Dlouho jsem se neozvala, vím. Takže pro jistotu hned na začátku – v domečku vše v pořádku (zaťukávám na dřevo, protože jsem se zrovna vrátila ze zahrady, kde jsem půl hodiny hledala Goliáše a začala si zoufat, že snad zas utekl, či co. Neutekl, jen v těch vzrostlých kvítkách prostě není vidět). Jak my, tak i kočky jsme jaro přežili bez úhony a těšíme se, že snad konečně začne být příjemně (přiměřeně) teplo a léto se pochlapí trochu víc, než studené a upršené jaro.
Myslím, že nejvíc o tom, jak to u nás probíhalo, vám poví letošní dubnová kočičí drabblata. Tak tady jsou:
Doma budete, holoto!
Téma: Ještě tam budem
Bavím se.
„Doma budete, holoto!“
ONA soptí. Během týdne šestkrát lovili Goliáše ze střechy.
„Kudy, proboha?“
Odnesly to kočičí schody. Prý z nich skáče nahoru na zeď. Naivové. Vršek zdi je zarostlý břečťanem, kam kočka nevidí, neskáče.
„Se picnu, zase!“
„Vylezl po břečťanu.“
„Blbost. Žádná kočka po něm nikdy nelezla.“
Řekli jste to taky Goliášovi?
„Ale…“
„Věř mi. Ty slabý větvičky ho neunesou.“
Pak zahlédla zrzavý ocas mizící v zeleni na horní hraně pětimetrové zdi.
Příští den byl vršek břečťanu nemilosrdně ořezán a nad ním vyrostl zahnutý plůtek.
Než koťata najdou další únikovou cestu, ještě si tu nějaký čas pobudou.
Zapsala Rozárka.
Toho bohdá nebude
Téma: Soumrak soumarů
Jestli někoho můžeme v dnešní moderní době nazývat soumary, tak majitele koček. Zvlášť ty, kteří jich mají povícero. O tom bychom mohli vyprávět.
To máte:
Konzervičky. Samozřejmě nebudem krkouni, bereme větší balení a dvě, však jsou ve slevě.
Kapsičky. Vidíš? Mají tyhle, ty jim chutnaly! Tři balení! Ta velká, samozřejmě.
Písek! Došel nám písek! Co na tom, že už je otevřeno na zahradu, ty potvory si to stejně nosí domů! Tak tenhle. Dvakrát!
Ještě toto… a toto…
Pak u dveří zazvoní dopravní služba, u auta tři obří krabice a tady to máte, na shledanou.
Soumrak soumarů? Ten hned tak nenastane…
Zdání klame
Téma: Jako vejce vejci
„Jak se v nich vyznáte?“ kývne opravář ke kuchyni, kde se krmí naše kočky. „Vždyť jsou jedna jak druhá!“
Usměju se. Kdepak, pane, to se pletete. Barevně jsou si (až na Goliáše) podobné, ale jinak?
Rozárka je nejstarší. Nejklidnější. Koťata ale srovná raz dva.
Zuzana je samotářka. Kdykoliv ji hledáme, je zašitá někde o samotě.
Sára je ďáblík. Ven, dovnitř, neposedí, nemá čas odpočívat. Když konečně padne únavou, neprobudí ji nic (jen zvuk plechovky s dobrotami).
A Goliáš? Náš Pan Pomalý? Rozvážně kráčí životem, než rozmyslí, zda chce to nebo ono, chvíli to trvá.
Co kočka, to originál, milý pane.
Závěrečná poznámka:
Píšu o koťatech, ale ony už jsou to taky pořádné kočky. Budou jim brzo dva roky, Goliáš má přes pět kilo, Zuzka čtyři a půl a Sára, diblík, kolem čtyř. Rozárka bude mít jedenáct let a s touhle partou má občas starostí až nad hlavu. Ale zatím to zvládá s grácií. A kolik váží? To se u dam neříká, přece. (Ale – jen mezi námi – do Goliáše nemá daleko…).
Co se týče vybarvení – to má pan opravář pravdu. Rozárka, Sára, Zuzi – tři černobílé kočky se všem opravdu pletou (nám už ne). Goliáš je mezi nimi jasně rozpoznatelný – bílozrzravého krasavce nepřehlédnete.
Každá je jiná
Téma: Bonus – Cestopis
Každá má cesta je jiná, ale každá je plná zážitků.
Jednou je zapadaná sněhem (to nemám rád, sníh zebe do tlapek).
Podruhé je rozpálená (to miluju, slunce krásně hřeje do kožíšku).
Občas je plná motýlů a pak mi čas rychle uběhne.
Někdy daleko nedojdu – hlavně když jsou na zahradě nějaké novinky. Třeba jako včera, když nám uprostřed trávníku vyrostla hliněná hora. Nedošel jsem ani k plotu, výzkum, chápete.
Tu a tam je dlouhá – pomalu kráčím dvorem, obcházím túje, zkoumám verandu a sklepy.
Jindy je krátká – to když mě honí Sára nebo Zuzi.
Každá z nich je ale úžasná!
Váš Goliáš.
Žádost o přidělení nevyužitého prostoru
Téma: Bonus – Motivační dopis
Vážení domácí!
Mám eminentní zájem o obsazení nedávno uvolněné venkovní dílny s volným prostupem směrem k trati.
Předmětnou dílnu nemůžete ponechat dlouho neobsazenou, jinak se vám tam nakvartýrují toulavé kočky. Jistě uznáte, že mnohem lepší bude mít tam mě.
Dílnu i otvor budu pečlivě hlídat, chodit domů budu včas a už vůbec se nebudu ztrácet, packu na to!
Věřím, že mé zkušenosti s chozením po střeše ze mne dělají velmi dobrého kandidáta na tuto uvolněnou místnost a slibuji, že do ní nepustím žádného přivandrovalce ani zvenčí, ani zevnitř.
S úctou váš Goliáš.
PS: Zazdít tu díru by byla věčná škoda!
Závěrečná poznámka:
Vážený Goliáši!
Zadní venkovská dílna, kde kdysi bydleli squatteři a pak ještě nedávno starý zrzavý kocour, je nyní opravdu volná, neboť zrzounek před nedávnem přešel přes Duhový most.
Nicméně vzhledem k tomu, že jsme již vynaložili nemalé náklady na to, abychom celý dvůr oplotili a ohradili tak, abyste ani ty, ani tvoje sestry nedokázali utéct a vrhnout se v mladické nerozvážnosti buď pod vlak či pod auta, nebude (ač je nám to velmi líto), tvé žádosti vyhověno.
Je to smutné, ale i nadále se budete muset spokojit pouze s dvorem, zahradou, čtyřmi sklepy, verandou a průjezdem.
S úctou tví domácí.
PS: Tu díru samozřejmě zazdíme. Co nejdřív.
Krucipísekdonrwetrkrucajselement!
Téma: Síly v pozadí
Sedím nad klávesnici.
Tabulky, statistiky, platby. Kontroly, další kontroly, přepočty.
Miáuuu!
Pohodím hlavou. Teď určitě vám půjdu otvírat, když jsem možná zrovna přišla na chybu, co hledám od rána!
Miááááuuuuu!
Vydržte, potvory chlupatý! Co si myslíte, že asi dělám? Že sedím u toho počítače celý dny z vlastního plezíru? Kdo furt chce žrát, he?
MIÁÁÁÁUUUUU!
Mě klepne. Už řvou všichni tři. A já už jsem jen maličký kousek od toho, abych mohla svou práci dokončit a poslat v termínu!
MMMIIIÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁUUUUUUU!!!
Krucipísekdonnrwetrkrucajselement! Přestaňte tu řvát jak bůvoli!
Vyletím, otevřu dveře.
Mazejte ven, než vás ubezduším!
Krucinál, kde že byla ta chyba????
Závěrečná poznámka:
Nevím, jak ti vaši, ale naše trojčata jsou šíleně vytrvalá a když si něco usmyslí, tak vydrží otravovat neskutečně dlouho. Neskutečně. Dlouho. Dokud nedosáhou svého. Lumpové to jsou!
Nikdo nemůže popřít, že největší síly (občas v pozadí, občas v popředí), které s námi mávají, jsou tyhle tři nezvedenci. A Rozárka jim přizvukuje.
První půlka kočičích drabblíků je za námi, druhá bude někdy příště. Ano, letos jsem jich moc nenapsala, protože jsem psala ucelený příběh ze světa strážců rozhraní. Kočičí drabble byla tedy jen pro radost a pro odpočinek.
Mám pro vás ještě připravenu další várku, kde bude pel-mel drabblíků jak historických, tak i osobních. A pokud byste chtěli – a Dede svolila, je tu ještě ten příběh strážců… ale předem varuji, že by to bylo minimálně na tři pokračování.
Těším se na naše další setkání.
To je hezký i s ilustracemi
Dočítám se zpožděním, pěkné, děkuji.
Krásná kočičí parta, je vidět, že se opravdu nenudíte ! A mají moc šikovnou paničku, která o nich umí krásně psát.
Ale abych byla upřímná, zlatá naše klidná Čerťa 🙂
Díky za komentář. A – nedivím se 😀
Jsou nádherní…to už fakt dva roky??
Jojo, na jaře už to byly dva roky, co jsme je dovezli. Letí to…
Krásné kočičí příběhy potěší a při nich si i zavzpomínám na naše první koťata – Princeznu a Brášulku. Snad to bylo tím, že ke hrám měli Mimi v té době dvouleté a tak ty hry otřásaly celou domácností. Felínek a Garfield už byli více venkovní a Adalbert a Monča jsou prakticky klidní. Takhle poránu, když se probudí, to míváme letecké dny, ale mají spoustu venkovních parťáků, takže doma se spíše povalují a pochopitelně žerou. Ale upřímně mi ty hrátky až tak nechybí….
Taky se svým způsobem těším, až se zklidní, to mi věř.
Vyrostli, nádherně vyrostli a jsou z nich plnohodnotné kočky! Jen si ještě pár měsíců užívejte mladistvého kočičího nadšení. Pomalu a jistě bude s přibývajícími léty slábnout. Ale budou zase rozkošně zdobit. A to urputné MŇAÚUU ovládá Dareček také skvěle, zvlášť když si právě užívám RAM spánku a on mě tím zarputilým mňančením z něj vytáhne a je půl páté ráno! Nezabila jsem ho ještě…..
a to ti nešátrá packou po obličeji a nesnaží se ti drápečkama otevřít oko 😉
Tak v tomhle jsou zlatí, nebudí nás. Ne, že by třeba občas nad ránem neřádili, ale většinou spí do doby, než vstáváme my. Ale pak teda hned vééén vééén vééén…
Krásné kočičí drablíky jsem si s potěšením přečetla.
Jsou všichni bezvadní. A můj oblíbenec Goliášek.
To je ale koumák, lézt po břečťanu.
Jo, koumák je to v každém případě 😀 Díky.
Nádhera – člověka potěší setkání s takovými roztomilými plyšáky.
Díky, Ygo.
Kočkovité drablíky jsem četla v dubnu s velkým potěšením (stejně jako předpisnice ráda, že to nemám doma), vyhledala si pro připomenutí část fotek svých černých i strakatých akrobatů a posmutnila si za uplynulými dobami. A dnes jsem se vítala se známými: se zrzavobílým Houdinim i černobílými bojovnicemi za svá práva.
A pokud jde o Strážce, v dubnu jsem nahlédla a rozhodla se, že si počkám na seřazený příběh. Kdo má pořád čekat a dumat, jak to bude dál… Těším se.
Tak doufám, MaRi, že Strážci nezklamou :D. Díky.
Ó ano, Tořiny příběhy o kočkách miluju. Mimo jiné proto,že ty skopičiny nemusím řešit 🙂
Díky. Rozumím ti velice 😀
ono to potěší,že to je jinde stejné, někdy i horší 😀
Kočičí drabble mě moc baví – ostatně jako každé Tořino povídání o kočkách. Vůbec ten druh, kdy se směju nahlas a zároveň jsem ráda, že je nemám doma! 😀
Ale už jsem vycvičená a radši se na novinky neptám. Aby zase nebylo na mně, až Goliáš něco provede. Ale čekám!!! 😀
Díky za prostor, který mi dáváš, opravdu si toho cením. Ale já teď fakt nestíhám psát o kočkách, omlouvám se moc. Snad se mi podaří někdy splichtit nějaký článek, ale ono je to v podstatě všechno v těch drabblících.
A děkuji (za neptání, ono i tak je toho občas až nad hlavu :D, natož kdybys přitápěla!)
Banda jedna kočičí! Směji se! Mně stačí ty dva zdomácnělí,ofouklí přišelci,rachotí po baráku jak rota vojska v kanadách. A vytrvalí umí být taky. No,jináč, kdyby bylo na mně, tak bych dílnu povolila, jednak jsem měkota a druhák bacha na zdanění prázdných bejváků,aspoň tam Goliáše přihlas a zapni elektriku.:-) Těším se na Strážce rozhraní, dneska si je půjdu osvěžit.
Jenny, Strážci sem taky doputují! 🙂
Díky moc, Jenny, jsem ráda, že se ti mé psaní líbí.
Ahoj TOro,
kočky tradičně potěší a rozjasní den. Sem i s dalšími drabblaty – a Strážce si přečtu velmi ráda ještě jednou.
To jsem já, JJ.
Moc díky, JJ. Za vše.