BTW: Náušnice

Zaparkovala jsem na náměstí ve Dvoře Králové, nastavila parkovací hodiny a v rámci automatické úpravy zevnějšku jsem si strčila neposlušný pramen vlasů za ucho. A najednou hmatám… a ono nic! To snad ne, zapomněla jsem si náušnice. Jak můžu jít do města, když mám nahé uši? 🙂

 

Naši mi nechali propíchnout uši když jsem byla malá, ale ne miminko, protože si na to pamatuju. Nelíbilo se mi to! Ale jsem jim za to vděčná, protože náušnice nosím celý život a nosím je ráda. Jako dítě a mladá žena jsem mívala zlaté, které jsem v podstatě nikdy nesundávala. Dnes mám hlavně stříbrné a ráda je střídám. Vždy jsou osobité. Jedny, od kamarádky šperkařky, mám dokonce vytvořené takříkajíc na míru.

Zaujalo mě, že dnes už zdaleka nejsou náušnice u malých holčiček pravidlem. Pokud se fotí miminko, pak obvykle maličkým slečnám vážou kolem hlaviček jakési stuhy s mašlí nebo květinou. Žádné náušničky. Zajímala jsem se, proč se to už nedělá? Zjistila jsem, že spousta rodičů to bere jako neodůvodněný zásah s tím, že si to mají později holčičky samy rozhodnout. Tedy vzít za tu volbu zodpovědnost.

To je respektující postoj, který dokážu ocenit. Ovšem vzápětí mě trochu zmátlo zjištění, že to nechají ty holčičky rozhodovat klidně od nějakých tří let. Nemohu si pomoct, ale přijde mi to jako alibismus. Vůbec, když s tím předtím rodiče nesouhlasili ze zdravotních důvodů. Podle mě může dát aspoň trochu informovaný souhlas až podstatně starší dítě. Ale zase je fakt, že pokud se kvůli tomu v pubertě slečna bouří, lze jí říct – sama jsi to chtěla. I když si to nepamatuje!

Každopádně pro mě jsou náušnice radost a každodenní nezbytnost. Bez nich vyrazím jen tehdy, pokud na ně zapomenu – protože jsem si je na noc sundala. Třeba takové třídílné stříbrné sovy jsou sice nesmírně charismatické náušnice, ale spát se v nich nedá – strašně klovou:))

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2021

 

Takže dnes je moje otázka jasná – co vy a náušnice? Původně jsem si myslela, že je to téma vysloveně pro dámy, ale nakonec jsem usoudila, že nikoliv. Jednak si uši zdobí i někteří muži a pak – jako otcové také mají co mluvit do náušnic svých malých dcer 🙂

Aktualizováno: 29.8.2021 — 21:26

48 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Náušnice jsem nosila celý život, většinou zlaté a také jsem jich pár ztratila. Teď je nosím málokdy protože mi Legýsek okusuje uši. A mám strach aby náušnici nespoknul. Vlastně krom náušnic nejsem vůbec šperková a když tak stříbrné. Manžel mi vždycky kupoval zlaté ale v poslední době už s tím přestal. Zato naše Jana ta bez náušnic nevyleze z baráku.

    1. „Teď je nosím málokdy protože mi Legýsek okusuje uši.“ Maruško, řekla bych, žes vyhrála nevyhlášenou soutěž na téma „proč nenosím náušnice“ 😀

  2. Uši jsem si nechala píchnout až asi v šestnácti letech. Ačkoliv rodiče pro mě od dědečka dostali zlaté náušnice jako dárek k narození dcery, uši mi píchnout nenechali. Tak jsem ty miminkovské náušnice nosila jako dorostenka, velké byly dost:)
    Nosím převážně zlato, při slavnostnějších příležitostech korálové větvičkové náušnice od Bláži.

    1. Přiznám se, že jsem taky toužila koupit náušničky pro Kačenku, leč mladí se drží toho, že si o to musí malá říct sama, takže mám zatím smůlu 🙂

  3. Ouška mi maminka nechala propíchnout také jako miminku, přes protest doktora. Dostala jsem do nich malé zlaté kytičky s červeným kamínkem. Myslím, že v ranném dětství to byly jediné naušnice, které jsem měla, fakt si nepamatuji, že bych je střídala. Jenže jak mi rostly uši, náušničky byly těsné (byly to takové ty typické s půlsmyčkou)a otvor se zanítil. Vyndala jsem je a pak nějak – nevím proč – jsem naušnice dlouho nenosila (kde skončily si malé si nepamatuji). Dirka v uchu za tu dobu sice nezarostla, ale udělal se v ní tvrdý špunt, který jsem musela dost bolestivě vytlačit, když jsem se zase rozhodla naušnice nosit. Teď jich mám hromadu, několik zlatých a stříbrných, ale nejvíce takových zcela obyčejných, levných. Těch mám spoustu proto, že občas koupím celé malé plato s šesti nebo i tuctem naušnic, přestože se mi na něm líbí třeba jedny, nebo dvoje, ale koupit musí celou sadu. Když jsem byla mladá a měla „labutí krk“, tak jsem ráda nosila visací naušnice. Pak jsem ale začala hodně nosit buď ruláky, nebo košile s límečkem-stojáčkem a visací naušnice drhly. Teď už visací nenosím vůbec. Jednak proto, že se mi krk „srazil“, ale i proto že mám dlouhé ušní boltce a ve visacích naušnicích se sama sobě nelíbím, jakoby boltce ještě prodlužovaly. Mimo dům si naušnice beru vždy, nosím je ráda, často nemám nic na krku (řetízek se lepí na vlhkou kůži), ale naušnice vždycky. Téměř všechny jsou pecičky nebo kuličky různých velikostí a pak i dost jiných tvarů, ale všechny přiléhají k boltcům. Maminka se mě už před lety snažila přesvědčit, ať nosím výraznější a větší naušnice, že na ty malé už jsem stará a nejsou dostatečně „dámské“ – ale mně je to jedno, přemluvit jsem se nedala. Jen jednou jsem si omylem koupila klipsy, ač jinak moc hezké, vydržela jsem je mít jen pár minut, myslela jsem, že mi tlakem boltec odumřou, tak děsně to tlačilo.

    Dede, těším se na článek, podle popisu co vše jste viděli jste si užili opravdu hóódně toulavou dovolenou

    1. Maričko, člověk má nosit jen to, v čem se cítí dobře. Tak proč ne malé náušnice? Já mám odjakživa ráda ty visací – mám malé uši (padají mi respirátory:)) a ve visacích náušnicích se cítím dobře. Akorát, co mám delší vlasy, si jedny z nich co chvíli chytím do hřebenu – musím na to myslet, abych to nedělala 🙂

      děkuju za zájem! Těším se na psaní o Itálii, jen nevím jak do toho, aby to nebyla sága 🙂 Průřezově nebo podle regionů? Já na něco přijdu:)) Jen musím ještě něco vymyslet pro rádio (což nepočká 😛 )

  4. Usi propichnute nemam a nausnice jsem poprve! v zivote mela letos v cervenci na svatbe me dcery. Byla to fuska sehnat elegantni klipsy, pripadala jsem si jedina na svete, kdo nema diry v usich. Nausnice byly na sroubek, nebylo jednoduche je nasadit, ale naprosto mi nevadily a ani lalucky jsem po celem dni nemela cervene. Obema dceram jsem nechala propichnout usi na jejich zadost, u mladsi se nezadarilo, ale neodradilo ji to od dalsiho pokusu.

    1. Canivo, o klipsech na šroubky jsem zatím neslyšela 🙂 Ale zní to zajímavě, už proto, že si ten potřebný tlak na ucho můžeš sama nastavit. Věřím, žes dělala jako svatební matka parádu! 🙂

  5. Díky za upozornění Dede, jsem teď nějak trochu mimo. Kamarádka šperkařka se dme pýchou! 🙂
    Taky jsem si všimla, že se holčičkám už tak často nenechávají píchat ouška pro náušnice. Mám kamarádku, je v mém věku, uši píchnuté nemá a ráda nosí šperky. Těžko shání klipsy, nosí i ty z drahých kovů.

