Dlouho předlouho jsme bádali nad tím, jak to ta Karamelka dělá, že při své velikosti ukradne z kuchyňské linky chleba, rohlíky nebo buchty (nic jiného jsme tam nikdy nezapomněli).
Důkladným rozborem situace jsme došli k tomu, že dotyčná potravina musí být blíž k okraji, ale stejně… Kocour byl sice v podezření, ale až tak moc mezidruhová spolupráce fungovat nemusí. Jasno jsme měli jen v tom, že to nebyla Adélka, neb naše pruhatá krasava s hlasovými fondy domovnice, na linku nevyskočí. Od mala je trochu nešika, ale zkušenosti (a taky drápy, že) jí pomáhají překonávat ploty i jiné překážky.
Klokan Vanilka sice vyskakuje tak, že na linku vidí, ale chleba ji nezajímá. Zato Karamelka by za kůrku dala kdoví co (nebožák pes, kdo ví, čím ho živíme…). Hm.
Princip krádeží byl odhalen onehdy. Karamelína si myslela, že ji nikdo nevidí. Došla doprostřed kuchyně, kde se pomalu postavila na zadní jak surikata, a zkušeným okem obhlédla, co by se na lince dalo sebrat. Jsem přesvědčena o tom, že když ví, co chce, dokáže se u linky odrazit natolik, aby si igelitový sáček s pečivem stáhla dolů.
Karamelka
Ale je to chudák. Z krádeží pravidelně obviňujeme ji. Po dlouhé éře krádeží kapesníků a spodního prádla jsme v tom měli jasno. A přitom byla nedávno přistižena Vanilka, jak z koupelny vleče červenou krajkovou podprsenku, kterou evidentně vytáhla z pootevřené pračky.
Inu, je třeba pátrat a obviňovat až správného pachatele. Jenže než na to přijdu, vyčtu to vždycky oběma – psice si to nějak přeberou… 🙂
Vanilka
Dede: Eh, Matyldina smečka nezklame! A tak se ptám – jestlipak jste i vy někdy řešili záhady stylu: jak to proboha za zvířata mohou dělat? 🙂
Karamelka i Vanilka jsou krasavice a očima přímo mluví.
Karamelka jako by říkala: „Ty jsi mne podezírala? To si budu pamatovat.“
A Vanilka: „Je mi to líto, ale já nevěděla, že se to nesmí, víš?“
Matyldo, moc ráda čtu tvoje střípky o zvířatech. A jak už tu bylo řečeno, tvoje psí holky jsou přímo modelky. Fakt krasavice a navíc chytré a důmyslnné 🙂 !
Honem si nemohu vzpomenout na nic, co by naše kočky (nebo Trixie) provedly, nad čím by „zůstával rozum stát“. Ale vybavila se mi jedna chytrá kočka bývalého manželova kolegy, kam jsem občas jezdila postarat se o jejich psa a kočku. Kočičí vychytralost mě tenkrát fakt překvapila. Kdysi jsem o tom napsala do Dumky krátký článek, tak než bych to teď popisovala, přidám odkaz. Na obrázcích u článku – to nejsem já 🙂
http://dumka.info/dumka99/0707dum.htm
Maričko, souhlasím s tím, že kočky to mají vymakané- a snaží se orat a vláčet s lidmi i jinou zvěří. Napozorují, co potřebují a pak už ty ostatní nenápadně vedou k svému cíli 🙂 Ovšem některé jsou chytřejší a jiné méně, že 🙂
Maričko, to je hezký příběh! A díky za odkaz na Dumku, tam bývalo pěkné čtení, ale já tam jen tak sama od sebe obvykle nezavítám 🙂
Denis souhlasí s Karamelkou, že chleba, zvláště pak chlebové kůrky, je docela fajn pochoutka. Ale obsloužit se sám si nedovolí. Když jsem jednou viděla, jak se packou trefil přesně na varnou desku, radši jsem ho naučila, že na linku se neskáče. A Denis to fakt dodržuje. No, podle syna je to truhlík! 🙂
Naše zvířata dodržují spoustu zásad mnou vyžadovaných, ale jak jde o jídlo…
Haha, už jsem to jednou psala, tak jen připomenu z kuchyňské linky ukradený špíz s mořskou havětí. Spolknut celý, jak, to si neumím představit! Posléze rozříznuté břicho odshora dolů, spousta strachu a peněz. Teď už jsou to naštěstí jenom zhltnuté zůstatky po odchodu návštěvy, kterou vyprovázíme. A zapomeneme rychle uklidit. Jsou to miláčkové! Ale co bez nich?!
Víš,jak dloho fakírům trvá než se to naučí? A tvůj pes to uměl hned!
Nechci žalovat ale když se občas,fakt jenom někdy zavřu do svého vigvamu,páč nemám náladu na noční stěhování zvěře tam a zpět,najdu dole v přízemí počůranej pelech ale nevím kdo to dělá,jen typuji buď Damík nebo Jenka. Mstitelé!
Jinak jsou celkem vzorní,nekradou. Matyldo hezký článek o psicích,jsou to inteligentní Krasavy.
To máš prostě za to…
Ještě k k tomu, jak to ta zvířata mohou dělat…. Edíček, pes mého bratra, je dnes už starý pán. Jako mladý ale vyváděl pěkné kousky. Například dost často kradl ponožky, které zahrabával s našem lesíčku na zahradě. Najít ponožku po několika měsících kompostování pod smrkem fakt není kdoví co. Ale jednou jsme zase u nás něco slavili a byli u nás na návštěvě známí. Edíček, jako obvykle, sebral zase jednu fusekli a nadšeně s ní běhal po zahradě. Jako správný bígl byl naprosto nechytatelný. Známou tedy napadlo vyměnit ponožku za řízek. Myšlenka to byla dobrá, realizace o něco horší. Edíček si totiž vzal řízek, ale fusekli si nechal 😀 Tak se člověk fakt diví, jak to to zvíže dokáže.
Bígl je tryskáč!
Kavalíří dámy jsou dámy a ne lupičky ! Moc jim to sluší (h) .
Darek kdysi dávno jako asi 7. měsíční štěně okousal štrůdl položený na válu na lince, aby vychladl. Hezky z boku celou nohavici 😀 . Jinak nepamatuju, že by jídlo kradl, byť na něj v klídku dosáhne. Sedí vedle a kvílí. Za to krade boty všeho druhu, brýle, mobily, chňapky, volně ložené utěrky (na pověšené nedosáhne), všechno to po různu nosí po bytě a když je otevřeno ven, což od jara do podzimu obvykle je, tak to nosí na dvůr. Zdůrazňuji nosí !, protože nikdy nic nepoškodil, natož aby rozkousal ! Ovšem i to bývá zajímavé, když je trošku přerostlá tráva, protože mobil nebo brýle nejsou vidět. Mobil prozvoním, ale brýle jsem jednou hledala asi týden, už jsem je odepsala, protože ne za všechno může pes, ale pak se nějak zalesklo něco v trávě a hurááá, moje vzorně složené a položené brýle. Tolikrát jsem tam šla, že se divím, že jsem je nerozšlápla 🙂
Štrůdl mi žerou kočky….
Sakrblé ono se mi to odeslalo 2 x,
Omlouvám se.
Krásné povídání a fotky.
Karamelku bych hlasitě pozdravila a ještě jí vykala.
Ten její pohled jde do morku kostí.
Vanilka je modelína o tom žádná.
Co se týká krádeží jídla, tak Hepinka byla přistižena, jak v tlamce táhne sáček s kuřecím masem, které jsem nechávala rozmrznout na topení, z kuchyně do obýváku. Když jí byl odebrán, docela se vztekala.
Honásek zase měl před zubním zákrokem v narkóze půst. V zoufalství z prázdných misek, vylízal papiňák od guláše dočista tak, že ani tekutým pískem ho lépe nevycídím.
Danda zase žere na chatě drobky z podlahy, i když má misky plné. Ale drobky jsou holt delikatesa.
Krásné povídání a moc pěkné fotky.
Teda Karamelku bych hlasitě pozdravila a ještě jí vykala. Ten její pohled jde až do morku kostí.
Vanilka je modelína o tom žádná.
Co se týká krádeží jídla, byla Hepinka přistižena jak táhne v tlamce sáček, se syrovým kuřecím masem, které jsem měla na topení rozmrznout, z kuchyně do obýváku. Když jí byl odebrán, docela se vztekala.
Honásek zase měl před zubním zákrokem půst. V zoufalství vylízal dočista papiňák od guláše tak, že ani tekutým pískem ho tak nevycídím.
Danda na chatě žere s koberce drobky, i když má misky plné. Holt drobky jsou delikatesa.
Karamel je prostě šéfka 🙂
Teda! Karamel by nepochybně patřila se svým portrétem na titulní stránku Vogue. Se mi zdá, že by hravě zastínila ty jakože sofistikovaně se tvářící lidské krasavice. A Vanilka? Se svým přísným pohledem rozhodně na titulní stránku Sociology of education!
Jsou krásné!
A ani nemusí být tak hubená 🙂 I když… kamarádka mi povídala, že byla v Itálii na pláži, kam smí psi. Byli tam i kavalíři, tak si je pořádně prohlídla- no a ti moji byli prý o dost hubenější 🙂
Jo ještě k tomu – jak to to zvíře dělá… Nikdy jsem nepřišla na to, jak vlastně mladá Ari kradla hrníčky (a jednou skleničku), že si nepořezala tlamu a až na jeden případ nic nerozbila. Když člověk najde hrnek na čaj mezi rajčaty a skleničku v rukole, přece jen se trochu diví:)) Že to byla Ari jsem usoudila z toho, že Berry nikdy, ale fakt nikdy nevezme do huby naše věci a jiné lidé než já tehdy doma nebyli. A Ari jsem přištihla u toho, jak roznáší po zahradě keramické listely, které nechali venku před garáží chlapi, kteří u nás dělali novou koupelnu… 😀
Jenže ty máš tu rukolu! Já mám jednu ubohou rostlinku, protože celý řádek vyseté rukoly rozhrabávala Adéla tak dlouho, že mám prt. Nevím, co má proti rukole. Takže u nás skleničku v rukole najít ani nelze 🙂 Nicméně Ari byla velmi šikovná, víš, jak se musela soustředit?
Tak záhady doma v podstatě nemám, Amálka je už dáma a Moureček rošťák. Navíc pro kočku obecně prostory ve vyšších úrovních bytu nepřístupné nejsou. Takže vím, kdo mohl za okousané kuřecí ponechané na sporáku k vychladnutí, když trouba byla ještě horká a do lednice to ještě nemohlo. Samozřejmě, sporák je součástí kuchyňské linky a na linku mají kočky zákaz. Vím, že Amálka to už téměř na 100 % dodržuje, Moureček má rezervy, které doprovázím shozením delikventa na zem. Ale co oko nevidí…. A tak užral velmi slušný kus upečených kuřecích prsíček. To, že jsou kořeněné a slané mu fakt vůbec hlavu neláme. To jen já lamentuji, že se snažím, aby neměli slané a kořeněné, že se snažím jim chránit ledviny. Malej prostě ví z dětství, které prožil kdoví kde a hlavně evidentně velmi hladově, že každá potravina (tedy občas kromě toho, co dám do misek) je ke konzumaci, a to v množství, dokud se jeden nepřežere. Ono totiž kdo ví, kdy bude další jídlo a je třeba urvat, co se dá. Že mají granule k dispozici 24/7, je totiž nezajímavé, rozhodně vzhledem k baště, která mu asi to kočičí dětství připomíná. Tudíž nemohu odpovědět na dotaz, proboha, jak to to zvíře dělá. Tohle totiž vím.
Kdybych si lámala hlavu s tím, co kdo sežral kořeněného, tak ze starostí nevyjdu. Dneska Oriáš vylizoval kastrol od jelena na houbách. No, v tom zbytku šťávy byla i ta sůl a ostřejší koření na zvěřinu. Když jsem ho vyhodila, byl pěkně vzteklej!
Matyldo, nevím, cos řekla Karamel před focením, ale kouká pěkně popuzeně! Žes jí šoupla chleba na lince až je stěně? 😀
Tvoje holky mě baví, stejně jako kočky. Je to taková akční smečka, co se navzájem skvěle snáší a doplňuje. Co takový Oriáš! 😀
No, chtěla jsem, aby přišla a sedla si a měla jsem v ruce mobil a ne míček. S míčkem je to jiný výraz! Jenže je to pak fotka typu šmouha… protože ač má Karamel pět a půl roku, tak jak dojde na míček, má najednou v hlavě vymeteno. Teda Vanilka taky, ale ta měla v červenci dva, tak to považujeme za normální 🙂
Náš choďák blahé paměti, když se doma dopoledne nudil, si bral z koupelny můj zubní kartáček a nalézali jsme jej na koberci v obýváku nepoškozený. Jak a proč to dělal netušíme. Do koupelny v naší přítomnosti nikdy nechodil, kartáček byl v kelímku na stěně celkem dost vysoko a vše ostatní zůstalo nedotčeno – včetně kartáčku…..
Psice si v případě smutku berou na pohovku moje zahradní balerínky…
že játrový knedlíčky z polívky, vylovila Pitina packou,to jsem ještě pochopila..když jsem na hrnec nedala pokličku, (mea culpa)že jsme před nebožkou Kačenkou schovávala sirky, což vyvolává u mnohých útrpný úsměv a myšlenku na to,že mám švába na mozku, ale kočkaři vědí své…nikdy bych z ničeho neobvinila sveřepou malou kočičku Pidikočku. Ale když jsem zjistila,že ty šupliky u komody otvírá ona a pomáhá želvicím a malý Če-čen přemisťovat jejich obsah..tak to mne překvapilo. A Noriska umí zapnout televízi 😀
Těm sirkám bych taky nevěřila!
Adelína se vrátila k zábavě s utěrkami. Stáhne z topení, chvíli vraždí a pak utěrku někam odtáhne. Nejlépe za skříň. Pořád lepší utěrky než ta myš, co si tam schovala onehdy…
Kačenka je dokázala vysypat z krabičky..no a to už bylo k zapálení velice blízko..
To jo 🙂
To byla Kačenka frajerka šikovná. Vysypané sirky fakt zavání ohníčkem, to jo. A Pidikočka také, ono otevřít šuplík, to chce mít vysokou inteligenci, a také asi i docela sílu. Ale jestli se takto chtjí dostat k hračkám….
Amálka s Smourečkem mají také na polici hračkárnu, je to tak pohodlně na výšku kočky na zadních. Amálka si docela často něco vezme, ale tím její zájem za chvilku zpravidla končí. Já pak chodím, sbírám a dávám zpátky.
doufám, že za Duhou sirky Káče nikdo nedal…a Pidikočka je zaťatá a šupliky chce mít otevřený..jdou lehce, jsou v kolejničkách a tak se moc nenadře, ale že by na hraní nutně potřebovala moje spodní prádlo? Já Ti nevim…
No jo,šuplík,to je skoro krabice!
Pěkné. Jo, zvířata umí překvapit. My teď řešíme, kudy nám ve středu utekla Sára. Lapli jsme ji až v páté zahradě od nás. Já si myslím, že přes venkovní dílnu, ale kde tam je škvíra, nevíme. Tak ji hlídáme jak královský porcelán, ale ona teď dělá jako by nice, potvora.
Hm, jenže ty potvory si pamatujou, kudy vede cesta ven. Bohužel…