Představte si, že jste se svým psem na cestách a v jistou chvíli zjistíte, že si zvíře pořídilo průjem. Kromě toho, že se chudák pes necítí dobře, musíte řešit řadu navázaných úskalí. Málokterý z běžných zdravotních problémů vás může dostat do tolika nepříjemných situací!
Popis možných komplikací vynechám, protože jemnocitnějším čtenářům by se mohlo udělat nevolno. A psí lidé moc dobře vědí, o čem mluvím. Ono už doma to může být dramatické, vůbec, když jste v době akutních psích potíží v práci a nemůžete tedy vyslyšet jeho prosby, abyste šli honem, ale honem ven! Ostatně, i když psu vyhovíte, tak pokud nejste v přízemí rodinného domu, bývají následky… no… nespolečenské. A což teprve, když vás to postihne v hotelu!
Píšu vás, protože průjem je potíž, kterou musíte se svým svěřencem řešit takříkajíc ruku v tlapce. Vy musíte správně číst jeho potřeby, udělat vhodná opatření, podávat léky, odmítat mu nevhodnou potravu, přestože už druhý den je (v tom lepším případě) opět hladový, leč jeho zažívání ještě potřebuje šetřivý režim.
Za roky se psy jsem vyzkoušela mnoho různých metod a léků. Opravdu problematické to bylo před třemi roky, kdy jsme začali jezdit za Martinem do Rožnova. Psí holky jsou zvyklé na venčení v „čistých“ lesích, takže přesazení do města plného psů obvykle odnesly průjmem – patrně virovým, protože vždy začala Berry, Ari pokračovala druhý nebo třetí den po ní.
Konzultovala jsem podávání léků na cestách s naším veterinářem, a z různých možností nakonec celkem fungovalo černé uhlí – ale muselo to být jedno specifické, které nemělo žádné další přídavné látky, které nejsou pro psy vhodné. Tabletky měly výhodu, že se psovi snadno podávaly na lačný žaludek – na rozdíl od smecty se nemusel dělat roztok, který se do psa bez pomoci jídla dostává hůř (aspoň do mých:)). Potom mi ale jednou volala Matylda, že jí její veterinář poradil nový přípravek, a že je skvělý.
Koupila jsem ho a nelitovala. Protože jsem zjistila, že ještě není mezi zvířecími lidmi běžně známý, představím vám ho. Jmenuje se EnteroZoo a je to řídký bezbarvý gel. Dá se přidávat do jídla, stejně jako ho můžete psovi aplikovat přímo do tlamy. A potvrzuju, že fakt pomáhá! U nás je to teď Berry, která začala mít občasné zažívací potíže, takže ho mám pro jistotu pořád doma. (Rozbor krve u Berry nic neprokázal. Patrně v jejím věku už její zažívání úplně nedává její zálibu v koprofágii (hovnožroutství :P)).
EnteroZoo existuje v různých baleních – od desetigramových sáčků, přes stogramové tuby až po nevím kolika gramové nádobky. Mně se osvědčily ty tuby. Jednak je snadná aplikace (ať do tlamy nebo do misky) a při troše pozornosti si člověk při opakovaném použití nekontaminuje nepoužitý zbytek gelu. Po objevení průjmu, kdy psa držím na lačno, dávám gel přímo do tlamy, druhý den, kdy dostane první dietu, ho přidám do jídla.
Pokud jde o tzv. veselý průjem (viz EvaŽ, průjem, kdy to ze psa sice teče, ale on neztrácí náladu a žebrá jídlo), uvidíte významné zlepšení už druhý den, pokud psa přidržíte na dietě, měl by být třetí den ok. Zatím jsem (naštěstí) nezkoušela účinnost v horších případech, ale počítám, že jako podpůrná léčba by byl podáván také.
Od loňska ho mám trvale doma, stejně jako endiaron pro lidi:)) Plus dvě dietní konzervy, abych měla něco rychle po ruce, pokud nastane nouze. Tedy, ty teď zrovna nemám, protože Berry má dnes den třetí a konzervy (400 gramové) už snědla 🙂 Pro opravdový průšvih mám doma i sáček s ionty do vody – ani to radši nechci shánět na poslední chvíli.
Matylda se tu zmiňovala i o probiotikách pro psy – už mám jedny objednané, začnu to Berry dávat. A asi ji i odčervím, protože o tyhle epizody žádná z nás nestojíme:)) Později napíšu, jestli s nimi budu mít nějakou zajímavou zkušenost.
A dnes se ptám – máte vy nějaké úspěšné metody, jak zvládat zvířecí průjem? Ať už jde o léky, způsoby jejich podávání nebo vhodnou osvědčenou dietu? Pojďme se navzájem poučit 🙂
Tak jsem pročetla všechny příspěvky a díky všem za ně. Děkuji za to, že doba poskočila i ve veterinárních přípravcích, nejenom medikamentech, ale i dietách. Ono ulevit zvířátku i při krátkodobých problémech a nejen suchou vařenou rýží s dušenou mrkví (jak jsem byla vychovaná za totáče, nic jiného neexistovalo) je dobré vědět. To, že bych měla, BYCH MĚLA, nosit na prochajdy alespoň jednu tabletu antihistaminika vím, radil nám to pandr.Š. při přednáškách v Podmitrově. (Alimo, Darek, čmelák). Pejsek je sice trochu spavej, ale zabrání to anafylaktickému šoku. Takže opravdu užitečnej článek!!!
Mám strašně velké časové skluzy na netu. Stíhám tak akorát FB, o fotkách ani nemluvím. Začala jsem opět dobrovolnit a o minulém víkendu jsem pořídila a po té zpracovala skoro dvě stovky fotek v Domově.
Tento článek je ovšem VELMI zajímavý.Tak raději si pořizuji všechno, co jste dámy doporučily! Je lepší to mít doma! Zvlášť nyní, kdy jsme museli dnes uzavřít vodu, protože někde ve zdi asi praskly trubky! Zatím jen malá mapa na zdi.
Pomocí enterozoogelu zvládnu dost, byť ne všechno. Ale veterináři ho doporučují (mimo jiné proto, že je průhledný a na rozdíl od živočišného uhlí nemaskuje krev ve stolici). Kupuju ho buď na veterině, nebo si ho objednám a vyzvednu v lékárně, abych ho průběžně měla doma.
V současné době jsem přihodila i probiotika, psice sice milují cestování, ale obvykle třetí až čtvrtý den dostanou průjem. Někdy ho zvládnu a někdy ne.
Matyldo, díky ten tip – fakt mi (nám:)) to pomohlo 🙂
Mám dlouhosrstého kocoura Filípka, kterého občas postihne tento problém s příliš rychlým zažíváním. Nijak to neléčíme ani neřešíme, protože se to stává opravdu jen zřídkakdy a vždycky je to jen jednorázovka, která naštěstí nemá pokračování, a ani po mnoha letech, co Filípka mám, jsem nevypozorovala, co je toho příčinou. Ovšem průjem u Filípka je moje noční můra, kdo máte dlouhosrsté zvíře, jistě víte, o čem mluvím. Vykoupání je zhola nemožné, toho by se neodvážil snad ani James Bond, protože jde o statného a mrštného šestikiláka s drápisky jak malé mačety, který dovede vyvinout netušenou sílu (nikdy mě nepřestane fascinovat, jakou sílu tyhle malé šelmičky mají) a v případě potřeby si neváhá vypomáhat ani zuby. Takže to dopadá tak, že já s dětskými vlhčenými ubrousky pronásleduji kocoura po bytě, všemožně se mu snažím zabránit, aby se někde posadil, a pokouším se ho chytit a pokud možno všechnu tu nepříjemnost z něj odstranit. Zpravidla teče i krev, ovšem není to Filípkova krev.
Tapuz, naprosto chápu – všichni moji psi byli a jsou dlouhosrstí. No a teď do toho Berry ještě intenzivně líná… Brr. Ale aspoň se o její čistotu nemusím bít (jen zdrhá:))
Šiš tapuz, to je popsaná bojovka, jako by byla i u nás. Naštěstí Darek je hladkosrstý…..
Zažila jsem se štěnětem Scottem první týden po přinesení od chovatele. Musela jsem vytapetovat parkety rolí ubrusu na párty, byl líbezně zelený, takže Scottův řídký odpad ho výrazně dekoroval. Nejdřív jsem se štěnětem vybíhala na zahradu, pak už jen přes předsíň do koupelny, kde jsem pak v polospánku sprchovala dlaždičky. Cestou s ním ven jsem mnohokrát šlápla bosou nohu do nezaregistrovaného dílka, takže ještě ve tři ráno umýt nohu, naťapanou předsíň a spláchnout nový produkt v koupelně. Ten týden byl nezapomenutelný. Pak to najednou přestalo a až na výjimky se to udržuje doteď. Když se vyjímečně přihodí, sáhnu po medicínském uhlí, nebo Imodiu.
Ano – není nad potměšlápnutí nohou do čerstvého produktu 🙂 …
Znám, do blívajzů!
Jako, na to si pamatuju, to bylo děsné. Kdo ví, čím to bylo?
Jinak také jsem do takového nadělení už šlápla bosou nohou… 31 let se psy prostě ty příležitosti zajistí:))
Jj, to máš naprostou pravdu,znám. U mne je to let 50,takže…..
Asi jsme měli a máme štěstí, protože ani u Trixie, ani u koček se nepamatuji že by „řídký problém“ měly často. Občas některá kočka měla, nebo má chvilkový problém a opravdu průjem, ale pokud se to potkalo v domě, vždy to stihly do záchůdku, za což jsem byla vždy vděčná. Woody zrovna nedávno tenhle problém měla, ale naštěstí to bylo venku, asi někde něco snědla. Další výkon doma do záchůdku byl zase OK. Ale nepamatuji si ani u Trixie, ani u koček,, že by to bylo často. Trixie byla všežravec a občas po větší dávce syrové zeleniny, měla měla stolici trochu „měkkčí, ne řídčí“ :). Pak stačilo dát jí kapsli živoč. uhlí do kousku sýra a byl pokoj. Kočkám „uhlí“ dávat třeba nebylo, protože se průjem do druhého dne sám urovnal.
Ale jinak zajímavý článek i komentáře, člověk nikdy neví, kdy se zde zmíněné rady budou hodit !
Maričko, zrovna jsem si vzpomněla, jak Trixie milovala syrové papriky – pro mě naprosto neuvěřitelná představa! Pro moje holky je jedlá zelená jen tráva, nic jiného:))
Ajvi, preferuje z paprik ty červené. Říkala, že jsou lépe stravitelné.
Máme štěstí (a abych to nezakřikla, ťukám pro jistotu na dřevo), že Denis má dobré zažívání a na rychlé řídké produkty netrpí. Případy, kdy se tak stalo, bych spočítala snad na prstech jedné ruky a nikdy se nejednalo o nic vážného, spravila to postupně hladovka, vařená rýže s mrkví, do které se posléze přidala vařená kuřecí prsa, než se přešlo zase na normální stravu. Je fakt, že on nesbírá a nežere žádné hnusy. I když – nikdy neříkej nikdy! Nedávno sebral cestou do města z trávy odporně rozblemcaný skoro celý rohlík. Měl smůlu, zrovna jsem se ohlídla, což ho zřejmě zaskočilo tak, že pečivo nepolknul a zůstal s ním stát jak solný sloup. Dobrovolně ho vydat nechtěl, já zase na tu odpornost odmítla sahat, tak jsme provedli výměnný obchod – za vyplivnutí odměnu. 🙂 Na zpáteční cestě jsem nad rohlíkem udělala Denisovi přednášku, že tohle NE!, protože FUJ! Pes vypadal, že se mu z hnusného rohlíku (a těch řečí) chce zvracet. 😀
Denis je dobrej, že na výměnný obchod přistoupil 🙂 Ono se to tak prý má dělat!
U nás to bylo asi tak, že na ostré fuj pustili z huby tak 90 procent ukořistěných fujtajblů. Ovšem těch zbývajících deset procent dát nechtěli – takže jsem obvykle musela otvírat jejich tlamu ručně:)) Pamatuju si úžas kolemjdoucích, když jsem vytřepávala Kazanovi z huby chcíplou myš. Našel ji poblíž areálu zemědělského družstva a já se bála, že by mohla být otrávená. Držela jsem mu otevřené čelisti a klepala, zatímco on se snažil přidržet myš jazykem 😛 Vyhrála jsem, samozřejmě:)) Lidi nechápali, jak to, že mi neukousl ruku – to už byl vzrostlý pes se spoustou velikých zubů. Já jsem ale věděla, že jsem v bezpečí – ani jeden pes by mě naschvál nekousl…
No jo, když ony ty fujtajbly jsou někdy tak bleskurychle polknuty, že na zařvání fuj následuje zvědavý dotaz ve psích očích o čem to vůbec řvu.
Prosím vás, vysvětlete mi jako nepsímu člověku, proč neumí psi chodit doma na písek? Vždyť se jsou schopni naučit ledacos. Má to něco s teritoriem?
A jen pro zajímavost a k tématu okrajově. I koně někdy místo kobylinců dělají kravince:D Ale často je to z nervozity nebo předstartovního vzrušení. A navíc, kobyláky přece voní v každém skupenství;)
Pokud vím, někteří lidé učí malé pejsky na ty savé podložky, když jsou buď dlouho pryč nebo nechtějí chodit moc ven.
Jinak bych řekla, že je to otázka velikosti 🙂 Na spolehlivé zachycení moči dospělého psa by muselo být doma pískoviště:)) Navíc… pes potřebuje vedle vyměšování i čuchat zprávy z okolí, slušný páneček tak prostě chodí ven 🙂
Kamarádka kdysi měla pejska, který se z chalupy vždycky strašně těšil do Prahy. Na chalupě měl sice volný pohyb a paničky po celý den, ale neměl zdaleka tolik PESMSek jako tam. A pak po příjezdu musel všechno rychle oběhnout a honem i podepsat, aby všichni psi věděli, že se velký malý hrdina opět vrátil 🙂
Jasně, o čuchání pesemesek a o značkování vím. Já jsem právě měla na mysli spíš ty bobky.
Chápu tvoji myšlenku, jen nevím, jak bych psovi vysvětlila, že bobek jo a čůrání ne 🙂
Barouš „nějak“ pochopil, že když je fakt zle, je nejlepší vana či sprcháč. Byla jsem mu za to velmi vděčná.
Barouš byl borec 🙂
Naštěstí vím, že Darek stejně jako jeho předchůdce Majk nesnáší tučné, to je „problém“ ihned. U Majka jsme to vychytali, prostě nic tlustého nesměl a byl klid, než jsme přišli na příčinu (ono stačilo troška tučného na vařeném hovězím z polévky, takt troška), byl to občas horor, pes kvílel, my rozespalí v 7. patře paneláku 😀 . Darek je to samý (asi to maj labroši vrozený 😀 ), ale tady byla výhoda, že stačilo otevřít dveře na dvůr. Ale nic takového prostě nedostával, když tak jsem maso z polévky pečlivě vypreparovala. Nic jiného mu nevadilo, např. zmiňované kuřecí. Teď má náš diabetik utrum, baští granule pro diabetiky a zeleninu místo mňamek a je v pohodě. Občas si vyčistí žaludek trávou a když mu kouká kus trávy z oněch míst, sám mi nastaví zadel a čeká. Je zlatej.
Kočka se většinou venčí venku, takže nemám přehled, ale když je sníh, nevystrčí z baráku nos a chodí na záchůdek a všechno v pořádku.
Jo a musím se svěřit, jakou jsme měli noc. Mám přede dveřmi a na schodech listopadky a krásně kvetou, viděla jsem na nich čmeláky. Jak už je večer chladno, jsou jak připitomělí a ten náš umělec si asi na jednoho večer sedl a dostal žihadlo přímo do choulostivých míst – no prostě pod pytlík. Bylo už fakt večer, my už šli spát = číst si do postele 🙂 a Darek zajel ke mně pod postel a začal si zuřivě ona místa preparovat a strašně mlaskat. On si někdy pečuje o tlapky, tak jsem ho párkrát okřikla, ale málo platný. Po chvíli, když běhal po baráku jako zběsilej, jme ho odlovili, položili na záda začali onu oblast zkoumat. No jo, ale to jsem musela nejdřív najít baterku, protože od lustru tam nebylo vidět, vzít si brejle a zjistila jsem, že to má chudák celý červený, vlastně celou oblast bříška, kde nemá moc chlupů. Pak jsem nahmátla něco a na dvakrát nebo třikrát vytáhla, spíš vytrhla a myslím, že to bylo žihadlo. Já to hned nezkoumala a pak už bylo pozdě. Darek držel. No ale co teď? Preparoval si to, nešťastej běhal jak zběsilej, nakonec chtěl ven a tam si lehl do studeného a vlhkého písku (děláme chodníček). Pak nám došlo, co to může být, ono o půlnoci budit veta není nic moc :-), ale vzpomněla jsem si, že když jako štěně strčil čumák do hnízda lesních včel a dostal jich nepočítaně, na vet. pohotovosti nám poradili, ať mu dáme půlku Zodacu a když to nepomůže, přijedou s injekcí. Pomohlo. Tak jsem mu teď dala Zodac celej a po nějaké době se zklidnil a usnul, my taky – ve dvě v noci :-). Ráno byl v pohodě, ale zase se o ona místa zajímal, i když o poznání méně, dostal další Zodac a snad to bude v pohodě. Teď chrní, ale ráno na procházce byl veselej a v pohodě, baštil…
Koho by to napadlo že si SEDNE na – asi – čmeláka !, Jinak by čmelda neměl důvod ho píchat a ani šanci, má kožich jak lední medvěd.
Alimo! To tedy lity lity, to jsou trable. naštěstí jsi pomohla a antihistaminika jsou dobrá volba, pokud je máš doma. My jsme to kdysi dali Maxovi, když proběhl hnízdem lesních vos a ty si to nenechaly líbit. Chudák jich tehdy schytal – kdo ví, jak by to bez těch antihistaminik zvládl. Stalo se to na horách, nikde žádná pomoc nebyla.
Alimo, naše kníračky nejsou labrouši, ale všechny to měly a mají s tučným stejně. Buď to okamžitě vyblejou a když to dojde nedopatřením až do střev tak fofrem vy…..
Nepomůže ani vyreparovat tuk z hovězího vývaru. Snad jsou trochu lepší vařená suchá kuřecí prsa. Včera jsem Ajvi dala ráno trochu víc řeckého tučného jogurtu a nakonec se pozvracela na návštěvě u Evi.
Já vím, téma pro nezvířecí lidi dost eklhaft, ale pro nás je to jedno z těch důležitých. 🙂
Drahoušek Toya, jak byla dokonalá, tak ani zažívací potíže ji netížily, tudíž ani mne – vlastně jen jednou měla hodinový průjem (co hodina to hov…), který trval celou noc. A jak byla holčička jedna čistotná, tak to nechtěla udělat doma a já hodinu co hodinu s ní lítala ven – a to jsme ještě bydleli v paneláku! Řeknu vám – když na vás ve čtyři hodiny ráno civí nahlas zoufalá pesa (a před hodinou, a před hodinou, a před hodinou to samé), prosíte ji se sepjatýma rukama, ať to klidně udělá v kuchyni… anebo kdekoli, ale ona ne – tak se vypotácíte z betle (naštěstí už plné polní) a vlezete do prvních galošů, co po cestě potkáte a jste rádi aspoň za ten výtah 🙂 🙂 . Tenhle průšvih byl po mlíku – kupodivu do kastrace ho mohla naprosto bez problémů, po kastraci ani kapku.
Erník má zažívací potíže, co ho znám. Po mnoha pokusech jsem zjistila, že může jen granule Brit care (jehněčí nebo králičí), piškoty a suchý rohlík – jak něco změním (nedej bože kus kuřecího), tak je z něj průtokáč. Pokud ho něco takového chytne když nejsme doma, odpad zásadně ukládá do prvního patra nad schody.
Brooke má naprosto opačný problém a navíc je hysterka – takže ráno solidárně tlačím „na sucho“ s ní, a modlím se, aby to šlo zlehka, protože jinak řve jak protržené Slapy. A nedej bože, aby ji ze zadku čouhala tráva (minimálně jednou týdně!) a já se ji snažila nenápadně vytáhnout – jako bych ji podřezávala tupým nožem.
Takže, když si Terka zlomila nohu, tak jsem večer chystala tři misky – Erník granule, Brooke vařené maso, Fram syrové s kostí (ale ty kosti jsem musela rozmlátit paličkou – a takové krůtí stehno dá sakra zabrat).
A OTéčko – tady jsou všichni tři a bez průjmu 🙂 🙂
https://yga.rajce.idnes.cz/2021_Zari_7_-_Odpoledne_se_psy
Ygo, tys byla jak psí interhotel! S moc hvězdičkovou restaurací:))
Ovšem Brooke je koukám, dáma s potížemi… a hlasitá. Ona zácpa je fakt problém, dokonce bych řekla, že pro psa horší než ten průjem (ten je horší pro uklízejícího pánečka:))
Výživné téma. Náš choďák do cca roku věku neměl žádné zažívací potíže. Vařila jsem mu, dostával podle rady chovatelky i další věci, a nic nevadilo. Najednou po roce se to zlomilo, začal trpět průjmy a i zvracel. Kolikrát to chudák udělal i doma. Vyřešila to sice Smecta, ale to řešilo jen příznaky, nikoliv důvod. Až jsem vypozorovala, že mu nejvíc vadí, pokud vařím z kuřecího masa. Tak jsme nakonec přešli na granule Hills jehněčí s rýží – a ono to zabralo. Od té doby dostává jen tyhle granule a pamlsky typu sušené kachní maso, piškot, tvrdý sýr nebo kousek zeleniny. Srst má pěknou, hov.. tuhá, tak je vše v pořádku. Před nějakou dobou vyžebral kousek chrupavek z kuřete a nepřejte si vidět, co jsem ráno musela uklízet. Naštěstí alespoň na dlažbě, když nás neprobudil. Jen ještě dodám, že není první pes, kterému vadí kuřecí, jak se tak bavím s ostatními pejskaři.
Hodně lidí nekrmí kuřecím právě kvůli tomu, že ho psi špatně snášejí (nevím, jak kočky). U nás ho kdysi moc nesnášel Daník, ale ostatní jsou naštěstí v pohodě:))
S tím měl potíž Luxík, takže granule jedině jehněčí s rýží. Jednou jsem koupila krůtí žaludky a bylo zle. Zase s dietou se to upravilo. Legy takové potíže nemá ale drůbeží vnitřnosti ani jemu moc dobře nedělají. Produkty nemají pak správný tvar.
Všechny rady beru na vědomí, člověk nikdy neví, co se může přihodit. Naštěstí se psicemi do města nemusíme a tady,když je náznak řídkého případu přidám mrkev a nasadím dietu. Zatím nám to vychází. Psice naštěstí nejsou nijak zvlášť žravé a venku už skoro nebukvicují fujtajbly. Hlavně ať to nezakřiknu. Onehdy se Cony vyválela v nějaké vyschlé kůži něčeho a musela jsem ji vykoupat, fakt libý parfém. Tu kůži jsem lapla a Conča dostala vyschlinou přes čumák,druhý den se vyhnula tomu místu velkým obloukem. V dřevních časech mých boxerek jsem při průjmu dávala tabletku endiaronu,nic jiného nebylo,psům průjem okamžitě přešel ale asi to nebylo to pravé,co by se mělo dávat,lidskouší prášky psům, no ale,co jsme měli dělat, že jo. Díky za dobré rady,o té pastě jsem nevěděla.
Jenny, proto mám ráda takovéhle články – jednak se tu člověk ledacos dozví a pak, když je to v podobě příběhu a ne příbalového letáku, podstatně snáz si to pamatuju 🙂
Naši psové nikdy nežrali fujtajbly, až na Legyho, když byl malý a přivezli jsme ho od chovatelky. Ale to většinou přinesl svůj výrobek. Nepomáhalo žádné fůůj. Jednou, když jsem ho zase přistihla, tak jsem ho chytla odtáhla k hadici s vodou a tlamku jsem mu bez milosti vypláchla. Od té doby se fůjtajblům vyhýbá.
Ono je to potřeba hlídat protože kolie jsou citlivé na Ivermektin /nevím zda jsem to napsala správně/ a tímto přípravkem se léčí koně, takže koňské koblihy jsou velké fůůůůůj. A že u nás v okolí koníčků je.
Tohle znám, s úspěchem to používá paní z našeho kočičího útulku. Taky se jí dostanou do rukou koťátka ve všelijakém stavu, a průjem je většinou jeden z problémů, které ta zubožená koťátka provází. Jelikož mám teď doma jedno kotě z toho útulku (dočaska, nebo možná né),preventivně jsem si jedno malé balení v sáčku taky pořídila. Mám obavy o její zažívání, protože byla krmena dost kvalitní kotěcí potravou, ale tady na ni hází bobeček a dychtivě se vrhá na Felixe, co momentálně chutná dospělákům.
Máš koťátko? Kočičku, dokonce! 🙂
Jaká je?
A touze ochutnat (ukořistit) jídlo ostatních se, počítám, nedivíš 🙂
Je to mourinka, má asi 3 měsíce. Nějakým záhadným způsobem se ocitla na střeše rozestavěné budovy a tam seděla a plakala. Je těch mourků docela dost. Teď mi tu leze po hlavě a pokouší se mi učesat pěšinku na druhé straně.
Jo, kdyby šla jen po kočičím, ale ona jde i po mém talíři. Už mi stihla v nestřeženém okamžiku ukrást nedojedený párek, užrat kus olejovky rovnou z konzervy, přičemž jí strašně chutnal i olej, takže ho vylízala. Že u té rybky byla i feferonka, jí vůbec nevadilo. Problémy jsem nepozorovala. Jindy se pokusila ochutnat moji polívku, zabránila jsem tomu na poslední chvíli. Za kousek sýra, hlavně uzeného, by dala duši. Zakysanku ale nemusí. Už jsem na soužití s kotětem trochu zapoměla, a tak se mnou občas solidně cvičí.
Jé, mourinky mám ráda 🙂 Jestli chceš, tak o ní napiš a pošli pár fotek – pokud ji máš fakt jen na dočasku, třeba by se jí podařilo najít i domov (pokud ho už nemá u tebe:))
Když jsme si vzali Fouska z útulku, mimo jiné, trpěl velkým průjmem. Léčili jsme to dietními Hills granulemi na zažívání. A po několika měsících to zabralo a bylo už dobře.
Míšo, to nemohlo být jednoduché. Fousek měl kliku:))
Jinak na užitečnost průmyslové dietní stravy jsem přišla kdysi v Norsku, kdy si Daník uhnal opravdu zlou otravu. Speciální konzervy Hills pak působily jako zázrak – do té doby jsem věřila jen na domácí přípravu diety (ráže, mrkev, kuře nebo ryba, jak jsem byla naučená)
Když nic jiného, tak ty konzervy mají standardizovaný obsah všech složek, což u domácí stravy asi nelze úplně přesně dodržet. Tak to asi mají Hills vychytané. I když Ty po tolika letech se psy máš jistě spoustu zkušeností i s domácí stravou. Hlavně, ať jsou vlčky obě v pohodě a zdravé.. a bez tekutých příhod a dalších problémů.
Veterinář mi tehdy řekl, že to není jen pozorně připravené jídlo, ale že to snad obsahuje i ty látky, které se jinak dávají v gelech nebo prášcích. To jsou takové, které se musejí kupovat u veterináře, nevím, jestli jsou volně v prodeji…
Jinak díky – já u Berry vždycky trnu, když ji něco postihne. Už má věk, kdy se věci mohou definitivně pokazit, bohužel.
když měla Nenelka -Rozvědčík, průjem a už nic nezabíralo, z hrůzou jsem volala Bedě a ta následně Nadě(od které Nenelka i Bezulka jsou) a ta mi poradila syrový mletý hovězí a mírně osolenou vodu..za tejden bylo po průjmu a nikdy, klepu to na futra, nikdy se nevrátil..
jinak dávám smectu – nedělám roztok, popráším sousto a dám sežpapat….
dík za tenhle článek Dede…
Syrový hovězí – jo, to dává smysl. I to mletí, protože zvíře se zažívacími potížemi to potřebuje usnadnit. Díky, Sharko, budu si to pamatovat!
Psí dietka po operaci žaludku = rozvařit rýži, do toho hovězí, do toho ponornej mixér. Nakrabičkovat, zamrazit a po lžičkách rozkrmovat.
Petro, díky – až budu mít po ruce čerstvé hovězí, vyrobím si pohotovostní dávku do mrazáku. Berry začíná mít ty problémy docela často… (zakazuju si předpokládat katastrofu, ale když je to Berry!)
Sharko, díky za tip. Mírně osolená voda by mě asi nenapadla (neb vím, že kočky nemají mít nic osolené kvůli ledvinám), ale v takové situaci je třeba do organismu dodat i nějaké ty soli. Takže jako dočasné řešení je to určitě zajímavý tip. A to mleté hovězí….. to je zaručená ňamka minimálně pro Mourečka. Amálka je na kuřecí.
Já zatím nějaké výrazné zažívací problémy s kočkami nezažívám, ale nechci se rouhat, protože jeden nikdy neví. Když k nám ale přišel Moureček, první týden jsem vůbec nevěděla, že také kadí. Prostě měl super průjem. Pak se začala objevovat opravdová hovínka, nejdříve taková měkká, pak se to ustálilo na stávající přiměřeně tuhé konzistenci. Občas asi něco nesedne úplně, hned je to trochu měkčí, ale zatím nic průtokového. Je ale vidět, že má nějaký citlivý žaludek, je to na některé kapsičky (často Felix), kdy pak blinká. Takže vymýšlím něco po čem neblinká, jenže na druhou stranu Amálka mi skoro nic jiného než kapsičky Felix, paštiky (ne kousky) Gourmet a syrových kuřecích prsíček nejí, tedy kromě granulí. Je to konzervativní dáma, která nemění názory jako ponožky.
Moureček je například je v pohodě po malých konzervičkách z DM, jenže ty jsou plné nějakých sajrajtů – 10 % masa (5% kuřecí + 5% hovězí), zbytek nějaké neidentifikované bílkoviny, omáčka, prostě šrot. Jenže on to miluje. Je vidět, že jako kotě byl krmen něčím podobným. Tak s tím opravdu hodně šetřím, ale co jiného kvalitnějšího, aby to také nezruinovalo peněženku. Včera dostali syrové kuřecí, tak to se oblizovali oba dva. Tentokrát mám na pánvi pokličku (dělala jsem i pro sebe!), tak snad Moureček nesebere zbytek.
Moureček je mazel umazlený. Jako by se pořád ujišťoval, že mě má a že je v bezpečí.
Moureček zažil bídu, umí ocenit lásku a bezpečí. A ty chutě… slyšela jsem, jak zachráněný pes samozřejmě jedl zdravou stravu předkládanou novým pánečkem, ale opravdu šťastný byl ve chvíli, kdy ukořistil rohlík. Nebo zbytek omáčky… 🙂
Jo… kdo ví, co zažil. Vím, že prošel nějakým útulkem, tudíž nějaké asi bídné podmínky před útulkem. Nevím, o který útulek šlo, to jsem se nikdy nedozvěděla, podmínky jsou v nich různé tak, jak to útulkářky zvládají. Stejně to jsou hrdinky. Z útulku si ho s jeho sestřičkou vzal pán, od kterého tak nějak sám odešel na ulici. Je to totiž zvědavý uličník, musím ho pořád hlídat, aby si zase nějak neublížil. Na druhou stranu, pán ho příliš intenzivně nesháněl. Myslím, že ani u pána neměl kdovíjakou stravu, protože ten průjem určitě neměl z té chvilky na ulici. Tam nemohl být dlouho, protože vůbec nevěděl, co na té ulici dělat.
Ten rohlík si umím představit, možná, kdybych nabídla Mourečkovi rohlík v mléce, tak by také baštil, ale to ode mě nikdy nedostane.
Naše kočky to mají asi jako Tvoje Amálka a Moureček dohromady,konzervy prokládám kapsičkami a pak zase chvíli hovězí na kondici. Moureček se tedy krásně usadil a Amálka ho zřejmě toleruje. 🙂
Amálka – já vím, že mě má také ráda, ale po svém. Když ji chci pohladit, kolikrát se přikrčí, jako by očekávala nějakou ránu. Ale pak si to začne užívat. Nikdy jsem ji nepraštila!!! Prostě je to jeden z jejích divokých instinktů. Snažím se jí stříhat dredy, nechce se totiž nechat česat. Tohle vždycky nenáviděla a musely jsme to dělat ve dvou. Teď to zkouším sama, pomalu, postupně, jeden nebo dva dredy, co vydrží. Vždycky to skončí velkým jejím řevem a vyletí mi z klína, je to přes 7 kileček, takže tohle drápaté stvoření se nedá držet. Jenže Moureček je strašně zvědavý a motá se vždycky někde blízko. Amálka si pak okamžitě jde vylít tu zlost na něm. Prostě po něm vyjede a dost hnusně. On je poloviční a celkem je uctivý. Na druhou stranu si dokázal nenápadně, ale suverénně, opanovat prostor, který potřebuje, přiměje Amálku odejít a umí ji i docela provokovat. Takže Amálčina tolerance má své meze. Většinou kolem sebe chodí, kocour ji zpravidla obchází, ale on by si hrál, Amálka na to není.
Sice bych Mourečkovi i ráda pořídila kočičího parťáka na blbnutí, ale s Amálkou je to nemožné. Ona je solitér a další kočku prostě riskovat nemůžu. Kromě toho je i tak dost velký problém s širší rodinou, která Amálku doslova nenávidí, takže dvě kočky jsou až dost.
mírně slaný roztok se používá i u lidí když mají dlouho rychlý krok.
Luxík na to trpěl od mala, ne že by to bylo vždy nějak akutní ale prostě měl dost často řídké produkty. Vozili jsme proto pořád v autě kanystřík s vodou a papírové utěrky. Doma pak musel pod venkovní sprchu. Ale někdy to jsou jen vyčištěné žlázky. Při pátku to je téma obzvlásť voňavé 🙂
Nemluv o eh mytí dlouhosrstého psa po delikátním případu:)) Jak teď Berry tak strašně líná, stala se nutná očista po jaksi výbuchu choroby… no… nezapomenutelným zážitkem:)) Resp. takovým, který by člověk moc rád zapomněl! 😛
Majda má zažívání delikátní odmala a s věkem se to zhoršuje. Nemůže nic tlustého, z tuků jenom pleje. Dříve nemohla tučné kousky kuřete, dneska už kuře nejí vůbec. Jinak leta používám živočišné uhlí s úspěchem.
Když se za těch 11 let, co spolu jsme, přihodil rychlý krok a my nebyli k dostižení, vždycky s tím šla na dlažbu. Kočička naše
Je to kočička zlatá! To opravdu významně usnadní likvidaci katastrofy. (Pokud to tedy není za dveřmi, které nic netušíc otvíráš:)) Já vím, ale to je to téma, no!
Jinak Max měl taky podobné problémy, vlastně celý život. A pak, když mui bylo jedenáct, jsme přinesli štěňata Kazana a Daníka a s nimi první pytel granulí, takových těch lepších, co jsem nikdy nekupovala (Max jedl vařené). No a jezevčík samozřejmě musel zjistit, co to mrňata žerou… a zachutnalo mu to. Začal je dostávat taky a srovnalo se mu zažívání a vylepšila srst. A to jsem se ho fakt snažila krmit dobře, žádné zbytky! Od té doby jsem opatrná v tvrzení, že všechno lepší než granule. Protože záleží na definici „všeho“ a kvalitě těch granulí… A zvířata jsou taky různá. Znám kočku, která jiného než granule nechce (vím, to je trochu extrém:))
Furt lepší za dveřmi na dlažbě, než na koberci.
…pokud není za dveřmi… to ještě ve starém bydlišti odcházím do práce a pospíchám, otevřu dveře, nakročím….. naštěstí nedokročím. Ne nebylo to tekuté, ale prostě sousedčin pes vyrobil pěkně vytočené h…. (jako točená zmrzlina) přímo na naši rohožku.
Mělo mě varovat, že naše původní kočky se ometaly okolo vchodových dveří a tázavě na mě upíraly své oči. Já to nepochopila, dokud jsem do toho skoro nešlápla.