Další várka netopýřích drabblat z DMD! Tentokrát vyprávění netopýrů, kteří mají u lidí trvalý pobyt. Potkáte Mariellu, Juliána a budečského štramáka.
Jak se učit od zkušenějších
Téma: Staré mistryně
Nejsem včerejší.
Dokonce ani loňská.
Víc nepovím, protože dáma věk neprozrazuje a tajemná dáma neprozrazuje ani svou minulost.
Protože nejsem žádné ořezávátko ani puberťačka, co vlítne do prvního otevřeného okna do lidského příbytku, potkala jsem se s lidmi teprve přede dvěma roky, když jsem si těžce poranila křídlo. Ošetřili mně je a amputovali a zůstala jsem natrvalo.
Asi po roce a půl jsem dostala pořádný bejvák a mladého plachého zajíčka s dlouhým vedením.
Po sedmi měsících pochopil, že když přiletí k člověku pro cvrčka, bude to moc roztomilé a dostane dalšího.
Jednou doufám pochopí, jak si omotat lidi kolem drápku.
Spokojenost
Téma: Šťastné drabble
Julián
Zavěsím se na lidské tričko. Přikrývá mě fleecová mikina. Fleece já rád, teplo taky. Když se člověk nehýbe, dá se tam dobře podřimovat.
Jídlo v misce, na kterou můžu nalétnout a zaútočit!
Úkryt, do kterého můžu zaběhnout sníst kořist.
Mariella
Věším se na rameno, schovávám pod mikinu. Nechávám se vyhřát na provozní teplotu. Zívnu, zamlaskám, někdy dokonce zapředu. Stočím se do klubíčka , hlavičku schovám mezi křídly a bříškem. Je ze mě chlupatá kulička.
Jídlo! Hodně jídla v misce! Miska tak široká, že do ní můžu skočit po hlavě a ulovit si jídlo!
Fleecová deka, do které se můžu zachumlat.
Závěrečná poznámka:
Prekérka
Téma: Zaháknutý prasák
My netopýři trávíme většinu života zahákovaní. To ovšem neznamená, že si čůráme (nebo hůř!) na hlavu! Umíme se elegantně zahákovat za konce křídel a po úlevě zůstaneme čistí.
Když jsem však utrpěl úraz křídla a měl je zafačované, nastal problém.
Jak to udělat?
Umím se frajersky zavěsit za jednu nohu, ale za jedno křídlo?
Nejprve jsem se začal vzpírat na jednom křídle, abych si nepočůral břicho.
Pak jsem zjistil, že stačí sednout na větev. Co nezachytí kůra, to putuje balistickou křivkou na zem.
Nejpohodlnější nakonec bylo ulevit si na člověka. On se očistí sám a vy to máte bez práce.
Závěrečná poznámka:
Mám já vůbec řasy?
Téma: Cíťa
„Řasa? Mají netopýři řasy?“
Zrovna jsem dřímala po vydatné večeři, stylově uložená na flísové dece, která hezky kontrastovala s mou stříbřitě blond srstí.
Najednou mě popadla člověk, vytáhla z bejváku a začala mnou otáčet a pidlooce na mě mžourat. (Chytila totiž nějakou záhadnou oční chřipku. Nebo si nasadila kontaktní čočky naopak.)
Prý hledá moje řasy.
Začala jsem nadávat. Ona přestala omatlávat a radši se podívala do netopýří příručky.
Lidi!
Lidi!!
Lidi!!!
Někdy jsou fakt neuvěřitelní.
To se nemohla jednoduše zeptat?
My netopýři máme jemné kožní řasy mezi prsty rukou. Říká se tomu křídla (pro případ, že jste padlí na hlavu.)
Závěrečná poznámka: Toto drabble je nakouknutí pod pokličku autora. Fázi zděšení nad tématem následuje fáze brainstormingu, či spíš zoufalé snahy zachytit aspoň polovičatý nápad. V tomto případě překvapení, že po dvou letech pravidelné péče o netopýry nemám tušení, zda mají řasy. Nejprve jsem kupodivu sáhla po zástupci netopýra velkého, tedy mém miláčkovi Marielle, pak teprve po knize (ve které jsou spíš praktické informace) a nakonec zkusila strýčka Google. (Mají řasy i na očích. Zjistila jsem po dlouhém zírání do detailních fotek netopýřích ksichtíků.)
Hledání
Téma: Mrtvá schránka
Letěl jsem, házel echa do všech stran a hledal. Bejvák. Pořádný a dobře umístěný.
Můj silný zpěv totiž brzy přiláká spousty dam, a nějak je musím ubytovat. A abych přilákal co nejvíce dam, musím mít bejvák strategicky umístěný.
Ha! Díra ve stromě!
Lezu dovnitř.
Vybíhá na mě jakýsi periferní bicáček. Následuje lítý boj a jedno natržené ucho.
Ha! Další krásný bejvák!
Žádný konkurenční zpěv, jen… a jéje. Netopýr velký. Ti vypadají jako my rezaví, ale jsou blond a mají za krkem zdivočelé mullety.
Málo místo pro dva plus mnoho.
Ha!
Konečně!
Budka a v ní úplně prázdno!
Mám odkud zpívat!
Závěrečná poznámka: Některé netopýří budky používají na jaře k přespávání sýkorky, v létě v nich hnízdí rorýsi a netopýři se v nich rojí na podzim. V budkách to žije!
Spolubydlič na zabití
Téma: Patent na rozum
S mým mladým spolubydlícím to nebylo vždycky růžové. Půlkou jedné nohy byl pořád ještě v pubertě a občas vystrkoval hřebínek nebo bicáčky.
Ne, rozhodně tou škvírou proleze a já nemám odhad. (Vyprostili ho kolemjdoucí lidé.)
Ne, určitě ještě při zimování uloví dámu a já závidím. (Na jaře měl natržené ucho, tři díry v křídle a na zádech dvě lysiny. Odmítl se k tomu vyjadřovat.)
Ano, tohle ještě zvládne sníst a já patronizuju. (Naštěstí nazvracel jen do misky, kterou lidé promptně vyčistili.)
Ne, konkurenci vykáže z rajónu a já jsem srab. (Oba skončili na ošetřovně a já jim přebral všechny dámy.)
Křídla netopýří
Téma: Motýlí křídla
Naše křídla jsou krása a dokonalost sama.
Křídlo je ruka. Palec volný a zakončený drápkem, prsty dlouhé a tenké.
Věděli jste, že netopýří křídlo je nejrychleji se hojící savčí tkáň? Nic jiného nám nezbývá. Je velmi snadné křídlo natrhnout nebo jinak poškodit.
Díry v křídle hojí dobře. S menšími dokážeme bez problémů létat. Poraní-li se ale okraj křídla, blána nemusí srůst do původního tvaru a pak se nám může hůř lítat. Možná uplachtíme pár metrů, protože díky skvělé koordinaci prstů dosáhneme negativní klouzavosti (sic!).
Blána křídla je navíc pružná a můžeme do ní zabalit mimino.
Který jiný druh tohle má?
Závěrečná poznámka:
Nejsme žádní hlodavci
Téma: Antikoncepce pro veverku
Lidi si nás pletou s lecčím. S veverkami, myšmi, dokonce i s neexistujícími potvorami jako jsou upíři. Máme lesklou srst, ale rozhodně na slunci nesvětélkujeme.
V některých jazycích nám dokonce říkají „létající myši“. Nejenže nevypadáme jako myši, navíc jsme víc příbuzní s ježky než s myšmi.
Hlodavec je od slova hlodat, a my netopýři nejíme oříšky ani neokusujeme zdi. Máme ostré zoubky určené k prokusování se kutikulou hmyzu.
Máme dvě bradavky a míváme jedno, podle druhu někdy dvě děti ročně. Nemnožíme se jako veverky, které by vážně potřebovaly antikoncepci.
Ta představa, že mi skáče po hlavě osm dětí!
Děkuji, nechci.
Závěrečná poznámka: Najdete mimino?
Jsem ve skluzúúú,moc fajn počtení, zábavné velmi a poučné také velmi! Díky,díky, těším se zas a zas.
Já děkuji 🙂
Díky 🙂
Díky za další hezké počtení plné zajímavostí 🙂 Má netopýr řasy, rychle se hojící blány (to je dobře, že to tak je) a že o jejich budky mají zájem i sýkorky a rorýsi. A boule uprostřed netopýrů na poslední fotce je snad to miminko 🙂
Je to Tomina 🙂
Ano, je to Tomina 🙂
Netopýři jsou skvělí!
Jsou! <3
Aaaach, hezky se to četlo. Ty řasy byly dobrý. A boží je ta fotka letícího netopýta.
Děkuji 🙂
V neděli jsem viděla celé hejno netopýrů velkých (asi) kroužit nad Poštornou. Zdáli se mi opravdu velcí oproti těm mrňousům, co nám šmejdí nad zahradou. A tak se ptám – je možné, že už hledají zimoviště? Protože na podzim vídávám docela často větší množství netopýrů pohromadě…
Jinak dnešní drabblátka opravdu potěšila, děkuju.
Kdepak zimoviště… rande hledají :))
Dobře se mi netopýří drabblátka čtou – v dubnu i srpnu. Už se těším na další.
Díky 🙂
Vida, moje oblíbená netopýří drabblata! Díky za připomenutí, bavila jsem se stejně dobře jako v dubnu.
TO jsem ráda 🙂