podzim, který fakt nemusím. Jo, ukázku jsme tady měli včera…
Podzim je úžasné období roku, ale já mám ráda ten sychravý, s mlhami, ranními mrazíky a zubatým sluníčkem.
miluju barevnej podzim, stromy hýří barvami, zem j eteple hnědá, sem tam se ještě něco zazelená a jehličnany natřásají jehličí, aby se vedle těch listnatých modelů a modelek,necítily tak obyčejně..a slunce ty barvy rozsvítí a změní jim odstíny a kouzla barev jsou jak od nejlepšího malíře..a pak mlha a od řeky chlad a doma voní skořice a horkej čaj..a gauč natáhne svá záda a říká,pojď si lehnout, natáhni se, přikrej se teplým plédem a dívej se na ty rudý šípky a oranžový jeřabiny a nádherně modrý trnky…dívej se na krmítko,kam se slétají vybarvení opeření tvorečkové, nahmatej v kapse kaštan, který byl v trávě mezi listím krásnější než diamant, srkej tu horkou dobrotu z tlustostěnnýho keramickýho hrnku a raduj se, že je ti tak příjemně..
Sharko, to je báječný popis. To je přesně ono.
Sharko, tys poeta! Poetka? 🙂 Básnířka!
Napsala jsi to moc hezky – podepíšu to jak to leží a běží, i s tím gaučem a kaštany:))
a to jsi Dede ještě nečetla Mlsotník 😀
Už na to jdu – před chvílí jsem přišla domů a uvařila si kafe…
Sharko, co mi to děláš??? Vývar mám hotový… já snad ještě zajedu i pro ta játra:))
😀 promiň .-D
Už jsou hotové. Ten vývar s nimi doslova rozkvetl 🙂
Dneska perlíš,moje milá. :-)) Takové poezie, však je jí třeba!
mi asi hrabe… 😀
Protože jsem narozená na jaře, tak jaro je moje srdcovka.
Ale na podzimu miluju to barevné listí.
Víte, jak jsou krásné červené listy javoru.
A oranžové dýně.
Však také jsou moje oblíbené barvy červená, žlutá a oranžová.
A máš pravdu DEDE, že podzim má i tu druhou tvář a to tu mlhavou a dešťovou. A ta se dá vydržet jen s hrníčkem horkého čaje s citronem.
Tak to bude tím, že jsem zářijová- ta moje záliba v barevném podzimu 🙂
https://cs.m.wikisource.org/wiki/Zahradn%C3%ADk%C5%AFv_rok/Zahradn%C3%ADk%C5%AFv_%C5%99%C3%ADjen
Trocha podzimního čtení: https://cs.m.wikisource.org/wiki/Zahradn%C3%ADk%C5%AFv_rok/Zahradn%C3%ADk%C5%AFv_%C5%99%C3%ADjen
Náádhera,tohle se neomrzí NIKDY!! 🙂 Oáza v poušti.
To je paráda vždycky, Zahradníkův rok mám ráda.
Mám také ráda tuhle – sluníčko, modrá obloha, barvící se listí ( v tuto chvíli odpouští pajasanu, z kterého má Dede moc hezký podklad stránky, že je to vlastně imigrant :)). A k podzimním dobrotám i něco z hub, kdyby byly, a ze švestek. Mimochodem, nemáte někdo nápad, co s nepravými švestkami, které nejdou od pecky? (Tady se jim říká damazíny, durancky apod., ale až na tuhle vadu jsou to prostě barvou, vůní i chutí švestky.)
Můj moravský kamarád durancie taky má a podle něj soudím, že kromě přímé konzumace existují jen dvě možnosti: povidla a slivovice… A obě jsou bohužel technologicky náročné.
Díky, Kaa. Když mě se moc nechce ani do knedlíků, a to je jednodušší. Holt letní malátnost přešla v podzimní melancholii (a zimní spánek klepe na dveře).
Z doranček jdou fakt jen povidla a slivovice. Ale chuť mívají nejlepší.
u nás karlátka, jestli je to to samé ? nejdou od pecek ale jsou sladká. Ale už nejsou nikde vidět. Pamatuju je jen jako malá holka.
Jo, to je ono.
nacpi je do sklenic, přidej špetičku soli a nasucho zavař…po rozdělání-až je budeš chtít použít,ta pecka půjde ven….
Kdysí dávno můj starý kolega, těžký cukrovkář, také zavařoval všechno ovoce do soli. A slané to nebylo, sladkost jenom ovocná.
Ona speticka soli podtrhne tu chuť..nic vic…
Durancie, ano,jejich sladkost je pro slivovici požehnáním. :-))