HOST DEDENÍKU – Topi Pigula: Jak jsme holubům postavili města

Dovolte mi hned ze začátku jednoduchou otázku. Kolik druhů holubů poznáte? Běžně se ve městě setkáváme nejméně se třemi. A to nepočítám hrdličku zahradní, která sice do příbuzenstva holubů patří, ale pro tuhle chvíli ji nechme stranou.

 

 

 

Není holub jako holub

S holubem domácím (Columba livia f. domestica), což je jen domestikovaná forma holuba skalního, problém nemám. Pletou se mi holub hřivnáč (Columba palumbus) a doupňák (C. oenas). Nedávno mi „ta moje“ poradila zajímavou mnemotechnickou pomůcku. Hřivnáč je jako stříbrná hřivna, má na rozdíl od doupňáka bílá (stříbrná) „zrcátka“ na krku. Tak uvidíme, zdali to zabere. Fakt je, že je přece jen častější než doupňák, který je spíše lesním druhem a doupata má ve vykotlaných stromech. Jenže ty se najdou občas i v parcích, a hlavně my lidé všem holubům ve městě denně prostíráme stůl. Zatímco někde mají snahu holuby hubit, jinde z nich udělali turistickou atrakci. Místní holubi vědí, kde přesně je lidé chodí krmit a fotit se s nimi a místní samospráva pak zřejmě neřeší, zdali roznášejí čmelíky.

 

Doupňák v Brně

 

Ze skal do paneláků

Holub vůbec není původně městským ptákem. Přirozeným ekosystémem holuba skalního byly, jak už jeho jméno napovídá, skály, skalní římsy a věže. Jenže jak moc se liší skalní věž od věže kostela? A navíc ta nabídka potravy stojí holubům za to, aby žili v násobně znečištěnějším prostředím, než je jejich původní. To sebou nese nemoci, ale i tělní deformity. Ukazuje se, že městští holubi mívají mnohem častěji poškozené prsty než jejich v „divočině“ žijící kolegové. Stěžovat si na to, že ve městě máme holuby je stejné, jako stěžovat si na to, že v kanálech žijí krysy. Za obojí můžeme my. Prostě jsme jim připravili místo k žití a ať už vědomě či nikoliv, stále je přikrmujeme. Holubi nejsou tak přizpůsobiví, jak bychom si rádi představovali. My lidé jsme mnohem přizpůsobivější. Holuba v Antarktidě nenajdete a podmínky, které jsme jim ve městech přichystali jsou podobné, jako když přijdete k přátelům na návštěvu. Je nachystaná postel i oběd.

 

Holub doupňák Hradec Králové

 

Trochu vyděsit

Média jsou živa ze špatných zpráv. Tady bychom mohli vyjmenovat, jak jsou holubi prolezlí nemocemi a parazity. Jen namátkou: škrkavka holubí, kapilarióza, kokcidióza, trichomoniáza., tasemnice, plicní červi, filárie, čmelíci, blechy, vši, všenky, zákožky, klíšťata… a roznášejí salmonelózu. Jenže téměř totéž by se dalo napsat i o člověku. Holubi trusem znečišťují sochy i parapety a nejedno město sáhlo k omezení jejich městské populace. Liberec je chytá do odchytových klecí a plaší pomocí vycvičených dravců. Jenže vyhubit holuby ve městech při současné legislativně nelze. Musely by jít o naprosto drastická opatření nesoucí smrt. Ale kdyby se chtělo… Holub stěhovavý byl nejpočetnější pták na planetě. A dnes ho díky intenzivní lidské činnosti známe jen z muzeí.

Dede: Děkuju za článek a nádherné fotky! A tak se ptám – žijí u vás holubi? A dělají neplechu nebo si vzájemně nepřekážíte?  🙂

Prosím pozor, dnes jsou na stránce dva nové články – nepřehlédněte Akci! 🙂

Kambodža Phonpenh, holoubek vlnkovaný, Geopelia striata

 

Kambodža Phnopmenh nábřeží u Mekongu

 

Thajsko Chang Mai – holubi domácí u Thapae Gat

Aktualizováno: 12.8.2021 — 12:15

12 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Doháním dnešní den. V naší vísce,(5 km od konečné šaliny v Brně) opět nešel proud.
    Holuba doupňáka jsem jednou vyfotila u říčky Ponávky. Poštovním holubům potřebujícím oddech a občerstvení při dlouhých přeletech poskytuji útočiště s občerstvením.
    V cizině jsem viděla památky chráněné sítěmi, římsy na nich mají bodce bránící posezení tlupám vrkalů. Jde to bez jedů a jiných hrůz. A od doby, co jsme přežili v nemocnici covid, mne vyhrožování s běžnými nákazami, kterým se dá bránit rozumem a hygienou, nezajímá.
    Fotky jsou kouzelné, díky.

