Nemůžu si pomoct, ale směnárny pro mě vždycky měly určitou pachuť. V mnoha turistických destinacích se člověk potkává s tím, že si buď účtují absurdní poplatky, nebo se (v zemích, které nejsou úplně bezpečné) vyskytují vyloženě kriminální případy, kdy dostanete třeba neplatné peníze. Nejlepší varianta je tedy samozřejmě platit co se dá aplikací nebo kartou, a když už opravdu není zbytí, mít hotovost, ale otázka, jak se k ní dostat, nemá tak triviální odpověď, jak by se mohlo zdát.

Nejprve se podívejme na rizika, která vás mohou na cestách, pokud jde o placení, čekat, pak na to, jak se jim vyvarovat, a nakonec jak placení zefektivnit, tak, abyste se mohli soustředit na to, kolik platíte, místo toho, jak složité bude to zaplatit. Seznam toho, co hrozí, je tedy zde:

Při platbě hotovostí:

• Můžete přijít o hotovost, kterou máte s sebou, kvůli kapsářům.
• Při pokusu o směnu peněz vás někdo obere buď na kurzu nebo vám dá falešné bankovky.
• Mohou vám vrátit falešné bankovky, když s nimi někde budete zkoušet platit.
• Můžete hotovost někde ztratit.

Při výběru z bankomatu:

• Někdo může zneužít vaši platební kartu.
• Může vás „legálně okrást“ sám bankomat.
• Může dojít k poruše, kvůli které vám bankomat sežere kartu a už ji nevydá.

Při placení kartou:

• Vaše karta může být zneužita (někdo si ji z obou stran vyfotí a něco s ní přes internet zaplatí).
• Mohou vám vnutit nevýhodný kurs.

Pokud jde o platbu hotovostí, nejlepší platba hotovostí je ta, k níž nemuselo dojít. Snažte se hotovostí platit co nejméně, protože rizika platby v hotovosti vysoce převyšují rizika platby kartou. Nejbezpečnější hotovost je ta, kterou nemáte zrovna u sebe, a nejbezpečnější, pokud hotovost potřebujete, je, ji sehnat z důvěryhodného bankomatu. Jak poznat důvěryhodný bankomat? Ideálně je to takový, který je přímo uvnitř v pobočce nějaké banky, na místě, kde na něj vidí kamery. Tam je totiž minimální šance, že podvodníci bankomat upravili tak, aby ukradli údaje z vaší karty a vaše PIN. Jak to podvodníci dělají? Nasazují zpravidla speciální čtečku magnetických proužků na otvor bankomatu, kam se vkládá karta, instalují na bankomat nebo do jeho blízkosti malou kamerku, která se snaží vidět PIN, které zadáváte, nebo nasadí tenkou vrstvu klávesnice na skutečnou klávesnici, která posílá zlodějům všechno, co na klávesnici zadáte, tedy zejména vaše PIN.

Jak se tedy takovému podvodu vyhnout? Pokud to jen trochu jde, používejte bezkontaktní čtečku na bankomatu (je-li tam). Pokud tam není, první, co udělejte, když přijdete k bankomatu, je, že se z něj snažte urvat, co se dá. Cloumejte otvorem na karty, snažte se vytrhnout klávesnici. U pravého bankomatu nemáte šanci ho jakkoliv poškodit; pokud vám cokoliv zůstane v rukou, nachytali jste podvodníka a ušetřili si spoustu starostí.

Máte-li s sebou jen jednu platební kartu (což je samo o sobě riziko), myslete na to, že se může stát, že vám bankomat kartu sežere a přijdete o ni. Co budete dělat v takovém případě? Budete se potřebovat spojit s obsluhou bankomatu, což je přesně důvod, proč používejte bankomaty v bankách; tam jsou totiž lidé, kteří vám mohou pomoct.

Některé bankomaty se vám budou snažit vnutit nepoctivý kurs pomocí systému dynamické konverze měn (DCC). Tento systém vám nabízí přepočet kurzu místo toho, aby to udělala vaše banka podle kurzu platného v moment transakce, a dělá to velmi sugestivně. Typicky tak, že ukáže volbu „přijmout“ větším písmem než volbu „odmítnout“, volbu „přijmout“ ukáže zeleně, volbu „odmítnout“ červeně, nebo vás vyloženě odradí tím, že pro tu „správnou“ volbu musíte zmáčknout fyzicky červené tlačítko na jeho klávesnici. I tehdy se vás ještě může pokusit okrást tak, že vám vnutí provizi za výběr, ale tomu už se nijak vyhnout nedá; ne jinak, než výběrem jiného bankomatu. Notoricky známá je tímhle síť bankomatů Euronet, která okrádá zásadně majitele platebních karet vydaných jinde, než v zemi, kde ten bankomat je umístěný. Dále pozor na částky: detekuje-li bankomat zahraniční platební kartu, dá vám kolikrát na výběr částky absurdně vysoké, a dělají to například u nás i „poctivé“ banky, u nás třeba ČSOB: vložíte-li do jejich bankomatu zahraniční kartu, nejnižší částka k výběru nebude 200 Kč, ale několik tisíc, a ta nejvyšší je, pokud si dobře vzpomínám, kolem dvaceti tisíc Kč. Stejnou fintu na vás budou používat i jinde, tedy budou chtít, abyste si vybrali zbytečně hodně, za zlodějský kurs (třeba se zahraniční kartou u nás vám podvodné bankomaty smění jedno euro ne za 25 Kč, ale za 15 Kč) a ještě s provizí.

Systém DCC funguje i na některých terminálech, když platíte kartou v obchodě, ale tady se vyplatí vždy jen zmáčknout červené tlačítko nebo volbu „odmítnout“, když se to ptá na výběr měny. Základní pravidlo je – nikdy neberte platbu v českých korunách, vždy a pouze v měně země, ve které jste.

Jinak vás můžou okrást jenom tak, že si vyfotí vaši kartu zpředu i zezadu a budou se snažit s ní něco zaplatit přes internet. Tomu se dá vyhnout tak, že jednak nebudete svou kartu dávat z ruky, a hlavně: mějte zapnutý systém 3DSecure. To je nutnost autorizace každé platby kartou přes internet za pomocí dvoufaktorového ověření (tedy SMS nebo aplikací vaší banky).

Jenže i když si dáte pozor na všechna výše uvedená rizika, jedna věc zůstává, a to je samotný přepočet měny a bankovní poplatky, které na vás nastražila vaše vlastní banka. Zejména pak za výběr z bankomatu – tyto poplatky ještě u některých bank dosahují částky kolem 100 Kč za jeden výběr, a na kurzu si české banky typicky berou zhruba korunu navíc na jednom euru (a tomu odpovídající ekvivalent u jiných měn) s tím, že čím exotičtější měna to je, tím je kurs nevýhodnější. S tímhle se dá nejlépe bojovat pomocí předplacené platební karty jako je Revolut nebo Wise.

Revolut a Wise jsou dvě největší evropské fintechové (fintech = „finanční technologie“) banky, které poskytují účty všem občanům EU a EHP a které se ovládají pouze mobilní aplikací. V nich máte možnost si zřídit více účtů v různých měnách a libovolně si mezi nimi měnit peníze, často za středový kurz. Středovým kurzem pak platíte kdykoliv platíte kartou, takže rozhodně má smysl tyhle banky využívat na maximum. Funguje to tak, že svou kartou od české banky si dobijete účet na Revolut nebo Wise a pak platíte všude jejich kartou. Z čeho tyto banky žijí, ptáte se? Z bankovních poplatků za převod a za výběr z bankomatu. Obě mají účty zdarma a placené účty, s tím, že máte-li účet zdarma, máte výběr z bankomatů do určité výše zdarma (u Revolutu je to cca 7000 Kč měsíčně) a nad to platíte nějaké to procento z vybrané částky. Podobně je to u převodu měn: pokud si převádíte měny z jednoho účtu na jiný v rámci této banky, do určité výše (u Revolutu 25 tisíc Kč) zdarma, nad to platíte poplatek za převod. Pokud chcete mít převody bez omezení, musíte platit měsíční paušál zhruba 400 Kč, což je ale něco, co se hodí lidem, kteří často převádějí větší částky (typicky: pracují v zahraničí a posílají peníze domů). Pro účely cestovatelů bohatě stačí ty účty, které Revolut nebo Wise poskytují zdarma.

Co se ovšem rozhodně vyplatí, je, mít platební karty v telefonu přes Google Pay nebo Apple Pay. Máte-li je tam, jednak snížíte riziko, že vaši kartu někdo zneužije, ale hlavně: i když náhodou přijdete o telefon, není těžké obnovit přístup na jakémkoliv novém zařízení, které si koupíte. S tím souvisí ovšem jiná věc: vyplatí se zřídit si paralelní SIM kartu od vašeho českého čísla a vložit ji do druhého, ideálně „hloupého“ telefonu, který budete, klidně i vypnutý, nosit všude s sebou na místě, kde ho neztratíte. Protože když pak budete obnovovat cokoliv v případě ztraceného telefonu, včetně platebních karet, budete potřebovat přijímat SMS na vaše české číslo. Paralelní karta funguje tak, že je to druhá SIM karta na totéž telefonní číslo, jaké máte normálně, a v jeden moment může být zapnutá jen jedna z nich. Jsou-li zapnuté obě, signál nebude mít ani jedna. Pokud vám ovšem někdo ukradne telefon, díky tomu druhému si snadno všechno obnovíte.

Dále je tu otázka debetních nebo kreditních karet; to nejlepší, co můžete udělat, je, používat pro běžné nákupy čehokoliv předplacenou kartu Revolut nebo Wise, kterou si budete dobíjet ze své debetní karty (tedy té od běžného účtu), ale kreditní kartu je dobré mít kvůli půjčování auta nebo, v některých zemích, zejména pak v USA, kvůli placení hotelu. Ve většině zemí a zejména mimo EU vám na debetní kartu auto ani nikdo nepůjčí, musíte mít kreditní kartu. Samozřejmě to znamená, že jakákoliv taková transakce nebude za středový kurz jako u Revolutu nebo Wise, ale za ten, co poskytuje vaše banka, který je o něco málo dražší. Rozhodně nepoužívejte svou debetní kartu od běžného účtu k placení běžných nákupů, protože riskujete její zneužití. Ideální je, mít revolutku nastavenou na automatické dobíjení s tím, že ručně dobijete kartu jen těsně před transakcí, kdy čekáte větší náklady. Osobně mám zadané pravidlo „pokud mi klesne kredit pod tři tisíce korun, dobij o tři tisíce“. A většinou to stačí.

No a nakonec tu je placení různými online peněženkami a aplikacemi. V různých zemích mají lokální aplikace, které fungují tak, že si je (svou běžnou platební kartou nebo revolutkou) dobijete a pak s nimi platíte věci jako parkování, jízdenky a podobně, například namířením fotoaparátu telefonu na QR kód na automatu. Bývá to náhrada za přímou platbu kartou na automatech, které nemají na karty terminál, ale jinak berou třeba jenom mince (které zrovna nemusíte mít). Tyto aplikace jsou bezpečné, ale rozmyslete si, jak moc je potřebujete, protože jich je docela dost a můžete si jimi snadno zahltit telefon, nemluvě o tom, že často chtějí předplatit určitou částku (třeba 10 eur), z níž pak čerpáte, a pokud to bude jednorázová platba, nemá to zpravidla moc cenu.

O tom, jak platit, aby to bylo úplně nejvýhodnější, se dá mluvit ještě dlouho – co vy, jaké máte při cestování tipy?

Předchozí díly najdete zde:

ROZHLEDNÍK: Tipy a triky na cestování (1) – Jak být online

ROZHLEDNÍK: Tipy a triky na cestování (2) – Jak na mýtné, parkování a nízkoemisní zóny