LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Alešandr Veliký: Nabít tříštivým aneb Němci, třeste se! (2)

Jsou zpět! Kdo? Přece Čtyři z tanku a pes. Proč? Abych měl v dubnu o čem psát. A co je nového? Celá osádka dostala tak trochu netradiční úkol. Užijte si putování osádky č. 102 v misi, která je tak tajná, že ani generál si netroufne sdělit posádce celou pravdu!

Neviděli jste někde chlapa s rybou?

První díl najdete zde

Druhá desítka, tedy spíš jedenáctka, byla napsána na témata: Patová situace, Brepta, Zázrak moderní techniky, Až budeš zas malá, Sebranka, Právo být zapomenut, Bonus: Motivační dopis, Motýlí křídla, Lov na ženicha, Mrtvá schránka, Síly v pozadí.

Podivná stopa

„Počkejte!“ vykřikl Gustlík.
„Co je?“ zastavil tank Gřeš.
„Je tady nějaká divná stopa, vypadá, jako kdyby někdo šel jen po patách.“ řekl Gustlík. Všichni vylezli z tanku.
„No fakt, stopy pat, to je ale situace.“
„Přímo patová. Jak tohle teda vyřešíme…“
„Bezvýchodná určitě není.“
„Byli asi dva.“ zamyslel se Gustlík nad počtem stop.
„To mají opravdu divné paty. Takové velké. Hlavně ten jeden.“ divil se Gřeš.
„Zvláštní stopa! Co by na ni řekl Old Shatterhand?“ zamyslel se Jenda, který jako malý četl Vinnetua.
„To nevím,“ odpověděl Tomáš, „ale zaráží mě, že vy nepoznáte stopu paty vojenské boty od stopy hříběte!“

Nová stopa, nový směr

Sledovali jsme stopu hříběte, až jsme se dostali na jeden statek.
„Prosím vás, nešel tady nějaký voják bez čepice a s rybou?“ zeptal se Jenda statkáře.
„Ano, chtěl vodu pro tu svou pramici.“ odpověděl statkář.
„On měl s sebou i loď?!“ udivil se Jenda.
„Ne, říkal, že ta jeho ryba je pramice.“
„Parmice!“ docvaklo Jendovi.
„Jo, ještě ji osolil, tu vodu, ne rybu.“
„A nevíte, kudy šel?“
„Myslím, že na sever, spíš na východ, možná trochu na jih, nebo vlastně trochu na západ?“ začal drmolit sedlák.
To je brepta, řekl si pro sebe Gustlík. „Nemohl byste nám radši ukázat rukou?“

Nemůžeme je v tom nechat

„Támhle je německý tank. A naši si na něj vykopali jámu na mamuta!“ divil se Gustlík.
„Třeba je uvnitř nějaký zázrak moderní techniky, co ho zničí.“ odpověděl Jenda.
„Není, a navíc je ta jáma mělká, ten tank se zní hrabe!“ odpověděl Gustlík. „Je čas splnit povinnost.“
***
Situace nevypadala pro Poláky vůbec dobře, nejen že se tank z jámy skoro vyhrabal, ale navíc mu přijela posila.
V tom ale vyjel náš Zrzek z úkrytu, za jízdy sestřelil posilu a namířil na tygra, který bojácně zajel zpátky do díry.
Jenda vystrčil hlavu z poklopu a zavolal: „Nešel tady nějaký voják s rybou?!“

Moderní právo útrpné

Z našich nevěděl nikdo. Co zajatci?
Velitel německého tanku odmítl rovnou: „Já, oberleutnant Maul, nebudu odpovídat nějakému rotnému!“
„To se uvidí. Ty budeš totiž brzo zase malá šarže, a pak toho budeš litovat.“ odpověděl mu Jenda.
„Já už nikdy malá šarže nebudu!“ otevřel si na něj hubu Maul.
„Ale budeš. Až pošleme jednoho z tvých mužů na vaše velitelství, aby vylíčil, jak jsi zůstal s tankem trčet v brázdě po pluhu, zamával hnědýma, původně bílýma podvlíkačkama z poklopu a při vystupování upadl před nepřítelem hubou do bahna…“
„To neuděláte!“
„Ale ano. Budeš rád, když bude z oberleutnanta unterleutnant, budoucí vojíne!“

Křížový výslech

„Tak povídej, viděl jsi toho chlapa s rybou?“ udeřil Jenda na německého velitele.
„Jak by ne, někdo takový se nedá zapomenout, přece!“ odpověděl Němec.
„A kudy šel? A co dělal? Říkal něco?“ začal dorážet Gustlík.
„No, nesl si tu svou rybu, nadával na nějakou sebranku, která mu chtěla tu rybu ukrást, či co, a šel přímo k našim pozicím, tak jsme ho nechali jít, že ho naši brzo zajmou.“ vypovídal německý tankista.
„No nazdar, jestli toho chlapa s rybou Němci chytli, nebo chytnou, tak máme průšvih!“ lekl se Tomáš.
„Teď je potřeba se do toho opřít, musíme ho chytit první!“

Vojenská přehlídka se vší parádou

Ukořistěný tank padl do oka veliteli polské obrany: „Projedu s ním vesnicí a dovezu ho starostovi. Ať vidí, jací jsme osvoboditelé.“
Nasoukal se do poklopu, nechal si ukázat, jak se rozjet, a dupl na plyn… Tygr zavyl a skočil.
***
Na náves vjel Zrzek a vedle něj pochodovali pěšáci. Při objevení tygra utvořili uličku, kterou měl za zpěvu státní hymny projet ukořistěný tank s polskou vlajkou.
Ten proskákal přes náves a triumfálně se zastavil… v obecním hnojišti.
„Myslím, že tento čin má plné právo být zapomenut,“ soukal se opatrně z poklopu velitel, aby se neumazal. „Myslím, že skromnost je taky potřeba.“

Žádost o přeřazení

Vážené velitelství,
žádám o přeřazení z výstavby mostu pro přechod přes řeku, kamkoliv jinam.
Hlavní priority jsou, abych nepracoval ve vlhku, jelikož mám už pokročilé revma,
a abych proboha nikdy nic nedělal s výbušninami.
Ideálně bych si představoval něco v suchu, mimo válečnou vřavu, s jednoduchým a pokaždé stejným zadáním.
Hlavní důvod, proč přeřadit právě mě, je to, že nikdo jiný není schopen místo překážejícího kusu zdi odstřelit právě dostavěný pilíř a shodit tak celý most.

Do boje nastoupím hned, jak se mi zahojí válečná zranění po běsnění naštvaných kolegů.

Předem děkuji. Sloužím vlasti!

Vojín, dříve desátník Aleš Jacek Zvlhlý.

Nová posila polní kuchyně

„To se řekne: ‚Uvař něco ze slepice!'“ huboval Jacek. „Z jedné slepice pro celou rotu. Něco veliteli, něco zástupci, něco mužstvu… co já s tím? Asi se kouknu do polní kuchařky. Kuřecí motýlek – co to je? Jo, to maso z hrudníku, co vypadá jako motýlí křídla. Tak to je sotva pro velitele a jeho zástupce, každému jedno. A co těch osm dalších chlapů a já? Jak se dělí dvě stehna na devět dílů? Nic platno, bude omáčka. Slepici rozporcujeme… až ji najdeme… nikam přece nešla? … Ty potvoro chlupatá, vrať mi moji slepici! A neschovávej se přede mnou v tom tanku!!!“

Co by dělal ženich v tanku?

Jacek zabubnoval naběračkou na pancíř tanku.
Gřeš otevřel svůj poklop: „To už je večeře?“
„Ne! Kam zmizel ten nenechavej chlupatej drzej čenich?!“ zavrčel rozzlobeně Jacek.
„Jakej ženich? My se nikdo neženíme!“ oponoval Gřeš.
„Ten, co mi ukradl slepici.“ naštval se Jacek.
„Že by na svatební hostinu?“ dělal blbýho dál Gřeš.
„Koukněte se, jestli tenhle ‚lov‘ nedokončím, jste bez večeře.“
„Mně je to jedno, já mám za chvíli akci.“
Vtom se přihnal Jenda se zbytkem tanku, naskočili a odjeli hledat navigátora. Kuchař se sklesle vrátil do kuchyně, otevřel spižírnu a povzdechl si: „Co naplat, asi teda holt bude guláš z konzervy.“

K čemu je dobrá slepice

„Pozor,“ šťouchl do Gřeše Jenda. „Támhle je Němec. Musíme ho dostat potichu.“
„Mám nápad,“ řekl Gustlík a ukradl mi slepici! Plížil se za vojákem a mě měl Jenda co držet, abych si ji nevzal zpátky. Najednou se Gustlík rozpřáhl a praštil chlapa mou slepicí!
Němec se nechápavě otočil, ale dostal takového zvedáka, až nadskočil a šel se prospat. Konečně jsem se Jendovi vyrval a vzal si zpět svůj majetek. Ostatní se taky přišli podívat, koho jsme vlastně omráčili.
„Německej důstojník,“ konstatoval Jenda.
„Dával vzkaz do mrtvé schránky…“ zvedl Gřeš kámen. „Sakra! Pojďte se taky kouknout, tohle vás bude dost zajímat.“

Co skrývala mrtvá schránka

Rozkaz pro Oberleutnanta Maula, velitele průzkumných tanků:
zatknout nepřátelského navigátora.
Polský voják s vysílačkou na zádech a rybou v rukách je podle analýzy expertů našich špionážních služeb navigátor ohledávající terén. Jmenovaný se blíží k opevnění s krycím názvem Häuschen umístěnému v bývalém kamenolomu. Navigátor patrně připravuje pozice pro frontální útok polských jednotek, které se shromažďují v týlu nepřítele. Vaším úkolem bude chytit ho nejpozději u potoka Weidenbach, podrobit ho křížovému výslechu a nakonec s ním udělat krátký proces.
Zjistěte především, proč má s sebou tu rybu. Není zcela vyloučeno, že v pozadí jsou zájmy polských námořních sil.
Heil!
Major Raustler.

Pokračování příště.

Aktualizováno: 11.8.2021 — 16:37

10 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Včera jsem to už nedala, tak dnes! Chechtám se, bezvadný,úplně je vidím i s těma Němcema a nejvíc s rybou! Jsem zvědavá jak ryba dopadla,doufám ,že jsem nepřehlédla nějaký ten potupný rybí konec. Slepice je fajn ale ryba je ryba. 🙂 Ryba uložená do dubna bude síla!

  1. Alešandře, jako Yga jsem unečená !!!! Fakt tleskám, jak báječně a hlavně vtipně jsi dokázal zpracovat všechna tahle ošemetná témata (já bych nevymyslela nic ani na jedno)

    patová situace – nečí pata – hříbě.

    není pramice jako pramice (Nemohl byste nám radši ukázat rukou?“)

    “budeš totiž brzo zase malá šarže”“..zamával hnědýma, původně bílýma podvlíkačkama z poklopu..”

    „nechal si ukázat, jak se rozjet …myslím, že tento čin má plné právo být zapomenut..,myslím, že skromnost je taky potřeba.“

    „čenich-ženich“ 🙂

    A hlavně – Žádosti o přeřazení jsem se hlasitě chechtala 😀 Ta je snad nejlepší, protože jsem si při čtení představila, že by takováhle žádost opravdu přistála na stole nějakého velitele

    Umíš, umíš, umíš a piš, piš, piš !!!!

  2. Výborné počteníčko. Pokračování z pera či klávesnice jiného autora než původního často klopýtá, ale Alešandrovo tedy ne. Dokonce si troufám napsat, že v daném formátu a na dané téma by původní autor lepší nebyl.

  3. Normálně jsem unešena… nebo unesena?! Jak se vyhýbám dílům o Druhé světové (příliš blízká minulost), tak Alešův… teda Alešandrův román bych si s chutí dala! Myslím, že od loňska si se velmi, velmi vypsal (a to vloni bylo taky dobrý!) – hned jsem si vzpomněla na Ryanovu knížku Jak jsem vyhrál válku 🙂 – stejná hra s absurdnem.

  4. Milý deníčku, mám problém – asi jsem se zamilovala do chlapa s rybou. Začalo to už v dubnu a při dalším setkání je to opět silnější náklonnost. 😀
    Alešandře, díky za skvělé počtení, zábavy není nikdy dost.

Napsat komentář: Matylda Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN