LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Alešandr Veliký: Nabít tříštivým aneb Němci, třeste se! (1)

Jsou zpět! Kdo? Přece Čtyři z tanku a pes. Proč? Abych měl v dubnu o čem psát. A co je nového? Naši hrdinové dostali tak trochu netradiční úkol. Užijte si putování osádky č. 102 v misi, která je tak tajná, že ani generál si netroufne sdělit posádce celou pravdu!

Naražte si kukly, vyjíždíme!

 

Prvních deset drabblat vzniklo postupně na témata: Ještě tam budem, Zdivočelý mullet, Rozkaz zněl jasně, Soumrak soumarů, Jako vejce vejci, Jeden den hrdinou, Antikoncepce pro veverku, Staré mistyně, Čekatel optimista, Bonus: Cestopis

Duben, před dveřmi stát budem

„Co tady kutíte?“ zeptal se Gustlík dvou vojínů páčících generálovy dveře.
„Generál nás k sobě zavolal, ale dveře jsou zamčené a nikdo se neozývá!“ odpověděl jeden.
„To chcete vypáčit neprůstřelný dveře pojistkou od granátu?!“
„Jde to ztuha, ale už tam budem.“
Gustlík to nekomentoval, odstrčil vojíny a vytáhl zpod rohožky klíč.
„To bychom tu stáli ještě na fýrerovy narozeniny! Takhle se to dělá.“
Vtrhli jsme do pracovny. Velitel stál uprostřed.
„Jelikož nemůžu svěřit tajnou akci někomu, kdo neumí ani otevřít dveře, jak to poslouchám, svěřuji velení akce Gustlíkovi. Jde jenom o to, najít navigačního experta, který se ztratil v lese.“

 

Rovina jako rovina

„Jak se mohl ztratit navigační expert v lese?“ vytřeštil oči Gřeš.
To je teda opravdu přínos do armády… Vyplatí se ho vůbec hledat?
„On je Rus, který vyrůstal ve stepi, a les nikdy neviděl.“ začal vysvětlovat generál. „Poslali ho sem pod heslem „rovina jako rovina“. Asi si chtěl šplhnout, přinesl mi rybu, mulleta, takovou parmici, pořádně zdivočelou, pocákala mi všechny papíry. Poslal jsem ho i s ní k šípku, a teď ho nemůžu sehnat.“
Vzal si na to čistou uniformu, toho nevyčenichám.
Jendovi probleskl hlavou nápad. Zaradoval se, až nadskočil. „Že by to vzal vážně a šel hledat šípkový keř?“

 

Bojová strategie

„Rozkaz zněl jasně: běžte k šípku, takže ho budeme hledat u šípkových keřů.“ prohlásil Jenda.
„No nazdar, budeme se drát trním…“ konstatoval Tomáš.
„Budeme hledat šípky poblíž tábora, postupně zvětšíme okruh pátrání…“
„Takže jediné nepropátrané místo bude dno rybníka!“ rýpl si Gustlík.
„Tam pošleme ženisty, my budeme prohledávat všechno ostatní.“
„Čekají na nás šípky na kopci, pod kopcem, u potoka, ve škarpě…“
„A jak se tam všude dostanem?“ zaúpěl Tomáš.
„Doveze nás tam Zrzek, přece!“ odpověděl Gřeš.
„To budeme nenápadní jak žací stroj v botanické zahradě, Gřeši.“
„Klídek, zamaskujeme ho šípkovými větvemi. Třeba k nám ten navigátor pak přijde sám.“

 

Vyplenění výstrojního skladu

„Můžeme si vzít speciální vybavení, tak toho využijeme.“ rozhodl se Gustlík.
„Tomáši, kde jsi?“
Támhle, je cítit zpod hory batohů.
„Počkejte chvíli, jsem těma krámama ověšenej tak, že jsem skoro neprůstřelnej!“ oddechoval Tomáš.
„Tak budeš neprůstřelnej úplně, bezpečnost především! Co bychom ještě… pořádný světlomet na hledání v soumraku!“
„To si k němu nafasuj i soumara. Mně tak neříkejte, u nás na to používali osly a voly, to bych si mohl vzít osobně!!!“
„Nech ho, víc toho neunese.“ přimluvil se Jenda.
„Tak půjde dvakrát! Však mu nohy neupadnou.“
Rup! Buch!
„Nohy ne, ale batohy jo. Gřeši, kde seš s tím tankem?!“

 

Vidět čtvermo

„Jak že se jmenují ti průzkumníci?“ zeptal se Gustlík.
„Boguslaw, Boleslaw, Bronislaw, Stanislaw.“ odpověděl Tomáš.
„A příjmení?“
„Makowski, jsou to čtyřčata.“
„No nazdar!“

„Za Stanislawem ne, ten zapadává, za Bronislawem. Ale teď jedeš za Boguslawem! To už to můžeš stočit rovnou k Boleslawovi!“ radil Jenda Gřešovi.
„To bych je nejdřív musel poznat od sebe! Jsou si podobní jako vejce vejci!“ zlobil se Gřeš.
To je snadné. Boguslawovi se asi vyspal v uniformě tchoř, Boleslaw má v břiše palírnu, Bronislaw je chodící popelníček, co smrdí ze Stanislawa, radši nechci vědět!
„Já na ně kašlu, vezmeme to přes mez, tam bažina není.“

 

Šarikův slavný den

Hele, co to tady máme? Pro to si tedy zajdu, trní netrní.
„Co to máš, Šariku? Čepici? Počkej, to je…“
Jo, to je jeho čepice. Nažehlená, vypraná…
„…jeho čepice! Tady je jmenovka. Teď ho najdeme snadno. Šariku, jsi hrdina!“
I kdyby mi postavili sochu a dali věnec kolem hlavy, nebyl bych šťastnější. Věnec jsem totiž dostal, z buřtů. A uzeleněný z komína. A ještě…
Nějak mě to zmohlo. Čepici uklidím, na pelíšek se natáhnu a dobrou noc.
„A kde je sakra ta čepice? Šariku, nemohl bys ji najít ještě jednou?“
„Nebuď ho. Spí na vavřínech.“
Na vavřínech ne. Na čepici.

 

Veverka v akci

„Desátník Veverka! Přišel jsem vám poradit vaši příští strategii.“
„Kdo to je?“ zeptal se Gřeš.
„Ten ženista, já to s tím rybníkem vzal vážně.“ zastyděl se Jenda.
„Mám několik možných koncepcí průzkum. V první z nich ucpete v tanku všechny díry a
pojedete po dně, budete se koukat periskopem.“
„Nebude jednodušší tam poslat potápěče?“ navrhl Gustlík.
„Ti by ho nemuseli poznat…“ argumentoval ženista.
„Tohle jsou tak nesmyslné koncepce, desátníku Veverko, že to jsou spíš anti-koncepce. Jsou dobré tak pro veverku, teda pro kočku!“
„Ale moje koncepce jsou…“
Jestli rychle zase nedám Jendovi tu čepici, tak se asi toho Veverky nezbavíme.

 

Mistryně slova

„Tady jdou nějaké stařenky, pojďme je vzít s sebou.“ řekl Gřeš.
Zbytek tanku tomu s nelibostí přihlížel.
„Děkuji, mladíci, jste strašně hodní,“ poděkovala stařenka.
„Babičko, nevíte, jestli tady nešel nějaký voják?“ zeptal se Jenda.
„Ale ano, jeden děsně smutnej, vysokej blonďák, mluvil cosi o nějakém nevděčném veliteli, bylo mi ho opravdu líto,“ odpověděla babička.
„Opravdu? Vyprávějte nám o něm víc!“ vyhrkl Gustlík.
V následujících minutách jsme se dozvěděli vše, co se kdy stalo v blízkém i širokém okolí za posledních 60 let.
„Neříkal jsem vám, že v informování jsou tyhle stařenky mistryně?“ řekl Gřeš.
„Ne, to jsi nám opravdu neříkal.“

 

Tak lehké to nebude

„Čekám, že ho najdeme brzy, víme určitě, že to byl on, kdo taky jiný, že jo, máme ho skoro najitého!“ řekl Gustlík.
„To seš opravdu čekatel optimista, nebude to tak lehké,“ odtušil Jenda.
„Ále, prosím tě, co by se mohlo pokazit, popis od té stařenky na něj sedí, určitě je smutnej a nadává na nevděčného velitele…“ mlel si svou Gustlík.
„Ale my nevíme…“
„Víme všechno, šel po té silnici…“ nepustil ho ke slovu Gustlík.
„Co ještě nevíme?!“ zbystřil Gřeš.
„Zapomněli jsme se zeptat, jestli šel na sever nebo na jih!“
„To abychom tu stařenku dojeli a svezli ji ještě kousek!“

 

Po Evropě s Šarikem

Prošel jsem kus Evropy. Začal jsem v Rusku, kde jsem se svezl vlakem, ze kterého mě i Jendu neurvale vykopli. A tolik nám dalo práce se tam nasáčkovat!
Svezli jsme se náklaďákem zvláštní konstrukce, kterému bylo potřeba strčit do výfuku šálu, a pak ji zase vytáhnout. Pokračovali tankem, což bylo doprovázeno osvobozováním vesnic. To mělo i benefity, jako salám, ale musel jsem slyšet na jméno Šarí, prý se to tak v Polsku dělá. Je zde malebná krajina plná lesů a polí, a já doufám, že se dostanu až do Berlína.
Ale místo toho se tu trmácím od šípku k šípku!

 

 

Pokračování příště

Aktualizováno: 19.7.2021 — 16:37

16 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Alešandře, skvěle jsem se čtením bavila 🙂 Bravůrně jsi zvládl zadaná témata – proboha, kdo je vymýšlí ???? – včetně antikoncepce pro veverku. A krásně jsi je pospojoval !

      Věty máš přímo ganiální -„Vzal si na to čistou uniformu, toho nevyčenichám“ 🙂 – a vše pospojovat tím, že Rusa „poslal ho k šípku“ se také moc povedlo 🙂 Fakt velice vydařená drabblata !

  1. OT – Tak dnes jsem přišla na úskalí mých oblíbených Alzaboxů a rozsvítila ráno skupině chlapů v maskáčích Včera jsem objednala, dnes doručili, takže jsem hned ráno po sedmé vyrazila k místnímu Kauflandu, kde jsou Alzaboxy. Zadám kód a ejhle – otevřely se dvířka nad mojí hlavou. Dost vysoko nad mojí hlavou! Musela jsem ustoupit, abych vůbec zahlédla, že moje krabice je uvnitř – a ještě hozená úplně vzadu. A sakra!
    Už moje rekognoskace terénu pobavila skupinku chlapů v maskáčích sedících v naproti zaparkované dodávce. Evidentně se těšili na pokračování. Sami mi pomoc nenabídli, i když si myslím, že by pomohli – kdybych přišla poprosit.
    Nerada prosím.
    Zamyslela jsem se. Moje auto není jen pojízdná psí bouda, obsahuje spoustu dalších věcí… jako třeba hůlky pro nordic walking! I popadla jsem hůlku, stoupla si tak na špičky, jak to šlo… (chlapi mě sledovali s nadšením hodným komediálního seriálu) a šmátrala a páčila… až se mi podařilo oba balíky vydloubat až na kraj boxu. Potom (stále na špičkách, baletky hadr:)) jsem popadla krabici a balík, dala je do auta, vrátila se pro hůlku, dala ji do auta, koukla na chlapy (jo, evidentně jsem jim rozjasnila pracovní ráno) a odjela.
    Tak teď přemýšlím, jestli by neměla mít Alza zaškrtávací políčko u volby Alzabox – pro mě ne do nejvyšší řady!

    Napsala jsem to to na FB.
    A víte, co je zajímavé? Marek poslal Alze odkaz na tohle moje povídání na FB a odpověděli, že se tím budou zabývat:)))

    1. Dede, to je povedené 🙂 a Marek udělal dobře, že odkaz přeposla. Teď jen půjde o to, zda se budou zabývat nižšími boxy pro menší zákazníky, nebo zjišťovat, kdo byli ti chlapi – sice v maskáčích, ale s ručičkami dozadu, kteří ti nepomohli a jen pobaveně sledovali 🙂 Doufám, že tím prvním 🙂

      1. Tím prvním 😀
        Napsali, že to sdělí svému oddělení IT, takže třeba opravdu přibude zaškrtávací políčko – ne do nejvyšší řady 🙂

    2. Stalo se mi totéž u MALLboxu. Jsem malá a absolutně jsem neměla šanci do přihrádky dosáhnout. Kolem šel chlap podstatně vyšší než já, tak jsem ho jednoduše požádala, jestli by mi mohl tu krabici shora podat. Neměl s tím problém, ještě jsme se zasmáli, jak je to nedomyšlené.
      Ti maskáčoví chlapi byli pěkní vidláci. Když vidím někoho, komu se nedaří udělat něco, co já můžu bez problémů udělat, tak mu pomůžu. Myslím, že to všem zúčastněným rozjasní den mnohem víc, než kdybych se mu zdálky smála.

  2. Muž s rybou byl hvězda letošního DMD, každý den jsem napjatě čekala, co vymyslíš nového. Super příběh a jsi borec, jak jsi celý měsíc zvládl.

  3. Těšila jsem se a byla jsem odměněna, díky, velmi zábavné! Šarik,veverky a plkající stařénky s úrovní Wikipedie . Jestli on nešel přece jen k tomu šípku a ev. jako správný příslušník toho národa mohl zabloudit i do hospody k šipkám. Alešandre Veliký, umíš!

  4. Díky Alešandře! Letos jsem se bavila už na DMD a takto srovnané se to čte ještě líp. Opravdu umíš – a za zpracování antikoncepce pro veverku bys zasloužil metál! 😀

  5. Alešandře, tys opravdu Veliký.
    „Tankisté“ mě bavili už vloni a letos ještě mnohem víc.

  6. Alešandře, díky za výběr. Četla jsem už v DMD a i podruhé se dobře bavím. Těším se na to, co ještě příjde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN