Zejména v zemích s drahou nebo těžko dostupnou veřejnou dopravou je důležité si po příletu půjčit auto. Jak na to, abyste se na něčem nedali nachytat, a jak ušetřit co nejvíce? Auto bývá po ubytování, neletíte-li moc daleko, nejdražší položka vašeho výletu.

Půjčení auta pro vás znamená dvě největší starosti: jak nezaplatit příliš mnoho peněz za samotné půjčení a pak co se zálohou, kterou po vás bude půjčovna chtít. Kromě toho si musíte pohlídat kam všude vás s autem (ne)pustí a samozřejmě v jakém stavu auto je. Nejprve se podívejme na tu nejjednodušší, ale suverénně nejdražší možnost, jak si auto půjčit: přijdete na letišti k přepážce půjčovny a řeknete, že si chcete půjčit auto. To je něco, co chcete dělat jen v naprosto krajní nouzi, která, pokud máte smartphone a máte v dané zemi data nebo aspoň wifi, nenastane. Pořádně si totiž připlatíte jak za samotné půjčovné, tak za pojistku. Ale dá se v zásadě říct, že mezinárodně uznávané a rozšířené půjčovny jako Avis, Herz, Budget, Sixt nebo Europcar se vás nebudou snažit vyloženě okrást. Přijít na jejich pobočku je tak drahé, ale v zásadě bezpečné.

Jak tedy ušetřit? Na čem dělat kompromisy? První krok, kterým ušetříte, je, když půjdete do aplikace Rentalcars nebo na stránku www.rentalcars.com, což je portál vlastněný známou firmou pro výběr ubytování Booking.com, který vám dá srovnání ceny mezi jednotlivými půjčovny na základě parametrů, které tam zadáte. Tím, že budete mít možnost srovnání, a tím, že Rentalcars ukazuje různé akce, máte možnost ušetřit za půjčovné, ale samozřejmě Rentalcars vám může nabídnout pojistku, která je „pro vaše pohodlí“, ale může být nemístně drahá.

Pokud jde o pojištění, vždy máte v ceně povinné ručení, ale otázka je, jak bude řešené havarijní pojištění, tedy v případě, kdy dopravní nehodu, nebo i jenom oděrku auta způsobíte vy. Zpravidla to funguje tak, že si půjčovna vezme zálohu ve formě zablokování částky na kreditní kartě (ne všude berou debetní karty, a zejména mimo Evropu ne), z níž si potom odečte všechny případné náklady na škody, které jste během půjčení auta způsobili. Půjčovna, případně zprostředkovatel, vám ale nabídnou možnost zaplatit extra pojistku, která znamená, že bez ohledu na to, co se s autem stane, na zálohu vám nesáhnou.

Pozor ovšem na jednu věc: v USA a v Kanadě je smluvně úplně jiný způsob vedení takových pojistek než v Evropě (a blízkém okolí).

V Evropě (a blízkém okolí) je běžné si dohodnout výši zálohy, která také stanoví výši vaší odpovědnosti. Ta záloha bývá typicky 1000 EUR nebo ekvivalent v místní měně; pokud je auto odcizeno nebo poškozeno nad tuto částku, platíte pouze těch tisíc eur ze zálohy. A tady je první bod, kde se dá ušetřit: s některými, zejména menšími půjčovnami, je možné se dohodnout tak, že jim necháte vyšší zálohu výměnou za nižší půjčovné. Pak třeba necháte zálohu 2000 EUR a najednou máte půjčovné o třetinu levnější. No jo, ale jak na tohle riziko? Vezmete si na triko, že ručíte za škody do 2000 EUR?

Na tohle existují v zemi vašeho bydliště (tedy nejspíše v Česku) pojistky na půjčení auta v zahraničí. V Česku se objevily před pěti lety pouze do 1000 EUR, dnes už seženete pojistky do 2000 EUR celkem běžně v rámci cestovního pojištění. Pozor: ujistěte se, že jde opravdu o pojištění půjčeného, ne vašeho auta. Pojistné se pak pohybuje v řádu stovek za týden, což se bohatě vyplatí, vzhledem k tomu, že se pojistné od Rentalcars nebo od jednotlivých půjčoven pohybuje zpravidla ve vyšších stovkách korun za den za ta levnější auta.

Tohle je ale způsob šetření na pojistném, který nechcete dělat v Severní Americe. V USA a v Kanadě totiž je logika spoluúčasti opačná. Pokud nemáte jejich pojistku, kterou se zbavíte spoluúčasti (100% krytí), tak ručíte do výše škody. Seberou vám tak nejen zálohu, která tam nebývá vysoká (pár set dolarů), ale hlavně po vás budou vymáhat mnohem, mnohem větší částku. V Americe tak nemá cenu cokoliv zkoušet: tam prostě berete stoprocentní krytí, ať to stojí, co to stojí. Můžete zkusit smlouvat, někdy to jde, ale musíte ho mít.

Menší půjčovny mívají lepší ceny, ale zpravidla nebývají na Rentalcars, takže si je musíte najít sami, a nemívají pobočku na letišti. V lepším případě jsou ochotni vám auto před letiště přistavit a pak si ho od vás odtamtud zase vzít, ale používat malé půjčovny je celkem vyšší dívčí, vzhledem k možným rizikům, takže pokud opravdu dobře nevíte, co děláte, radši si od nich auto nepůjčujte. Zejména neznáte-li dobře jazyk, kterým se s nimi můžete dohodnout.

U malých půjčoven samozřejmě platí, že když si auto vyzvedáváte, vyfotíte ho důkladně ze všech stran zvenku, a chcete-li být paranoidní, i zevnitř. Nízké ceny, které nabízejí, případně fakt, že nebudou chtít kreditní kartu, ale vezmou si zálohu klidně ve formě hotovosti nebo na debetní kartu se totiž odrazí v jejich převeliké ochotě vás natáhnout na škodách, které jste na autě nezanechali. Mnohé budou poctivé, ale spoléhat se na to, na rozdíl od těch velkých, moc nedá, takže platí „důvěřuj, ale prověřuj“.

Další věc, kterou musíte vědět, když si půjčujete auto, je, kam vás s ním všude pustí, případně jestli jsou nějaká omezení na projetou vzdálenost. Ne všechny výpůjčky mají „unlimited mileage“, tedy neomezené použití, co se vzdálenosti týče. Je-li tam limit, jaký denně smíte ujet, zeptejte se jaký a dodržujte ho; u výpůjček s omezenými kilometry bývají sankce za jejich překročení hodně tvrdé.

Budete-li překračovat státní hranice nebo jakékoliv demarkační čáry, musí o tom půjčovna vědět předem a musíte mít od ní potvrzení, že to smíte udělat. Je možné, že kvůli tomu zaplatíte o něco víc na pojistce. V USA vám běžně vydají auto do Kanady (a vice versa) bez poplatku, ale musíte to nahlásit. V Irsku vám dovolí jet do Severního Irska, ale musíte zaplatit drobný výdaj za extra pojistku, a vice versa. V Schengenském prostoru zpravidla neplatíte nic navíc, ale půjčovna o vašich plánech jet do jiné země Schengenského prostoru musí vědět a musíte to mít explicitně dovolené. O výjezdech mimo Schengenský prostor ani nemluvě, to často nejde vůbec, nebo po vás budou chtít zaplatit extra pojistku. Na Kypru, pokud si půjčujete auto na jihu, vám dovolí jet na sever, nahlásíte-li jim to předem a pak zaplatíte na severu extra povinné ručení na hranicích (pozor, neplatí vám havarijní pojištění), auto půjčené na severu tam musí zůstat, na jih s ním nesmíte.

V Izraeli nesmíte s autem do zón A pod správou Palestinské samosprávy, protože vám neplatí povinné ručení ani havarijní pojištění. Pokud tam pojedete a budete mít nehodu, budete mít velmi vážný problém. Půjčit si můžete auto s pojistkou pro oblasti A ze specializovaných půjčoven v Jeruzalémě, které ho nabízejí. V Izraeli rovněž pozor na poplatek za půjčení nebo vracení auta na letišti; vyplatí se jet vlakem do Jeruzaléma nebo Tel Avivu a půjčit auto tam.

Podobné poplatky bývají občas i jinde. Pokud půjčovně nenahlásíte, i třeba v Evropě, že se s autem chystáte jet do jiné členské země EU nebo signatářské země Schengenského prostoru, a budete mít nehodu, hrozí, že vám nebude platit pojistka a budete vše platit ze svého, zejména bude-li to vaše vina (v Evropě jinak platí zelená karta, takže aspoň povinné ručení budete mít vždy).

Dávejte si pozor i na podmínky ohledně paliva. Typicky se auto půjčuje s plnou nádrží a s plnou nádrží se i vrací, ale některé, zejména menší půjčovny ho půjčují s téměř prázdnou s tím, že ho vrátíte s téměř prázdnou. Pokud vám takovou možnost nabídnou, trvejte na slevě za půjčovné, protože to je podmínka, která je pro vás nevýhodná.

Během půjčení auta, a čím nedůvěryhodnější země a půjčovna to je, tím je to důležitější, je potřeba obejít s pracovníkem půjčovny auto a společně se podívat a zaznamenat všechny oděrky, které na autě jsou, a zanést je do přílohy ke smlouvě. Může se totiž stát, že je dají k zodpovědnosti při vracení auta vám.

Nebojte se smlouvat. Půjčování aut je trochu jako turecký bazar a platí, že líná huba je holé neštěstí. Kdykoliv vidíte, že nemají přesně to, co chcete, chtějte za to slevu. Nebo naopak, stojí za to se na místě zeptat, jestli nemají auto vyšší kategorie za cenu, kterou jste zaplatili, případně za příplatek, který jste ochotni dát (a je menší než rozdíl mezi půjčovným za kategorii auta, které jste si objednali a půjčovným za auto o kategorii výš).

Nezapomeňte si pak zjistit otvírací hodiny pobočky, kde chcete vrátit auto; velmi snadno se může stát, že jsou otvírací hodiny mimo letiště omezené a když přijedete pozdě, máte smůlu.

Určitě si zjistěte, jak je to s placením mýtného. V Itálii, Francii, Španělsku nebo Portugalsku chtějte místní čip (jmenují se různě), v Americe chtějte E-Z Pass. Pozor, americký E-Z Pass na skle nefunguje, když není „vyklopený“ z krabičky, v níž na skle je přilepený, takže než najedete na placenou dálnici nebo do mýtné brány, ujistěte se, že ho máte otevřený, jinak budete platit pokutu. Dálniční známky jsou pak zpravidla na vás – pokud tam nějaká od předchozího nájemce zůstala, bod pro vás, pokud ne, musíte ji koupit. V Německu nebo Francii si ověřte, jestli má auto nálepku do nízkoemisních zón.

Objevování různých zemí autem má obrovskou výhodu v tom, že vám dává svobodu, jakou byste jinak neměli a naučíte se díky němu spoustě nových řidičských dovedností. Jezdit v levostranném provozu (nebojte, není to těžké; pokud jste pravák, je těžší si pak po pár dnech jízdy vlevo zase zvyknout zpátky na pravostranný), jezdit v zemích, kde nic neznamenají jízdní pruhy a kde se jezdí podle očního kontaktu a posunků.

Jen to chce si, jako ostatně u všeho, prostě dát pozor.

První díl: ROZHLEDNÍK: Tipy a triky na cestování (1) – Jak být online

Druhý díl: ROZHLEDNÍK: Tipy a triky na cestování (2) – Jak na mýtné, parkování a nízkoemisní zóny

Třetí díl: ROZHLEDNÍK: Tipy a triky na cestování (3) – Jak platit?

Dede: Dnes se zeptám – půjčujete si na dovolených auto? Jaké máte zkušenosti? 🙂