Má povídání pro drabble vznikají pod fandomem „Ze života“. Během dubna přistane pro psavce každý den na podnose jedno téma na stoslůvko. V tu ránu mé vzpomínky začnou kouzlit příběh, jako když pastelkami vybarvujete omalovánky. Jednou jsou barvičky veselé, někdy musíte použít i ty druhé. Prostě můj život, tak jak spolu jdeme dál a dál.
Bosé nožky
Téma: Stíny ve tmě
Drabble:
Na podlaze tančí stíny stromů vrhané lucernami oknem.
Ťap, ťap, ťap…
Bosé nožky ťapkají po studeném linoleu.
Asi metr před postýlkou se zastaví a pak – hop! Rychle skočí do jejího bezpečí. Zamuchlat se do peřinky a rychle spát. Co kdyby náhodou!
Rodiče někdy mají zajímavé výchovné metody.
Tatínek chtěl mít s maminkou aspoň večer chvilku klidu. A tak, když jsem neustále trajdala a trajdala, pošeptal mi do ouška tajemství: „Je tam, pod postelí. Chytá děti, které v noci ponocují a nechtějí být v postýlce.“
Postýlka byla mým bezpečným útočištěm.
Pod mou postýlkou totiž nebyl žádný obyčejný bubák.
Byl tam LEV!
Obrazy ve mně
Téma: Královna cest
Drabble:
Někomu voní dálkou, jinému svítí červeným kobercem úspěchu.
Pro mne má tvar obrazů starých mistrů.
Podzim
Holé stromy u hřbitova. Spadané listí šustí o dětské nožky, které hrnou tu barevnou záplavu.
Zima
Rolničky, tlumený dusot koňských kopyt a svištění saní po vyjetých kolejích v závějích sněhu.
Jaro
Zurčení pramínků, když se divoce derou cesta necesta z kopců do údolí a nad tím bzukot včel právě probuzených.
Léto
Je nejkrásnějším obrazem. Pěšinka v polích vyšlapaná. Zlatavé klásky se jemně vlní lemované vlčími máky, těmi dragouny s červenou čepicí.
Pro každého je trochu jiná.
Pro mne však stále stejná, cesta k srdci.
Poklady na půdě
Téma: Makovice
Drabble:
Mám na půdě poklady.
Nejsou v žádné truhlici, ale zabírají celkem velkou hromadu krabic.
Korálky, stužky, drátky barevné i vázací, baňky a hvězdičky, vajíčka, motýlky…
Čeho se aranžérově duši žádá.
Samozřejmě nesmí chybět ani nic z říše rostlinné – slaměnky, statice, tobolky kosatců, šípky, obilí a makovičky…
Ty mám ze všech nejraději. Malé něžné hlavičky vlčích máků.
Když povyrostou na poli klásky, už je vyhlížím. Krásně červené sukénky v zeleném moři.
A já čekám, až sukýnky pomalu opadnou a hlavičky se zakulatí.
Pak procházím polem a sbírám ty malé panenky a nesu je domů, aby pak dělaly radost v mých výtvorech.
Roba jak řemen
Téma: Emancipace
Úvodní poznámka: 15+ Lehce vulgární, hodně slangové ;), hrubé slovo upraveno pro možnost čtení před dvaadvacátou hodinou
Drabble:
Po ostravsky – emancipace je, když je Eman na c*pa.
Tož tak, děvuchy. Ja vam povim.
Co chlop první zdeřil s tu krasku nesmirnu, stal se ze mě skoro chlop.
Tož aj skřině sem si musela sama šibovat, bo jinak bych nebyla vymalovala.
A tak ja aj mama aj tata byla. Hrozne. Svaly jak ten Schwarzeneger. Jak ja na dilně přigřistovi vrazila, to on aj kotrmelec zrobil.
No ale co. Je třeba se odemancipovat, ni.
Tož ja si ty babske dřisty kupila, to jak Žena a život a take jine.
Bo ja pro sveho noveho muža ze sebe zase ženu zrobila.
Závěrečná poznámka:
Volný překlad:
Věta první: místní definice emancipace (ostravsko)
Milá děvčata. Já vám to povyprávím.
Když se mi odstěhoval první manžel ke své nové přítelkyni, musela jsem zastat jeho domácí práci.
Mimo jiné jsem stěhovala skříně, abych mohla vymalovat.
Stala se ze mě máma i táta. Hrůza. Vypadala jsem jako kulturista.
Věta osmá: popis řešení konfliktu na pracovišti s fyzickým kontaktem a jeho následky.
Ale co. Toto se musí změnit.
Pořídila jsem si dámské časopisy, například Žena a život.
Protože jsem se opět stala ženou, pro svého nového muže.
Roba – označení pro velice pracovitou ženu (hlupaňa)
Sílu odejít
Téma: Nevidím zlo neslyším zlo, nemluvím zlo
Úvodní poznámka: Poprvé se omluví, podruhé slibuje, po třetí… Pohádka se nekoná a okolí je netečné. Nakonec oběť příjme myšlenku, že si za všechno může sama. Domácí násilí.
Drabble:
Zjitřené vzpomínky, slzy pálí v očích.
„Jsi sobec“ vyštěkne na mě tchýně.
Ne, už nikdy víc. Jednou udělá, vždycky udělá, jako jeho otec.
O deset let později.
„Mamí, mamí, můžu pozvat babi Jaš? Můžu?“ Benjamínek slaví dvanácté narozeniny.
Nechtěla přijít, zdráhala se. Teď tam sedí celé odpoledne s mým druhým mužem nad dortem a probírají velevážná světová témata.
O týden později.
Telefon.
„Ahoj. Nezlob se, tenkrát. Nechtěla jsem vidět, ani slyšet – můj syn. Já…
Nikdy jsem neodešla. Bála jsem se, že všude najdu to samé. Ale ty jsi to dokázala. Omlouvám se ti a moc děkuji, za pozvání, za všechno.“
Zvídavě praštěná, praštěně zvídavá…
Téma: Jen ať ti to nezůstane!
Drabble:
Slunečné odpoledne.
Poobědové posezení na dvorku.
Oči se vzpínají k obloze a sledují čáry od letadel. V té době jich ještě nelétalo tolik.
„Tati?“
„No?“
„A dostane ryba vzteklinu?“
„Prosím tě, proč?“
„No, když ta vzteklá liška vypije vodu z potoka, tak tam naslintá, ne?“
„Tss.“
„No ale, když tam ta liška slintá. Však jsi nám říkal, že si máme dávat pozor, abychom něco takového nesnědli.“
„Vzteklina je nemoc teplokrevných zvířat.“
„Ahá. No a co takový žralok, když napadá lidi. Ten nemá vzteklinu?“
„Božínku. Mám já to dceru! A já tiše doufal, že ti ty cáklé otázky na vždy nezůstanou.“
Závěrečná poznámka:
Tenhle rozhovor se nám s tatínkem udál, když už jsem byla zodpovědná maminka dvou synů.
Ale to víte. Na zvídavé otázky přece máme své rádce, ne 😀
(A ono mi to zůstalo, jen teď se ptám svého muže 😀 )
Děkuji a slibuji, že svých otázek se nevzdám.
Ve svém muži jsem objevila poklad trpělivosti a vysvětlování.
Nakonec bude pravda, že si najdeme skoro kopii svého rodiče v partnerovi. Jen mne mrzí, že se tito dva nejdůležitější muži mého života potkali jen jednou. Možná by táta chotě varoval a možná lehce škodolibě ne – ať si to chlapec taky pěkně užije 😀 😀 😀
Mamut, krásné,lidské, díky! Ostravštinu mám ráda bo brácha byl odrodilec přerovský a pěknej chachar z Hrabůvky.
Děkuji 🙂
Člověk tak nějak zapadne to toho zdejšího kraje rázovitého a už to jede.
Však su tady skorem všici kufjerci (přistěhovalci)
Veselé i smutné, rozpustilé i poetické momenty, jak je přináší život. Hezky se mi četly!
Moc děkuji, velice mne to těší 🙂
To mne těší 🙂 Děkuji
Ygo! U nás to samý! Akorát se taky někde doma potuluje „se“ale taky se nemá k ničemu.
Začnu poděkováním:
pro Dede, za nápad s Literárním létem na Dedeníku, protože přibližuje povídání, ke kterému bych se možná nedostala.
pro Mamut, za její povídání plné lidskosti, povídání o skutečném životě.
Pokračovat budu lítostí nad tím, že jsem do dnešního dne její drabble míjela – už je přiřazena k oblíbeným autorům.
A ještě pro Mamut: pod mou postelí přebýval po dlouhou dobu had – proto bylo důležité, aby se dlouho svítilo, nejlépe do usnutí. Zato lev, můj milovaný lvíček, mě chránil natolik, že jsem s ním v ruce šla beze strachu i do tmy.
MaRi, ono na běžných portálech (ne od píšících lidí pro píšící lidi:)) už moc prostoru pro takové čtení není – nepřitahuje to zájem mas 🙂 Ale já opravdu ráda čtu! navíc na DMD mě fascinuje ten neskutečně různý přístup k jednotným tématům. Co autor, to jiný svět.
No a LLD to přece jen postrčí i mezi lidi, kteří do píšící komunity nepatří. A kolikrát to i inspiruje ke psaní… Je to projekt, ze kterého mám prostě radost. 🙂
I já chci poděkovat Dede, za nápad a také za zařazení.
Když jsem začínala psát první stoslůvky, nevěděla jsem, jak je lidé přijmou.
A s tím lvem – já prostě kočky miluji, malé, velké, největší a tatínek moc dobře věděl, která autorita na mne platí 😀
Parádní drabble. Mám tě ve vybraných, takže většinu znám. Moc se mi tvé psaní ze života líbí. I když je to občas hořkosladké čtení. Díky.
Já děkuji, i za tvé komentíky během těch napínavých dubnů, a že už jich bylo 😀
Vždy pohladí na duši.
Drabblata ze života. Úplně jiná, než z fantasy světa…
Moc hezky se to četlo – i ty smutné vzpomínky!
Osobně se mi nejvíce líbilo drabble v ostravštině, protože miluju nářečí. A navíc je velice pravdivé – moja mamka nám vždy kladla na srdce „Nikdy chlapovi neukazuj, že zvládneš chlapskú prácu, už se teho nikdá nesetřepeš!“ A samosebou že já jsem ji neposlechla (protože JÁ všecko zvládnu!) a ty skříně jsem si stěhovala sama… a tak si je možu stěhovat dovčilkaj. 🙂
Ygo! 🙂 Tohle mi říkali taky a poslušná jsem byla jen v něčem. Ovšem se skříněmi jsem maximálně pomáhala! 🙂
Ale vážněji – uměla jsem od dětství spoustu „mužských“ činností, tatínek nás s bratrem učil stejně. Jenže pak jsem si našla muže a vychovala si dva syny a moje mužstvo mě brzy rozmazlilo 🙂
Mám dva syny a pro jistotu jsem je naučila i holčičí práce – uvařit si, vyprat a vyžehlit i košile a kalhoty 😀
Nakonec na své „dovednosti“ nalapali velmi milé dívky, které ocenily, že je zastoupí. Takže dnes dělají rovnoměrnou dělbu činností a jsou spokojeni všichni. A tak to má být.
Tak tohle jsem na DMD minula a zjevně to byla chyba! Výtečná drabblata, teď jen přemýšlím, zda si zbytek najdu, nebo počkám co nám naservíruje Dede v další várce (a pak si to stejně najdu) 😉
Děkuji, už jich tam je 6x celý duben 🙂
Milá Mamutku 🙂 Díky za tvé drabblíky! Byla jsi jedním z autorů, které jsem se během DMD snažila sledovat denně, protože se ti vzpomínky hezky koulí z klávesnice 🙂
Dnešní výběr je lahůdkový – chtěla jsem napsat, že nejlepší je… a pak jsem se zarazila. Moc se mi líbil lev pod postýlkou! 🙂 A pak ty otázky… jsem na tom podobně jako ty a jako JJ 😀 Ale nakonec asi vyberu příběh Roby a následující drabble s babičkou Jaš. To je velmi silné. A ty jsi silná žena 🙂
Moc děkuji za tak krásnou poklonu a za tvou důvěru poslat mé vzpomínky do světa, třebas malého 🙂
Milá Mamut, na DMD jsem všechna tvoje drabble nestíhala, tak jsem si je vychutnala teď.
Nejvíc se mi líbilo to poslední – nejspíš proto, že mi blbé otázky taky zůstaly doteď. 🙂
Moc děkuji a celá odpověď skočila výše 😀