Ne, že by cestování bez chytrého telefonu dnes nebylo možné, ale pokud ho s sebou máte s dostatečným množstvím dat, dokáže vám pořádně usnadnit život. Nejde jen o obligátní mapy a možnosti rezervace ubytování, ale hlavně o aplikace na placení jízdného na MHD nebo vlaky, mýtného, palubní vstupenky do letadel, místa na spaní v autě a prakticky cokoliv dalšího. Podmínka je ale velmi podstatná: potřebujete internet.

To se snáz řekne, než udělá, protože leckdo z nás má stále ještě v paměti doby, kdy používání telefonu v zahraničí znamenalo průšvih na příští měsíční faktuře, a přestože ve většině Evropy taková obava už není oprávněná, jsou pořád ještě situace, kdy je na to potřeba myslet.

Předně: kde používáte telefon jako doma: ve všech členských zemích EU a Evropského hospodářského prostoru a ve Velké Británii a Severním Irsku. Evropský hospodářský prostor zahrnuje všechny členské země EU plus Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Pozor: ne Švýcarsko a ne Andoru, a Monako, San Marino a Vatikán jen se sítí Vodafone. Operátoři O2 a T-Mobile nepovažují Monako, San Marino a Vatikán za zónu EU a všechny tyto země mají své vlastní mobilní operátory. Švýcarsko a Andoru nepovažuje za zónu EU žádný z českých operátorů. Co to znamená v praxi? Placení neuvěřitelně vysokých poplatků za telefonování i data. A tady je potřeba vědět pár zásadních věcí:

• Mobilní síť z takové „pasti“ můžete chytit i když v té zemi nejste. Stačí, aby vám zmizel signál v horách z rakouské sítě, chytil se švýcarský signál a za minutu přijdete o obrovské množství peněz. Na rovině chytíte datový 4G signál docela určitě do pěti kilometrů od hranice, ale je lepší si dávat pozor aspoň deset kilometrů. Pokud se k takové zemi přiblížíte na menší vzdálenost, je absolutní nutnost zakázat telefonu hledat sítě automaticky.
• Je potřeba mít dopředu nějakou dohodu s operátorem, co se stane, když to neuhlídáte a telefon se vám do neevropské sítě přeci jen připojí. Pro tyto případy má Vodafone tzv. Roaming na den (zaplatíte jednorázově 200 Kč při první placené interakci, a v tom máte 500 MB dat a neomezené volání, máte-li neomezený tarif z domu, nemáte-li, voláte jako doma), T-Mobile má datové balíčky, které si dopředu vyberete a O2 vám účtuje 3,90 Kč za 1 MB a jakmile vaše denní útrata přesáhne 1500 Kč (což se může stát snadno!) uplatní pojistku proti vysokým účtům a odpojí vám data. Tak či tak ale platí, že tohle je rozumné mít nastavené jako pojistku pro případ, že připojení svého telefonu do takové sítě neuhlídáte, nikdy se to nevyplatí používat, pokud jste v dané zemi na více než jeden den. Vždy se vyplatí koupit si místní SIM kartu, nejste-li tam vyloženě jen na skok. Pokud takovou dohodu s operátorem dopředu neuděláte, můžete se vrátit z dovolené domů a mít účet za telefon na pár desítek tisíc Kč bez větších problémů.
• Pozor na lodích a nově i v některých letadlech. Lodě (a některá letadla) mají svůj vlastní mobilní signál, který váš telefon chytí, jakmile ztratí signál pozemní. Ovšem ceny za jeho používání jsou ještě závratnější, než v neevropské roamingové zemi. Není úplně nezvyklé, kdy 1 MB stojí třeba 400 Kč. Na to platí dvě věci: buď zamknout síť na pozemní (zrušit automatickou volbu sítě a přinutit telefon hledat jednu konkrétní síť, a nemá-li ji, být bez signálu), nebo zapnout Režim letadlo a být bez signálu úplně.
• Pozor: může se vám stát to, co se stalo mně před několika lety, kdy jsem vypl data na české SIM kartě při cestě na Ukrajinu, telefon se mi přihlásil do ukrajinské sítě (bez dat), šel jsem do krámu, koupil místní SIM kartu, vesele ji používal a po návratu z Ukrajiny do EU jsem vložil, už na území EU, českou kartu zpět do telefonu, ale protože poslední síť, do níž byla karta přihlášena, byla ukrajinská, a já jsem byl pořád ještě blízko hranic, a data byla zapnutá, protože jsem do té doby v klidu používal data na té ukrajinské kartě, přišel jsem rázem o dvě stovky za ten roaming na den.

Takže víme, že pro spoustu speciálních „roamingových pastí“ v Evropě, které nespadají pod regulovaný evropský roaming, potřebujeme, chceme-li tam telefon používat, místní SIM kartu. Pro evropské účely se vyplatí mít francouzskou SIM kartu, protože francouzské SIM karty (Orange z mojí zkušenosti) mají evropský roaming rozšířený o Andoru, Švýcarsko a Vatikán. Pozor: ne Monaco a ne San Marino. Tam musíte s českým Vodafonem, nebo prostě bez signálu. Do San Marina je pak nejlepší italský TIM. Proč je to lepší, než karta švýcarská, když už se chystáte do Švýcarska? Protože švýcarské karty nemají evropský roaming vůbec, takže když budete mít švýcarskou kartu, budete na hranicích muset vždy přehazovat SIM karty. Evropskou do EU, švýcarskou do Švýcarska. Francouzská karta vám umožní plynně přecházet mezi nimi.

Evropský roaming má ještě jednu důležitou vlastnost: dává vám výhody, jaké v domácí síti nemáte. Evropští operátoři, všichni, účtují extra peníze nad rámec vašeho tarifu za volání na jiná evropská telefonní čísla, jste-li v domácí síti. Příklad: teď po regulaci, kterou nedávno schválila EU, nemůže operátor po vás chtít za volání třeba z Česka do Polska víc, než kolem pěti Kč za minutu (a tolik pak opravdu chce). Pokud jste ale na evropském roamingu, tedy s českou kartou kdekoliv v EU/EHP/UK mimo Česko, voláte v rámci domácího tarifu (jako z Česka do Česka, tedy většina z nás neomezeně) v rámci celé téhle zóny, na všechna čísla v ní. Takže voláte-li z Česka do Česka zadarmo, z Česka do Polska platíte kolem 5 Kč/min., ale s toutéž českou kartou voláte z Německa do Polska zadarmo. Tohle je princip, který funguje u všech evropských mobilních operátorů.

Když přejíždíte hranice, můžete mít problémy se signálem. Telefony jsou nastavené takovým způsobem, že preferují aktuální síť se slabým signálem před novou sítí se signálem silnějším, takže se běžně stává, že přejedete hranice třeba do Bavorska, ale český signál se drží na jedné čárce, bez dat, třeba ještě 15 km od hranic. V takové situaci nezbývá, než se na německý signál přepnout ručně. Je také dobře vědět, že občas se nechytí 4G síť sama o sobě, a v takovém případě je nejlepší telefonu „pomoct“ tak, že mu zakážete cokoliv kromě 2G a pak povolíte 4G, a signál se z 3G nebo H+ automaticky přehodí na 4G, které do té doby nebylo vidět.

Pokud jste mimo EU a kupujete si místní SIM karty, je velmi pravděpodobné, že aby vám to fungovalo, budete muset telefon po prvním spuštění s novou kartou ještě jednou restartovat.

Když jste na datovém tarifu přes SIM kartu, která není vaše běžná, všechny aplikace navázané na vaše telefonní číslo jako WhatsApp, Signal nebo Telegram budou fungovat s tímtéž telefonním číslem, bez ohledu na to, přes jakou síť a SIM kartu jste připojeni. Ovšem budete-li volat někomu běžným voláním, připravte se na to, že máte jiné telefonní číslo, a naneštěstí hodně lidí u nás telefonní čísla ze zahraničí programově nebere, takže radši upozorněte ty, kterým budete volat, že jim zavoláte, jinak vám to nebudou chtít vzít.

Samozřejmě také velice pomáhá telefon na dvě SIM karty a jeho kreativní používání – jednu na volání, druhou na data. Jednu na data v EU, druhou na data ve Švýcarsku. V telefonu si můžete snadno nastavit, kterou kartu chcete na co a průběžně to měnit, s tím, že když třeba se blížíte k oblasti s drahým roamingem, můžete tu českou pro jistotu vypnout, aby se náhodou nechytila do sítě, kde byste ji nechtěli mít, i kdyby něco selhalo se zákazem automatického vyhledávání.

Možností, jak být online, tak je celá řada, ale chce to, když přijedete do země, kde si potřebujete koupit místní kartu, si na to pár hodin vyčlenit. Než najdete místo, kde je prodávají, než to zprovozníte (snažte se trvat na tom, že to aktivují oni za vás, že nezůstanete jen s kartou, kterou nebudete umět nabít), případně že vám budou akceptovat vaše doklady, aniž byste byli v dané zemi rezident – to je v některých zemích nutné, mít místní rodné číslo nebo jeho ekvivalent, i pro předplacenou kartu.

Takže, sečteno a podtrženo – s telefonem je cestování sice výrazně snazší, ale svět pořád ještě není úplně tak snadno propojený, jak bychom si možná přáli.