HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Marod a zvědavka (1)

Co se skrývá za Mariellinou lysinou a Juliánovou neobratností? Koho a kam žene zvědavost? Letní vydání netopýřího deníku!

 

 

Je léto, doba výletů. A tak trávím víkend aktivně. Pondělí po víkendu proležím s chřipkou. S jednou procházkou na koronatest a zpátky domů.

V úterý krmím a zběžně kontroluji netopýry.

Mariella vůbec nejde k misce.

Najdu ji viset nízko v podivném úhlu. Když ji opatrně vezmu do ruky, začne brebentit a chce pryč. Jí pomalu. Julián se jí občas snaží sebrat jídlo. Mariela popoleze pryč od něj. Táhne za sebou nožku, jeden drápek se jí zachytil o fleece. Když jí trochu pomůžu, překulí se na bok. Pak se jde napít a dlouho sedí u misky s vodou. Opatrně stisknu kožní řasu za krkem. Vrací se pomaleji, než by měla. Na břiše už jí neprosvítají tukové polštáře, což je jen dobře. Musím ji ale hlídat, zda nehubne příliš.

Tohle se mi ani trochu nelíbí. Podobné problémy s motorikou jsem viděla u potkanů, kteří prodělali mozkovou mrtvici. Co je to s ní? Počasí? Nějaká infekce?

Kontroluji v příručce příznaky zdravotních problémů u hendikepů v zajetí. Nic neodpovídá.

Druhý den se zdá, že je to lepší. Nejsem si zcela jistá. Marielle chybí křídlo, pohyb bez něj nikdy neměla stoprocentně zvládnutý. U večeře dávám větší misku. Z té se jí lépe bere jídlo.

Koukám skrz záclonu, jak oba netopýři jí. Julián dvakrát popadne červa, párkrát mávne křídly a přistane zpátky. Vidí překážku v letové dráze.

Večer oba netopýry vážím. Julián má 21 g. Mariella 29 g.

Když později vytahuji Mariellu z ohrádky, zjišťuji, že dehydrovaná není.

Třetího dne vypadá Mariella docela dobře a jí rychleji. Přesto pro jistotu volám veterinářce a chci nechat Mariellu prohlédnout. Mám jen dva roky zkušeností, mohla jsem něco přehlédnout.

Dostávám termín na ráno.

 

Modelka

 

Ráno je asi dvacet stupňů. Odpoledne má být sedmadvacet. Na veterinu si zavolám odvoz. Mariella putuje do malého boxu ve společnosti šedého kousku fleecu. Elegantně ladí k její šedobéžové nazlátlé srsti a světlému bříšku. Mariella se chce zavěsit. Šplhá, až sešlape fleece na jednu hromadu, a pak nespokojeně brebentí. Zvednu víko, na chvilku si ji pověsím na tričko, přiklepnu fleece víkem, aby se na něm dobře viselo, a pouštím Mariellu zpátky do boxu. Jakmile zasekne drápky do hebké látky, je spokojená.

Na veterině ji vytahuji i s látkou a předávám veterinářce.

Zuby má pěkné, dásně taky. Drápky pro jistotu ostříháme, aby se jimi zbytečně nezachytávala. Lysinka po stroupku je asi plísňová infekce, ne divná jizva. Dostáváme lokální přípravek proti plísni.

Zhoršenou „chůzi“ nejspíš způsobuje její hendikep. Přece jen přišla o křídlo. Ne všichni netopýři se naučí hbitě pohybovat po třech. Mariella je starší dáma, pro jistotu dostane vápník proti osteoporóze. Není možné vyloučit ani mrtvičku. Teď na ní nelze nic jednoznačně poznat. Netopýři se umí obdivuhodně uzdravovat. Pokud by se problémy zhoršily, bude nutné to nějak řešit.

Domů jedeme o pár špiček drápů lehčí a o výživný sirup a lék na lysinku těžší.

Objednávám běžný nejdostupnější odvoz, na který budu čekat nejkratší čas. Aspoň si to myslím.

Dorazí totiž auto příjemně vychlazené klimatizací a s koženými sedačkami.

Luxusní odvoz z wellness procedury.

 

Lysina v detailu

 

Večer dojde na lámání chleba. Tedy aplikaci léků.

Jak podat netopýrovi lék?

  1. Vzít netopýra do plyše.
  2. Zastrčit netopýra i s plyšem za výstřih, protože mám jen dvě ruce a musím připravit léky.
  3. Připravit kalciový sirup, injekční stříkačky (bez jehel), nádobku na vodu a koncentrát léku na lysinu.
  4. Odchytit zophobáka nalezeného v netopýří lékárničce.
  5. Zakápnout zopohobáka kalciovým sirupem a okamžitě zkrmit.
  6. Naředit koncentrát v nádobce. Namočit do něj vatové tyčinky do uší.
  7. Vytáhnout nespolupracujícího netopýra a oťapat mu roztokem lysinu.
  8. Natáhnout čtvrthodinu na kuchyňské minutce, zastrčit netopýra zpátky a věnovat se jiným činnostem.
  9. Přendat příliš pohyblivého netopýra i s plyšem do lavoru, který byl zrovna po ruce.
  10. Odchytit netopýra seskakujícího z lavoru.
  11. Vytvořit z plyše lákavější úkryt.
  12. Těsně před zazvoněním natáhnout do stříkačky vodu.
  13. Vytáhnout nespolupracujícího netopýra a opláchnout lysinu.
  14. Osušit vzteklého zdrhajícího netopýra. (Respektive pokusit se.)
  15. Umístit netopýra zpátky do jeho bejváku a nasypat večeři.

 

 

Třetí den léčby. Čtu si vedle ohrádky. Slyším rachot. Julián poletuje po ohrádce.

No jo, já vím, je čas na večeři.

Mariella putuje do boxu a dostává červy se sirupem. Julián se mezitím v ohrádce snaží zbaštit vše ostatní.

 

Mám spoustu zophobáků. Dnes budou na večeři s dvojobalem. Julián a Mariella budou mít určitě radost.

Pokládám misku.

Julián vyběhne z úkrytu, skočí do misky, uloví zophobáka, zamává křídly, srazí se s mou rukou a žuchne zpátky na podlážku.

Nestihnu se ani leknout.

Asi jsme byli oba kapku nepozorní.

Příští večer už čekám s připraveným mobilem. Julián má obří dilema. Kousek od úkrytu je jídlo, ale taky je tam člověk! Co kdybych ho omatlala?

 

Julián (zatím) v úkrytu

Ha! Mám něco v ruce! To znamená, že tou rukou ho omatlat nemůžu!

 

Julián loví!

Od dob, kdy chodil jíst jen uprostřed noci a nebylo možné ho vyfotit, pokud jste potmě nepředstírali, že spíte, se naučil mnoho. Nic jiného mu nezbývalo. Spolubydlí přece s Mariellou.

Aktualizováno: 26.7.2021 — 20:55

17 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pěkně jsem si početla, ti netopýři jsou zajímavý tvorové. Jen ti červi mě pořád děsí.
    Já bych to do ruky nevzala.

  2. Jo ještě k Juliánovi!
    Na videu mě překvapil, jak umí být rychlej, i v tom stísněném prostoru. Možná je trumbera, ale létat už umí:))
    Jinak střety s tvojí rukou, které si v zápalu lovu jaksi nevšiml naznačují, že je mu v chráněné péči lépe, než by mu bylo na svobodě. Přece jen je to trumbera, i když za to nemůže (on si narození v zajetí a všechny související problémy nenaplánoval, že jo). Naštěstí tohle zvířata neřeší – žije přítomností a ta je díky tobě (a Marielle) zajímavá a plná zophobáků:))

  3. Tak mít doma malé zvířátko, které se mi nezdá, tak se fakt leknu. Oni i ti větší toho zase moc najevo nedají, ale ti malí mívají tendenci se tvářit – jo, jsem ok, jsem nějakej pomalejší, jsem mrtvej… a ty pak zoufale přemýšlíš, kde jsi něco nepostřehla, zanedbala… Mně to dělali ptáci (andulky, kanáři, zebřičky, chůvičky) Prostě se ti pták nějak nezdá a druhý den je v kleci s nohama nahoře. Doteď z toho občas mívám špatné sny.
    Takže naprosto chápu, že když se ti Mariella nezdála, objednala ses rovnou na veterinu.
    No a popis podávání léků mě pobavil – červi v dvojobalu a pacient ve flísu v podprsence 😀 No, se psima je to prostě mnohem snazší! Těm řeknu „na“ a oni to sežerou. Jsi prostě dobrá.

    1. Ono jak už je mám nakoukané, tak poznám, kdy se chovají divně. Obvykle se ještě poradím, protože vidím, že něco je špatně, ale většinou netuším co.
      Byla jsem zvyklá vozit ke kamarádce veterinářce potkany se slovy „nějak se mi nelíbí“. Teď už umím popisovat podivnosti po telefonu 🙂

  4. To si teda užiješ! Já už druhý týden jedu v podávání léků- nejdřív kocourovi (nespolupracuje vůbec, musela jsem se naučit píchnout injekci) a Kaččině psici (princip závisti a kolečko salámu dokázaly mnohé, i když Kačka tvrdí, že jí musí tabletky cpát do krku). Kocour se radši uzdravil a Psici vracíme na konci týdne majitelům. Asi se poprvé bude těšit domů 🙂

    1. Princip závisti při podávání léků hojně používám – funguje skvěle – pravda, musíš mít doma smečku, no 😀

      1. Bod č. 7 a 13….. souboj trpělivosti .
        Ty už jsi na ten bleskurychlý pohyb zvyklá, ale našinec – já – jenom čučí!

      2. Na netopýry by to mohlo fungovat taky, ale u opatlávání zas asi moc ne. Julián je naopak rád, že nemusí 😀

  5. Díky za další zajímavou reportáž, Netopýrko. Budu držet Marinelle palce, aby to byl opravdu jen problém s nožkou a povápnění červi zabrali.
    Tedy musím říct, že postup „na patnáct minut aplikujeme“ je dost náročný na logistiku provedení. Ale už to nejspíš máte nacvičené.
    Julián je opravdu myslitel, jeho úvahy mě pobavily. 🙂

    1. Zatím to vypadá na problém s lysinkou. V příštím díle se dozvíš, jak to dopadne 🙂
      Logistiku jsem zvládla. Mariella se naučila důkladně předem schovat a když čeká v boxu, po minutách začne rachotit 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN