Jak se vám spalo? Taková je častá otázka hostitelů, pokud spíte v novém prostředí. Je poměrně logická, protože většině lidí se v novém prostředí první noc nespí úplně nejlépe.

Jsou výjimky, sám se k nim počítám. Mám tu (z mého pohledu) úžasnou vlastnost, že usnu kdekoli, kdykoli a povětšinou tvrdě. Moje partnerka to za bůh ví jako výhodu nepovažuje, zejména v situaci, kdy spokojeně usnu v thajské chatrči poté, co nás v ní někdo nachytal a beze slova na motorce odjel do noci. V čem ale spočívá podstata hostitelovy otázky? Nejspíše v tom, že oni sami mají zkušenost s neklidnou nocí na novém místě. A v čem spočívá podstata odpovědi? Podívejme se na ni blíže z vědeckého hlediska.

Odborný server Discover magazine uveřejnil článek v němž vysvětluje princip, jak mozek funguje při usínání v neznámém prostředí. Ví, že není „ve svém“, ostatně není náhoda, že velké procento lidí tvrdí, že nejlépe se vyspí doma. Usínající mozek se v novém prostředí chová jinak než v domácím, kde obě mozkové hemisféry usínají najednou. V neznámém prostředí levá mozková hemisféra zůstává v režimu polospánku, podobně, jako když vám u počítače potemní obrazovka. Stačí ťuknout na kteroukoli z kláves a monitor se opět rozzáří. Mozek vlastně nespí plnohodnotně, jako kdyby se úplně „spánkově“ vypnul.

Tady se sluší poznamenat, že i když spíte, mozek úplně neodpočívá, bizarní a divoké sny jsou toho důkazem. Článek v Discover Magazine vychází z odborné studie publikované v Current Biology v níž se jasně uvádí, že na novém místě spíme asymetricky. Levá půlka mozku nás tak trochu hlídá. Ono neklidné spaní má dokonce svou vlastní odbornou zkratku FNE – first night effect.

My, co umíme usnout na letišti na lavičce, pod odstavenou lokomotivou na nádraží (vážně, bylo to v Soluni) nebo u zdi hřbitova (v Horním Maršově) to máme možná díky dlouhodobé zkušenosti. Kdo by vás taky v noci hledal pod lokomotivou nebo u náhrobků. To ale neznamená, že bych se kdysi nebál v noci sám spát v lese. A přesně si pamatuji noc, respektive ráno, kdy mi došlo, že je to nesmysl a nastal zlom.

To ráno jsem se totiž vzbudil, bylo to tuším v Oderských vrších nebo Beskydech, a kousek ode mne se pásla srna. V tu chvíli mi docvaklo, že jestli mě tady nenašel tvor, který je tady doma, tak člověk, který by mi chtěl ublížit mě v noci taky nenajde. A pokud ano, tak jedině tak, že by na mě šlápl. Jenže jak se bude cítit člověk, který jdouc v noci na někoho šlápne? Od té doby jsem prospal stovky nocí na nejrůznějších místech různě po světě a v naprosté většině úplně v pohodě. Takže dost možná jde jen o tréning.

Dede: Děkuju za článek se zajímavým postřehem! A hned se ptám – jak spíte vy, pokud nespíte doma? Jak se vám spalo, pokud jste spali pod širákem, ve volné přírodě? 

PS: Máte pocit, že spaní na stand-by je vaším údělem? Popravdě by mě zajímalo, co by vědcům vyšlo, pokud by koukali na záznam spící matky, zvlášť, pokud jsou její děti ještě malé. Tam si podle mě obě hemisféry taky symetricky neodpočinou! 🙂