GLOSA: Schrödinger snad musel být švýcarský lingvista, aneb jazykové peklo a ráj najednou

Když někdo, pro koho není němčina mateřský jazyk, nebo v ní není opravdu velmi dobrý, přijede poprvé do „německy“ mluvící části Švýcarska, přijde na několik věcí: všude kolem sebe uvidí psanou relativně normální němčinu, ale nikomu neporozumí. Pustí rádio – nebude rozumět skoro nic. Na ulici pak nebude od lidí rozumět vůbec nic. Začne se tak ptát – čím to tu ti Švýcaři tedy mluví (a píšou)?

 

Začněme tím, čím mluví. Ve Švýcarsku se mluví švýcarskými dialekty alemánštiny, což je jazyk, který se dodnes jinak vyskytuje jako menšinový v Alsasku; z jedné jeho krajní podoby vznikla lucemburština, která je úředním jazykem v Lucembursku a donedávna museli zkoušky z ní skládat i všichni žadatelé o lucembuské občanství. Alemánština se pak vyskytuje v různých nářečích v různých švýcarských kantonech, s tím, že každý kanton má svou vlastní variantu. Ty varianty se dost liší. Alemánština má svůj ustálený, spisovný pravopis, kterým se píše třeba hodně rozbudovaná alemánská Wikipedie, nicméně ve Švýcarsku se v neformálních situacích (typicky v mailech, chatech, atd.) píše místní dialekt alemánským pravopisem.

Alemánština se od němčiny liší velmi zásadně, je od ní podobně daleko jako dánština nebo nizozemština. Proto není divu, že ve Švýcarsku nebudete na ulici rozumět ani slovo.

Jenže jak je to s tou němčinou, kterou tam vidíte všude kolem sebe? Na to je potřeba pochopit logiku Švýcarské konfederace, kdy každý kanton je vůči jiným kantonům takřka „zahraničí“ a dodnes se tak lidé z kantonu Appenzell Innerrhoden (AI) chovají naprosto vážně třeba k lidem z kantonu Aargau (AG) jako k cizincům. Určit, který dialekt alemánštiny by tak měl být úředním jazykem, byla politicky velmi citlivá otázka – a je i nadále – proto jako neutrální jazyk používají alemánsky mluvící kantony mezi sebou navzájem, a jako úřední jazyk „švýcarskou němčinu“, které se ve Švýcarsku říká „Schriftdeutsch“, tedy „psaná němčina“.

Ta má čistě německý pravopis, proto vypadá na první dobrou velmi německy, ale rozdíl mezi ní a němčinou je asi takový, jako mezi norštinou psanou dánským pravopisem (což se považuje za posh způsob psaní norsky) a dánštinou. Na první pohled to vypadá stejně, ale jednak švýcarská němčina obsahuje spoustu slov, která Němci neznají, ale hlavně se úplně jinak používají obraty v ní, tak, jak by to Němec nikdy neřekl. To je na tom to nejzáludnější a je to hlavní důvod, proč se Němec švýcarskou němčinu málokdy je schopen naučit. Ostatně třeba moje slovenština je zakonzervovaná spisovná slovenština 80. let, a od té doby se změnila natolik, že prostě nejsem schopen použít obraty, jaké běžně Slováci používají. A jen těžko bych si na ně zvykl.

Jenomže ona tahle spisovná švýcarská němčina (tedy ne alemánština, ale němčina) nejen, že je dost jiná proti standardní, ale ještě se navíc úplně jinak čte. Pravidla výslovnosti ve švýcarské němčině jsou úplně jiná, týká se to souhlásek i samohlásek a jsou tak jiná, jako mezi norštinou a dánštinou. Kdo ty dva jazyky kdy slyšel a viděl napsané by přísahal, že není možné, aby se četly tak zásadně rozdílně. A takový je rozdíl mezi švýcarskou němčinou (kterou můžete slyšet ve veřejnoprávním rozhlase) a němčinou.

V „německy“ mluvících kantonech se tak mluví dvěma jazyky: alemánsky, respektive místní, kantonální variantou alemánštiny, což je jazyk, kterým lidé mluví a píšou neformálně mezi sebou, a švýcarskou němčinou, kterou hlavně píšou v oficiálních příležitostech.
Němčina je pro Švýcary první cizí jazyk, který se učí, a kterou nepříliš ochotně mluví. Respektive abych byl přesný, jejich ochota mluvit německy roste s tím, jak klesá schopnost druhého člověka německy mluvit. Pokud tam přijde Čech, který bude mluvit „českou němčinou“, budou s ním mluvit hezky německy rádi. Pokud tam přijede Němec, v lepším případě budou mluvit švýcarskou němčinou, v horším rovnou místním alemánským dialektem, protože ve Švýcarsku panuje přesvědčení, že jakmile by se Němcům dovolilo používat ve Švýcarsku automaticky němčinu (Hochdeutsch), byl by to začátek konce švýcarské svébytnosti, samostatnosti a riziko přičlenění Švýcarska k Německu, což hrdý Helvét nemůže dopustit.

Co tak může cizinec, žijící ve Švýcarsku, dělat? Pokud je Němec, je v prekérní situaci. Když bude mluvit německy, místní se na něj budou dívat jako div ne na kolonizátora, a když se bude snažit o švýcarskou němčinu (tedy do německy znějící němčiny vkládat švýcarské výrazy), nebo když se bude snažit o místní variantu alemánštiny, ale zároveň bude znít jako Němec, místní to zpravidla ponesou docela nepřátelsky, protože to budou číst jako výsměch jejich jazyku. Výsledek je ten, že leckterý Němec radši mluví anglicky, aby se takovým sentimentům vyhnul. Pokud nejste Němec, v každém kantonu najdete školy, kde vás můžou naučit jak švýcarskou němčinu, tak místní variantu alemánštiny, a Švýcaři naopak budou velmi rádi, že se snažíte a budou vás hodně podporovat.
Celá tahle lapálie je samozřejmě typická pro to, čím Švýcarsko je, tedy silně decentralizovanou zemí, která se shodne většinou na tom, že společně je to snazší, než zvlášť, že je fajn být neutrální a po zuby ozbrojení vůči širšímu okolí, kdyby si náhodou něco dovolilo. Ale aby jeden kanton náhodou v něčem získal byť jenom stín převahy, to ani náhodou. Už fakt, že má Bern status hlavního města, leckteří Švýcaři těžce nesou. Takže na nějaké sjednocování jazyka to opravdu nevypadá a vypadat nebude.

 

 

A švýcarská němčina je samozřejmě daleko víc, než jen její nejznámější slovo, které je zároveň oblíbeným jazykolamem – a sice jak se řekne kredenc. Řekne se to Chuchichäschtli. Pojďme se podívat na pár zajímavých příkladů švýcarské fonetiky:

„Au“ se čte jako „ú“, takže Aargau se čte jako Árgú, kde to g je hraniční s k.

„Ei“ se čte jako „í“, takže „Ausweis“ se čte jako úsvís.

„Ie“ se čte jako „ije“, takže třeba „nie“ (nikdy“) se čte doslova jako „nije“

„Ch“ na začátku nebo uprostřed slova se čte na západě země jako hrdelní (takové to holandské) ch, na východě země se čte jako k, takže Chur, hlavní město kantonu Graubünden (GR) se čte jako „kur“ a radši ani nezkoušejte přečíst nahlas Chuchichäschtli, nebo si pořídíte zánět hrtanu.

„K“ se také čte jako to hrdelní ch (napříč Švýcarskem) a g se čte většinou jako k.

Koncové -ch se buď čte jako -k („ich“ se čte „ik“) nebo se nečte vůbec: Zürich se čte jako „cüüri“.

Koncové -en se čte zásadně jako ä, a v alemánském pravopise se tak i píše. To se týká plurálů nebo infinitivů. Takže výše uvedený kanton GR se čte Graubünda.

„St“ se čte jako „š“, což je hlavní důvod, proč někdo, kdo poslouchá švýcarskou němčinu, má pocit, že to šišlá a chrochtá zároveň.

 

Dalším zajímavým elementem švýcarské němčiny je zdrobňování. Švýcaři zdrobňují hodně a rádi, a to koncovkou -li, takže třeba ulička se řekne Gässli (čte se käšli). Vzhledem k tomu, že jidiš má jako svůj základ právě švýcarskou němčinu (jidiš je švýcarská němčina obohacená o hebrejská a polská slova), nepřekvapí, odkud se vzala slova jako „mamele“ (maminka). Mimochodem švýcarskou němčinou se maminka řekne „Mami“. Obecně je švýcarská němčina v mnoha ohledech ovlivněná francouzštinou, takže obsahuje spoustu francouzských slov (Velo, merci, atd.) a počet slov, která jsou švýcarského (německého) původu, ale jsou zásadně odlišná od německých je tak velký, že to činí švýcarskou němčinu pro německé mluvčí prakticky dokonale nesrozumitelnou.

Jedno z nejzákeřnějších švýcarských slov je pak äuä/auää, což znamená, „opravdu“, respektive v druhé formě „fakt ne“; Švýcaři, zejména v kantonu Bern, to používají často a rádi – äuä se použije třeba „Mir chöme auä niid“ („Mně to opravdu nejde“) příklad použití äuää je třeba ve větě „Auää han i das gseit!“ („To jsem fakt neříkal!“). Tohle je zapsané alemánským, nikoliv německým pravopisem.

 

Koho by zajímalo, jak švýcarská němčina zní, tady tohle video to krásně demonstruje na curyšském dialektu, který je, spolu s tím bernským, takovým dobrým základem, z něhož vychází to, čemu se pak říká spisovná švýcarská němčina:

Pokud tedy přijedete do Švýcarska s tím, že si budete chtít procvičit svou němčinu, moc si ji neprocvičíte – ostatně pokud chce někdo ve Švýcarsku žít, měl by využít jednoho z mnoha kurzů, kde se švýcarská němčina učí, ať už od úrovně A1 pro ty, co neumějí ani standardní němčinu, nebo na speciálních kurzech, kde ji učí německy mluvící.

Dede: Tak co, setkali jste se také s nějakým opravdu zajímavým dialektem? 

Aktualizováno: 2.9.2021 — 09:12

40 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Preji vsechno nejlepsi k narozeninam, FF. Diky za dalsi uzasny clanek. Do Svycarska se v cervnu odstehovala moje dcera, zije zatim ve francouzsky mluvici casti zeme, vybavena francouzstinou z Kanady (a rok na univerzite v Parizi) plus anglictinou a nema zadne jazykove problemy ani se domluvit v nemecky mluvicich kantonech. Svycari bezne ovladaji nekolik jazyku, diky prostredi, v kterem ziji a dobrou anglictinou mluvi i pokladni v obchodech stejne jako zamestnanci v pujcovnach aut.
    Ja osobne mam nekdy problemy s britskou anglictinou, nekterym lidem rozumim hure.

    1. Děkuji 🙂

      Já jsem s domluvou neměl problém nikde (mluvím samozřejmě mj. anglicky i francouzsky), ale jsem zvyklý na to, že kam přijedu, mluvím s lidmi po jejich. A jakmile člověk přijede do „německy“ mluvících kantonů a chce mluvit německy, přináší to nejednu zvláštní situaci 🙂

  2. Díky za osvětový článek. Já jsem si pochvalovala v Itálii,jak jsem se s Italkou domluvila v angličtině,byly jsme na tom stejně ale k výsledku jsme se dopracovaly. 🙂 Při mých orientačních schopnostech jsme totiž byly s kolegyňkou úplně na opačné straně města,téměř na periferii,chtěly jsme totiž vidět původní římský most. Německy se mluvilo za mého dětství u nás doma,když dospělí nechtěli něco řešit před dětmi, něco jsme pochytila avšak asi dávno zapomněla. Ve Francii na němčinu neslyšeli a v Itálii taky ne. V CH je to moc zajímavé a bez osvěty nečitelné. Asi mají v CH stejnou všichni jen tu podloženou měnu a na tu snad slyší jednotně. Všude ,kde jsem pocestovala jsem sebou brala slovníčky v jazyku té země a vždy jsem udělala dobře a dojem :-). Díky!
    Andy,přeji Vám všechno nejlepší k dnešním narozeninám!

  3. Jelikož německy neumím říct ani prt a německy trochu rozumím jen díky seriálům z rakouské televize- Star Trek a Knight Rider- byl článek lingvisticky zajímavý, ale jinak jsem si ho neužila, protože jsem v životě neměla ani jednu hodinu němčiny.
    Takže pokud můžu srovnat s angličtinou, trpěla jsem u školitelky z Texasu, protože jsem jí rozuměla jen něco a s velkou dávkou fantazie- to už měl srozumitelnější angličtinu její francouzský kolega, který dodržoval místy francouzskou výslovnost (třeba že h na začátku slova se nečte) a o své angličtině pobaveně říkal, že je „very specific“ 🙂

    1. Rozdíl mezi švýcarskou němčinou a němčinou je asi takový, jako mezi Scots (takovým tím jazykem říznutým norštinou a dánštinou, kterým se mluví v Lowlands ve Skotsku) a angličtinou. Možná trochu větší. 🙂

  4. Není to dialekt, ale řeč, neboli Furlandština. Kdysi chtěl Andy napsat v článcích o různých menších národech Evropy a jejich řečech něco i o Furlancích, ale myslím, že se k tomu už nedostal, nebo mi to alespoň ušlo. V každém případě Furlanština je řeč, která se od Italštiny dost zásadně liší, a to tak, že jí normální Ital nemůže rozumět. Už jen gramatika se blíží spíše španělštině, možná katalánštině (např. koncovky množných čísel na „s“), ale je ovlivněna i okolo žijícími národy, tak se ve slovech objevují různá i se slovanským nebo německým původem. Kromě toho Furlanština má různé výslovnosti a nářečí podle údolí, kde se jí zrovna mluví a také oblasti. Více na jihu se více používá „č“, k severu spíše „ť“. Mí Furlanci byli úplně nadšení, když mě slyšeli vyslovovat právě „ť“ bez nejmenších problémů. To totiž Ital nesvede. Jednu dobu zde byl Ital – Furlanec, který Furlanštinu učil i na FF UK, ale pokud vím, už tam není. Nějakou dobu jsem tam i chodila na lekce. Ale nejlepší lekce jsou stejně od mých kamarádů, pravých Furlanců. Je ale pravda, že kromě některých výrazů, raději mluvím italsky, je to snazší.

  5. S libostí jsem si početla a hlavně děkuji za zvukový záznam. O Alemanech jsem byla informována už dřív, totiž z křížovek, tedy o jejich existenci, nic víc. Ráda bych poprosila o víc takových článků.
    A hlavně nesmím zapomenout:
    Milý FF, hodně zdraví a radosti k tvým narozeninám.

  6. Pokud jde o němčinu, jsem v ní poněkud „nesmělá“ – plus mínus rozumím a čtu (spíš ty jednodušší věci, samozřejmě), ale nemluvím. No a v tom Švýcarsku, to bych asi byla ztracená, nebo to zachraňovala italštinou nebo angličtinou, pokud by to šlo.

    1. P. S. Níže několikrát zmíněná vídeňská němčina se mi líbí moc, koneckonců jsem jako hromada lidí, která to neměla daleko k rakouským hranicím, vyrostla na poslouchání Ö3 (immer dabei, jestli si to někdo pamatujete?) a sledování ORF. A Vídeň, to je holt moje město, tam si umím představit, že bych mohla žít. Moc mi chybí, už jsme tam hodně dlouho nebyli.

      1. Vídenštinou mluvila ještě má máma. Ale jinak preferovala spíše „Hochdeustch“. Ona totiž vídenština byla používána spíše „nižšími“ vrstvami, tak bylo okamžitě vidět, že někdo té kultury moc nepobral. Když si k tomu ještě v hospodě schoval (rozuměj chtěl odnést domů) nějaký talířek, jako jedna má vídeňská prateta, tak z toho byla velká ostuda. No, a já jsem takový blbec, že jsem se nikdy nenaučila ani tu němčinu. Takže vídeňsky umím jen – psáno doslova: hetmsnecu tetmsnet – neboli, kdybychom si to nemohli dovolit, tak bychom to nedělali. Německy to neumím.

  7. To jsou věci! Alemánština je pro mě novinkou. Ale slyšela jsem, že se švýcarské němčině (schweizer Deutsch) říká – psáno foneticky – švycrdyč. Tím je řečeno vše. 😀

  8. Neumím německy, takže pro mě by to mohlo znít jakkoliv a nerozuměla bych 🙂 Ale je nesmírně zajímavé, jak se jazyk přizpůsobuje lidem a zemím, kde je používán – nakonec němčina má i svou rakouskou podobu, ne? 🙂
    Já jsem něco podobného zažila s angličtinou (jediným cizím jazykem, který ovládám:)). Když jsme se přestěhovali do Anglie, rychle jsem zjistila, že jsem schopná pobrat akorát BBC nebo tzv. „posh“ angličtinu vyšších společenských vrstev. Jazyk, kterým mluvili třeba jen vesničané v oblasti, kde jsme bydleli, možná angličtina byla – když se to napsalo. Ale rozumět jim? Ani náhodou… Trvalo aspoň rok než jsem tam byla schopná relativně plynulé konverzace 😛 A takových dialektů má Anglie spoustu (cockney accent je nejznámější, ale zdaleka ne jediný) – viz profesor Higgins z My Fair Lady:))

    1. Jo a ještě něco – při mé první cestě do USA jsem byla velmi příjemně překvapena, že tam rozumím podstatně líp! 🙂 I když „zápaďácké“ protahování, jaké jsme zažili v oblasti Wyomingu a Montany taky chtělo trochu snahy… 🙂 Ale jazyk anglického venkova pro mě byl podstatně nesrozumitelnější!

        1. Mně stačilo poslouchat tlumočeného kazatele rodem Ira, který mluvil spisovnou angličtinou, jen mu do řeči prosakovala neanglická výslovnost. Když jsem ho potom krátce tlumočila svému šéfovi, už jsem mu rozuměla, ale řekla bych, že Korejce jsem rozuměla líp 🙂 . No, už je to dávno…

  9. Opravdu zajímavé. Ale vrtá mi hlavou, jak ti Švýcaři v tom galimatyjáši mohou žít? 🙂
    Ale jde to, naši čeští přátelé tam žijí a pracují desítky let a tu “švýcarštinu” zvládají s přehledem.

    1. Jako Norové, kteří žijí s různými nářečími – prostě jsou zvyklí si domýšlet z kontextu. Ale byl jsem v Migru v Basileji svědkem situace mezi prodavačem a zákazníkem (oba Švýcaři), která byla jak vystřižená z tohohle norského skeče o nesrozumitelnosti dánštiny: https://www.youtube.com/watch?v=wGGX5gmwVbA

      1. Ono na té charakteristice dánštiny, že zní jako když držíš při mluvení v puse doutník a ještě k tomu piješ vodu, něco bude. Ty ses to naučil, používal jsi tyto pomůcky?

    2. A jinak to mi říkala moje známá z Züri ( 😛 ), která tam žije taky desítky let z emigrace, že hodně našich spoluobčanů, kteří tam přišli, neuměli německy, a naučili se rovnou švýcarskou němčinu a dodnes německy nemluví. 🙂 Ostatně jednoho takového jsme potkali teď na našich cestách. CH je, podobně jako Norsko, mimo evropský celní prostor, takže celníci dělají namátkové kontroly. No a zastavil nás celník (většinou s českým autem projedeš bez zastavení, protože šacují Švýcary), já jsem stáhl okénko, hrabal se ve sklopce, abych našel respirátor a už jsem ho pozdravil grüzi, když on na mě „Dobrý den, odkud jedete?“ 😀

      A jinak je teda opravdu podstatné říct jednu věc: Češi mají ve Švýcarsku výjimečně dobrou pověst, právě od roku 1968, a je to vidět, kdykoliv člověk řekne, že je z Česka.

  10. Velice, velice zajímavý článek. Ještě bych se chtěla zeptat – švýcarská němčina je úředním jazykem pro celé Švýcarsko? A jak vypadá francouzština, potažmo italština v kantonech, kde se nemluví alemánsky? Taky se tam rodilí Francouzi (Italové) též nedomluví?

    Ad vídeňština – Terka byla dvakrát na prázdninové škole ve Vídni a potvrdila, že Vídeňáci opravdu mluví velmi svérázným německým dialektem, nicméně českým uším daleko lahodněji znějícím než klasická němčina.

    1. Francouzština a italština ve Švýcarsku jsou prakticky identické s těmi z Francie nebo Itálie, jediná výjimka, pokud jde o francouzštinu, je používání číslovek, protože v CH se říká septante, octante, nonante místo soixante-dix, quatre-vingt a quatre-vingt-dix 🙂

      A švýcarská němčina je úředním jazykem na federální úrovni (spolu s francouzštinou, italštinou a rétorománštinou) a pak je úředním jazykem a používaným jazykem ve spoustě kantonů s tím, že kantony mívají i víc úředních a používaných jazyků. Třeba Bern (BE) je dvojjazyčný (švýcarská němčina / francouzština), Graubünda (GR) je trojjazyčný (švýcarská němčina, italština, rétorománština).

  11. Ještě dumám o tom Schroedingerovi – nebyl jediný, kdo měl něco společného se švýcarským školstvím, třeba Einstein taky. Ona je asi jedna věc vést přednášky nebo je poslouchat a druhá jít si po nich koupit do obchodu housku. 😀 (Anebo Schroedinger zužitkoval svou dokonalou angličtinu? Škoda, že nemám zrovna čas se na to podívat důkladněji… 🙁 ) Ale díky za inspiraci.

  12. Díky za zajímavé povídání. Přiznám se, že o této variantě němčiny, tedy o alemanštině, jsem opravdu nevěděla. No je to tedy dílo.
    Jako dítko gymnáziem povinné jsem byla v tehdejší NDR v Karl-Marx-Stadtu (ano, Saská Kamenice 🙂 ) a tam pochytila dost dobře místní dialekt. Ve škole mě fakt nepochválili. 😀 (Ukázka – „cmórk“ je „zwei Mark“ 🙂 ).
    Pak byla – a snad i pořád je – zvláštní kapitola vídenština. I stalo se tam prý v osmašedesátém mému tatínkovi, že doškrtal poslední kamínek do zapalovače (dávno tomu, tenkrát ještě kouřil). Vypravil se tedy do trafiky pořídit si nové. A jak na potvoru to ve slovníku nebylo. Takže plichtil „Stein (kámen)“ a „Feuer (oheň)“ tak kreativně, až se na něj ženská za pultem útrpně podívala a pronesla: „Tak žékni čéšky, čo chčeš!“
    (P.S.: Kvízová otázka – kdo ví, jak se řekne německy, možná rakousky, kamínek do zapalovače? Je to jedno slovo. 🙂 .)

            1. Ještě bych měla jednu anketní otázku, když už jsme u těch kamenů – jak se německy řekne jantar?

          1. Křesací kámen ? Já tak trochu rozumím -spíš domýšlím/ něměcky když na mne někdo mluví pomalu ale žblebtnout ne, jedině slovíčka. Na němčinu jsem chodila tři měsíce před moc a moc léty. Tady v pohraničí je ta němčina taky trochu nesrozumitelná. Jednou večer jsme zabloudili v Bad Muskau a zeptali jsme se jedné paní co venčila psa na cestu a nerozuměli jsme skoro vůbec. Mluvila opravdu jako když má horký brambor v puse.

Napsat komentář: Hanča Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN