Schválně, vyryli jste někdy své jméno do kůry stromů nebo do měkkého vápence či pískovce? Nečekám, že se kdokoli přizná, protože tušíme, že jde o ryzí vandalství. Přesto jsou takoví lidé po celém světě. Viděl jsem podobné nápisy od Mexika po Rusko, od Islandu po Mauricius. Něco podvědomého, co lidi nutí nechávat po sobě značku jako pes občůrávající patníky.
Když v roce 2019 nechala Správa národního parku České Švýcarsko odstranit sprejem nastříkané nápisy na pískovcovém skalním hradu Šauštejn, snažili se to dělat co nejšetrněji ke skály, včetně snahy rozpustit barvu ředidlem. Samozřejmě, že šlo nápis obrousit, ale tím by došlo k poškození skály v chráněném území. Na druhou stranu stejná státní složka ochrany přírody eviduje ve stejném chráněném území historické nápisy i několik set let staré. Kříže, letopočty, nápisy. Nad nimi člověk stojí v údivu a v případě letopisů si řekne: „No jo, vždyť to už je vlastně památka“. Možná by stačilo počkat pár set let a archeologové bádali nad abstraktně posprejovanou skálou s otázkou, co tím chtěl autor říci.
Malajsie, Batu Caves, Mahabharata Caves
„Zejména v mikroregionu Příhrazské vrchoviny v jihozápadní části CHKO Český ráj bylo objeveno, spolu s řadou archeologických lokalit, množství zajímavých historických skalních rytin z období pozdního středověku a novověku, v mnoha případech odkazujících k dosud neznámým historickým událostem nejen lokálního významu. Podobná zjištění z různých terénních prospekcí P. Jenče a V. Peši v oblasti Labských pískovců, Českolipska, zcela okrajově i Broumovska vyústily v myšlenku zahájit systematickou dokumentaci těchto specifických a dosud zcela opomíjených epigrafických památek,“ píše se na stránkách Vlastivědného muzea v České Lípě.
Ralsko
Nezastávám se vandalů a svým způsobem chápu do skal vyryté kříže coby symbol převládající víry či památník na nějakou událost. Tu jde o pytláky zastřeleného hajného, támhle o vzpomínku na náboženské procesí. Na Ostravsku byl u Čavisova z konce války vyryt Stalin, který spolu s bukem vyrostl a byl poražen, v Ralsku jsou na památku dočasně „na věčné časy“ dislokovaných vojsk dodnes viditelné nápisy v azbuce jak ve skalách, tak v kůře stromů. Dokonce i ty sovětské nápisy jsou dokladem doby.
Skály u České Kamenice
Potřeba nechávat po sobě značky existuje, alespoň podle historických skalních kreseb a rytin, po celou dobu existence lidského druhu. Aleš Hoření na svém blogu popsal to, co vlastně všichni podvědomě tuší. Nejvíce nápisů jsou podpisy. „Převahu rytin (64 %) tvoří vlastní jména – zejména křestní jména, přezdívky, zkrácené a familiární tvary jmen. Jedná se převážně o mužská jména. Pisatelé zpravidla neuvádějí své příjmení. Řádné uvedení celé adresy včetně poštovního směrovacího čísla je ještě vzácnější. Většina nápisů je datována. Některé nápisy oznamují příslušnost pisatele ke skupině nebo lokalitě. Celkem se jedná asi o 8 % nápisů… Pokud jde o geografické názvy, nacházíme zpravidla názvy vzdálených destinací.“
Srí Lanka Peradenyia – královská botanická zahrada
Podle toho, že většina jmen je mužských je jasné, že jde o ego. O touhy být vidět a zaznamenán, což v extrémním případě může jít až do herostratismu – chorobné touze po slávě. Byli to muži, kteří dobývali říše a dělali co mohli, aby se dostali do dějin a jejich jméno bylo zachováno. Alespoň do doby, než skála eroduje a strom bude skácen. Nero zapálil Řím a Franta se podepsal v Drábských světničkách v Českém ráji. My chlapi víme, jak těžké je (někdy) potlačit ego. Přesto mnou vyrytý nápis nikde nenajdete.
Vietnam, jeskyně Lang Son
Dede: Děkuju Topimu za článek na velmi zajímavé téma! Přiznám se, že jsem nikdy nepochopila tu touhu někde rýt své jméno – asi mám problém s egem 🙂 Navíc nikdy nezraňuju stromy, pokud to není nezbytně nutné. Ovšem vyrytých nápisů je moc moc, u nás lákají svojí hladkou kůrou hlavně buky. No a o sprejování radši nic neříkám – šeredné tagy jsou na úrovni očůraných kandelábrů, jen se mnohem hůř čistí.
A tak se ptám – ke všude jste už narazili na vyryté nápisy? Udivily vás někdy?
Hazmburk – kdopak asi rušil původně vyryté iniciály? Že by rytec změnil partnerku? 😀
Nikdy jsem nikde nic – tedy ani srdíčko, ani iniciálky nevyryla. A také to nechápu, proč to lidé dělají (trefný název článku), ničí tím nejen stromy, ale hyzdí tím spoustu památek. Všude, kde jsme na nějaké byli – hrady, zámky a především rozhledny – někdo se tam musel zvěčnit !!! Jenny to přesně vystihla 😀 Vždyť tihle lidé, co je svědí prsty rýt si museli u těch památek vystihnout moment, kdy nikdo nebyl kolem (však ani monogram trvale nevyryjí za minutu). Nechce se mi věřit, že by je ostatní nenapomenuli – já bych to ted udělala určitě, připadně nahlásila někde u pokladny apod. Ano, díky dávným rytinám do skal je možné se dozvědět víc o životě lidí před námi, ale ti to tenkrát určitě nedělili „jména hloupých…:) ).
Dede, to je děsné, jestli je betlém v Kuksu opravdu tak poničený!!! My ho viděli někdy v polovině 70 let a nepamatuji se, že bychom něco takového viděli.
Musím říct, že moje „byla jsem tady“ se projevuje mnohem neškodněji – focením. Fotím odmala a digitální fotky všechno ohromně usnadnily.
nefotím jen řekněme místa… fotím náladu, počasí, kaluže na cestě, divné tvary rostlin i kamení, přivlastňuju si tak svět v různých okamžicích. když mám fotek moc, tak si to obvykle omlouvám tím, že potřebuju fotky k článkům. Ale není to pravda, prostě hamouním! 🙂
Před třemi lety nedaleko od nás, u obce Brniště, několik českých a německých umělců vytvořilo sochy a reliéfy v místních pískovcových skalách. Chvíli pak probíhala diskuse, jestli jde o barbarství či umění, ale časem si veřejnost zvykla a stezka, kde krom pískovcových soch jsou i jiné artefakty, jako srdce z proutí nebo dřevěné sochy, je hojně navštěvovaná.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/stezka-skalnich-reliefu-u-obce-brniste-na-ceskolip
Ačkoliv jinak rytí do památek, skal a stromů z duše nenávidím, tohle je docela hezké (a většina výtvorů je daleko menších : ).
Hančo, řekla bych, že je v tom rozdíl asi jako mezi sprejerskými tagy (očůrávání rohů) a sprejerskými obrazy. I když… socha dá na rozdíl od sprejování tolik práce, že nejspíš i minimálně pro svého autora něco znamená, že nejde jen o „čmárání“
A ta vaše stezka se mi líbí.
I když… nevím, jak bych si zvykala, kdyby takhle někdo dozdobil třeba „moje“ Čertovy hrady! 😛
Tam jsme byli a – sice za deště – ale velice jsme si to užili. Samozřejmě je to pohled turisty, ale líbilo se mi tam.
Je to letitý zvířecí pud především u samců,očůrávat rohy a označovat dobité teritorium,čím mladší je sameček,tím víc je blbý a vidí jen to své zvěčnění,které jiným způsobem neumí vyjádřit. V podstatě neumí a nezná nic.Bila bych to po těch papulách aby jim v těch vybrakovaných makovicích zůstala aspoň nějaká šumná vzpomínka.
Jenny, rozesmála jsi mě! Ta šumná vzpomínka mě dostala 😀
Tady, nedaleko od nás v Českém ráji je tzv. Kopicův statek. Sedlák z tohoto statku v lese zanechat rytiny na skalách a ty jsou chráněné a udržované. Nejsou to žádné podpisy ale inspirované dějinami.
Zase jsem se odklikla bez podpisu.
Ono holt není rytí jako rytí 🙂 U nás ryl do hlavní skály Čertových hradů Klub českých turistů. Naštěstí zůstalo jen u toho 🙂
Nedávno jsem v nějakém dokumentu viděla, jak v číně malují znaky. Vodou na chodník. Úžasné. Voda za chvíli vyschne a může přijít další umělec.
To mi připomíná tvorbu na plážích za odlivu… díky přílivům je přírodní plátno stále připravené 🙂
Rytí a sprejové nápisy nesnáším, sprejery bych chytala a nechala je to vyčistit (pod odborným dohledem). V době kamerových systémů to zas nemůže být takovej problém. Rytí je ještě horší. Připadá mi to jako blbina znuděných fracků. Jakéhokoli věku.
Byl jsem tady a byl jsem to já – říkají obvykle ty nápisy, byť by to bylo ono klasické iniciálové srdce. Tam bych dodala – byl jsem tady, byl jsem to já a mám ženskou, heč! 😛
Popravdě rytí do „divokých“ skal ještě snáším lépe, než rytí do stromů. Za rytí do historických budov bych… No, ideální by bylo nechat to hříšníka vybrousit. Šmirgl papírem! 😀
Tady u nás je kolem spousta divokého pískovce – od balvanů po skály, prostě jsme ten kraj. Kupodivu moc vyrytých vzkazů nevídám. jednak tu neproudí zástupy (které by to obdivovaly:)) a jednak by možná měl i rytec časem problém své dílo najít. Je to tu opravdu hodně kamenité!
Výjimkou je bohužel hodně poničený Braunův Betlém, která je v lesích kousek od Kuksu. Kromě toho, že všechna zvířata a lidé mají pourážené hlavy, je tam i ryto. Četla jsem, že by měl být zrestaurován (konec konců je to další památka na původním Šporkově panství), ale netuším, jak by pak uchránili něco, co je prostě v lese, daleko od nejbližších stavení. Leda by to všechno dali za plot. Jen mám blbé tušené, že ten plot by byl pro některé zaryté rytce velkým pokušením k překonání…
Dobrý den, co se týká vyrytých nápisů, tak některé z nich opravdu časem získají historickou hodnotu. Ovšem musí mít nějaký obsah a smysl.
S tagy v našem okolí v poslední době nějak není problém (ťuk, ťuk). Sprejeři mají vyhrazené boky dvou mostů, opravdu velké betonové plochy, a činí se na nich. Vznikají obrazy, ne tagy – občas se mi líbí, jindy ne, v tom případě už netrpělivě čekám, kdy to autor přemaluje na něco jiného.
Ad problémy s egem: doporučila bych dotyčným používat jedinečnou chodící reklamní plochu cca dva metry čtvereční velkou. Navíc má tu výhodu, že ji nikdo bez dovolení nepřemaluje ani neukradne. A dotyčný ji má pořád s sebou. Předpokládám, že už víte. 😀
JJ, tys to trefila! 😀 Teď si představuju borce, jak má na sobě vyrytou (vytetovanou:)) celou řadu srdcí s iniciálami… ty neplatné škrtnuté! 😀