První díl Hagridova putování najdete zde…

 

 

 

 

Kam všichni spěchají?

Téma: Motýlí křídla

 

Hagrid po další dlouhé procházce zase odpočíval v seně, v obrázku louky s výhledem na Bradavice. Také hledal možnost, jak se dostat ven. Po svém. Chodil a povídal si s lidmi v zarámovaném světě. Oblíbil si zejména jednu hospodu v obrazu andaluské fiesty.

Vtom se kolem něj prohnala Evelína a v závěsu za ní Severus.

„Dobrej den! Kam ten spěch?“

Oba mu jen kývli na pozdrav a vzápětí viděl jejich záda. Hagrida to zarazilo. Navíc se několik motýlů z hejna, které kolem poletovalo, oddělilo, a rozletělo stejným směrem.

„No todle? Něco se děje? Tak to já se pudu podívat taky!“

 

 

Hagrid zmizel!

Téma: Lov na ženicha

 

Olympa chodila po bradavických chodbách už několik hodin. Přijela za Hagridem, jenže ho nikde nemohla najít. Vyptávala se lidí v obrazech, každý si pořádně prohlédla. Samozřejmě ho všichni znali a snažili se poradit. Posílali ji k různým plátnům, která si oblíbil…

Nakonec se zmoženě sesula na kamenné sedátko u okna. Na protější zdi visel obrázek opuštěné pláže s malým osamělým děvčátkem, hledícím na rozbouřené moře.

Najednou se otočilo a zkoumavě na ni pohlédlo. „Hagrid je tvůj ženich? Proto ho hledáš? Já vím kde je. Musíš do sklepení. Až úplně dozadu.“

Olympa strnula. Co se stalo? Je tam snad někde zavřený?

 

 

Drama ve sklepení

Téma: Mrtvá schránka

 

Děvčátko probíhalo z obrazu do obrazu a Olympu vedlo. Bez něj by cestu do hlubin sklepení nenašla.

„Madam Maxime!“ ozval se z nejbližšího rámu ulehčený hlas. „Dobře, že jste tady.“

„Severrusi, zdrravím. Prroč…“ Rozhlédla se a vyjekla úlekem. V jednom z obrázků byl Hagrid, ale ne celý. Hlavou a levou rukou vězel v tom vedlejším.

„Co se mu prromerrlina stalo?“

„Obraz alchymisty právě vyčerpal veškerou magii. Zemřel. Je již pouze prázdnou nekouzelnou schránkou, protože otisk Justiniovy duše z něj odešel. Musíte malbu zvenku zahřát lidskou magií, aby se částečně uvolnila ztuhlost. Jinak se  Hagrid nevyprostí.“

„Jistě, rrozumím.“ Olympa vytáhla hůlku.

 

 

Tajemství magických sil

Téma: Síly v pozadí

 

Hagrid pomalu ztrácel vědomí. Levou ruku už necítil vůbec. Jako kdyby vězel v bloku ledu…

Najednou sevření maličko povolilo. Už to nebyl led, ale něco jako natvrdo udusaný sníh. Zapřel se nohama a pravou rukou, sebral všechny síly a zatáhl.

Povedlo se!

První co uviděl, byla obrovská tvář Olympy, která se vrhla k obrazu.

„Hagrride, drrahoušku, tolik jsem se bála!“ Pak se otočila na Severuse. „Ještě že jste věděl, že teplo pomůže.“

„Nevěděl. Jen správně předpokládal. Ti, kteří znali vše o magických silách proudících Bradavicemi, už mezi námi nejsou. Zakladatelé hradu a alchymista Justinius, který nás opustil právě před chvílí.“

 

 

S rozumem v koncích?

Téma: Patent na rozum

 

„Hagrride, prroč…“ chtěla vědět Olympa.

„To já,“ vyhrkla Evelína. „Nebylo to zrovna moudré, ale zdálo se mi, že chce Justinius ještě něco říci. Slabě hýbal rty. Snažila jsem se k němu dostat, ale už to nešlo. A kdyby mě Hagrid na poslední chvíli nevytáhl, byla bych tam zůstala. Riskoval, aby mě zachránil, a málem na to doplatil.“ Vrhla se k Hagridovi a objala ho. „Jenže teď už nám nikdo neporadí…“

Hagrid Evelínu nemotorně poplácával po zádech. „To nic nebylo, todle by přeci udělal každej. Jo a mně von něco řek, dyž sem tady byl posledně. Enom sem tomu moc nerozuměl.“

 

 

Horší, než dybysem nejed

Téma: Půst

 

„Né že bysem se nesnažil! Já fakt přemejšlel, co by to mohlo znamenat.“ Hagrid se toužebně zahleděl na Olympu. „Dyť já bysem už moc chtěl bejt venku. Tak hrozně dlouho sem ti nedal pořádnou pusu. To je horší, než dybysem celej čas vůbec nic nejed…“

„Tak ať se někam posuneme,“ přerušil jeho vyznání Severus. „Řeknete konečně, co vám to Justinius pověděl? Já nebo Evelína tomu snad rozumět budeme.“

„No, to teda nevim. Pamatuju si to ouplně přesně. Řek enom: Čím ses pokazil, tím se zase napravíš. Tak sem šel do tej španělskej hospody. Ale počítám, že todle von asi nemyslel.“

 

 

Nemarnil čas

Téma: V cizích botách

 

„Já se ptal různejch lidí, co bysem měl jako dělat,“ pokračoval Hagrid.

„Stará indijánská babička mi třeba povidala, že bysem měl chodit dvě luny v cizejch mokasínech. Tak dlouho bysem tady ale zvostat nechtěl.

V jinym vobraze, že prej ráno moudřejší večera. Jenže tady přeci nejni poznat, esli je ráno nebo večer.

Tendle pán, jak se mám napravit.

No a v tej hospodě mi jeden chlápek řek, že musim do vobrazu, kerej nikdo nenamaloval.

Tak sem si to šecko dal dohromady, šel do tej nešťastnej fotky, a udělal správně to kouzlo, co sem tehdá zkazil.

A nic.

Furt sem tady.“

 

 

Teorie a praxe

Téma: Řetězy svobody

 

„Takže,“ poznamenala Evelína, „jsme se Severusem došli teoreticky ke stejnému závěru, jako ty, Hagride, způsobem ryze praktickým.“

Severus se zamračil, ale spolkl sarkastickou poznámku. Musel uznat, že má Evelína pravdu.

Další kroky k Hagridovu osvobození už podnikali všichni tři společně. A že jich bylo. Jeden za druhým. Celý řetěz pokusů.

Hagridovo kouzlo zkoušeli ve fotografii říkat správně i chybně, zepředu i pozpátku, ráno i večer. Marně.

„Já už fakt nevim,“ vjel si Hagrid rukama do vlasů a pohladil ohořelé temeno hlavy. Vynořila se vzpomínka. „Leda že by… já tehdá tak nějak divně zamával parapletem, co v něm mám skovanou hůlku…“

 

 

Komplikovaná křivka

Téma: Řasa

 

„Na tento problém,“ poznamenal Severus, „je odborníkem kolega Kratiknot.“

„Ó, že by slovutný mistr lektvarů potřeboval konzultaci v oboru pošetilého mávání hůlkou?“ neodpustil si lehké rýpnutí maličký profesor, který právě vešel do sborovny.

 

„Velice zajímavé…“ mumlal, když si všechno vyslechl. „Takže Hagrid sice řekl správně visionamplio, jenže inkantaci doplnil nadávkou do římskej řiti řasnatej. A místo, aby hůlkou jen ukázal na objekt, který chtěl lépe vidět, opsal s ní složitou křivku.

Hagride, můžeš mi ji předvést? Aha, nevzpomínáš si přesně. Severusi, ty jsi přece mistr nitrozpytu.“

„Býval jsem. Zde jsou však jen odrazy našich duší. Nitrozpyt je v podstatě nemožný.“

 

 

Hlavně v klidu

Téma: Cíťa

 

Hagrid se rozzářil. „Ale já přeci nejsem namalovanej! Nejsem vodraz. Dyť vono to pude!!!“

Severus vzplanul skrývaným podrážděním. Kratiknot se mu vysmívá a Hagrida právě napadlo něco, na co měl dávno přijít on sám!

„Legilimens!!!“ vtrhl do Hagridovy mysli jako povodeň.

Vzápětí se znechuceně ušklíbl. „To není mozek, ale doupě trolla. Žádnou kloudnou myšlenku jsem v tom chaosu nenašel.“

„Možná tu spoušť způsobila právě tvá razance, Severusi,“ ozvala se Evelína. „Hagrid tak sice nevypadá, ale je to velmi citlivý muž. Nicméně je výborné, že u něj nitrozpyt použít lze.

Pojďte, pánové, dáme si čaj. Později to v klidu zkusíte znovu.“

 

 

Druhý pokus

Téma: Dal bych si tu čtvrtou

 

Z fotografie skleníku se přesunuli do obrazu starobylé lékárny. Evelína šla rovnou k polici s řadou keramických dóz. Chvíli váhala, pak vybrala první, označenou Meduňka, a čtvrtou, s nápisem Třezalka tečkovaná. Uvařila čaj.

Když dopili, přitáhla si brk a pergamen. „Můžete začít?“

„Jistě,“ přisvědčil Severus. „Hagride, omlouvám se za svou předchozí… nedočkavost. Tentokrát vstoupím do vašeho vědomí opatrněji.“

„No jasně, profesore Snejpe. Dyť se nic nestalo,“ mávl rukou Hagrid. „Pusťte se do toho.“

Evelína spokojeně přikývla. V následující chvíli už pečlivě zakreslovala složitou dráhu, kterou Severus rukou opisoval přesně podle toho, co v Hagridově jednoduché, přesto přehledně srovnané mysli spatřil.

 

 

Není to tak jednoduché

Téma: Kolektivní hluchota

 

Když nákres ukázali profesoru Kratiknotovi, v údivu vrtěl hlavou. „Tato křivka vypadá téměř jako záznam mávnutí hůlkou při kouzlu všeobecné hluchoty! Ale nepředpokládám, že by si kolega Hagrid potřeboval někde uprostřed davu s někým sdělovat tajné informace, že? Zajímavé… Musím prostudovat, v co přesně se toto gesto přetvořilo v kombinaci s vyslovenou inkantací. Až to budu vědět, mohu okamžitě začít pracovat na nápravném kouzlu.“

„To sem teda moc rád. A bude to brzo? Za jak dlouho by to tak mohlo bejt?“ zeptal se s nadějí Hagrid.

Kratiknot se zamyslel: „Možná už za hodinku. Možná zítra ráno. Možná za měsíc, dva…“

 

 

Ve vlastních stopách

Téma: Dům, kde se zatmívá rozum

 

Hagrid si v Evelínině obrazu hrál s jejím psíkem Princem, když se na chodbu ve čtvrtém patře, kde plátno viselo, přihnal profesor Kratiknot.

„Už to mám! Do podrobností zabíhat nebudu, ale k návratu zpět je potřeba kráčet přesně ve vlastních stopách. Rubeusi, musíš se kouzlo naprosto bezchybně naučit. Všechno jsem popsal a zakreslil.“

Kratiknot rozvinul před obrazem velký pergamen.

Hagrid strnul. Měl dojem, že na něj zdi Evelínina namalovaného domu padají a jeho rozum ve strachu někam utekl. Vyděsila ho už složitě se vinoucí dráha hůlky označená řadou šipek shora dolů. Nejhorší ale bylo zaklínadlo: Jetansař itiř jeksmíř od oilpmanoisiv.

 

 

Na motýlí louce

Téma: Zaháknutý prasák

 

V obrázku horské louky poletovali pestrobarevní motýli a příliš si nevšímali člověka, který cosi nahlas brebentil a divoce šermoval hůlkou.

Čtyři z nich ho ale sledovali pozorně.

„Drží hůlku jako prase kost,“ prohlásil nespokojeně červený motýl

„Jen, aby nám tady pak nezůstal zaháknutý napořád,“ obával se zelený.

„Ale zaklínadlo už říká správně,“ uklidňoval ho modrý.

„Jen to mávnutí… trošku mu pomůžu.“ Žlutý motýlek začal poletovat kolem Hagridovy hůlky a správně ji navádět. Zanedlouho už se pohybovala jistě a přesně.

„Děkuju,“ usmál se Hagrid, „i za to, jak ste mě celou dobu vodili po vobrazech. Vy asi nebudete vobyčený motejlkové, co?“

 

 

Konec?

Téma: Šťastné drabble, aneb napište si, co chcete

 

Ve sborovně před fotografií banánového skleníku stála ředitelka McGonagallová a profesor Kratiknot, ve fotce pak Hagrid s Evelínou a Severusem.

Evelína Hagrida mlčky objala.

Severus mu podal ruku. „Na viděnou… kolego.“

Minerva a Kratiknot se na něj povzbudivě usmáli.

 

Hagrid hromovým hlasem zaburácel zaklínadlo. Bezchybně mávl hůlkou.

Obrovská síla ho roztočila jako čamrdu. Zavřel oči…

 

Když je zase otevřel, stál ve sborovně.

Minerva ho podobně jako Evelína mlčky objala.

Kratiknot se široce usmál, natáhl se na špičky a podával mu ruku. „Vítej zpět, Rubeusi!“ Pak ale zvážněl. „Musím však upozornit, že pokud nic neuděláme, existuje tady stále jedno veliké nebezpečí…“

 

 

Doopravdy konec

Téma: Tenkrát poprvé

 

„Jaký eště nebezpečí?“ vyjevil se Hagrid.

„Bradavice jsou nejmagičtější místo na světě,“ začal vysvětlovat Filius Kratiknot. „Velice silná magie už víc než tisíc let proudí všemi zdmi. Napadlo mne už tenkrát, když jsem tu zarámovanou fotografii poprvé spatřil, že by mohla způsobit problém. Je jiná než malby.

A měl jsem pravdu. Těsným kontaktem s magickou zdí vytvořila průchod mezi naším světem a světem obrazů.“

Minerva se zamyslela. „Filiusi, dokážeš vymyslet nějaké ochranné kouzlo? Něco s tím udělat?“

„Ale jistě. Nicméně jednoduché to nebude.“ Maličký profesor se pousmál. „Musím přesvědčit kolegyni Prýtovou, aby svůj suvenýr z dovolené ze zdi zase sundala.“

 

 

Motýlí epilog

Ještě jednou téma: Tenkrát poprvé

Věnováno Katty, jako poděkování za krásný obrázek, který mi vytvořila k jinému drabblíku        o těchto čtyřech barevných motýlech.

 

V obrázku motýlí louky se čtyři usadili na keři plané růže.

Červený na samém vrcholku. „Tohle se povedlo. Nakonec se Hagrid ukázal jako pravý Nebelvír.“

Zelený chvíli hledal vhodné místo. Pak si vybral takové, které z pohledu zvenčí vypadalo, že nejvýš je on. „No jistě. Nebelvír. Přiznám se, že když jsem ho na naší louce spatřil poprvé, nevěřil jsem, že pochopí, co se mu snažíme naznačit.“

Modrý si spokojeně natřásal křídla. „Ale pochopil a všechno zvládl, ne?“

Žlutý oblétl keř, jako kdyby se chtěl ujistit, že se ostatním dobře sedí. „Však proto tady přece jsme, abychom pomohli, když je potřeba.“

 

 

Poznámka:

Godrik Nebelvír, Salazar Zmijozel, Rowena z Havraspáru a Helga z Mrzimoru. ZakladateléBradavic.

Nikdy jste si nepoložili otázku, proč nejen v ředitelně, ale ani nikde jinde v celém hradu nenajdete jejich magické portréty? Copak ti čtyři velice silní kouzelníci, přestože tu možnost jistě měli, necítili potřebu se občas nepozorovaně podívat, jak si jejich pokračovatelé v budoucnosti vedou?

 

 

ooOoo

 

 

A na závěr malá bonusová perlička. Je sice o Hagridovi, ale do povídky vlastně nepatří.

Dostali jsme totiž jeden opravdu vypečený úkol. Měli jsme napsat drabble ve stylu některého ze slavných spisovatelů. A navíc se v něm mělo objevit slovo Kmen.

Uhádnete, čí styl jsem se snažila napodobit?

 

 

Brilantní dedukce Mr. Rubeuse Hagrida

 

Mr. Rubeus Hagrid, který obyčejně ráno brzy vstával mimo ony nikoliv řídké příležitosti, kdy probděl noc u některého ze svých svěřenců sužovaného jakýmsi neduhem, seděl právě u stolu z kmene dubu, na němž se snídávalo.

Jeho věrný pes Tesák ležel na koberci před krbem, i vstal, přistoupil tiše ke svému pánu a příteli s plechovou miskou v zubech.

„Nuže, Tesáku milý, co chceš počíti s touto nádobou? Chtěl bys snad také posnídati?“

Hagrid seděl zády obrácen ke svému psu. Jak věděl, co tento činí? Měl snad oči nazad hlavy?

Nikoli. To geniální mozek jeho dobral se pravdy brilantní metodou dedukční.

 

 

Doufám, že jste poznali, že jsem se pokusila stylem Sira Artura Conana Doyla představit Hagrida, coby Sherlocka Holmese. Inspirovala jsem se překladem Josefa Pachmayera z roku 1905.