Naposledy jsem byla na brněnském Výstavišti na výstavě hospodářských zvířat v létě roku 2019. To byly ještě zlaté časy před covidem. Minulý rok se Techagro nekonalo, takže jsem letos velmi ráda jela na Brněnském veletržiště.
Napřed jsem si myslela, že za dopoledne všechno zvládnu, ale nakonec jsem odjížděla až v pozdním odpoledni. Hodně času jsem trávila u předvádění koní, jak jinak, hodně času u kruhu vystavovaných plemenných býků masných plemen (adrenalinová podívaná na krásná zdravá zvířata, na hory svalů), procházela jsem okolo boxů, koz, ovcí, dojných krav. Bylo na co se dívat.
U černobílých holštýnek se při vyhlašování vítězů určitých kategorií odehrával výskot, pískot, jásot, potlesk, což vždy přitáhlo nejenom moji pozornost. Reakce vystavovatelů i chumlu okolostojících byly úžasné, radostné. Vždyť roky dřiny se konečně alespoň trochu na výstavách úročí. Vzdala jsem hold pořadatelům, perfektně všechno připravené, lidé, kteří dění při probíhajících výstavách nebo soutěžních kláních konferovali, byli opravdu odborníci s darem se dobře vyjadřovat, takže povídání byla poutavá, naprosto fundovaná.
Idyla celé výstavy měla alespoň pro mne jeden velký kaz a nebylo to vinou pořadatelů. Naopak, ti se proticovidovou bezpečnost snažili zajistit co nejvíce. Při vstupu do areálu musel návštěvník předložit lékařské potvrzení o plném očkování, nebo platný test. Ti, kteří test neměli, si mohli odskočit do přilehlého stánku a splnit požadované.
Výstava se konala ve dvou pavilonech, v uzavřeném prostoru. Po půl hodinách se rozhlasem vyhlašovalo v angličtině a češtině, o nutnosti nošení roušek. A tady jsem tvrdě narazila. Nikdo, zdůrazňuji nikdo, roušky neměl. Já s nasazenou rouškou jsem poutala pozornost. Napřed jsem si myslela, že jsem nějaká pobryndaná či co, ale nakonec jsem záhadu rozklíčovala…
A tak jsem se rozhodla využít nabídky Dede a o tomto problému píšu. V posledních dnech skokově narůstají nemocní, začínají být i hospitalizovaní. Víc a víc vzpomínám na zdravotnický personál v nemocnicích, který nás, mne i manžela, doslova vytáhl v březnu hrobníkovi z lopaty. Doufám, že nebudou muset prožívat tu poslední hrůzu, kterou si už prošli. Ano, přesně, jako přes kopírák z loňského roku, se na nás všechny řítí další pandemický problém. Mikrobiologie má svoje pravidla a zásady a tenhle virus je nevypočitatelný. Opravdu mi věřte, vím o tom svoje, co jsem zažila na vlastním těle a co jsem zažila a viděla ve dvou týdnech v nemocnici.
Máme jenom malý bodík k lepšímu. Minulý rok jsme byli proti téhle potvoře naprosto bezbranní. Letos máme k dispozici vakcíny, ze kterých jsme si mohli my nebo naši lékaři i vybírat, k léčbě v nemocnicích intravenózní Remdesivir a rýsují se i další léky. My s MLP byli léčeni ještě protiparazitálním Ivermektinem, již jeho čtyřicetiletou humánní formou. Působí nejenom proti parazitům, ale i proti virům. Nic jiného ještě na konci letošní zimy lékaři v rukou neměli. Pokud nám při léčbě nepomohl Ivermektin i když já věřím, že ano, tak jsme alespoň výborně odčervení!
Proto nechápu, že lidé nerespektují takovou nicotnost, jako je nošení roušek v chumlech lidského hemžení. Prostě kus hadru na ksichtu ještě nikoho nezabilo, Japonci nosí roušky při nákazových nebezpečích již celá desetiletí. Nebo je to u Čechů jinak? Co si myslíte vy?
P.S. Proto jsem nešla na letošní Světovou výstavu psů v Brně, protože mi bylo jasné, jak se tam budou lidé v pavilonech chovat. Mimochodem vystavující kamarádka mi volala už z výstavy, že jsem měla pravdu. Opět žádné roušky a tlačenice okolo výstavních kruhů. A to jsem prodělala těžký covid a jsem už i očkovaná. Takže já osobně se nedivím, že si tenhle virus jenom spokojeně pochrochtává. Ano, pokud se rozpoutá virologické peklo, tak si za všechno můžeme naprosto sami. O tom jsem přesvědčená.
Fotky z Národní výstavy zvířat jsou zde, na Rajčeti:
https://dig.rajce.idnes.cz/Techagro_2021/
Dede: Děkuju Alex za článek i za nádherné fotky. Ty fotky si rozhodně nenechte ujít! 🙂
K těm proticovidovým opatřením: v létě jsme strávili dva týdny touláním se po jižní Itálii. Bydleli jsme na pěti místech, navštívili nesčetně restaurací a kaváren. Všude uvnitř (hotely, obchody, restaurace, pokud člověk neseděl u svého stolu, někdy dokonce i na ulicích – pokud to byl večerní dav turistů na pěších zónách) lidé naprosto normálně a bez sporů nosili roušky. Sem tak byl vidět podnosáč, ale ne moc často. Tahle část Itálie je velmi závislá na cestovním ruchu a rozhodně to není bohatý kraj. Počítám, že epidemie a protiepidemická opatření je musely tvrdě zasáhnout, takže dělají vše pro to, aby pokud možno neopakovali minulé chyby.
Já opatření dodržuju, protože si myslím, že to má smysl (jsem očkovaná). Nestojím o tu pitomou nemoc, už také proto, že na rozdíl od chřipky si u covidu prostě nikdy nemůžete být jisti, jestli si nevytáhnete černého Petra – ať už těžkým průběhem nemoci nebo dlouhodobými následky. Nebo taky umřete, že jo. Sama mám následky po prodělané pravé chřipce (rok 1999) a nehodlám virová onemocnění podceňovat.
Respirátor je otravný, ale jeho nošení mě nezabije – a pomáhá, aby se covid méně šířil, tedy i méně mutoval a byl zničitelnější. Přestože přehlídka oficiálních opatření naší vlády připomínala losování nesmyslů, pořád platí: vyhýbej se davům, umývej si často ruce a nos respirátor tam, kde se ostatním nemůžeš vyhnout. V obchodech beru nošení respirátoru jako vyjádření solidarity s prodavači, kteří těm davům lidí uniknout nemohou. Ve zdravotnických zařízeních a lékárnách to pokládám za samozřejmost.
Alex, to jsou krásná zvířata – radost pohledět !
Také nemám problém s nošením roušky ač jsme oba plně očkovaní (Pfizer). Roušky jsou teď povinnost už jen ve zdravotních budovách, jinak dobrovolné a třeba v obchodech je to tak půl na půl(my je nosíme). Dokonce si myslím, že nosit roušky (i mino pandemii)by se mělo stát zvykem v městských MHD (hlavně v zimě). Uřčitě by se tak předešlo mnohým „obyčejným“ chřipkovým nákazám (člověk tam kašle, kýchá, si utře nos, chytí se tyče..atd.).
Už jsem myslím psala o Kris (bývalá sousedka), které jsme začátkem srpna hlídali fenku (a minulý týden znovu). Ona krátce po návratu (po našem prvním hlídání) zjistila, že má Covid (přestože očkovaná). Protože tak dva dny přes diagnozou byla u nás, volala nám dost vylekaná, jak se cítíme, jestli jsme to od ní nechytli. Naštěstí ne a ani nikdo s kým se ona setkala (ani – také očkovaný – manžel). Její průběh vypadal spíše jako zánět nosních dutin, bolely jí uši a hlava (teplota žádná) a vlastně kvůli tomu šla prvotně k lékaři. Přesto jí dr. poslal na ambulantní dávku „monoclonal antibodies“ do žíly (asi hodinu tam seděla s kapačkou), což velmi pomohlo. To se tu teď dává u slabšího průběhu a pacient tak nemusí do nemocnice. S manželem si říkáme, jestli nás (a ostatní členy Kris rodiny se kterými tu dobu byla) ochránilo právě to očkování! Kris se sice nakazila i přes očkování, ale průběh byl dost mírný. Stejné nám při poslední kontrole řekl i nás doktor. Tedy že i očkovaní se stále mohou nakazit, ale neskončí v nemocnici (vyjímky samozřejmě existují), stačí domácí léčba
Maričko, tak to jste měli štěstí, nebo je to tím, že když je Kris naočkovaná, tak ten virus nemá takovou sílu? A to, že nosit roušky v zimním usmrkaném období má smysl? Dyť se podívejme na Japonce, jak už se léta chrání rouškami, když se jejich ostrovy začnou otřásat kejcháním obyvatel….
vidíš Alex a já si myslela,že to nosí kvůli smogu…dokud nebyl covid…
Zcela souhlasím,já jako důchodce si vyberu, kdy a kam půjdu, ostatní jen občas. Respirator nosím dle pokynů, stejně jako jezdím vpravo a používám blinkry. Taky myslím, takže pokud se nechci nakazit, chráním se častěji, než je povinné. Případné depkové stavy léčím přírodou, tam se dá jít kdykoliv.
Ano já osobně vidím do budoucích měsíců problém. Tak jsko jsem nebyla na světové výstavě psů, tak jsem se přede dvěma dny omluvila ze setkání spolužáků ze ZDŠ. V hospodě. Čekala jsem rozmlouvání, že nikdo neočkovaný tam nesmí a další bla, blabla, ale kupodivu moje spolužačka mi moje rozhodnutí odsouhlasila. Proč? V listopadu ji s covidem zemřel manžel. Velký sportovec, jenomže sice dobře léčený diabetik, dodržující vše co měl, srdeční arytmie, pacemaker ho dobře udržoval v kondici. Ale chronik. To je to o čem píše Dede. Ta nezodpovědnost, bezohlednost a sobectví jsou otřesná. Protože nikdy nevíte, jak na tom zdravotně je ten druhý. Jaká má onemocnění, se kterými se léčí. Proto si myslím, že nosit kus „hadru“ na obličeji je to nejmenší co se může pro ostatní kolem udělat. To její oznámení mne opravdu vzalo, covid ho dostal na selhání obou ledvin, se kterými byl zdravý. Musela jsem to jít rozchodit ven do lesa.
Mě se nošení hadru na ksichtě nelíbí, ale poctivě ho nosím…a jak se teď kolem rozmáhá chřipka, budu ho nosit i tam, kde nařízenej není..lidi rychle zapomněli na to,že moje rouška chrání tebe,tvoje rouška chrání mne…vždyť to je pořád pravda….
Taky jsem byla značně překvapená, že už kdekdo nenosí roušku nebo si ji neumí nasadit pořádně dokonce i v metru v časech, kdy se lidé mačkají ve vagonech a divže nevypadávají ze dveří. Tohle mi fakt nechybělo, takže když můžu, jezdím povrchovou dopravou.
Ještě ke covidu a opatřením.
Někteří lidé to chápou jako názorový souboj, politikum. Občas mám pocit, že je to jak fandit na fotbalu – buď vítězí jedna nebo druhá strana, nic mezi tím. Jenže nic z toho to není.
Je to virus. Nemyslí, nelze ho urazit, jen se šíří všude, kde má možnost. Mutuje do účinnějších forem a ani to nemá v úmyslu! Prostě se to děje. Názory lidí ho nezajímají, prostě se šíří.
Je potenciálně smrtelně nebezpečný. Zdaleka ne pro každého, ale zase o hodně víc, než jiné vzduchem přenosné virózy.
Po bezmála dvouletém soužití a statisících mrtvých po celém světě už o něm něco víme – jak se šíří a jak se proti němu můžeme (do jisté míry) chránit.
Pak je na každém a jeho svědomí, jestli tak činí nebo ne. Nikdy nevíte, který z lidí kolem vás má oslabenou imunitu (z jakéhokoliv důvodu) nebo kdo bude mít prostě smůlu a ta nemoc ho zle poznamená nebo na ni zemře.
Jde jen o pár jednoduchých opatření, abyste chránili sebe a ostatní – a měli čisté svědomí, že jste udělali co jste mohli, aby se ta hnusoba nešířila.
Žádná politika, žádný „souboj“ názorů a přesvědčení, prostá protiepidemická opatření.
Ten pocit, že si lidé pletou veřejný prostor a celý život s fotbalem, mám už dlouhou dobu. Jako dítě jsem nechápala, proč někdo dostane div ne záchvat vzteku, protože jeho spoluhráč pokazil jeden hloupý desetiminutový zápas, na který do zítřka všichni zapomeneme. Myslela jsem, že ostatní z toho taky vyrostou.
Zjevně ne.
Je to jak choroba. Všechno je buď černé nebo bílé. A černá nenávidí bílou a vice versa. Jenže takhle svět fakt nefunguje, to ti lidé už úplně vzdali myšlení?
Ta zvířata jsem si skutečně užívala. Výstava pro mne byla jako voda žíznivému na poušti, po dvou letech. Už jenom jak byla připravována. Emteska mi říkala, že na vystavování v kruhu musí být navyknutí. A vypadá to, že si to i užívají, pozornosti chovatelů i návštěvníků. O koních nemluvím, ti jsou zvyklí na pozornost, něco jako psi, ale mne vždy fascinuje ten dobytek. Jsem prostě zvířecí, od mala, mám v sobě nějaký gen.
Kéž by byla taková starost o dobytek dobrým zvykem! U všech kusů, nejen u výstavních.
Dede, když jsem s nadšením navštěvovala dvouletou U3V na veterině v Brně, tak nám přednášeli o welfare hospodářských zvířat. Už i u nás jsou farmy, kde se na pohodu a životní podmínky zvířat hledí. Ale nedělám si iluze. Jen se podívejte na „welfare“ psů v množírnách. A zase je to o lidech. Pokud kupují ( a ne za malé peníze) od těchto šmejdů štěňata, tak ani zákony, ani vláda s problematikou množíren nic nenadělá.
Hovězí dobyteček je hrozně zvědavý a chytrý. Tady se hodně pase. Ovečkám jsme fuk, za to kravky se přijdou podívat k ohradě a kousek nás doprovodí.
I koníčků je tady hodně, na několika farmách i jednotlivě. Někteří jsou zvědaví a máme také jednoho, jmenuje se Hany Bany a ten se na zavolání podívá a zdělí nám, že zrovna nemá náladu a čas se s námi bavit. Úplně to na něm vidíš, ksichtí se a jde jíst seno. Ale všichni jsou nádherní.
Krásná zvířata a zejména excelentní fotky ! Alex dík, já tady vídám v sousedních vesnicích koně, krásné, ale já se v nich nevyznám, tak jen obdivuju. U nás se můžu podívat na ovečky (dvě 🙂 ) a na něco jako poníky, ale připadají mi větší než poníci a menší než normální koníci. A jsou strašně zvědaví 😀
Prodělali jsme covid, i když naštěstí lehká forma, ale stačilo. Jsme očkovaní a stejně se programově vyhýbám davovým záležitostem a do obchodu by mě ani nenapadlo jít bez respirátoru. Ale vídám tam týpky, co sice mají něco kolem pusy, ale k respirátoru nebo alespoň čisté roušce to má hodně daleko. Nechápu…
Alex,mluvíš mi z duše. Vzpomínám na letošní březen s respektem a obavou ,co bude. Hrozná doba to byla s následky a dopady na zdraví a psychiku. Moc se mi o tom všem ani ještě pořád nechce mluvit. Jsem plně naočkována a stejně červ pochybností a obav,hlodá. Zdá se, že lidé jsou nepoučitelní, což by mi ani nevadilo, kdyby neohrožovali ostatní, nevinné oběti jejich neodpovědnosti. Chudáci zdravotníci.
Jenny, mám to stejně jako ty. S obavami hledím na další měsíce před námi. A nebojím se říct, že nás všechny ohrožují sebestřední sobci, nebo lidé s minimálním IQ. Ano, já osobně bych je ve společnosti šikanovala. Jsem očkovaná, MLP také, jak lékař zavelí, jdeme na třetí dávku. Ale nechci už tuto nemoc prodělat ani jako chřipečku. Mám velký respekt.
Milé dámy covid jsem prodělala.
Nakazila jsem se v práci od kolegy, měl teplotu a kýchal, ale při povinném testování byl negativní, a než konečně stratil čich, nakazil nás asi deset… A protože jsem onemocněla o velikonocích, na PCR test jsem se dostala až po svátcích. Hygiena prostě ve volných dnech nepracuje, pandemie sem pandemie tam. Mezitím musel manžel do práce, neb Zákoník práce slova „moje žena necítí“ nezná. Tolik k pandemii a epidemiologickým opatřením.
Po prodělaném covidu, velmi lehký průběh, v podstatě jen ztráta čichu, jsme ani jeden (ano manžela jsem nakazila) neměli žádné problémy.
Zato jsme (ano naše blbost) jsme se nechali očkovat. Pragmaticky před dovolenou v Tatrách.
No a už třetí den po první dávce se oba zadýcháváme, a ani po dvou měsících se to nelepší. Umíte si představit, že lapáte po dechu při obyčejném žehlení? Nebo že se v noci probudíte totálně udýchané? Ku podivu manžel astmatik na tom není tak zle jako já.
Takže náhubek jen minimálně, pokud mám fungovat, jen tam kde je opravdu hodně lidí. A ve venkovních prostorách vůbec. Prostě je mi zle, zadýchám se a a začne se mi motat hlava.
A opravdu si myslíte, že to nasazování a sundávání náhubku je nějak „epidemiologicky prospěšné“? Pokud do náhubku naprskám covidové viry a pak na něj sahám a samozřejmě sahám na kliky a jiné plochy je to opravdu bezpečné????
Očkovat jsem se nechala s tím, že to přežiju, vždyť je už tolik očkovaných…
Dnes s těmi problémy, které mi to přineslo už bych se očkovat nenechala.
Ano chápu ty které měli těžký průběh, že se bojí opakování, ale jak se ukazuje vir si dělá co chce.
Blondýno,dovedeš si představit, že bojuješ o dech při každém slovu, nemůžeš ani mluvit do telefonu a zavolat rychlou. Měli jsme štěstí (a po mých ztěžka vyrážených slovech byli u nás do šesti minut), nasadili nám přenosný kyslík, naměřili krevní hodnoty, u manžela zjistili, že mu už selhává srdce. Má pecemaker na arytmie a ten to prostě neutáhl.Pod houkačkou nás vezli do nemocnice. V naší vísce z toho bylo pozdzvižení. Náš ošetřující lékař mi volal do nemocnice a byl v šoku z toho šíleného, rychlého zvratu(manžel zatím bojoval na JIP o život),nemohl být na mobilu, leželi jsme třicet metrů od sebe a nevěděli o sobě nic. Mně o něm nechtěli nic říct, tušila jsem, že je to na hraně. Ta radost, když mi po pěti dnech paní doktorka od něj vyřídila pozdrav. A tato všechna hrůza se stala po týdenním nemocnění s covidem doma, kdy jsme už dokonce srazili i teploty. Přes poslední noc se situace tak smrtelně zvrátila. V nemocnici jsem pochopila, že doma zvládnutý covid je covídek, ale nás potkalo covidové monstrum. Oba nekouříme, nejsme obézní, nepijeme jezdíme na kolech po přírodě. Takové bleskové zvraty jsem zažila u svých dvou spolupacientek (nekuřaček, neovézních), jedna skončila na ARU, uspaná a hight fly kyslík zavedený přímo do trachee, druhou z náhlé horečky vyškrábly infuzema. Obě, podotýkám, už byly v nemocnici zaléčené. To že mám vypadaných víc jak dvě třetiny vlasů(naštěstí jsem je měla hodně husté), že stále mám ještě na některé potraviny změněnou chuť, to jsou jenom drobnosti. Měli jsme těžký oboustranný covidový zápal plic. To že stále chytáme kondici a už ji zřejmě nechytnu, je mi sedmdesát plus. Na plicním, kde jsme pod dohledem nás lékařka ujistila, že až na drobná rezidua máme plíce vpořádu. Nevím, to ukáže čas. Proto mne osobně nějaké nepříjemnosti po očkování, které jsem měla také, nerozházely. Asi tak. Nedám na žádné protivakcinační řeči, věřte mi! A když zavelí můj lékař, jdu na třetí vakcinaci.
Ještě bych chtěla dodat, že jsme se (to vytrasovala hygiena) nakazili v malém očkovacím centru, kam jsem doprovázela manžela, osmdesátníka. To je také o přístupu k epidemiologii i ze stran zdravotníků. Naštěstí potom už byla skvěle rozjetá velká očkovcí centra a my už jsme byli v létě očkováni pod dohledem našeho ošetřujícího lékaře.
Ony ty debilní a velmi nebezpečné dezinformace na netu, padly u některých lidí do dobré živné půdy a věří jim. Na netu jsem víc než opatrná a co si neověřím na sobě, nebo ve svém okolí, tak tomu nevěřím.
Ano Alex, souhlasím s Tebou. Prožívala jsem obdobné chvíle,kdy si ten první týden ani nepamatuji,jen útržky.
Chápu Blondýnu,je to však její volba ale nechci tyto lidi potkávat, takže se zase zavřu,protože můžu a budu chodit jen do přírody s psicemi a zařizovat je nejnutnější věci. Opakuji jediné, chudáci zdravotníci.
Doporučuji svěřit se s problémy lékaři, měly by následovat tzv. Pocovidové lázně. Opravdu tamní léčba pomáhá a stojí za to ji absolvovat.
No, jenomže ty platí tři měsíce po onemocnění.
Myslím, že lékaři by byli vstřícní. Nevím, kde Blondýna žije, ale třeba v Hradci je i specializované oddělení (myslím, že v nemocnici, to by se vygooglilo) pro lidi s následky po covidu. Následky, které se objevily po očkování by tam podle mě patřily taky.
Blondýno, je to smůla, že vás to postihlo, většina lidí s tím problémy nemá.
třetí dávka je velké téma…měla bych ji dostat v listopadu nebo v lednu (6-8 měsíců po druhé)..ale nejradši bych byla,kdyby si ti neočkovaní,došli pro první a druhou…
Sharko, souhlas se vším, co píšeš. Také bych měla mít nárok na třetí nejpozději v půlce února (po 8 měsících), ale jestli umožní po 6, asi na to půjdu. Před tím ale asi zkusím zjistit úroveň protilátek, i když nikdo přesně neví, od kdy je člověk chráněný.
Já po očkování neměla žádné typické příznaky (teplota, únava, bolesti kloubů apod.). Samozřejmě jsem asi dva dny cítila místo vpichu. Jen mám podezření, že to nějak rozjelo můj starý úraz, kdy jsem si kdysi v ramenu utrhla po pádu z koně svalové úpony i s kusem kostí (bylo to v tom ramenu asi na 5 místech, takže to stálo za to). Nevím, jestli to může souviset, ale všimla jsem si už po prvním očkování větší bolesti. Pak jsem váhala, zda si druhou dávku nenechat píchnout do druhé (levé, ale vedoucí) ruky. Jenže já jsem 100% levák, tak jsem si to nechala bodnout opět do pravé. To rameno se nikdy nedalo dohromady na 100 %, ale tahle nepříjemná bolest je docela opruz. Pokud to ale znamená nechytit Covid, třetí dávku absolvuji, jen to asi „odnese“ to druhé rameno. Ledaže bych měla nějakou opravdu vysokou hladinu protilátek. Pak bych asi váhala.
Alex, ta výstava musela být moc krásná! Těšily mě už jen ty fotky – koně jsou ach vždycky (a že máš skvělé záběry:)), ale pak i ty krásné kravky, ovce, prasátka… Takhle opečovaná by měla být všechna hospodářská zvířata, když už je člověk využívá.
A k té druhé části – je to na nás. Pořadatel asi měl být drsnější, což je pro něj samozřejmě dvojsečné – on ty návštěvníky potřebuje! Vzhledem k tomu, kolik lidí je u nás pořád schopno říct, že covid je jen konspirace (navzdory všem mrtvým) a opatření jsou tedy jen buzerace (přičemž momentálně je to rozumná míra opatření), tak se moc nedivím, že to dopadlo jak to dopadlo. Oni hlásili (byli z obliga) a lidé na to kašlali (někteří doslova 😛 ) a všichni byli spokojeni (ironie).
Nošení roušek není jen o zodpovědnosti jednotlivce, ale v tomto případě i pořadatelů. Jsem očkovaná, ale v uzavřených místnostech roušku samozřejmě nosím. Včera jsem jen „na skok“ vyšla z auta do místní prodejny Alberta a omylem roušku zapomněla (v hlavě jsem měla nákupní seznam))- a místní ochranka mne hned upozornila!! Po omluvě a vysvětlení mne nechali nákup dokončit, ale bylo mi opravdu trapně….
Covid jsem měla a jelikož mě nezaujal, rychle jsem vyfičela na očkování. Roušku nosím, respirátoru se snažím vyhýbat. Ještě jsem nepřišla na to, jak ho natvarovat, abych si nefuněla na brýle (vždycky to někudy funí), gumičky mi odtahují uši a brýle kloužou, no a nakonec to nejlepší- s mou alergií na prach v něm začnu obvykle nepříčetně kýchat. Roušku zvládám.
Matyldo, mám dobrou zprávu – není respirátor jako respirátor:)) Měla jsem stejné potíže s těmi, co jsem normálně koupila v obchodě. Ty červené jsou v pohodě, dobře se přes ně dýchá – ani ty uši mi netrhají 😀
Jo, kupuju tady https://www.prozdravotniky.cz/
V naší nemocnici se zase vyskytl neočkovaný člověk s těžkým průběhem. Abychom ho mohli uložit na dýchací přístroj, museli jsme vystěhovat 6 pacientů. Převzala ho fakultní nemocnice. Oddělení se musí celé umýt, použít fogátor. To je spousta práce. Dočasně může dojít ke snížení péče o ostatní pacienty, protože personálu je málo.
Tohle jsou věci, které lidem vůbec nedojdou. Podle mě bys mohla klidně slyšet – no jo, jeden člověk, vy naděláte! Skutečné důsledky nevidí (například potíže těch vystěhovaných pacientů, o personálu nemluvím). Ovšem, to jsou lidi, které nepřesvědčili ani nemocní málem umírající na chodbách, takže je to asi jedno (jim).
no nevím, podle toho co píšete to vypadá, že pokud je někdo jen podezřelý na covid, měla by ho ochranka zastřelit 20 metrů před vstupní branou, když tedy jde do nemocnice schválně dělat takové potíže.
???
Proč? Doktoři se o něj postarají, samozřejmě. Jde jen o to se snažit v normálním životě chránit. Chápat, že pokud i já mám třeba kliku a nic mi to neudělalo, jiní ji mít nemusí. Netřeba střílet, stačí základní ohleduplnost.
To byl PCR prokázaný COVID, maximálně zaléčený na HFNO a přesto se zhošoval. Kdybychom na JIPu někoho nechali nakazit, byl by to velký průšvih.
Já o střílení lidí čtu jen ve vaší reakci, nikde jinde. Nebo špatně vidím?
Mě jde o to, že tady Netřesk píše, že když nemocný přišel do nemocnice tak nezodpovědně nadělal celé nemocnici problémy.
je to tak nemo ne ???
Já tomu rozumím tak, že nemusí být záplava nemocných, aby s tím měly nemocnice problém – pokud chtějí zachovat všechnu ostatní péči. Potíž je v tom, že ta hnusoba je opravdu hodně nakažlivá, ochrana pak stojí lidi, materiál, práci i místo ve špitálu. Kde by jich mohlo být na JIP víc, jak je tam někdo s covidem, nemůže mít sousedy, kvůli té vysoké nakažlivosti. V menší nemocnici těžko zůstane funkční covidárium, kam by pacienty mohli rovnou ukládat bez nebezpečí pro ostatní.
Proto má smysl prevence a očkování. Aby se nakonec do toho špitálu vešli všichni, kdo ji potřebují.
jeden člověk ! ale vždycky je to někoho blízký a někdo se o něho strašně bojí – vy nenaděláte, jo takové také známe.
Všem zdravotníkům držím palce. Prožila jsem s nimi v březnu dva týdny a nejenže nám zachránili život, ale
viděla jsem protiepidemiologické podmínky a nasazení v jakém museli pracovat a dvanáct hodin žít. Doma měli rodiny, děti…. To bych nepřála nikomu na jeho pracovišti.
DÍKY!