  2. Hejna holubů tu nemáme, tedy ani na naší zahradě, ani je nevidím ve zdejším parku či v centru městečka. Ale jsou tu, jen méně zastoupení a kolik druhů také nevím. Povětšina to jsou ti obyčejní šediví. Jeden takový párek hnízdí na naší zahradě – tedy hnízdo mají vysoko v cedru, vidím ho jen odspodu a ptáky (i mladé) tak vídám jen na hrmítku, nebo posedávat na drátech. Když jeden čas měli hnízdo níže a samičku jsem viděla sedět na vejcích, bylo až dojemné, jak jí sameček z nějaké blízké větve „vrkal a houkal“ a po chvíli jí pak vystřídal na hnízdě. Pak „z holubů“ už tu máme jen hrdličky a sice dva páry malých hrdliček karolínských (jak jsem zjistila z lat. názvu). Ty mám moc ráda, skoro stále se drží v páru. Jak nejen na zemi, ale i na drátech sedí těsně vedle sebe, někdy k sobě přímo přitisknutí. Kývavě cupitají na červených nožičkách a působí velice něžně, křehce.

    Moc hezké fotky !

  3. K nám na zahradu lítají holubi hřivnáči ke krmítku, přesněji řečeno pod něj. Takže jsem se je naučila poznávat, ano, právě podle toho bílého zrcátka. A taky jsou to pořádní mackové, je to prý největší druh holuba v Evropě. Přilepšovala jsem jim celou zimu až do pozdního jara, bylo mi líto nechat je paběrkovat na zemi jen po sýkorkách a ostatní drobotině, tak dostávali slunečnici, ořechy a vločky přímo na záhon.

  4. Holuby tady máme, ale jaké nevím, protože jsem v „holubech“ naprostý laik. Hrdličky taky, ty poznám i podle charakteristického hulákání :-). Kousek od nás bydlí rodina, která chová snad všechno, co má peří, od slepic po pštrosy, různé papoušky (i velké Ary) a samozřejmě holuby. Nejvíc se mi líbí ti bílí s ocásky do vějíře, když se předvádějí.
    Na vsi asi nejsou problém, ale ve městě…nám se kdysi uhnízdili na lodžii, přišla jsem na to, až když byli vyklubaní a pochopitelně jsem neměla to srdce je vyhodit. Vyletěli, ale asi mají genetickou paměť nebo co, protože jsme se jich nemohli dlouhá léta zbavit, vždycky si nepozorovaně udělali hnízdo a šup tam s vajíčkem. To už jsem pak neváhala, ale stejně…ten podělanej balkon, hrůza. Až syn tomu učinil přítrž, když natáhl ke střeše síť, jak to dělal ani nechci vědět v 7 patře… Prý ještě dobu se snažili najít skulinu, ale měli smůlu.

  5. V kanálech jsou potkani, ne krysy.
    Zdá se mi, že holubi tady skoro úplně vytlačili hrdličky zahradní. Škoda, hrdličky byly poněkud příjemnější. (Kdysi jsem o nich psal v Dumce.)

  6. Víte, kterého holuba bych chtěl vidět? Holuba růžového nebo také holub Mayerova, kterého tak zpopularizoval G. Durrel v knize Zlatí netopýři a růžoví holubi.

    1. Je k vidění v Zoo v Praze. Teda ne že bych byla tak zběhlá, ale zadala jsem si ho, abych viděla jak vypadá – krasavec je to! – a vykoukl na mě z Lexikonu zvířat v pražské Zoo. 🙂

  7. Já nadívaná holoubata měl. Byla docela fajn, ale bylo to a návštěvě u slečny, jejíž děda byl holubář a odmítnout se nedalo. Tedy dalo, ale já na to neměl koule.

  8. živím doupňáky a hřivnáče a zmiňované hrdličky zahradní…pořád k nám léta Kačenčina letka,i když si Káča divoká,už dlouho běhá za Duhou…velitel letky stárne,ale pořád je to statnej holub..i když mám lodžii zasklenou,dokáží si u rozevřených šoupaček,kde mám jen kočičí sí´t, sednout a dávat mi hrkotáním najevo,že hlad nebo jen návštěva…a nástupnice kačenky z nich má velikou radost, plácá do skla stejně jak její předchůdkyně a holubi se radostně lekají a hrají s ní tu hru … na Beaveru máme 6 hřivnáčů, 3 páry a ti nás mají nakoukané a před těmi,co znají,už ani neodlétají…přiživují se u našich slepic…..

  9. Díky za článek o holubech. Za zahradou,kterou obhospodařujeme sídlí u potoka na stromech divocí holubi.Jsou krásní a stravy i obydlí je vůkol dost. Nevím tady na dědině o nikom,kdo by choval holubi domácí ale bývali tady ještě,když jsme se odtěhovali sem, tedy z města ven. Můj otec byl také chovatelem ale na tento chov moc dobrých vzpomínek nemám. Babička totiž usoudila, že je nám poválečným dětem potřeba lepší stravy a tak….,no raději nevzpomínat, stejně jsem to nejedla a když babička lezla k holubům, už jsem plakala.

  10. Máme tady, u lesa, nějaké krásné divoké holuby. O krmení se starají sami. Vždycky se těším na jaro až začnou létat a asi i hnízdit poblíž. Nevím zda to jsou skalní ale já jsem jejich skalní obdivovatel 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN