Byla jedna chvíle v historii pralidí, kdy se Matka příroda rozhodovala, co je pro tyto tvory přednější – dlouhé dobře trávící střevo nebo zvětšující se mozek? Oboje nepřicházelo v úvahu, organismus by dva takto náročné orgány neutáhl. Co nakonec vyhrálo… a proč?
Teď nevím, jestli máte štěstí nebo smůlu, ale dostala jsem skvělou knihu a patrně vícekrát neodolám, abych vás neseznámila s fakty, které mě opravdu zaujmou. Kniha se jmenuje anglicky (mám ji anglicky) Sapiens – A Brief History of Humankind (Sapiens – stručné dějiny lidstva) a napsal ji profesor Yuval Noah Harari.
K nám domů původně pronikla jako audiokniha, kterou si Martin poslouchal na dlouhých cestách v autě nebo při jiných úmorných činnostech, jako je třeba natírání dřevěné terasy. Přestože nejsem nadšený posluchač (mnohem raději čtu), slyšela jsem s ním v autě pár kapitol a zaujalo mě to. Takže Martin neváhal a koupil mi opravdovou knihu, kterou se teď pomalu prokousávám (tlustá kniha tištěná malým písmem, ta nám vydrží!:))
Takže jako první mě zaujal okamžik v historii, kdy ve vývoji pralidí objevila křižovatka – půjdou dál cestou dlouhého střeva a malého mozku, nebo se poměry vymění, takže zvítězí rostoucí mozek na úkor kratšího střeva? Odpověď byla jasná – kdo vaří, má větší mozek!
Humanoidi různých druhů prý začali příležitostně používat oheň zhruba před 800 000 lety. S vývojem nepospíchali, takže pravidelné používání ohně bylo zaznamenáno až před 300 000 lety, a to u Homo Erectus, Neandrtálců a předchůdců Homo sapiens. Lidé (v angličtině je používán termín humans) tak získali nejen stálý zdroj tepla, světla a zbraň proti predátorům (především velkým šelmám), ale i šanci si tepelně upravovat svoji potravu.
To mělo několik výhod. Ta největší byla v tom, že tepelně upravené jídlo se mnohem lépe jí (odpadnou hodiny nutného žvýkání) a hlavně se lidem mnohem snáz tráví. Dalším benefitem pak bylo ošetření jídla proti různým škodlivým bakteriím a parazitům. No a v neposlední řadě se najednou lidem rozšířil jídelníček – s tepelnou úpravou se stalo jedlými mnohem víc zdrojových potravin, tedy lidé měli najednou i víc jídla. S tím, jak byl usnadněn proces příjmu a trávení potravy, se pak s vývojem nejen zkracovalo střevo a zvětšoval mozek, ale mohly se i zmenšovat zuby (a čelist) a lidem se postupně lépe mluvilo:))
Takže vidíte, jak důležité je vaření! To si opakuju hlavně já, které se už vůbec vařit nechce. Ale mamuta za syrova bych taky nechtěla, to dá rozum – takže nakonec aspoň občas vařím i když jsem sama doma.
Doufám, že se vám dnešní výlet do historie lidstva líbil! A protože je to stylové, zeptám se: jaké zdrojové potraviny budete tepelně upravovat o víkendu vy? A co by mělo být výsledkem? (Jinými slovy – co budete o víkendu vařit? Já zatím fakt nevím:))
Ó ano, to je má oblíbená věta „Kdyby příroda chtěla, ať su blbá, neukáže mi vařečku.“ 😀
A to jsem tuhle knihu nečetla neb angličtinu znám tak na úrovni tříletého dítěte. Prosím překlad, děkuji 😀
Eh, někdy si říkám, jestli nejsem blbá, když jsem se jí kdysi chytla:))
Jinak inspirace funguje, na zítra mám pro taťku mamuta po segedínsku:))
Za mamuta zaskočilo horní krůtí stehno 🙂
My budeme mít hodně žravý víkend. Ráno nafasujeme 10 kg telecího od selky a cestou nad Dalmatinov se ještě stavíme v Doksanech pro čerstvé pstruhy. V týdnu jsem koupila hříšně drahé, ale taky dobré, špekáčky a vuřty od Kšány.
Pstruzi byli minule přímo mamutích rozměrů, každý 750 g.
Tak si k porcování a vakuování masa dáme telecí tatarák (je součástí dodávky), pak pstruhy po mlynářsku, k pálení roští špekáčky, v neděli telecí řízky. Taky bude telecí na paprice a v úterý asi telecí pečeně na citronech.
Vařím pořád ráda a děti taky. Hřívnatec umí skvělé steaky a Víla excelentně peče.
Eh, Renato, to zní naprosto úžasně! Moc si to užijte:))
Ne, že bych se dostala k telecímu, ale zajímala by mě ta pečeně na citronech 🙂 Jsem ujetá na citron v čemkoliv a tak bych brala nějaké podrobnosti 🙂
Maso osolit, opepřit, na másle zatáhnout dozlatova. Do výpeku citron na plátky, česnek na plátky, cibule na kolečka, malinko orestovat (pozor, aby se česnek nepřipálil), podlít bílým vínem, odvařit alkohol. Vše přemístit do pekáčku, citron rozmístit i na povrch pečeně. Podlít vývarem a ještě troškou vína, přiklopené pomalu upéci doměkka, občas přelévat. Vyndat měkké maso a šťávu zjemnit kouskem studeného másla – už se nesmí vařit.
Stejné kouzlo lze použít i na rozporcované kuře, orestované citrony nacpat pod kůži.
Víno může být i polosuché, trochu aromatické. A jak praví klasik – na vaření používáme pouze víno, které jsme ochotni i pít 🙂
Příloha dle vkusu každého soudruha, my k tomu máme rádi některý hutný knedlík, třeba vídeňský v ubrousku podle naší babičky.
Je to slavnostní jídlo, které není hotové za pár minut a vyplatí se tedy dělat více porcí.
Děkuju moc. 🙂 To kuře mám, tak to zkusím 🙂
K telecímu jsem se dostala v pátek u nej řezníka v okolí. Jsou tam fronty, že se někdy nechytáme a jedeme dvakrát. Akorát to telecí je v trochu jiné cenové relaci, jenže se nekupuje každý den. Na citronech by mě taky zajímalo. /na liškách, na jablkách, to dělám/
Já telecí nemám nikdy, tady v okolí prostě není. Tak si, Maruško, pochutnejte! 🙂
Dede, zajímavá knížka, ráda si přečtu co dalšího tě z ní zaujme.
Od zítřka na 4 dny zase budeme jezdit hlídat několikrát za den fenku Nalu (od bývalé sousedky Kris), takže velkému vaření určitě moc nedám. Jsem momentálně ještě přecpaná steakem. Byli jsme včera na celý den u moře a zašli tam na oběd do naší oblíbené řetězové rest. Longhorns, která se specializuje právě na steaky. A já si tentokrát dala fakt velký steak – „Outlaw Ribeye“ – 20oz, což je 567gr!! Manžel si dal jiný druh a jen 6oz (170gr). Oba jsme k nim měli jen kořeněné hranolky. No můj steak měl sice kost, ale i tak to byl obr. Když je servírka přínesla, automaticky chtěla položit „můj“ talíř k choti. Když jsem jí opravila, s usměvem pravila „no alespoň budete mít něco odnést domu“(myslela zbytek do krabičky, jak je tu běžné). Jenže já ho snědla celý, byl neuvěřitlně dobrý, jen jsem „mlaskala“. Když se servírka později vrátila, jen na mě vykulila oči „jak jste to dokázala sníst?“. Manžel si taky pošmákl, jejich steaky jsou prostě úžasně dobré, připravené přesně tak, jak si vyberete. Šli jsme se pak dlouze projít po pláži, trochu to jídlo setřást. Byl nádherný den, horko, obloha bez mráčku, bezvětří, pláž poměrně plná, lidé pod slunečníky i ve vodě, manžel se brodil (prý teploučká voda), já šla v písku. Protože my normálně neobědváme, když jsme se večer vrátili, dali jsme si jen becherovku na dodatečné zažívání, na nic dalšího do žaludku jsme neměli ani pomyšlení. Ale byl to krásný den.
Našla jsem odkaz na tu rest, kde oba steaky jsou (snad se to otevře).Já měla „Outlaw Ribeye“ a choť „Flo’s Filet“. Obrázky nelžou, porce opravdu přesně takhle vypadají.
https://www.longhornsteakhouse.com/specials/featured-flavors
Maričko, odkaz se mi sice neotevřel,chyba nějaká ale jak to popisuješ,dovedu si představit a musel to být nádherný den i s tím mořem atd. Moc Vám přeji i další krásné dny,to moře holt chybí.
Jenny, asi když v Evropě tahle rest. neexistuje, nefungují ani odkazy(mě se tady v komentáři otevře – zvláštní?). No zkusím obrázek ze zcela jiné stránky s povídáním. Ale pokud se ani to neotevře, nevadí, prostě si představ grilovanou, víc jak půl kilovou flákotu hovězího 🙂 V US jsou lidi (no asi hlavně muži), co tohle jedí pravidelně, to já bych nezvládla, ale když je to jen občas, je to dobrota. Steaky doma nedělám, neumím odhadnout kdy už je to tak jak chci (málo propečené…až do hodně) a navíc grill jim dodá tu správnou opečenost navrchu.
https://www.statesmanjournal.com/story/promo/2016/07/29/summer-grilling-bone–ribeye-steak-recipe/87685352/
Ano,u moře bylo opravdu nááádherně, plánovali jsme jen dlouhou procházku, ale když jsme viděli kolik lidí si pláž užívalo a plavalo, manžel zalitoval, že si nevzal plavky a ručník 🙂 Na převážné většině pláže je písek fakt jak cukr. Nejen bílý, ale musela bys v něm dost dlouho hrabat, než bys našla kamínek či mušličku, jak je čistý jako „cukr“. Takže se bosky nemusíš bát, že šlápneš na něco ostrého. Ale jak jsme viděli, krásně si z něho dětičky (občas i dospělí) stavěly kde co 🙂
Eh, Maričko, ty ale umíš dělat chutě! Asi nejvíc na tu procházku u moře v písku jemném a bílém jako cukr, ach! 🙂
Ovšem tvůj steak z dlouhorohého mamuta prostě nemá chybu:)) My jsme měli steaky v Jackson Hole. Martin měl velký, já menší (rare, já to tak ráda:)) a maso bylo skvělé. Ovšem ten mladý hrášek jen překulený v horkém másle… ten byl!
Se mi nesmějte, ale muž si vydyndal na neděli rajskou! Už jsem ji nedělala dlouuuho, tak jsem kývla. Podotýkám, že to není ohřátý kečup, ale omáčka dělaná na másle, cibulce, celém pepři, novém koření, skořici, bobkovém listu, tymiánu, hřebíčku, citr. kůře, trochy cukru a mouky. Rajčatové pyré a hovězí vývar to dokončí. Sůl a citronová šťáva tomu také neublíží. Na stůl to jde s masem z vývaru a knedlíkem.
V sobotu bude mít manžel kalamáry obalené v těstíčku, dipp, brambory a salát. Já divokou rýži smíchanou s orestovanou mrkví, cibulí, a kousky květáku. Pocáknu japonským Blue Dragon soya sausem. A abych to osvátečnila, pokladu kousky gril. kuřete. Salát. Tak snad neumřeme hlady a pes to taky rád.Tedy povinný desátek z toho. 🙂
Páni, to jsou dneska chutě,ještě,že jsem po pozdním obědě.
Jano, tomu říkám „vařit pro mužíčka s láskou “ 🙂
Nejsem si jistá, jestli s láskou, nevařím zrovna ráda. Ale asi jo! 🙂
No právě Jano, když nevaříš zrovna ráda a pak se pustíš do rajaské omáčku „from scratch“, abys mu udělala radost – motivací je jasně láska 🙂
Jano, možná vaříš nerada, ale důkladně:)) Když se do toho dáš, tak výsledek rozhodně stojí za to 🙂
Na zítra budu dělat segedín, přijedou mlaďoši a navrhovali jej už minule. Místo vepřového do něj dávám maso z uzených kuřecích stehen. No, to obírání deseti stehen je trochu opruz, ale co bych pro ně neudělala – zvlášť, když výsledek opravdu stojí za to! (Olizovací smajlík!)
V neděli pak bude rozhodně něco lehčího a jednoduššího, vidím to na rybu nebo těstoviny. 🙂
Na zajímavosti z dějin lidstva jsem, Dede, zvědavá, věřím, že nám občas něco nabídneš.
To musí být zajímavé, z těch stehen, příležitostně vyzkouším. My děláme segedín z krůtích stehen (neuzených), a taky to docela jde.
Já vařila vždycky z povinnosti, nikdy mě to kdoví jak nebavilo. Až teď, co jsem ta rentiérka 😀 a mám na to konečně čas, mě to docela baví a vařím ráda. Ale neumím uvařit jen pro dva, takže co zbyde a nechceme to jíst tři dny, dám zamrazit v krabičkách pečlivě popsaných. Takže velice rádi sáhnem do mrazáku, když není čas nebo vařivá nálada.
Taky si ještě neumíám úplně poradit s vařením pro dva (ne to pro jednoho!), takže taky krabičkuju. Vozím to taťkovi… jen si stěžuje, že to nepopisuju, takže má pak denní menu s překvapením 😛 Ale už jsem si koupila samolepky, tak se zkusím polepšit. 🙂
(Totiž vždy, když to dávám do krabičky, jsem přesvědčená, že přece v pohodě poznám, oč jde. Jak se pletu!:))
Kamarádka takhle nepopsané krabičky taky měla a tak jednoho dne uvařila uškudlenou zvěřinu psovi – omylem..
Hihi,to MLP jednou snědl psí tlačenku,kterou považoval za lidskouší a ještě si stěžoval ať už ji u toho řezníka nekupuji,že byla nějaká planá. 🙂
😀
Mám dva mrazáky (musím mít v mrazáku i chleba, nejen maso a zeleninu) a snažím se rovnat potraviny selektivně, podle (pouze mně) známého systému. Takže rovnám i krabičky s přesvědčím, že vím! No, občas vím prd, ale maso pro psy má své místo – v jiném mrazáku než krabičky. Tak aspoň tohle nepopletu! 🙂
To musí být velmi zajímavá kniha,ráda bych si početla,bohužel bych byla ztracena v překladu. Vařím ráda ale chce se mi čím dál méně. MLP to přijímá a nevyžaduje denně nějaké nové kousky,spokojí se s množstvím. 🙂 Dneska bude kuřátko,dala jsem pozdě večer dělat horní a spodní stehýnka pěkně okořeněná prokápla ol.olejem a do trouby na 100 st.do litinového pekáče s poklicí a pak jich ponechala osudu. Vypadá to po ochutnání velmi jedle,vypínala jsem troubu již ve stavu mátohy přespůlnoční, naštěstí takto dělanou pečení nic nezkazíte.Kvůli kůrce to pak později fláknu na chvíli pod gril. Přílohy budou dle chuti a nálady,buď opečený brambor,možná i nějaká ta těstovina atd. Hlavně už mám dnes klídek a zítra taky.
Jenny, nejíst kuře celý týden (v úterý dopoledne jsem ho upekla a jedla do dnes:)), neodolala bych a pekla zase! 🙂
Jinak na kuře mám pekáč s takovou tou mřížkou, co je mírně zdvižená „do střechy“. Na to položím kuře připravené na pečení (olej, sůl, koření), pod mřížku naleju vodu a peču. Taky dobrý! 🙂
Jo ještě něco – ta knížka se dá sehnat i v češtině. Však uvidíš, jestli tě zaujmou moje střípky, když tak víš, o co si říct Ježíškovi 🙂
Hm, nerada to říkám, ale uvědomujete si, že ode dneška za tři měsíce jsou Vánoce? 😛
Vánoce ha, tak tohle fakt nechci slyšet,když si představím,že do obchodů budu muset a tam zas ty koledy,chuderky ubohé,tak se mi dělá šoufl už teď.
Také už nerada vařím, takže díky za osvětu!!! Doufám, že nás budeš zásobovat takovými zajímavými články dál. Dnes vařím szegedýnský guláš, tak mi práce hned půjde líp od ruky!
Ta kniha je fakt moc zajímavá (a objemná:)). Počítám, že dalším perličkám neuniknete 😛
Tak jich vyber prosím co nejvíc, s budu těšit!
Nevařím, jedeme ke Kačce a máme se nechat překvapit, co bude k obědu 🙂 To je nejlepší vaření!
Eh, co je pro celoživotní kuchařku lepší, než dostat hotové jídlo až pod nos, aniž by si ho musela předtím uvařit? 🙂 Užijte si to všichni, má být krásně…
Martin s Andym a dětmi by měli být na víkend v Tatrách 🙂
U nás je to jako u pralidí – co muž uloví, to žena uvaří! 🙂 Navíc ani muž neví, co jde lovit – takže někdy je to mamut a někdy lumík! A ještě navíc je možné, že zítra bude žena zapůjčena do spřáteleného kmene na sezónní sběr bobulí… takže je možné, že muž se vrátí ke kořenům a bude žvýkat syrové kořínky. Jo, to jsou vyhlídky!!
😀 Ygo! Díky za skvělý komentář – budeš zapůjčena na vinobraní? Nenapadají mě jiné bobule, které by se teď daly sklízet:)) Jeník má kliku, že si může koupit aspoň tu housku! (ke kořínkům:)))
Rybí víkend! V lednici čekají dva pstruzi a sumeček africký. A protože má být krásně, budou se grilovat.
Užijte si je! 🙂
Přiznám se, že jen těžko hledám cesty, jak vyplnit výživový požadavek na jezení ryb, když je ve skutečnosti nemám ráda… I když pokud by mi někdo dal pod nos grilovaného pstruha (ale bez hlavy!:)), nezlobila bych se… 🙂
Onehdá přivezl synek na grilování tygří krevety. Já viděla v obchodech vždycky už předvařené, t.j. červenorůžové. Teda ne, že by mě napadlo je někdy koupit. Tohle byl zelenošedej hnus a smrděl rybinou. Předvařil je do té červené barvy a griloval, potom se to jedlo pokapané citonem. Teda jedlo – jedl to on a malej Matěj, tomu se dělaly boule za ušima. Po kom to dítě je 😀 Jen nevím po kom je naše dítě, my to fakt nemusíme.
Jak nesnáším všelijaké mušle, tak miluju krevety! Mňam, vůbec se chlapům nedivím, že baštili o sto šest.
Tak krevety bych si dala! Jak nemusím ryby, mořské potvory jsou pro mě mňam 🙂
Nemáš ty na krevety alergii? Pokud si vzpomínám, projížďka po fjordu s bufetem plným krevet tě uvedla poněkud do rozpaků! 🙂 Nebo to byla mořská nemoc? No necítila ses, jak jsi posléze přiznala. 🙂
Mám alergii, ale snesitelnou. Pokud je to vše tepelně upravené, je to v pohodě úplně. Na ty norské potřebuju tabletku, no! 🙂
V sobotu rizoto s hráškem a šunkou budu vařit já.
V neděli bude můj manžel Petr vařit spaghetti all´amatriciana. Umí je výborně a už se těším, jak si pochutnám.
A jsem opravdu ráda, že matička příroda nám zvětšila mozek a střevo nechala tak, jak bylo. Nerada bych kousala syrového mamuta.
Míšo, jak si dám občas ráda tatarák, na syrového mamuta by mě taky neužilo:)))
Jo a co je to za variantu špaget, co bude dělat tvůj muž? S čím? (neznám název:))
omáčka Amatriciana
To jsou špagety s touto omáčkou. Jen místo guanciale dává pančetu.
Omáčka all’amatriciana je omáčka tradičně podávaná s těstovinami pocházející z města Amatrice v italském regionu Lazio. Správně je připravena z šesti ingrediencí, kterými jsou guanciale, sýr pecorino, rajčata, bílé víno, pepř a chilli.
Míšo to vypadá moc dobře! Pravda, nejdřív jsem si musela vygooglit guanciale 🙂
Zrovna minulý týden jsem se trochu praštila přes kapsu a v královopolském obchodě s italskými specialitami ho koupila snad 30 deka. No a co jsem z něj vařila? Nic, už od neděle mě zlobí jakási střevní viróza a na jídlo se nemůžu ani podívat. 🙁
P. S. A tady máš recept na ty špagety Míšina muže: https://www.the-pasta-project.com/amatriciana/
No, zítra plánuji zeměbábu a v neděli asi indii. Nebudeme tu mít Anděla, tak nemusím přemýšlet co asi ta holčička bude dneska papat
Inko 😀 „nemusím přemýšlet co asi ta holčička bude dneska papat“ To znám. Jistím se tím, že o víkendu s dětmi vařím osvědčené věci…
No, je to trochu složité, holčička alespoň spapá přílohu, leč jejího tatínka není snadno nakrmit. Takže se u nás o víkendech točí asi deset jídel, které spapá holčička i tatínek. Kaččina smůla, ta by si s námi ty krevety po indicku dala jistě ráda
O víkendu asi mamuta s koprovou omáčkou 🙂 … obzvlášť když si připomenu, jak jsme v kanceláři s dvěma kolegyněmi měli rozdělené přezdívky: Mach, Šebestová, Kadrnožková …
Hm, mamuta s koprovkou bych brala:)) Budu vařit pro taťku, tak si zjistím, jestli nemá něco proti kopru 😀
Vida, dík za připomenutí. Ještě jsem koncem srpna zasela kopr, kupodivu vzešel a už má tak 15 cm na výšku. Takže v týdnu bude mamut s koprovou omáčkou.