Chystala jsem se na radostnou společenskou událost. Šaty, boty, kabelka, šperky… vše spolu krásně ladilo. V duchu jsem si zrovna dělala poslední inventuru, když mě napadlo – co hodinky?
No jo, co hodinky? Vždyť já už roky žádné hezké nemám! Tedy, hodinky samozřejmě mám, nemohu bez nich být. Jenže tyhle, jak jsou chytré, tak určitě neposlouží jako šperk.
Celé roky byly hezké a nápadité hodinky mým nezbytným a milovaným doplňkem. Vybírala jsem si je pečlivě a jediné, co měly společné bylo, že nikdy nebyly zlaté a klasické. Pamatuju si na modely výstřední i elegantní.
Ty poslední jsem koupila v Maastrichtu při příležitosti Andyho tamější promoce – a byly úžasné. Pravda, z čísel měly označenou jen dvanáctku, ale to mi nevadilo – byla jsem zvyklá. Jak jednou pravil můj muž, přesný čas byl pro ostatní, já jsem ze svých hodinek obvykle dostala jen kvalifikovaný odhad.
Jenže před lety mi hodinky spadly tak nešťastně, že se v jednom rohu rozdrtilo sklíčko a byly neopravitelné. Tehdy rodina odhadla moje technologické preference a dostala jsem místo hodinek klasických hodinky chytré.
Zaradovala jsem se – takových možností! Hodinky nejen měří kde co, ale navíc jsou funkčně propojené s mobilem, mobil potom s mým notebookem. Rychle jsem si zvykla na všechny nabízené vymoženosti a ve svém nadšení jsem si v nich nastavila i možnost placení! Dokonce jsem to i vyzkoušela, ale použití mobilu s otiskem prstu pro potvrzení platby je o tolik pohodlnější, že už jsem to neopakovala.
Jenže pak přijde slavnostní chvíle a já nemám na ruce krásné hodinky… No, co už. Levou ruku mám jen jednu a těch chytrých se vzdát nechci. Avšak… kdo ví. Vždyť tohle dilema musí řešit víc žen, ne? Třeba moje příští chytré hodinky už zase budou vypadat jako šperk. Ale čas, ten budou ukazovat přesně! 🙂
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2021
A tak se dnes ptám: používáte i v době všudypřítomných mobilů hodinky? Máte radši klasické nebo jste sáhli i po těch chytrých? Máte radši ručičky nebo digitální displej? Pamatujete si na nějaké hodinky, které pro vás byly nějakým způsobem důležité? 🙂
Mám několikero hodinek, které nenosím. Jemné stříbrné s modrým ciferníkem, které jsem dostala od MLP – prý abych nechodila pozdě na rande. 🙂 Ty jsem měla a mám pořád ráda, ale už nejsou nejpřesnější. Nebo luxusní švýcarské hodinky, s římskými číslicemi a černým koženým řemínkem, které vypadají tak konzervativně, že jsem je nikdy neměla na ruce. Dlouho jsem nosila zlaté s kovovým řemínkem. Pak mi syn koupil chytré hodinky a ty nesundám ani na noc. A zařadil mě do skupiny, čímž se ukázalo, že z naší rodiny toho nejvíc nachodím! 🙂 Tedy většinou. Jo, aspoň je vidět, že denní procházky se psem neflákám! 🙂
Však Denis dohlédne, abys vedla i nadále 🙂
Jo, chytré hodinky člověka někdy potěší, jindy zklamou! Třeba jsem zjistila, že moje procházky jsou na km kratší, než jsem si kdysi myslela:)) Ostatně teď se tady u nás nedá udělat žádná delší vycházka, aniž by byla překážkovou dráhou – spadaných stromů po té naší bouři je v lese moc moc. Takže když si chci se psima a bolavým kolenem ujít lepší vzdálenost, musím k Trutnovu 🙂
No, nosila jsme hodinky celý život, ale za covidu došly baterky. Tak jsem je odložila a nenosím. Občas mi to vadí, ale spíš bych radši nové a krásné 🙂 páč moje hodinky jsou poněkud omšelé.
Po chytrých hodinkách netoužím, mimo jiné asi proto, že se mi nelíbí, vypadají obvykle jako plastová věc.
No, ty moje mají kovový rámeček, ale v zásadě máš pravdu 🙂 Když ty hodinky musejí obstát i ve vodě a to nejen prosté namočení ve sprše, ale i plavání, holt tak vypadat budou – a to i ty drahé.
Pokud už máš volnou ruku, je před tebou celý svět nádherných hodinek! 🙂 Proč váhat? za chvíli budeš mít narozeniny… 🙂
Chytré hodinky se navíc dobíjí, ne? Mám problém dobít dva mobily, natož ještě jednu věc navíc…
Jo, jednou za pár dní. Ale já jsem myslela, aby sis vybrala ty krásné 🙂
Hodinky mám po všelijakých šuplících, ani nevím kde. Nenosím je. Kdysi dávno jsem četla někde nějaký blábol, že každodenní nošení hodinek tělu neprospívá. I podlehla jsem šalbě, hodinky sundala a časem na ně zapomněla. Teď už bych obepnutou ruku asi nesnesla. A vůbec, čas si chci ovládat sama a pokud je to možné, nechci být ovládána časem. Jsem ráda, že si to můžu dovolit.
Než jsem začala nosit ty sportovní, nenosila jsem většinou žádné. Ani mobil ne. V práci mám čas na PC a jinde není důležitý. Většinou. Pro ty případy, kdy důležitý byl, jsem hodinky měla a v danou potřebnou chvíli tedy i nasadila.
Ostatně ty chytré taky nosím jen na přesuny, doma i v práci sundávám.
Čím by ovšem mohlo nošení hodinek škodit, to netuším.
Ona je to hodně, vlastně úplně, otázka zvyku – pokud tedy pro člověka není z nějakého důvodu sledování času zásadní.
Zaujala mě poznámka „nechci být ovládána časem“ 🙂 Já mám pocit, že když vím, kolik je hodin, snáz a efektivněji dnem proplouvám. 🙂
A nezkusila jsi na displej těch hodinek dočasně natáhnout nějakou společenskou vystylovanou obrazovku?
😉
Víš, že jsem o tom přemýšlela? Ale tomu silikonovému pásku prostě není pomoci 😀
Že jo. Mě by se taky hodilo, kdyby se ten pásek dal vyměňovat. Nějak šikovně, podle oblečení nebo nálady. Protože je v podstatě taky nesundávám.
Třetí pokus o tentýž příspěvek (nějak mě dneska zlobí internetové připojení; pokud se to tu časem objeví víckrát, nezlobte se, omlouvám se).
Chytré hodinky má zbytek rodiny, prtotože to jsou (na rozdíl ode mě) sportovci. Já jsem si pro změnu v zimě koupila hodinky krásné, tyto: https://www.24time.cz/picto-white-polished-steel-43364-0820-unisex-hodinky-s-kovovym-reminkem-v-stribrne-barve/ – už je to asi třetí podobný model, ty dvoje předtím ale byly čtvercové, ne kulaté.
Aido ty jsou krásné! Přesně typ, jaké mám ráda (přesný čas z nich taky dostaneš jen náhodou 😀 )
Že jo že, že jsou pěkné? Mně se líbí moc.
MLP si (k těm svým sportovním zn. Polar – na tuhle značku nedáme od doby, co syn vesloval, celá rodina dopustit, jsou nejlepší, ale asi i bohužel nejdražší) koupil ty samé, ale celé černé, jenže mu bohužel prasklo sklíčko, a tak je musí reklamovat.
Ty moje z Maastrichtu byly od nějakého dánského designového výrobce a vypadaly podobně, jen byly v černém. Bohužel měly netradičně dlouhou osičku, která držela řemínek a ta po čase začala vypadávat a hodinky mi tak padaly z ruky. Mnohokrát jsem je zachránila, i osičky nechala vyměnit (to byl problém, ty dlouhé se musely složitě objednávat, ale v Praze to zvládli:)), ale nakonec i ty nové začaly vypadávat a jeden pád byl natolik nešťastný, že se sklo roztříštilo, ne jen prasklo… A to byl konec hodinek. Jsem spokojená s těmi co mám, ale občas se mi po hezkých stýská. Jenže kdy bych je nosila? Pro těch velmi málo slavnostních příležitostí, které mě potrefí? To nemá smysl… bohužel 🙂
Teď jsem si vzpomněla na jedny moc pěkné hodinky, které jsem před časem viděla u synka. On se kamarádí s pány Němečkem a Froňkem (kteří jsou https://www.olgojchorchoj.cz/), i s nimi snad něco snad učí, nějaké základy fyziky pro umělce, čičo, no a ti mu nedávno půjčili na nějaké focení jejich nové hodinky, jsou opravdu moc pěkné.
Tyto: https://www.olgojchorchoj.cz/project/93/serie-minor-hodinek-bohematic
(nedali, půjčili, protože jsou opravdu hodně drahé)
A tady je ten ateliér: https://www.umprum.cz/web/cs/design/produktovy-design
On tam měl původně učit i MLP, už se na to fakt těšil, i si se synem psali syllabus, ale Covid jim do toho hodil vidle.
Pěkné. 🙂
Mimochodem k těm sportovcům 🙂 Já jsem nejdřív taky měla dojem, že je to hlavně na měření 🙂 No a pak jsem se zchromila, sportovní výkon byl jít na záchod a zpátky, ale hodinky se hodily pořád 🙂 Teď slyším někde kvíknout mobil a automaticky se podívám na hodinky. Okamžitě vím, o co šlo, tedy jestli mobil hledat musím nebo nemusím 🙂 Je fakt, že teprve když jsem letos česala rybíz a větvičkou si přehodila písničku hrající na mobilu mi došlo, že i to se dá dělat hodinkami… 😀 Kdoví co ještě umějí, o čem doteď nevím:))
🙂
První hodinky jsem dostala někdy ve školce a nenosila jsem je. Ale myslím, že ještě pořád někde jsou. Pak jsem až do maturity žádné neměla. Doma byly nástěnné klasické hodiny, takže když jsem potřebovala někam jít, sledovala jsem je, a potom cestou jsem vždycky koukala na kostelní věž, jestli mám dobrý čas, abych stíhala. To mi stačilo. Pak jsem dostala takové ty digitální v prstýnku, jak byly kdysi v módě, ty jsem někde ztratila. Na vejšce jsem hodinky měla, takové humpolácké digitálky, a nosila jsem je skoro pod loktem, nesnesla jsem je na zápěstí. A takhle to mám dodnes. Mívala jsem během života i hezké dámské hodinky, které by obstály i ve společnosti, jenže já jak mám chvíli pauzu, tak je hned sundávám a hraju si s nima, takže jsem všechny vždycky zničila. Naposledy ty, co jsem dostala ke čtyřicátinám, taky jsem je do roka rozlámala. Takže teď už jen hodiny na mobilu, hodinky žádné. Nenosím ani náramky, ze stejného důvodu, vadí mi, sundávám je a ničím je.
Kdysi mi pro hodinky platila stejná pravidla jako pro prstýnky – jakmile jsem došla domů, musely z rukou dolů 🙂 kde všude já je pak nechala! U babičky to ještě šlo, stejně jako na chalupě (jen ta nejistota – opravdu jsem je nechala tam a neztratila?:)), ale občas jsem si sundala hodinky i ve škole nebo později v práci… taky jsem tak o nějaké přišla.
První, které nesundavám (většinou), jsou ty chytré – prostě mi chybí jejich funkce, i když bez věci na ruce bych se doma taky obešla 🙂
Zatímco chytrý mobil mi nesmí přes práh, chytré hodinky zvítězily díky plavání. Počítají mi bazény, měří teplotu vody venku (a čas a vzdálenost). Tak jsem je postupně vzala na milost a už je většinou nosím. Kolo, běhání,…
Výhoda všech těchto hodinek je v tom, že mají ČÍSLA. Ne titěrné blešky či neviditelné čárky, ale čísla, na které vidí i slepejš. Nevýhoda je ovšem v tom, že veškerá ta chytrost je poněkud objemná. Poněkud více, takže s elegancí nemá tahle kráva společného nic. Také už jsem několikrát uvažovala nad koupí opravdu krásných hodinek.
Tak s velikostí chytrých hodinek problém nemám – i ty normální (krásné) mi lítaly velikostí od titěrných (mladé pacinky) až po kostelní hodiny (nevidím na ručičky:)) Mám ty, co jsou na obrázku, takže nejsou ani úplně ošklivé, ale krásné taky ne. Navíc silikonový řemínek snad ani krásný být nemůže.
Co mě zaujalo je používání bez mobilu – podle mě právě ten mobil dělá užití hodinek pohodlnější a rozvíjí ho (dobrá, aspoň u Garminu to platí:))
Mám garmin swim a garmin fénix 3. Mám je na to, aby mi měřily sportovní aktivity. A ukazovaly čas. Swimky se stahují automaticky když se přiblížím ke svému PC, fénix je starší řada, která ještě ant+ neumí, takže holt jednou za čas ručně namačkám připojení k wi-fi. Swimky mají baterku, výměna cca jednou za rok. Fénix se musí dobíjet (USB), což je daň za ty funkce, zejména GPS.
Administraci hodinek dělám na PC. Nechci na hodinkách SMS a kdovíco ještě. Mohla bych je spárovat s tabletem, ale nějak k tomu nevidím důvod.
Já jsem také jako dítě a zamlada nosila hodinky.
Jen musely mít arabské číslice neboť římské se mi blbě čtou. Ne že bych je neznala, ale není to ono.
Poslední léta hodinky už vůbec nemám, na čas se dívám na mobilu.
Nevím jestli se k nim ještě někdy vrátím.
Je fakt, že do divadla mobil nenosím a když nemám hodinky, tak se v čase se neorientuji. Naštěstí mám manžela a ten mi to rád řekne.
No možná by stálo za to si pořídit hodiny do divadla a na jiné společenské události.
Já jsem mívala arabské číslice radši prostě proto, že mi přijdou hezčí 🙂 Takže v tom bychom se shodly:))
Mobil s sebou sice pořád nosím, ale hodinky na ruce by mi chyběly…
Kdysi jsem bez hodinek nedala ani ránu, ale nyní mi ani nepřijde, že je nemám na ruce. Jinak moje hodinky bývaly vždy jako šperk – ty první byly moc hezké, akorát tak titěrné, že jsem čas též odhadovala… a ty poslední byly tak sofistikované a filigránové, že jsem čas též odhadovala 🙂 .
Ty poslední jsem dostala od Terezky k padesátinám – hodně jsem je nosila, až mi nakonec upadly tak nešťastně, že se mi odprýskly číslice a zamezily pohybu ručiček a doposud jsem neměla náladu je dát opravit… nu což, čas pro mne není tou nejdůležitější komoditou a když už mám přece mobil (a čtečku).
Jé, ahoj Ygo! 🙂 Doufám, že tvoje přítomnost značí návrat k normálu a tedy Terku opět na nohou (a bez sádry:))
Koukám, že kvalifikovaný odhad na základě používání krásných hodinek je celkem běžným jevem 🙂 Jinak jsem hodinky rozbíjela mnohým způsobem, ale upadané číslovky blokující ručičky… to se mi nikdy nepovedlo 😀
Zatím návrat k normálu. Terka je již bez sádry, ale dobré to není… ve čtvrtek si jde domlouvat rehabilitaci, tak uvidíme, co dál.
Ale myslela jsem na tebe a poslední fotky jsou převážně koňské 😉
https://yga.rajce.idnes.cz/2021_Cervenec_10_-_v_Podoli/1497431508
Terezce moc přeji aby ji bylo už jen líp. Koníčci se na ni určitě těší. A ty si taky oddychneš až bude v pořádku.
Přeju to samé, ať je líp. Držte se, všichni.
Parádní fotky, užila jsem si je 🙂 Díky!
Jo, rehabilitace, bez té to nepůjde. Radši ještě palce přidržím. 🙂