Malajská Malaka mě okouzlila z mnoha důvodů. A protože jak známo, láska prochází žaludkem, tak jeden z nich má gurmánský původ. Rád ve světě ochutnávám místní speciality i s rizikem, že se nesejdou s mými chuťovými preferencemi. Před lety jsem se tržišti ve středním Vietnamu zastavil u čehosi podivného, co jsem identifikoval jako plod, tedy rostlinu.
„To je k jídlu?“ zeptal jsem se anglicky a gestem jasně naznačil, na co se ptám.
„Yes!“
„A můžu to ochutnat?
„Yes, mister yes.“ Řekli yes, tak jsem jedl, tedy ochutnal. Uhryznul jsem kus plodu o velikosti datle. Trhovce nelhal. Opravdu se to dávalo do jídla. Jenže po kouskách jako koření, možná strouhané. A bylo to hnusné. Hnusné, hnusné! Nicméně experimentuji stále.
Clitoria
Ne, nebudeme se bavit o žádném orgánu (napadlo vás to, že), ale o modře kvetoucí liánovitě ovíjivé rostlině odborníkům známé jako Clitoria ternatea. Její krásný anglický název Asian pigeonwings by se dal přeložit jako „asijská holubí křídla“. Tedy nic nemravného, byť je pravda, že své vědecké pojmenování získala podle podoby květů, jež tvarem skutečně připomínají ženské pohlavní orgány.
Klitorie ternatská slouží jako kvalitní píce, něco na způsob naší vojtěšky, rychle se šíří, a to dokonce tak úspěšně, že je označována za invazní druh. Roste všude možně, v Malajsii jsem ji viděl jak na opuštěných rumištích, tak podél cest i v městské zástavbě. A taky po usušení její vývar velice slušně barví. Modř barvy tmavého inkoustu pak zbarví rýži do blankytu.
Štamgastem v dělnické jídelně
Nejraději jím v Asii na ulici nebo v nejlevnějších pouličních jídelnách určené místním. Ceny jsou přizpůsobené zdejším dělňasům, a nikoliv chodícím peněženkám, za které jsou občas turisté považování.
Tahle ležela stranou hlavní turistické třídy (k dobru pro ni) a nabízela směs masa a neskutečně nebesky modré rýže. To musím ochutnat! A byla skvělá, stejně jako maso. Jen chutnalo trochu jinak, než běžně v Asii jím. Tam je totiž vzhledem k převládajícímu buddhismu či hinduismu je kuře bezproblémovým zdrojem bílkovin. Nečistá prasata a posvátné krávy moc v kursu nejsou.
„Co je to za maso?“ zeptal jsem se prostě proto, že jsem zvědavý, a kdo ví, kdy se mi informace bude hodit do článku. Odpověď mi vyrazila dech. „Je to naše směs hovězího a vepřového.“ Tahle jídelna prostě nevařila naprosté většině věřících, protože pokud americká CIA nelže, tak mezi Malajci je 61,3 % muslimů (nejedí vepřové) a 19,8 % buddhistů (často nejedí maso vůbec). Když je sečtete, zjistíte, že jídelna byla vskutku výběrová. Všežravé křesťany nemusíme počítat, těch je v zemi jen 9,8 %. A přesto jídlo, jehož jméno mi už vyšumělo z hlavy, šlo na odbyt. Bylo výborné a vařilo se pro místní.
Jelikož jsem se v Malace zdržel týden, jedl jsem v dělnické jídelně, jež byla zároveň rodinným podnikem, denně. A denně totéž, což mi už při třetí objednávce v jídelně Poh Piah Lwee vyneslo o něco větší porce. Stal jsem se štamgastem. A jestli se tam někdy vrátím, což není vyloučeno, vím, kam zajít na oběd.
Více o autorovi najdete zde: www.topi-photo.cz
Dede: Děkuju autorovi a zrovna se ptám – věděl někdo z vás o modré rýži? Případně o rostlině s tak… sugestivním názvem? 🙂
Jinak budu ráda, když se tu zmíníte o svých zkušenostech s – z našeho pohledu – podivnými pokrmy, které jste (dobrovolně či méně dobrovolně:)) ochutnali vy. Je doba dovolených a dobrodružných cest, jistě si něco vybavíte! 🙂
Já měl po jednom flámu u přírodovědců pečeného bobra.
Jste kulinárně odvážný cestovatel 🙂 Já bych tedy hóódně váhala zakousnout se do těch plněných květů, na mne působí jako hlavy divných ryb (přijde mi, že jedna dokonce cení zuby 🙂 ). Ale povídání o kytce svlačci je zajímavé, stejně jako celý článek !!!
Na modrou rýži bych si asi zvykla, hlavně, kdybych si jí sama koupila a připravila. Protože rýži máme rádi, jime hodně, ale stejně na prvním místě zůstává klasická bílá, případně žlutá, nebo hnědá basmati.
V částech Am, kde žije hodně Irčanů se velmi slaví den sv. Patrika (17.březen). Jedním takovým místem byl(a jistě stále je) Boston, odkud je manžel. V ten den v městských kašnách teče zelená voda a v rest. se podává zeleně obarvené pivo. Byli jsme v jedné takové, samotné pivo barvou neutrpělo na chuti a „tekutina“ mi přišla normální, trochu divně vypadala ta zeleno-bílá čepice pěny.
Žádné extra exotické jídlo si nevybavuji. ale také se klidně obejdu bez nohatých vodních živočichů. Nebo s chapadly, manžel si jeden čas dával kolečka snažených pokrájených chapadel, jedno jsem ochutnala, ale bylo to nějak gumové a vlastně chuť byla hlavně v obalu. Podobně jako u šneků je „ucpávka“ ulity, tedy ochutené máslo.
Kdysi jsme si na severu Německa u jednoho stánku koupili grilované kusy mořského úhoře – tamní vyhlášená pochoutka. Také nic moc, bylo to tuhé maso. Možná pomalené v troubě v nějaké omáčce by to mohlo chutnat, ale tohle bylo zklamání.
Což o to, ten odstín modré rýže je opravdu zvláštní, ale jedle moc nevypadá! 🙂
Já asi na seznam exotických jídel nic moc nepřidám. Jo, kdysi jsme byli pozváni na plněné šneky, náplň s lehce česnekovou příchutí nebyla špatná.
Před lety ve Španělsku si synové objednali obří paellu, jakože všichni ochutnáme – taky jsem si dala, abych neurazila, ale všem těm plžům, mlžům a hlavonožcům jsem se pečlivě vyhnula.
A když jednou kamarádka upekla nutrii, tak tu jsem si nedala vůbec.
Hm, vychází mi spíš seznam jídel, která jsem neochutnala, se mnou je to těžký!
Náhodou nutrie není špatná ! Kdysi dávno se dokonce dala koupit v obchodě, jasně už stažená atd, prostě kus masa. Chutí je to něco jako králík, měli jsme to tenkrát na zelenině se smetanou. Pak jsme ho po čase koupili zas a nebylo to ono. Dozvěděla jsem se, že to druhý byl prý asi samec a měl se naložit, aby nebyl cítit. No jo, ale jak jsem to mohla poznat? U nás u rybníčku jsou ondatry, ale ob dvě vesnice se potulují nutrie, prý tam někomu utekly z domácího chovu. Že bych šla na lov ? 😀
Nutrií maso je velmi zdravé, nevím přesně u které choroby je doporučeno.
dávali to jako dietu v nemocnicích…mělo to lepší výživovou hodnotu jak králík a nebylo to suchý…má velice nízký obsah tuku…
V zásadě všude, kde je vyžadována nějaká dieta, obsahuje minimum tuku.
nutrie se pohybují u mnoha vodních toků, jsou přemnožené a drzé. Je obtížné se jich zbavit.
Sice jsem stará konzerva, ale modrá rýže – proč ne? Za to různý mořský potvory fakt nemusím. Kdysi dávno byl v cukrovaru „obecní“ pejsek, Kubík se jmenoval. Jednou mi chlapi z kotelny přinesli ochutnat karboše, byly dobrý, hodně česneku na moje gusto. Pak mi řekli, že to bylo z Kubíka a štěkala po mě celá fabrika. Já se málem zhroutila, brečela jsem jak želva a fakt bych je byla přizabila, kdybych na to měla sílu (nebo lidi 🙂 ). Pak z nich vylezlo, že to byla sranda a uznali, že hodně blbá, když viděli moji reakci. Uvěřila jsem, až když mi přivedli Kubíka ukázat, oni ho zlosynové schovali, abych jim věřila. Stejně měli u mne utrum, už jsem s nimi nepromluvila, jen co bylo pracovně nutné.
Jste statečný člověk! 🙂
Ehm ehm, Dede ochutnala to, co já mohu nabídnout. Norský lutefisk, což je ryba “marinovaná” v sodě. Vezme se sušená ryba, většinou treska, nechá se promáčet, pak se naloží do vody s přidanou sodou a nechá se dva dny máčet. Potom se zase promáčí čistou vodou a je připravená k úpravě. Mnoho vody, ryba má plavat. Konečný výsledek záleží na kuchařce. Velmi rychle se z ní udělá poloprůhledný rosol, což je nehezké a nic moc k jídlu. Ale někteří to preferují. Pokud je udělaná dobře, je trochu špinavě bílá a při konzumaci se z ní oddělují jakože velké vločky. Příloha spec. brambory, hrachová kaše, opečené kousky slaniny, hořčičný saus s hořč. semínkem.
Existují specielní kluby pojídačů lutefisku, kde se mimo konzumace pějí i písně na oslavu této krmě. Okolo vánoc každá restaurace se ctí v těle, musí mít lutefisk na svém menu, jako hlavní atrakci. Mě samotné trvalo dvacet let, než jsem se tuhle zvláštně připravenou rybu odhodlala ochutnat. Chutnala mi! Pak jsem se ji naučila dělat (tedy bez předpřípravy) a dopadla jsem tak, že jsem kamarády nucena jim ji každý předvánoční čas servírovat. Až dvanácti osobám. Uff!
Když si zadáte lutefisk na googlu, můžete se na tu věc i podívat. 🙂
Když jsi to dělala ty, přišlo mi to prostě moc dobré. Ne divné. 🙂 I když to vlastně divné bylo:))
Díky za seznámení s exotickou kuchyní a jejími chutěmi.Prostě proti gustu žádný dišputát. 🙂 Kučerovic veverky, no jo no. Ráda chutnám co neznám ale modrá rýže je zvláštní, doufám, že nechutná jako vyvařené džíny.Ale zase ta žlutá mi už vůbec divná nepřijde.Za mých mladých let nebyly potraviny tak sofistikované a jedlo se ledaco,třeba v mém rodném městě,jakož i jinde býval třeba koňský řezník. Osobně jsem ráda, když se jídlo na talíři nehýbe a nemá oči. Jináč, ta modrá rostlina je v mnoha ohledech pozoruhodná.
onehdá jsme koupily fialový květák, no nic moc a když jsem dala zbytky do polévky tak to vypadalo dost divně. Fialová cibule mi docela chutná, v salátu vypadá dobře.
No prosím! Anebo co zelí, že Maruško, taky máme bílé a červené, vlastně do fialova anebo kedluben,na povrchu modrý a vevnitř stejný jako bílý, musím ještě povzpomínat,co máme tady v barvě neobvyklé.
Tmavě fialové papriky, skoro černé.
Taková jsou vlastně i rajčata. Dobrá, ale vypadají… Divně 😀
Tmavá rajčata jsou moc dobrá, letos jsem je ale nesela, u nás jich vyroste na keříčku moc málo
Když jsem byla malá, jedla jsem pečenou zmiji. Bylo to někde v horách na Slovensku, byly jich tam desítky. Chlapi ji bacili kamenem, namotali se slaninou na klacek a upekli na ohni.
Občas na nějaké gastro akci ochutnám různý smažený hmyz. Jako chipsy je to docela dobré, ale výkřiky výzkumníků o tom, že je to zdroj proteinů budoucnosti, mi připadají úsměvné 🙂
Pečený had,no tedááá! A rozumíš řeči zvířat a ptáků? 🙂
Rozumím. V sobotu jsem převěsila krmítko pro ptáky, protože do něj lezla veverka a užírala. Veverka celé odpoledne lítala kolem, špekulovala, jak se do krmítka dostat a hlasitě nadávala. Ptáci seděli na krmítku a posmívali se jí 🙂
Jj, tak to se oplatilo ochutnat, jen tak dál, překládej! 🙂
A tak džínově modrá rýže mi asi úplně divná nepřijde, když se dá jíst i zářivě žlutá, že 🙂
Ale pár květů na testy s barvením textilií bych brala!
to jsme dvě 😀
Jo, ještě zvláštní jídla 🙂
Ta moje nejzvláštnější byla na Taiwanu. Také jsme velmi rádi jedli v malých rodinných podnicích, obvykle přímo na chodníku. Tak jsem poprvé pochopila, že rýže může být lahůdka a to i „samá rýže“, tedy bez ničeho k ní.
No a největší divnost, kterou jsem ochutnala (když nepočítám neznámé tvory připomínající červy zavařené v knedlíčkách, tam jsem se ze všech sil snažila nevědět) bylo tisícileté vejce. Jeho barva byla zelená – temně lahvově zelený poloprůsvitný bílek, jemně mechově zelený žloutek. Chuť… no, dalo se to jíst, ale z mého středoevropského pohledu to delikatesa nebyla – jen veliká zvláštnost! 🙂
tak Black ei,jsme pojídaly s Karolínou velice rády, černej-průhlednej bílek a nazelenalej žloutek, pro nás to byla dobrota největší..lidi si odsedávali….
kdysi,to už jsem vzpomínala, jsem na kontrole našich montážníků- jedla díky jim, pečeného polního křečka, ale to je promlčený,to je víc jak 20 let !!!!
Maminka mi vyprávěla, jak někdy v padesátých letech, když byla malá a její sestry ještě menší, servírovala babička „kůzle“. bylo to první maso po delší době, konečně prý pořádné jídlo a zajímavé… ani babička ani prababička ho nejedly. Prý, že ony to až tak nepotřebují, hlavně, ať mají pořádné jídlo děti.
Teprve po mnoha letech se dozvěděla, že to byl pes… Inu, to je už taky promlčené.
smíchaná ta rejže musí vypadat báječně bílo-modrá…a klidně bych ji i snědla…když jsem dala Balut , tak tohle taky…blahé paměti,se Karolína přiznala,že v Číně ochutnala smaženého bource morušového na špejli a červíky…a z čehož radost neměla, tak patrně i psa…
trochou sušených kvítků bych nepohrdla:-D
Děkuju za kulinářskou zprávu z výletu do míst, kam si člověk od nás opravdu jen tak nezaběhne 🙂 Copak ta kytka vypadá relativně obyčejně (To jméno! Je vidět, že i přírodovědci jsou lidé:)), ale ta barva! Ta fotka s oběma typy rýže je skvostná. Esteticky! 🙂
Ovšem přiznám se, že modrou na jídle tak nějak preferuju třeba u borůvek… Modrá rýže, obzvlášť zamotaná v nějakém listu, vypadá tak nějak… no… ne čerstvě 😛
Dede, černá rejže,barvená sepiovým inkoustem, taky nevypadá zrovna špatně a přitom je hodně lidí,co by ji nejedlo…..
Tu jsem jedla a chutnala mi 🙂 Zajímavé je, že tam mě otázka vizuální čerstvosti netrápila 🙂
Černé nudle ti nevadí? taky obarvené sépií.