HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Marod a zvědavka (2)

Jak se daří léčba Marielliných vleklých zdravotních problémů? Jak se mají netopýři, když krmič není doma? A jak se mají zophobáci?

 

 

Je léto. Čas výletů. Už jsem zase na víkend pryč. Když přijedu domů, nemluví se mnou ani klika od dveří.

Jak asi vypadal víkend z pohledu Marielly a Juliána?

Pátek: dvě večeře. A to je dobrý.

Sobota: žádná večeře. A to je špatný. Velký špatný.

Neděle: večeře. A to není dost dobrý.

Pondělí: krmící (ne krmná) návštěva. Zophobáci až do tlamy. A to je dobrý, ale ne na zahnání náladičky.

 

Mariella – modelka

 

Nastává čas na pravidelnou léčebnou proceduru. Mariella putuje do boxu a já míchám roztok. Rutina.

Natírám lysinu. Mariella visí a drží. Muselo ji to hodně dlouho trápit. Nechávám ji v boxu a natahuji čtvrthodinu na kuchyňské minutce. Pak bude čas oplachování lysinky.

Když uběhne 14 minut a pár sekund, Mariella začíná rachotit, jako kdyby se ptala, co mě tak zdrželo.

Rutina.

 

Lysina začíná zarůstat

 

Blíží se čtvrtý týden léčení. Mám další návštěvu. Tentokrát jen matlací, protože červi jsou fuj.

Mariella má přesto mazlivou náladu. Lysina jí začíná zarůstat. Za podrbání je ráda. Za tři zophobáky ještě více. Rozplácne se člověku do ruky a chvíli sebou vrtí, než najde pohodlnou polohu. Pak v ohrádce zacouvá do záhybu deky a lehne si na bok.

Když jí později opatlávám záda roztokem, přede. Dokonce ani nenadává při omývání. Vysušila jsem ji asi správně.

Nebo má ráda wellness.

 

Lysina už téměř nejde vidět pod vrstvou nové srsti. O kousek výš mezi lopatkami se ale objevuje další. Pokračuji v léčbě.

 

Zarůstá

 

Je čtvrtek dopoledne. Netopýři spí. Zdá se mi, že Mariella je zase nějak zpomalená, ale možná se mi to jen zdá. Hlava mě bolí jako blázen. Asi změna tlaku vzduchu. Hodím do sebe prášek a jdu si lehnout. Odpoledne se jdu projít s kamarádkou. V dálce hřmí. Když se vrátím domů, Mariella se pohybuje omámeně. Takže asi opravdu reaguje na počasí. Zapínám počítač a vidím několik zpráv a odkazů od mamky. Zatímco v Praze hřmělo, jihem Moravy se prý prohnalo tornádo. Tornádo? V Evropě?

Prohlížím zpravodajské weby. I na britské BBC je to jedna ze zpráv dne. Stupeň F4? No nazdar. Celkem je jich jen pět.

Kontroluji Mariellu. Pořád nevypadá dobře.

Druhý den visí v úkrytu na postranici ohrádky. Pro jistotu ji vytáhnu z úkrytu. Vynadá mi a zaběhne zpátky svou běžnou rychlostí.

 

Blíží se prodloužený víkend a dlouho plánovaná akce. Sháním hlídání. Je to složité, spousta lidí odjíždí na chaty a výlety. Netopýři nakonec putují k Juliánově první opatrovatelce, která se o něj starala do narození. Pozná ji? Bude mít radost? Co na ni asi řekne Mariella?

Jakpak se budou tvářit po návratu domů?

 

Lysina zarostla

 

Netopýry vyzvedávám den poté, co jsem přijela domů. Už se mi po nich začínalo stýskat.

Hledám Marielle na zádech zarůstající lysinu. Chvíli mi to trvá. Hledám i tu novou. Zdá se mi to, nebo je opravdu kůže zcela hladká a zdravá?

Ráno volám veterinářce, domlouvám Marielle kontrolu.

Netopýři se mnou stále ještě nemluví. Opravdu nemají rádi cestování — a považte, ještě ke všemu museli strávit den v kanceláři!

Náladička je přejde až večer, asi hodinu po podávání večeře. Mlčky vyjdou z úkrytu a nají se.

V netopýřím šuplíku nacházím několik velkých nymf. A to prý se ještě nikomu zophobáci nezakluklili.

Evidentně je načase uklidit.

 

 

Na veterinu zase jedu taxíkem. Slunce pálí a je téměř třicet stupňů. Na slunci zaručeně mnohem víc. (Na Slunci zaručeně ještě víc, přidejte minimálně dvě nuly.)

Mariella během cesty napůl leží na čistém ubrousku, který tvoří podestýlku boxu, napůl je jednou nožkou nonšalantně zavěšená na fleecové dečce. Dokonce se začne stáčet do klubíčka, ale pak už jsme v cíli.

Když dorazím do ordinace, Mariella už je bdělá. Vytahuji ji s fleecem, na kterém je zavěšená, a podávám veterinářce. Mariella nespolupracuje, nadává, roztahuje křídla a chce uletět nebo přeskočit zpátky na mě. Vypadá zdravě. Už jen pár aplikací roztoku na záda a pokračovat v podávání vápníku.

Cestou domů naštvaně visí na fleecu. Občas si postěžuje.

Doma ji bez řečí přendám zpátky do ohrádky a nechám na pokoji.

Je mi jasné, že tento večer se mnou nemluví.

 

 

Aktualizováno: 10.8.2021 — 16:34

29 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Absolutně nestíhám nic, jsem vytížená vnoučaty až na hranu. Takže se k článkům dostávám pozdě a většinou už ani nic nepíšu. Ale tady musím, gratuluju k úspěšné léčbě! Parádní čtení, jsi fakt skvělá.

  2. Moc pěkné povídání a velmi se mi líbí fotka Marielly na dlani 🙂 Jen si říkám, že kdybych tedy nevědlěla „kdo, co“ to je, jestli bych napoprvé hádala netopýra – kde je předek, kde je zadek 🙂 Oproti tomu první fotka – no ač tedy už díky článkům vím, jací umí být netopýři mazlíci, přeci jen bych se toho jejího jiskrného kukuč trochu lekla (no vím, zdání klame 🙂 )

      1. Děkujů Netopýrko 🙂 No já to poznala, to mělo být jen takové úsměvné polemizování, co bych myslela, že to je, kdybych takové „podivné“ chlupaté stvoření viděla úplně poprvé na něčí dlani 🙂 Teď díky tvým článkům už o vzhledu, životě a chování těchto tvorečků vím o móóc víc, než dosud.

        1. Na fotce to poznat není, ale na ruce naživo to jde poznat hned 🙂 když už někde vidíš netopýra na akci, obvykle echolokuje nebo čeká v pohotovosti na dobroty 🙂

  3. Krásně Marielle lysinka zarostla, to je jasně vidět! Tak snad už bude v pořádku, aby nemusela absolvovat nenáviděné přesuny. 🙂 Mimochodem, veterinář je specialista na – ne snad přímo netopýry, ale, dejme tomu, volně žijící živočichy nebo ne?

    1. Veterinářka se specializuje na exotické ptactvo a netopýry, spolupracuje s ochranáři už spoustu let. 🙂

  4. Dík za zprávy z netopýří domácnosti. Dost bolo lysinek! Ať už je konečně lepší kondice, večeře to jistí. Se vždycky musím podívat zda jsou k jidlu zophobáci nebo hopzobáci ,furt se mi to plete a to je nemám zakuklený v šuplíku.
    Omatlala bych ráda ale nemám co, tak se dám do svých zvířat. Zdravíme Netopýrku a spolubydlící!

  5. Mariella je úžasná osobnost 🙂 A líbí se mi, jak to jejich chování čím dál líp čteš.

    1. Jejich výraz po víkendu byl dokonale čitelný, a jejich ksichtíky mají hodně výrazových prostředků 😀
      Mariella je opravdu výjimečná. Její druh je obvykle kousavý a nekontaktní.

  6. Tvoji netopýři mě už pomalu přestávají překvapovat, protože začínám mít pocit, že všechno je možné! 😀
    Tak třeba Mariella milující wellness 😀
    Co mě nepřekvapuje je jejich přístup k tvým nezodpovědným odjezdům – to si fakt dovoluješ hodně! Být bez večeře!!! Ta dvojitá ze včerejška je samozřejmě už dávno zapomenutá! 🙂
    Připomíná mi to moje psice, když se občas vrátím domů třeba z Prahy později. Speciálně Berry umí výmluvně naznačovat, že on v této strašlivé hodině vyhynula už nejen jako jednotlivec, ale málem už i jako druh! 😀 A to je obvykle večeře zpožděná o nějaké tři hodiny…
    Ovšem ti červi… šiš, už jen proto já a netopýři asi nikdy neprohloubíme vzájemnou koexistenci nad moje nadšené čtení tvých článků:))

  7. Dneska mne nadchl už ten úvod – není to náhodou taky stoslůvko?! 🙂

    A Marielle gratuluju k uzdravení.

  8. no je to fešanda a když už je zarostlá,tak ještě větší..holčička krásná (bad)

  9. To se moc pěkně čte. Kromě dvou nul navíc na SLunci mě asi nejvíc pobavilo, jak jsou netopýři jako domácí mazlíčci výmluvní. 🙂 To bych od nich nečekala.

    1. A to je jeden z nich mazlíček maximálně jednou ročně 🙂
      Děkuji za komentář (h)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN