Začátkem letošního září oslavil náš kočkour Dareček 9 let. Začátek září stanovila paní, provozující útulek Tibet odkud jsme si Darečka přivezli domů. Je to neuvěřitelné, že z toho růžovo-ušatého, mrňavého stvoření, vyrostl krásný statný kocour. Za ty roky se stal zvědavějším, drzejším, chytřejším. Lidskou slovní zásobu má velmi bohatou, stejně jako kníračka Ajvi. Uvědomuje si svoji vlastní osobnost, je milován všemi námi, včetně Ajvinky.
Avšak je stále neošetřovatelný. Každoroční vakcinace se neobejdou bez krvavých příhod. Pokud si zapomenu obléci kožené rukavice, jako letos. To jsem potom vycházela z ordinace sice s naočkovaným kocourem v přepravce, ale také s prokouslým palcem, brilantně ošetřeným a zavázaným veterinárním personálem. Odčervení provádíme pomocí pipety, já ani veterinář si nedovedeme představit dostat do něj tabletu, nebo pastu. To by musela stát po ruce záchranka.
Jinak je to mazlivý miláček, v noci mi chodí šlapat po hrudníku svými šesti kilíčky a hlasitě při tom přede. Rád si hraje a nadšeně reaguje na náš smích a snaží se nás tím víc zaujmout a předvádí se.
Venku nás provází na procházkách. Problém nastane, když chceme jít s Ajvi dál do lesů, to musí kocour zůstat zavřený doma, po cestě se nedá odehnat, ječí nám za patama, takže končíme na loukách před lesem a musíme se vrátit.
Když se nám podaří uniknout, čekává na nás ve křoví za zahradou, a když ho míjíme, vynoří se jako hodně uklábosený kočičí duch a vyčítá nám, kde jsme tak dlouho byly a on, chudáček musel na nás čekat.
Začal se rvát. Máme na ulici jednoho nekastrovaného kocoura, za kterým chodí další z vesnice a Darek se rád připlete do bojů. Bohužel se to mnohdy neobejde bez zranění. Poznám to naprosto spolehlivě, Darek se nás straní, poklimbává někde v ústraní v domě, a i když na něm není nic vidět (podrobně se prohlédnout nenechá, viz vakcinace) po čase mu někde praskne hnisavý abces po kousancích. To se někdy nechá i ošetřit, vyčistit ránu a vydesinfikovat. Jakmile zaslechnu venku za plotem kočičí rvačku, pustím Ajvinku, ta ten kočičí spolek rozežene a vrátí se s hrdým a spokojeným kočičákem v patách. Holt má velkou psí kamarádku. Který kocour to má?
V noci je zavřený s námi doma. Později večer vyjdu na zahradu, a buď zapískám, nebo pošlu Ajvi „aby zavolala Darečka“. Ta krátce zaštěká a za chviličku se ze tmy přiklackuje Darek „a jdeme spinkat“. Přes den v létě spává venku na malé loučce za plotem, plné květin a to ho potom ráda očichávám, kožíšek prohřátý slunce voní po bylinkách. V zimě spí v garáži, nejraději na střeše auta.
Je to náš rozmazlený kočičí závislák. 🙂
OT – mám přebytek paprik. Myslíte, že je šlo upéct s kořením a pak je… co? Zmrazit? Dát horké do lahviček jako džem? Zavařit? 🙂
Pokud vím, prostě mražení jim neprospívá…
Můžeš udělat zavařené pečené papriky, ajvar, papriky naložené s olejem a octem, nebo zavařené papriky plněné zelím, třeba.
P. S. To jsou recepty z „jugoslávské“ kuchařky, co jsem si koupila během lockdownu, pokud chceš, opíšu Ti je.
Nebo se můžeš inspirovat u Makové panenky tady: http://makova-panenka.cz/recepty/pikantni-paprikovy-protlak-a-jine-finty-jak-zpracovat-papriky-nizsi-jakosti/
P. P. S. Dole pod tím článkem jsou tipy na další využití/konzervování paprik.
Díky Aido, ajvar dělat nechci, ráda bych, aby to byl takový chutný polotovar pod maso – jako opečeš kuřecí plátek, hodíš k tomu tohle, přidáš rýži a máš jídlo:))
Jo a těch paprik je půl přepravky a krásné jsou jen některé 😛
Hele, jeden z těch jugoslávských receptů takový je, odpoledne se ozvu, teď tu knížku u sebe nemám.
Dede, tak jsem, myslím, našla jeden recept, který by se Ti mohl hodit – Papriky ve vlastní šťávě:
Papriky očistit, nakrájet na proužky, prosolit (na kilo paprik 40 gramů soli), promíchat. Hodně natlačit do skleniček (měly by pustit šťávu), zavíčkovat, obvyklým způsobem zavařit (a druhý den ještě pro jistotu jednou), tj. 10-15 min. při 90-100 °C.
Díky Aido, to vypadá velmi dobře 🙂
Ten jugoslávský recept se jmenuje Papriky v soli:
Papriky očistit a semlít ve strojku na maso. Promíchat se solí na kilo paprik 250 gramů soli) a nechat několik hodin odstát, pak natlačit do malých skleniček a skladovat v chladu (nezavařovat). Používá se jen troška k závěrečnému dochucení jídla.
Ten první recept je podle mého to, co sis představovala – pod maso, do omáček apod.
Darečkovi všechno nejlepší!
Mám radost 🙂
Darečkovi všechno nejlepší k narozeninám! Vyrostl z něj opravdu majestátní kocour.
Já mám zkušenosti s kočkami jen z návštěv u našich mladých a rodičů snachy. Jednou, když byli shodou okolností syn i snacha na služebce, hlídala jsem děti a domácnost a kočka Černochodka zrovna brala prášky. Podat jí tabletu nebylo jednoduché, šila sebou v náruči jak klubko hadů, takže jsme na to musely být dvě – já jsem držela pacientce otevřenou tlamku a Aňa vkládala tabletu. No, na první pokus se to nepovedlo snad nikdy, ale pokaždé jsme nakonec zvítězily. 🙂 Nikdy ale kočena neškrábla, ani drápky nevytáhla, byla moc hodná.
Odvoleno 🙂 Teď si jdu dát panáka a léčit rýmu, která na mě někde skočila 😛
Teda, Dareček je kusanec kocoura! Tak si na ty narozky určitě zaslouží nějakou dobrotu. A ať mu zdravíčko vydrží co nejdéle, aby si ty společné vycházky pěkně užíval.
Jinak kočičího dravce nesnášenlivého mám doma taky. Je to kočka, už jen dát pipetu za krk je někdy dobrodrůžo. Je dlouhosrstá, z ulice, a strašně se jí knotí srst, Ovšem sáhnout na sebe nenechá, takže v úterý jedem (jestli ji dostanu do přepravky) k vetovi na ostříhání. Bude ji muset před tím trochu přispat, to mi poradily tety z útulku, kde jsem si ji vzala. Musely to taky tak praktikovat, protože ani dvě na to nestačily. A nerada bych platila vetovi bolestné. Už teď z toho mám trochu nahnáno.
Ano, tak se to s těmi šavlozubými tygry dělá. Ptala jsem se svého veta a on, že jak bude zle, tak se bude muset přispat, aby mohl být lékařsky ošetřen, popřípadě ofoce nebo odbraná krev pro laboratoř. Takře nám oběma také držím palce, a neboj vetové jsou lidé praktičtí a pragmatici. On si poradí. Doufám, že kočenda bude se svým novým outfitem spokojená 🙂 .
Pesanům, vč. Ajvinky dávám tablety přímo do krku.
To patří pod Dede, nevím proč to přeskočilo.
Letí to, letí… Náš Darek je pes, na jaře, přesně 10.4. mu bude 10. Ten je naštěstí ošetřitelný, nechá si od nás udělat cokoliv, už skoro 2 roky pícháme 2x denně insulin, to teda nevím, jak bys s vaším Darkem dala :-). Je to nádherný kocour, Pan kocour. Má kliku, že má Ajvinku, naše Čerťa, které odhaduju tak 8 let si taky občas dojde pro Darka, když se po našem pohybuje víc koček od sousedů přes ulici. A taky po večerech posílám Darka pro kočku, stačí, když si sedne před schody a Čerťa přijde. Čerťa je hodná, ošetřit se dá, klíště- má obojek, tak jich má hodně málo, letos snad 2 (?) si nechá vyndat, drží. Ale odčervovací prášky po mě plivala, tak už to roky řešíme pipetou ze krk, to drží přímo vzorně. Loví myši, nosí je ukázat a mám obavu, že občas nějakou i slupne.
Tak vašeho Darečka za nás podrbej pod krčkem a vyřiď mu pozdravy od psího jmenovce a černé mňaudámy 🙂
Alimo, pokud je správně vakcinovaná, myší dezert nevadí. Jsou to přirozené proteiny 🙂 .
Alex,posílám oslavenci pohlazení a přeji i dál krásné soužití ve Vaší smečce.
Hodně lidí si myslí, že vesnice je pro kočky dobrým řešením ale např. u nás není, je tu cesta po, které jezdí kamiony s PHM do velkoskladu v Loukově,nad dědinou je bývalé družstvo,takže bor/del kam se podíváš a tráví tam potkany, tudíž pro veškerou zvěř nebezpečno,v polích jsou nebezpečím slavní myslivci,kteří cílí místo na přemnoženou zvěř , na kočky a chlubí se úspěchy. No nemají to ti naši miláčkové lehké a tak každé dožití takového věku je třeba pořádně po kočkovsku oslavit.
Jenny, máš pravdu, vesnice je pro volně se pohybující kočky svým způsobem stejně riziková jako město.
Kamarádce přejeli kocoura na vesnické cestě, která je velmi úzká, křivolaká, vede do celkem solidního kopce a žádné auto tam nemůže jet rychle – dobrá, motorka by mohla. Člověk přemýšlí, jak se to mohlo stát 🙁 (kocour byl zdravý a ne starý). Svoboda je pro kočky velmi často těžce vykoupená.
Ad myslivci – oni na kočky štvou i své psy. Jednou (při čekání u doktora) na mě mluvil myslivec, který se tím chlubil a jako vtipnou historku vyprávěl, jak jednou jeho pes nechtěl poslechnout příkaz, aby zlikvidoval kočku a až později onen debil zjistil, že ho štval na svého vlastního kocoura. Pak kdo je tu inteligentní bytost, že ano. (A on se tím ještě snažil udělat dojem!!!)
Víš Dede, momentálně je u nás nimrod, který štve svou trojhlavou smečku na menší psy. Už mají roztrhané na svědomí dva. Majitelé to nahlásili na „Pomáhat a chránit“, ti od toho dali ruce pryč. Starosta je odkázal na „Pomáhat a chránit“ …. On dokonce vyhrožuje zbraní i majitelům. Tož tak si žijeme.
No potěš. Když oni jsou často někteří z pomáhat a chránit a nemyslivců z jednoho hnízda. 🙁
Kočičí dobrodružný život.
Darečku, přeji ti ještě spoustu krásných dní a tvým domácím pevné nervy při povinných vet zákrocich.
Tlapku a mňauk od našich kočičáků
Darečku,dodatečně všechno nejlepší…a hodně procházek a stálého bojovného ducha… (heart)
Jo, ještě poznámka:))
Pokud jde o Darečkovu neošetřitelnost, tak si vždycky vzpomenu na Matyldina Oriáše. Obě máte zkušenost se zvířaty, psy i kočkami, a stejně na vás vyšli tvorové bojoví 😛 Tady člověk může oběma kocourům jen přát, aby vaši soustředěnou ošetřovatelskou pozornost nepotřebovali 🙂 I když, oba se rádi porvou! Ovšem vypustit mezi rvoucí se kočky Ajvinku, to je gól! 🙂 Darek to s vámi vyhrál:))
V tomhle jsou zlatí psi – dnes jsem odčervovala a prostě holkám podala tabletky spolu s trochou masa z konzervy a ony je prostě sluply. 🙂
Děkuju, milá Alex, za článek prozářený láskou a radostí. Myslím, že zrovna dnes něco takového budeme potřebovat 😛
Darek je nádhernej kusanec kocoura! A víš, co mě kapku znepokojilo? Že si velmi dobře pamatuju, kdy sis ho přinesla! To je opravdu už devět let? 🙂
Alex, Dareček je krásný statný kocour.
Vždycky si říkám, že bez těch našich zvířátek by byl život smutnější a o hodně chudší.
Ano, přesně tak! Vždyť mnoha lidem pomáhají překonat nemoci jak těla tak duše. Jsem se zvířaty už mnoho desetiletí. Vždyť jenom v pubertě bylo nejlepší se vybrečet do hřívy koně, nebo se svěřit psím uším. Nejlepší kamarádi.
ano …a nikdy nic nevyžvanili 😉
🙂
Ahoj Alex, popřej Dsrečkovi i za nás. On si uměl vybrat, kde se zabydlí. Tak ještě jednou tolik let s kocourem ve zdraví a pohodě!
JJ, díky, budeme se že všech sil snažit. Dnes máme s MLP výročí. 44 let od svatby. Před více jak půl rokem jsem nevěřila, že se toho společně dožijeme…..
Ó Alex – oběma vám přeji, ať si dnešní krásné výročí užijete a ještě hodně hodně společných let. Mnoga ljeta zdraví byli mnoga ljeta živojó, živijó, živijóóó
YGO, díky moc (h) !!!!
Milá Alex, devětkrát za mne Darečka pohlaď a navíc mu dej narozeninovou pusu mezi ouška nebo na čumáček, co má raději 🙂
Už dříve jsem psala, jak moc je podobný naší bývalé kočce Kotěti, jí byl také pořádný kus. Přesně, jak píšeš, když se občas dívám na fotky našich koček coby koťata, také se nestačím divit, jak rychle ta něžná, chlupatá klubíčka vyrostla !!! Tak vám všem čtyřem přeji ještě mnoho let spokojeného soužití a pevném zdraví, jak lidí, tak zvířat.
Celý týden zase jezdíme hlídat fenku Nalu (od bývalé sousedky Kris) u počítače přes den téměř nejsem.
Maričko, ano, jak píšeš. Velmi rychle vyrostou a potom také rychle zestárnou a odejdou. Darek je poslední dny, jak se krátí, dost pohodlný. Nabaští se, jde se vyvenčit a zaujme někde své místo a klimbá. Navíc hned za zahradou se už druhým rokem staví dům a obávám se, že se mu tam nedávno něco stalo, vyhýbá se mu a už s námi ani nechodí ven, protože musíme okolo stavby projít. Jenom v neděli, když tam nejsou dělníci, tak stavbu i zkontroluje. Kulhal a schovával se do garáže.
Hm, nic moc, chudák Darek – někdo po něm mohl něco hodit, nebo ho i nakopnout. Myslím, že pro kočku je bezpečnější být kolem cizích lidí hodně, ale hodně ostražitá!