  6. Maminka měla pro mě náušničky s červenými kamínky připravené, ale když mělo dojít na věc, byl (naneštěstí)doma tatínek, který porodní babce zabránil v provedení krvavého díla. Škoda, že si na to nepamatuji! 😀 Náušnice nemám dodnes a nechybí mi. Moje sestra si nechala propíchnout uši už jako velké děvče, ale mě nepřesvědčila. Ostatně v podstatě celý život nosím vlasy přes uši, tak, počítám, by náušnice stejně nebyly vidět. 🙂

    1. Ten tatínek! 🙂 Je zajímavé, že dcery v dospělosti dokážou mít rodičům za zlé oboje – propíchnuté i nepropíchnuté uši 🙂 Asi se nedivím, že dnes rodiče s tím propíchnutím váhají – i když souhlas tříleté dcerky je… řekněme… diskutabilní (ale je to alibi:))

  7. Den nahatých uší je pro mne tragédie. Proto mám asi troje páry ve škole, abych před katedrou vypadala šik 🙂
    Ouška mi píchli v čase nevědomí v porodnici a od kmotřičky jsem dostala pár zlatých náušniček, se kterými jsem v podstatěvyrostla až do občanky.
    V čase dospělé rebélie po rozvodu jsem přidala řadu dírek na levé a jednu navíc na pravé ouško ( piráti bymne přijali hned, bez výběrového řízení). A v následném čase zklidnění jsem přespočetné kousky dala na snubní prsteny s druhým mužem. Že mi šeptal do ouška, má mě na prsteníku 😀
    Jinak náušniček a náušnic mám mnoho – pecičky, korálkové, elegantní , swarowsli, kočičkové (moc moc moc) a také dvoje od Lenka Blaža – luxusní!
    Prostě od oušek se odvíjí celý můj denní styl a každý krásný den. Bez náušnic ani krok! 😀

    1. „…mi šeptal do ouška, má mě na prsteníku “ To je hezký! 🙂
      Od Bláži mám náušnice také – a bylo to zajímavé. Ukázala mi kámen larimar – barva moře. Z Dominikánské republiky, prý. A já se zamilovala. Jenže její obvyklé tvary náušnic nejsou úplně pro mě a ona to ví. Tak mi řekla, že mi je připraví podle svého odhadu a pak se uvidí. A vidělo! 🙂 Mám larimarové kuličky a jsou báječné:))

      1. To je přesně ono. Kámen moře. Mám kouzelné visící naušnice i přívěsek s řetízkem.
        Lenka je kouzelnice

  8. Jsem velmi vděčná rodičům zvláště mamince, že mi nechala „píchnout“ uši hned, jak se mnou přijela domů z porodnice. Psal se rok 1951, maminka musela sebrat velkou odvahu jako prvorodička, ale lidé tehdy zocelení válkou nebyli tak hysteričtí jako dnes. První dny za ní přicházela dětská sestra a s miminem jí pomáhala, takže když se nabídla na propíchnutí uší, tak maminka souhlasila. Navíc jsem vděčná, že tehdy nebyla ta legrační móda motat kolem hlav děvčátek ty srandovní čelenky s óbr textilníma kytkama. To bych zničila všechny svoje miminkovské fotky.
    Náušnice nosím, i když mám polodlouhé vlasy,pouze když chodím na masáže, tak je na to období nechávám doma. Letos jsem dostala velmi zajímavé náušnice jako dárek od mé výborné kamarádky, od naší společné známé šperkařky. Jsou nádherné a „honím s nimi vodu“. A tak se chlubím, kudy chodím, však se tak i jmenuji 🙂 .
    P.S s těmi gumkami od respirátorů je to pravda. Onehdá jsem si tyhle suprové náušnice raději sundala a uklidila je do kabelky, měla jsem strach, abych je kvůli gumkám neztratila.

    1. Já mám náušnice ráda i proto, že vlastně v ničem nepřekážejí 🙂 Tedy když odečtu ty gumičky od respirátoru 😛
      A v lístečkových náušnicích jsi kočka! 🙂

  9. Nemám propíchnuté uši. Klipsy občas nosím, když se mi k něčemu hodí nebo když se mi chce, ale teď ne, protože s tím nandáváním a sundáváním respirátoru bych je akorát tak poztrácela

    1. To je důvod, proč nenosím velké náušnice. Bych se nervla, kdybych si tu blbou gumku do nich zamotala…

    2. Klipsy jsem taky zkoušela (když nemůžu zavěšovací bižuterii kvůli nesnášenlivosti jiného než drahých kovů:)), ale nesnesla jsem je – ten tlak na ušní lalůčky mi strašně vadil, bolela mě z toho až hlava. Tak jsem od toho musela s lítostí upustit – tehdy se tak daly sehnat krásně trhlé náušnice… 🙂

  10. V deseti letech jsem nakráčela k příslušnému dětskému lékaři a nechala si propíchnout uši, neptal se na nic a učinil průpich. Náušnice jsem měla od kmotřenky, měly jsme my děvčátka všechny stejné, buď červený kamínek nebo pomněnky.Nosila jsem je dlouho až do dospělosti, pak jsem musela na nějaký zákrok s uchem a to nemocnice, tam jsem sundala šperk a již nenasadila. V době módních zlatých kroužků do uší jsem procpala dírky znovu za podobných podmínek níže vzpomínaných ale nakonec se podařilo. Pak jsem ztratila jednu náušnici a druhou jsem zavěsila na řetízek na krk. Od té doby nenosím nic v uších ani klipsy,ty mne iritují do nepříčetnosti i když se mi některé líbí,takže jsem kolem uší nahatá, no co už včíl.

    1. Moje první dětské byly maličké s červeným kamínkem, ale jako větší jsem dostala náušnice z dvojího zlata a modrým kamínkem… 🙂 To už jsem uměla vyjádřit své barevné preference 😀 Nosila jsem je až do dospělosti…

  11. No to je téma jako pro mne stvořené ! Já dostala malé zlaté náušničky od kmotry jako miminko. Naši mi uši propíchnout nedali, že by mě to bolelo. Po náušnicích jsem toužila a měl jsem jim to za zlé. MLP – muž činu, mi v mých 28 letech (to už jsem byla 5 let vdaná) koupil zlaté náušnice s červeným kamínkem (asi um. rubín) a že mi uši propíchne sám. Dobře – podotýkám, že je ing chemie, ne lékař 😀 . Nejdřív se vyzbrojil injekční jehlou, lihem a flaškou koňaku, tu jsme do sebe pro odvahu lili oba 😀 . Propíchl jedno ucho, no dalo se to přežít ( s tím koňakem 😀 ), pak druhé, kupodivu docela souměrně, ale nejhorší bylo tam nacpat ty náušnice. Nacpal. Lihem na náušnice a uši nešetřil a koňakem taky ne 😀 . Nicméně uši se mi zanítily a protože jsem odmítla náušnice vyndat, musela jsem k lékaři. Lékařka velela vyndat, já odmítla a tak mi naordinovala 2x denně vyplachovat dírky v uších vč. těch náušnic jodovou tinkturou a náušnicema hýbat, aby tam nezarostly. Jistě si umíte živě představit, jaká jsem byla fešanda s rudýma ušima a zlutohnědýma od jódu. Ale uši jsem vyléčila. Těšila jsem se, že budu nosit všelijakou bižuterii, ale ouha – nesnesla jsem nic, než zlato, i stříbro mi vadilo, hned jsem měla uši bolavé. Mám sbírku asi 20 (možná víc za ty roky) zlatých náušnic, ale teď nenosím žádné, ani nevím proč, nějak jsem odložila všechny šperky, i když jsem si bez nich dřív připadala jako bez šatů. Moje miminkovské podědila vnučka a dopadla jako já. Tak jen doufám, že ne doslova 😀

    1. Tedy Alimo, vy jste byli s mužem opravdu odhodlaný pár! 🙂 Měla jsi kliku, že jste to nakonec úspěšně dokončili 😀
      Jinak mám dojem, že odkládání šperků asi jde s věkem, člověk už nechce být ničím omezovaný – řekla bych. Ani šperky… 🙂

  12. Náušnice mám od roběte a nosím je pořád. Nosím je ráda a připadám si bez nich jako nahatá. Kačce jsem nechala píchnout uši jako miminku a nepřipouštěla jsem si krvavý proces (i když sestřička s doktorkou mě pouze tehdy vyhodily za dveře). Kačka je šperková a nosí ráda nejen náušnice, byť zrovna ona má alergii na kovy a nesnese ani zlaté, musí si je na noc vytíhnout z uší, pak dobrý.

  13. Já si nechala píchnout uši až v 18 letech.
    Náušnice jsem měla po mojí babičce.
    Po letech se mi rozbily a já určitě tak 10 let náušnice nenosila.
    Pak jsem dostala od nynějšího manžela náušnice s českými granáty. Podařilo se mi je do uší dát, i když to šlo docela ztěžka. Kupodivu mi dírky v uších nezarostly. Od té doby je nosím zase léta.
    Mám ještě jedny smaltované a jedny z chirurgické ocele motiv kočky.
    Jen v nich nemůžu spát, to mi vadí, tak je na noc sundám.

    1. Mně naučily sundávat náušnice na noc až moje stříbrné sovy. Jsou relativně velké, složené ze tří dílků, aby se hezky vlnily. jsou nápadné, hezké, ale spát se v nich rozhodně nedá:)) No a s nimi jsem si zvykla náušnice na noc sundavat, dokonce i ty, které mi nevadí. Takže chápu:))

  14. Naše maminka nám uši píchnout nedala, protože prý je to hotentotské. No, daly jsme si je se ségrou píchnout v dospělosti. Ona je náušnicový maniak, má jich stovky. Já je nosím ráda, ale nejsem tím posedlá. Už kvůli tomu, že dlouhá léta v potravinářství mne odnaučila šperky nosit, Tak teď zase začínám, ale zamilovala jsem se do stříbrných pecek, takže zase nic. Ale Bimbo mne podařil přívěškem s diamantíčkama a k tomu dokoupil náušnice, už teda se zirkonkama. Takže svátečně se obalím drahým kamením

    1. Inko, „obalit se drahým kamením“ je nádherný termín! 🙂 Moje nejvzácnější (nejen) náušnice jsou s černými tahitskými perlami – od Martina, samozřejmě:)) Nosila bych je moc ráda pořád, ale perly jsou citlivky na spoustu věcí, tak je mám jen jako slavnostní. Ovšem když nad tím tak přemýšlím… a vezmu-li v úvahu svůj věk, měla bych je nosit častěji – jinak si je vůbec neužiju!

  15. Propíchnuté uši mám, leč nepoužívám je. Naposledy jsem měla v uších světle modré pomněnky jako vyvešákovaná holčička, ale pak už jsem fešák nebyla. Já se vůbec málo zdobím. Na pravé ruce střídám prstýnek, na levé mám snubák, toť vše. A přitom se mi na kamarádkách šperky líbí a sama jich mám dost. No jo, no, co nadělám!

    Vítám z cest. Doufám, že se s námi o nějaké dojmy podělíš.

    1. Modré pomněnky byly svým způsobem fenomén 🙂 Druhá varianta byly červené kamínky:))
      Ano, něco napíšu… kopíruju zprávu ze včera (pod článkem od MaRi)
      Ahoj! Zdravím vás všechny, dorazila jsem domů, užila si psí nadšení a vyprala první tři pračky prádla:)) Doufám, že jste si užili prima čtení, stejně jako já, když jsem ho chystala:))
      Toulali jsme se zdatně, zažili plno věcí, o překvapení nebyla nouze, ani o občasná dramata. Nějak si to v hlavně utřídím a napíšu. V podstatě to bylo strašně fajn, jen to horko! Nejvyšší teplotu jsme zaznamenali v neděli před dvěma týdny nad Neapolí – to bylo 39,5 stupně, na pobřeží se pak ochladilo na 35 nejnižší teplotu jsme zaznamenali v kalabrijských horách a potom na Etně – to bylo „pouhých“ 23 stupňů. Jinak jsme objeli vlastně Apulii (Puglia), Kampánii, Basilicatu, Kalábrii a Sicílii. Koupali jsme se všude:)) Nejtepleji bylo na Sicílii, ale u Taorminy bylo nejchladnější moře – zajímavé Viděli jsme zblízka Vesuv (Martin vylezl až nahoru:)) i Etnu. Překvapilo mě, že jednu noc jsme viděli na vrcholu Etny ohníčky… blikaly v tmě vysoko nad krajinou. Po návštěvě Pompejí to člověka vede k všelijakým myšlenkám
      Jinak k Dedeníku – Literární léto bude pokračovat tak dlouho, dokud nevydám všechno, co mi autoři poslali. Jen do toho teď budu víc míchat i jiné články…
      Doufám, že si i nadále na Dedeník rádi najdete kousek času:))

  16. No jo, náušnice… když byla Terezka ještě robě, dlouho jsem zvažovala propíchnutí oušek. Viděla jsem totiž, jak to ostatní dítka v rodině (samé dívky, nikoli piráti) snášela – a pak vůbec ten popis procedury! Propíchnout silnou jehlou s očkem na konci, do kterého se zavedla náušnice a zpět protáhnout děravým uchem… nenene, na tohle jsem neměla žaludek. Ale pak přišla spása – zrovna začal trend nastřelování náušnic! I když jsem byla varována, že to není až tak dobré, Terce jsem v jejich devíti měsících (nebo tak nějak) nechala nastřelit náušničky s červeným kamínkem – bez pláče a bez následných potíží. Hurááá! A nastřelování zdar!

    Jinak já uši píchlé mám, ale už desetiletí náušnice nenosím. Ale zase nejdu ven s nahým dekoltem – to jsem taky totálně nesvá. Nosím buď zlato (to většinou v zimě) nebo Blážiny náhrdelníky – dnes mám šnečí ulitu!

    1. Vzhledem k nedostatku holčiček v rodině (po mé generaci – tak ještě holky převažovaly:)) o nastřelování vím jen zcela teoreticky. A slyšela jsem, že je to dobré. Takže ti věřím:))

      Ad nahý dekolt – ano, mám to stejně. Jen mě do toho kapku hodily vidle moje nanošátky, které při běžných příležitostech (obchody) nosím místo respirátoru a pokud ho nepoužívám, je z něj šátek kolem krku. Takže jsem letos v létě zůstala u jediného šperku, který má dostatečně dlouhý řetízek, aby byl vidět i pod šátkem… 🙂

  17. Jeden trochu nekorektní, ale k tématu: 😀

    Přijde syn domů a v boltci se mu houpá náušnice.
    Otec se na něj podívá a řekne: „Chlapče, muž nosí náušnici pouze v případě, když je homosexuál nebo pirát. Takže teď se podívám z okna a běda, jestli neuvidím tvou loď.“

      1. Jenže si nejsem jista, zda je to veřejně známo, neb mořských pirátů u nás nemaje… hmm, tak mne napadá, že náušnicemi by se měli označovat i Piráti, ať je na politickém nebi jasno… 🙂 🙂

  18. Náušnice jsou u nás v rodině slavné téma. Babička byla z jedenácti dětí a v dětství ji trápily problémy s očima. Doktor řekl, aby jí nechali propíchnout uši a dali zlaté náušnice, že to pomůže. Jenže kde na to vzít? Složila se celá rodina a výsledkem byly malé zlaté náušničky, jen smyčka a pecička na ní. Ale prý pomohly…
    Uši mám propíchnuté a nosím v nich jedny ze dvou tří kousků – pořád. Jsou zlaté nebo stříbrné, jiný materiál uši snesou jen pár hodin a začnou rudnout a bolet (není to jen dírka, celý boltec, myslela jsem, že to ošidím klipsou a nešlo to).
    Dcery nemám a synové vědí, že by je náušnice přišly draho, museli by si k nim koupit i loď (viz níže). 😀

    1. Bolící ucho bez drahých kovů znám taky… a vím, že první náušničky u miminek musely být zlaté, právě kvůli spolehlivosti zlata, které nedráždí (asi většinu lidí, nevím, třeba má někdo alergii na všechny kovy:))
      Jinak mně náušnice na mužích nevadí – ale čekám jak jistou střídmost tak k tomu i odpovídající styl 🙂 Mastné dlouhé neupravené vlasy jsou z mého pohledu na muži horší než šperk 😛

    2. Jo ještě k očím a náušnicím… Zní to hodně divně, ale prý je boltec plný akupunkturních bodů. Takže… ta možnost (jiná než placebo efekt) tam být může. I proto by prý měl ucho děravět ideálně někdo, kdo o tom má ponětí.

        1. a klípec přes oko, aby viděli lépe ve tmě…a ještě měli dřevěnou nohu a místo ruky hák..a papouška nebo opičku 😀

    3. Tedy JJ,pukám smíchy nad panem doktorem,tož to je darda! Asi to myslel dobře, očím se sice neuleví ale dá se to svést na ty náušnice,rodina přišla na jiné myšlenky spolu se sháněním peněz na tu léčbu náušnicemi a babička se stala parádnicí, takovej sukces, no není to krááása!

Napsat komentář: JanaBa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN