Drabble jsou určena pro ty, co mají rádi obrazy, ale i pro ty, co k nim teprve nacházejí cestu, dokonce i těm, kdo je vůbec nemusejí, protože mohou jenom číst příběhy ve sto slovech, které se skrývají za obrazy.
Nechávám na vás, jaký zvolíte postup. Zda nejprve budete číst a potom se podíváte na obraz, nebo zvolíte opačný postup, nebo vizuální vjem se čtením budete různě střídat.
Smutná cesta
Téma: Červený a černý
Inspiroval mne obraz Jakuba Schikanedera Smutná cesta známý též pod názvem Truchlivý návrat (1886). Můžete si ho prohlédnout na adrese
https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_591/zoom
Drabble:
Studené nohy ji tížil žal, mnohem těžší než dřeváky. Sklesle, bezradně seděla vedle rakve na voze, který se ztěžka prodíral marastem a pošmourným dnem. Neměla už sílu popohnat koně ani sílu naříkat. Zármutek urval veškeré naděje, jak vichr listí ze stromů. Sychravý smutek jako mlha jí zalézal do duše. Stejně mazlavý jako mlaskavé bláto na cestě.
Vedle vozu odevzdaně kráčel její synek, bičík v ruce. Tak malý na to, aby zastoupil otce.
Co s nimi bude? Živitel rodiny zemřel na souchotě.
Nikomu neublížil. Proč právě on? Z převelké bolesti se zrodila zlost.
Chvíli viděla rudě, potom už jen vše černě.
Stařena a dítě
Téma: Vrzavé panty
K napsání drabble mě inspiroval stejnojmenný obraz Jakuba Schikanedera:
https://www.google.com/search?q=Schikaneder+Sta%C5%99ena+a+d%C3%ADt%C4%9…
Ke zvětšenému zobrazení je nutno kliknout na první obrázek zleva.
Drabble:
Vrznutí vrátek probudilo naději.
„Pojď malá, přivítáme tátu,“ pohladila stařenka vnučku a vzala ji do náruče. Děcko je na ní trochu těžké, ale co je to proti tíze života, kterou má vráskami zapsanou do tváře.
Stanula na prahu.
„Ale ne,“ řekla si. To jen vítr otevřel branku.
„Ještě budeme muset čekat,“ odevzdaně skloní hlavu.
Na chvíli se zamyslí.
„Dvířka vržou jako mé kosti. Odešly jimi všechny mé děti. Než se naděješ, půjdeš taky. Já ale asi dřív, miláčku.“
Dívenka se k ní přitulí.
Oběd
Téma: V pravé poledne
Téma si přímo říkalo, abych napsala toto drabble z dojmů z obrazu.
Tentokrát to je Modlitba před obědem. Autor Jean-Batiste Siméon Chardin.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/35/Jean-Baptiste_Sim%C3…
Drabble:
Pokojný den ruší jen vířivý rachot. Kostelní zvony se nechtějí dát zahanbit. Právě bijí poledne. Slunce nesměle nahlíží dovnitř.
„Oběd! Děvčata, přestaňte si hrát,“ volá matka.
„Elvíro, neslyšela jsi? Nech už toho bubnování! No, nenechávej bubínek na zemi. Aspoň ho zavěs na židli,“ jeden pokyn střídá druhý.
Elvíra poslechne, ale paličku už nezdvihne. O té přece maminka nemluvila.
„Umýt ruce a rychle k obědu. Polévka stydne. Ještě se musíte pomodlit.“
Kolem se rozlévá klid a vůně jídla. Matka se láskyplně podívá na dívky. Sedí u stolu, ruce sepnuté, děkují Bohu.
„Hodné děti,“ pomyslí si a v nitru jí poskakuje radost.
Zvěčněný okamžik
Téma: Otisk
Inspirace:
George Seurat: Nedělní odpoledne na ostrově GRANDE JATTE
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ned%C4%9Bln%C3%AD_odpoledne_na_ostrov%C4%9…
Drabble:
Probíral se štůčkem skic. Vybral dvě studie. „Podle nich namaluji obraz. Tady změním postoj ženy a víc propracuji strom,“ rozhodl. Dal plátno na stojan. Nechal štětec ochutnat namíchanou barvu a začal malovat.
Letmý dotyk štětce, jeden vedle druhého. Jako tečky na konci věty. Trpělivě kratičkými tahy, vytvářel drobounké čárky. Ve vznikajícím obraze se zrcadlila hra světel, malířova systematičnost, hluboké teoretické znalosti, invence a talent. Jeho štětec se snažil propojit vědecké poznatky s uměním.
Zpovzdálí se otisky štětce jakoby zázrakem spojí v nádherný celistvý vjem a ohromí pozorovatele. Může vnímat nedělní krajinu a prosluněné klidné odpoledne. Díky malířovu umění vlastně dodnes.
Podobizna
Téma: Klepeta
Tak tentokrát to bude obraz Balthasara Dennera: Podobizna stařeny, který mne inspiroval.https://cs.wikipedia.org/wiki/Balthasar_Denner#/media/Soubor:Balthasar_D…
Pro zvětšení je nutno kliknout na portrét stařeny – první obrázek zleva.
Drabble:
Tmu osvětluje obličej ženy olemovaný plachetkou, pod kterou schovává kdysi bohaté vlasy. Rty má semknuté do nepatrného úsměvu.
Tak jako stáří stromu je zapsáno letokruhy, u ní se dá vyčíst z krajkoví vrásek ve tváři. Není zámožná, ale je bohatá zkušenostmi. Mnohokrát v životě byla sevřena klepety žalu. Umí se však z nich vymanit. Moudrá, přímá, pevná, vyrovnaná. Ani náznak trpkosti, pýchy, či pocitu ponížení. Vyzařuje z ní příjemné sebevědomí.
Dívají se na nás její klidné, čisté oči, bez špetky kritiky, trochu záhadné jako ústa Mona Lisy.
Bystrý pohled nenechává nikoho na pochybách, že ví o životě a lidech své.
Dede: Děkuju Aplír za tato Drabble – o ty obrazové jsem ji výslovně požádala 🙂 A tak mě napadá – máte v duši také nějaký… obraz s příběhem? Když tak dejte odkaz na obraz do komentářů, podíváme se společně:))
Aplír začala přidávat svá obrazová drabble na YT. Zájemci mohou nakouknou tady:
https://youtu.be/RrUTrutAUyw
Díky moc za odkaz! 🙂
Je to úžasné, fakt.
To je skvělé.
Sto obrazů je už realita anebo plán do budoucna? 🙂
Jen tak pro zajímavost připomínám, že malíř Schikaneder byl příbuzný divadelníka z Vídně. (Kouzelní flétna, filmy Amadeus, Zabudnite na Mozarta.)
Kouzelná
Pravda, libretista Emanuel byl navíc režizér a básník. Rod Schikanederů je provázán s uměním. Někteří byli zpěváci, herci.
Krásný nápad! Myslím, že by se zamlouval i samotným autorům obrazů. 🙂 Mně se nejvíc líbí ten poklidně obyčejný Oběd, a pak mlžné barvy Serautovy.
Doma mám několik obrazů, ke kterým mám vřelý vztah – buď mi připomínají mé rodné město jako obraz po rodičích od olomouckého malíře Lenharta nebo linoryty olomouckých uliček, nebo z pozdější doby pohled na okolí České Lípy od kamaráda – amatérského malíře. Pro radost jsem si jednou koupila Psa a kočku v okně od Emmy Srncové – není to přesně toto, ale je to hodně podobné:
http://www.gallery.cz/gallery/cz/emma-srncova-vystava.html
Tak ten odkaz se nepovedl, zkusím Pohodové okno znovu.
https://www.google.com/search?q=emma+srncov%C3%A1+pohodov%C3%A9+okno&client=firefox-b-d&tbm=isch&source=iu&ictx=1&fir=5VUKt1sTYgjX-M%252ChxaOXeyhakmOoM%252C_&vet=1&usg=AI4_-kQhSotMCdnxe3Hu3veKelFnznUrvQ&sa=X&ved=2ahUKEwjdlaagoe3yAhXL0KQKHd5XBwsQ9QF6BAgMEAE#imgrc=5VUKt1sTYgjX-M
Tohle by měl být můj obrázek!
Hančo, díky za reakci. Je moc zajímavé sledovat jaký obraz se komu hodně líbí a proč. Krajinky i zákoutí a uličky různých měst se mi také líbí, ale těžko se na ně píše drabble s dějem.
Také jsem vděčná za odkazy na Pohodové okno i obraz od Moneta. Potěšily. 🙂
A můj muž má rád impresionisty a naučil to i mě, takže teď právě koukám zočivoči na Monetovy Pyramidy u Port Coton.
https://www.google.com/search?client=firefox-b-d&q=claude+monet+pyramidy+u+port+coton
Ale k tomu žádný příběh nemám. 🙂 Jo a tenhle pan Monet má taky několik nádherných obrazů s lekníny, ty by se mi moc líbily!
Obraz s lekníny znám a dost dobře si je dovedu představit na stěně u nás doma.
JJ, díky za krásný komentář. Až mi vyskočil ruměnec. 🙂
Mám ráda Schikanedera. V jeho obrazech, tedy které znám, je vždycky trochu nedefinovatelného tajemna, krása. Díky za připomenutí.
Mám doma kopii Munchova obrazu Pikene på broen-Dívky na mostě. Jiné tahy štětcem, ovšem tajemství tam také je. Kam jdou ty nedělně oblečené dívky? Kam z malého norského městečka, nebo snad z větší osady v roce 1901, okolo lesy. Co očekávají? Tváře neukazují, ale zastavují se na mostě a tiše sledují vodu. Po kolikáté už? Teče někam, kam ony se nikdy nepodívají. Co je upoutalo? Jsou klidné, kmitnutí touhy plynout s řekou už odeznělo! Vrátí se zpátky? Jdou dál? Kam?
https://www.nasjonalmuseet.no/samlingen/objekt/NG.M.00844
Pěkný příspěvek. Hezky jsi vystihla atmosféru Munchova obrazu. Je taková klidná, jako ta voda, na kterou se dívky dívají. Děkuji.
Schválně jsem oddalovala čtení abych se mohla co nejvíc těšit. Podařilo se! Je to kouzelné, velmi poetické čtení a obrazy vskutku nádherné k tomu. Aplír, moc si mne potěšila a jsem vděčna,že jsem mohla shlédnout a číst,navíc jsou to malíři mého srdce. Vynikající nápad! Díky!
Děkuji Jenny. Potěšení je i na mé straně. Jsem ráda, že jsem se strefila do noty a že se líbí obrazy i drabble.
Napsala jsem dlouhatánský text, který mi to spolklo. Tak jen krátce – díky za tahle drablata (hlavně za toho Schikanedera 🙂
Díky, za odpověď a za to, že jsi se nenechala odradit ztrátou dlouhého textu. Schikaneder taky patří mezi mé oblíbence. 🙂
Aplir krásné povídání o obrazech. Obrazy mám moc ráda a už jsem jich hodně viděla v různých galeriích v Evropě. Když se na ně dívám, také mě napadají příběhy.
Děkuji Míšo, to mám radost.
Když Tě napadají příběhy, „hoď“ je, prosím, na papír. Dede je jistě ráda otiskne. 🙂
Parádní myšlenka, podařená drablata.
Pro mne byly obrazy vždycky důležitou součástí života, oblíbenci se měnily v čase. Třeba van Gogh (https://www.slavneobrazy.cz/vsechny-reprodukce/gogh-vincent-van) – to je moje puberta. Pak gotika (http://vygosh.cz/um-gotika.html), Hieronymus Bosch (https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_maleb_Hieronyma_Bosche) – ten mě fascinuje dodnes.
A Schikanedera mám ráda taky – díky za to drabble 🙂
Zano, je to ono? Hledala jsem! 🙂
Ano, děkuju:-)
Děkuju moc.
Je zajímavé, že vkus se v průběhu života mění, ať jde třeba o obrazy, nebo literaturu. Ono se to týká i dobového vkusu. Řada dříve zatracovaných obrazů je dnes velmi ceněna. Ale stálice zůstávají. A Bosch, nemůžu si pomoct, je prostě nadčasový.
Krásná drabblata – já nejprve četla, pak prohlédla obraz. Moc hezky napsané, i když jsem si to většinou představovala trochu jinak – inu, ke své hanbě přiznávám, že ani jeden jsem neznala. Asi nejvíc mne dostalo drabble Stařena a dítě, ale nejvíc se mi líbil Seuratův obraz. Tady opravdu musím parafrázovat „To muselo dát práce…“ Myslím, že tenhle pohled na svět se mi líbí – je to příjemné a veselé.
Můj obrázek s příběhem – je to obrázek andělíčka střážníčka, co mi visel nad postýlkou. Když jsme se dělily o dědictví, velmi jsem o něj stála – a samosebou, že mi ho zas jedna ze starších holek vyfoukla (Danuša jedna) – opravdu být nejmladší v rodině není vždycky med, i když mi už jde na šestapadestá!! 🙂 Je to přesně tenhle
https://www.mojiandele.cz/afirmace/jak-uvidite-sveho-andela/
Pokračování příběhu – protože ten malý obrázek (cca 20/30 cm) mi sebraly, dostala jsem obraz jako krávu, co visíval v ložnici. Dokud jsme bydleli v Lednici, visel na schodišti (bylo takové temné a tak se tam hodil). Teď máme světlý domek a už se mi nikam nehodí… tak uvidím, co s ním nakonec provedu.
https://aukro.cz/svaty-obraz-svata-trojice-6964240133
Příběh – dlouho jsem dumala, proč je tam to letadlo, až jako dospělá jsem zjistila, že je to holubice (na té reprodukci to není moc vidět) 🙂 :).
Ehm, děti někdy mají zajímavé náhledy 😀
Ten malý obraz s andělem měla tchýně na chalupě, než ho i s jinými pobrali zloději…
Děkuju moc za vyjádření, jak jsi postupovala, i jak na Tebe obrazy působí.
U mě to funguje tak, že se mi s obrazy, ale i s melodiemi vybavují vzpomínky. A ty vzpomínky na dětství bývají nejhezčí a snad proto jsi o ten obraz tolik stála.
Aplír, vybíráš zajímavé obrazy. A dobře o nich píšeš.
Díky, Matyldo. Mám z toho radost.
Tenhle plakát mi dlouho visel v pokojíčku, přivezla jsem si ho v 15 letech z bramborové brigády v Moravském Krumlově. Jeden den moc pršelo, tak nás vzali na Epopej. Koupili jsme si tehdy dohromady jednu složku obrazů a rozebrali si je. Tenhle mám ráda, je to pro mě esence toho podzimu: https://www.slavneobrazy.cz/mucha-alfons-ovoce-ido-7650
Ale jinak můj nejoblíbenější je tenhle, mám ho v předsíni: https://www.bonami.cz/p/obraz-princezna-hyacinta-od-muchy
Léta jsem ho chtěla a Kačka mi ho dala k Vánocům.
Matyldo, vůbec mě to nepřekvapuje – ty a Muchovy obrazy k tobě ladíte 🙂
Matyldo, to je krása! Mucha se mi líbí, má nezaměnitelný styl.
Drabble od Aplír miluju. Jen ne vždy stíhám psát komentáře. Jsou to skvělé příběhy ba vybírá nádherné obrazy.
Toro,já jsem nestihla komentář k těm Tvým,taky mám takový problém ale s tou domácí zvířenou člověk chytá čas za pačesy a prosí o posečkání a pak přijde nějaká ta plíživá únava či splín a je vymalováno. I Tobě díky! A už se těším, víš na co…. nebudu jmenovat! Samá srdíčka pro všechny!
Toro, dík. Moc krásně se to čte a lechtá mi to uši. 🙂
Jo a ještě ten obraz, jak zaujal mě… Je jich hodně, přece jen mám k výtvarnu blízko a v galeriích všeho druhu jsem během svého života strávila hodně času. Přesto, když jsem si pomyslela „obraz“, vykoukl na mě jeden, který jsem vlastně nikdy neviděla v jeho správné velikosti!
Je to Savrasovův obraz Havrani přiletěli https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Savrasov.Grachi_prileteli-1879.jpg
Posloužil jako ilustrace na prvním dílu vydání Vojny a mír, které měla moje maminka. Tuším mi byla asi patnáct, když jsem ten román poprvé četla a hluboce prožívala:)) A ten obraz, která byl pouhou ilustrací, se tak nějak zaryl do mého srdce. A příběhů je v něm plno! 🙂
Nádherný obraz, Dede. Díky za něj. Je velmi působivý a já jsem ho opravdu neznala.
Když jsem objevila tato drabble na DMD, byla jsem nadšená – další ze skvělých nápadů, jak zpracovat předkládaná témata! 🙂 A ty obrazy k tomu byly bonus navíc.
Líbí se mi všechny příběhy, ale pokud bych si měla vybrat, který mě zaujal nejvíc, pak asi ten poslední.
De
děkuju moc za nabídku, zveřejnění, upozornění na něj i za Tvé opakované výzvy, díky nimž jsem se přinutila a pár „obrazových“ zaslala.
Jsem vděčná, že jsi se podělila o to, které se Ti líbí nejvíc. 🙂
Milá Aplír, prostě umíš. Máš neuvěřitelnou fantazii a jsi básník, i když píšeš prózu. Díky za výběr.
JJ, má první odpověď skočila úplně nahoru. Tak ještě jednou: Díky moc. Z té chvály mám pořádný ruměnec. 🙂
To je zasloužená chvála, to se nečervenej. 😀