Svatý Václav, patron naší země, musel být velmi zajímavý muž. Podle toho mála, co o něm víme, si dovolil ten luxus prosazovat jiný pohled na svět než většina jeho soukmenovců a ještě si za tím stál.
Když se snažím hledat skutečná historická fakta bez ohledu na ideologické nátěry, vychází mi z toho jako poměrně vzdělaný člověk, který si již v té době uvědomoval cenu lidského života. Připomíná mi spíš uvážlivého hospodáře, než ohnivého bojovníka – mně je to mnohem sympatičtější postoj, ale v té době to muselo být vnímáno jako slabost a vyvolávat odpovídající odezvu.
Zkoušela jsem si představit, jaké vztahy měl asi s bratrem Boleslavem. Přemyslovci byli odjakživa horkokrevná bojovná čeládka – jinak by se nemohli chopit moci. Museli ale používat i hlavu – jinak by se u moci neudrželi. Přesto mě kolikrát napadlo, jak by spolu asi kluci vycházeli, kdyby se nestali už od útlého věku každý prakticky duševním rukojmím dvou mocných, znepřátelených a zatraceně nebezpečných žen – Drahomíry a její tchýně Ludmily.
Povídali si spolu? Mluvili o svých názorech, zkoušeli je jeden před druhým obhájit? Byly za vraždou zásadní politické rozpory, osobní nenávist, nebo oboje? Byla to skutečně vražda, nebo jen alkohol a provokace, která se ozbrojenému muži a jeho družině vymkla z rukou? To se nikdy nedozvíme. Rozhodně dle rčení – podle ovoce poznáte je – byl později Boleslav rozumným a velmi úspěšným panovníkem, který českou státnost definitivně zasadil do mapy Evropy.
Proč se tedy patronem české země stal zrovna Václav? Kvůli christianizaci země? Boleslav v ní pokračoval, založil dokonce v Praze první benediktinský klášter a biskupství, prostřednictvím sňatku své dcery vlastně přispěl ke christianizaci Polska. Ráda bych věřila, že se jím stal právě pro svoji lidskost, které se možná nehodila pro panovníka jeho doby, ale pro lidstvo zůstává zásadní hodnotou.
Přeju vám krásný den, ať už děláte cokoliv.
Rodiny jsou prostě různé a u Přemyslovců, jako vládnoucího rodu to bylo tak nějak viditelnější. Už jen spor Ludmily s Drahomírou, který pro Ludmilu dopadl fatálně. Jestli má Assol pravdu, tak Boleslav mohl být opravdu syn pouze Drahomíry, zatímco Václav mohl být syn první Vratislavovy ženy, o které ale nic nevíme. Dávalo by to smysl, ale těžko říci. Podle pramenů byl Boleslav mnohem mladší než Václav, proto se dnes za pravděpodobný letopočet vraždy považuje rok 935 a ne 929, kdy bylo v obojím případě pondělí. Jako nezletilému by se totiž Boleslavovi asi těžko podařilo bratra nechat zavraždit. K tomu potřeboval i oporu okolí, nejen matky Drahomíry. Václav ale také určitě nebyl jen člověk s hlavou někde v nebesích, to by se na knížecím stolci neudržel. Podle kostry to byl člověk s dobrou muskulaturou a určitě byl více než jen schopen válčit a bojovat. Pokud Jindřichovi Ptáčníkovi platil v podstatě výpalné, tak k tomu měl dobrý důvod, tedy zajištění klidu v našem regionu. Podle mě byl spíše pragmatik vědomý si mocenské reality ve Střední Evropě. Koneckonců nejdříve s Jindřichem prohrál bitvu a pak teprve platil. Určitě bych Sv. Václava nepokládala za skoro mnicha, který se jen modlil a konal dobré skutky. To by skončil ještě dříve než ho Boleslav nechal zavraždit. Předpokládám, že bratříček, jen co vyrostl, měl také mocenské choutky a chtěl politiku dělat trochu jinak. To se mu nakonec také povedlo, v podstatě utváření státu posunul na mnohem vyšší úroveň, a kdyby nebylo toho Kainova cejchu, mohl být za hrdinu a ne za padoucha. Jo…. a po 15 letech i Boleslav stejně začal opět platit…
Apino, díky za skvělý příspěvek…
Naprosto nejlepší je ten konec: „Kdyby nebylo toho Kainova cejchu, mohl být za hrdinu a ne za padoucha. Jo…. a po 15 letech i Boleslav stejně začal opět platit…“
Vždy při oslavě svátku sv. Václava se mi vybavuje stejná vzpomínka. Moje maminka byla Ludmila, tatínek Václav. A tak není divu, že oba světce měla ráda. Už jsme byli s bratrem větší, když nám maminka vyprávěla o křesťanské výchově a lásce babičky Ludmily k vnukovi Václavovi. A samozřejmě o jeho smrti rukou bratrovou (tedy ne přímo jeho, ač se o to pokusil, ale že ho nakonec probodl Boleslavův voják Hněvsa – to jméno si pamatuji dodnes). Možná nám o tom maminka z něčeho četla, kde byly obrázky, nebo to bylo v hodinách nábroženství, ale v paměti mi zůstal obraz sv. Václava, jak se chytá kruhu zavřených dveří kostela (ve st. Bol.) do kterého se chtěl ukrýt a u kterých našel svoji smrt (no však ani jeho babička nezemřela „stářím, klidně v posteli!).
Tento svátek už několik let slavíme po svém – splutím vltavských meandrů (v.n. Štěchovice + kousek pod). Letos rekordní účast přes 20 plavců + 4 doprovodné lodě a pár lidí na břehu. Luxusní počasí a nechutně teplá 19°C voda. Cca půlku jsem pádlovala na kajaku a z toho mě teda bolí ruce víc jak z plavání 😀
Petro, to je hezký a zdravý způsob slavení! 🙂
Děkuji za svatováclavské zamyšlení, milá Dede. Mimochodem mě při čtení napadlo, že je zvláštní, že město Stará Boleslav je nazváno po knížeti Boleslavovi – a že ten název po všechna ta staletí vydržel. 🙂
Článek od Dede a reakce na něj ve mně vzbudily zájem přečíst si něco víc o sv. Václavovi. Historické romány dost čtu, ale něco o době s. Václava se mi zatím do ruky nedostalo. Máte někdo nějaký tip pro mne?
Doporučila bych knihu Dušana Třeštíka“Počátky Přemyslovců“ ale možná ví někdo i o jiné. Třeštík je a byl uznávaným historikem,který se touto problematikou a také různým,než zažitým viděním legend o sv.Václovovi ,zabýval celoživotně.
Děkuji, knihu si půjčím v knihovně!
Ale pozor – není to beletrie, jsou to hodně odborné rozbory všech možných zachovaných a dostupných dokumentů(převážně legend). Ale koho historie zajímá, tak si i tak smlsne…
Já si myslím, že slaboch není to správné slovo. Já myslím, že to nebyl člověk pro svoji dobu.
Občas se stane, že se prostě člověk narodí do nesprávné doby. Buďto ji předstihne myšlenkově, nebo má povahu, která se v tu danou dobu nenosí
Inko, v tomhle máš velkou pravdu.
No, někde jsem četla názor některého z historiků, že možná byla Drahomíra až druhou Vratislavovou ženou a jejím synem byl pouze Boleslav. Tím by se mnohé dalo vysvětlit…
To by sedělo – rozhodně. Určitě by stála o to, aby království zdědil její syn. nebo možná prostě měla Boleslava mnohem radši než Václava. I takové matky jsou.
Napsala jsi to moc hezky DEDE. A já si myslím totéž. Oba bratři byli mezi dvěma kameny. Mezi babičkou a matkou. Václav byl dle mého mírné a uvazlive povahy. Odpovídala tomu i výchova jeho babičky Ludmily. Boleslav byl divočejší a prchlivejsi. Vždyť byl vychováván pohanskou matkou. Ale kdo ví, jak to vlastně bylo.
Nedávno jsem někde četla, že ani Ludmila neměla zrovna holubičí povahu. Obě byly dominantní, jen Drahomíra byla prostě rychlejší.
Mezi mocichtivými ženskými není bezpečný nikdo:))
Možná byli nakonec kluci vlastně „rukojmími“ svých ženských příbuzných. Ale jak píše Míša, vlastně nic nevíme.
V+W: Meli bychom zase posilat 100 volu rocne do Nemec. To by se to tady propucovalo!
Vyjednávání je lepší boj, vůbec, když jde o vztah nerovných (ve velikosti a moci) státních celků. Obyčejným lidem se pak líp žije, když se jim přes hlavu (a pole) nehoní nadupaní bojovníci je jedno které strany (podle mě si bez ptaní brali všichni).
Ovšem vzhledem k tomu, že historii píšou vítězové, a hrdinství zní v kronice lépe než schopnost chytře vyjednávat, dá se pochopit, že byl Václav popisován jako slaboch. Mohl být, ale pravděpodobně nebyl – to by se ho zbavili ještě dřív, než by stačil vstoupit do jakéhokoliv povědomí – si myslím:))
Svatováclavský kult byl často využíván pro podřízení se Čechů Němcům, proto ho moc nevyznávám.
Podobně jako Den české státnosti. Pro mě je to i den likvidace Masarykova Československa. Československo bylo významným státem, proto muselo být rozbito. ČR je jen kolonie Západu a nemá ani vhodné jměno.
Svatováclavský kult byl často využíván pro podřízení se Čechů Němcům, proto ho moc nevyznávám.
Podobně jako Den české státnosti. Pro mě je to i den likvidace Masarykova Československa. Československo bylo významným státem, proto muselo být rozbito. ČR je jen kolonie Západu a nemá ani vhodné jměno.
Jak byl používám kult, abych tak řekla, není Václavův problém:)) Navíc, u nás s opravdovou historií strašným způsobem zacvičili obrozenci (byť s bohumilým úmyslem). Když se k tomu přidá, že se Jiráskovy romány začaly považovat za historii, je k tendenčním výkladům historie ještě o pořádný kus blíž, než v historii běžně zpracovávané.
Jinak se obávám, že ani spojené Československo velkou váhu nemělo. Vždy budeme muset vyjít se svými sousedy. Což je ve světě normální pro kohokoliv, kdo není velmoc. A těch zase tolik není.