Berry stojí trucovitě na terase – proč by si měla stoupnout do trávy, která je… mokrá? Jenže je ráno a já chci, aby se vyvenčila. Takže zpřísním tón a vydám pokyn. V tu chvilku je u mě Ari, vlní celým tělem, kňučí a olizuje mi ruku. „No tak, paničko, však se na ni nezlob!“
Ne, není to náhoda. Ari to dělá celou dobu, co bojuju s Berry o venčení na zahradě. A je v tom velmi konzistentní. Pokud nepřestanu po olizování ruky, začne na mě skákat. Z jejího pohledu je to jasné – nemám Berry k ničemu nutit! Jenže z mého pohledu je Berryina zarputilost prostě problém.
Sedni a koukej! No… moc to nedopadlo:))
Ono to vlastně celé začalo kdysi v Anglii, kdy byla Berry štěně a my jsme tou dobou bydleli v pronajatém domě. Nechtěli jsme domácím venčit psy na jejich zahradě, takže jsme chodili na sousední louku – tam jsem i Berry jako mrně vynášela. Nebylo to daleko, ale Berry si tehdy vetkla do paměti, že na zahradě se nečůrá – a určitě nebobkuje!
Berry zastíněná
Berry bylo asi devět měsíců, když jsme se přestěhovali zpátky domů. Velká bezpečná a většinou travnatá zahrada se naopak k venčení psů používala – minimálně na časně ranní a večerní čůrání. Vycházky a výlety pak byly hlavně pro zábavu, vzrušení a výcvik, byť k vyvenčení samozřejmě sloužily taky. Pokud jsme nebyli doma, byli psi vždycky venku. Na dvorku mají velkou pohodlnou zateplenou boudu a přede dveřmi na zápraží velké pelechy kryté před deštěm přesahem střechy. Samozřejmě si tak mohli na zahradě kdykoliv ulevit.
Ari vznešená… no dobrá, koukající na míček!:))
Fungovalo to. Ari už v tomto domě a na zahradě vyrůstala, takže jí venčení „uvnitř“ přijde naprosto samozřejmé. Jenže někdy před rokem začala Berry dělat s venčením na zahradě potíže. Nevím vlastně proč – vzpomněla si na svá mladá léta? Nebo je to svým způsobem „mazáctví“ staršího psa (je jí jedenáct), který má prostě na věci svůj názor? Nevím, ale rozhodně nám to komplikuje život.
Berry zamyšlená (kde máš ten míček???:))
K čemu mi je, když si ráno přivstanu a vypustím psy na zahradu, aby si po noci ulevili, když to Berry neudělá? Nejdřív se bez problémů vyčůrala a zlobila s bobkem, teď už jí musím dávat pokyn i na to čůrání! Bobky potom Berry zadržuje, jak může, s myšlenkou, že počká až na vycházku. No jo, jenže na vycházky se chodí podle mého programu a počasí v různou dobu, takže občas dojde k nehodě, kdy se ty bobky do Berry už prostě nevejdou, a vypadnou, aniž by to ona chtěla – například při nástupu do auta.
Tady je míček…:)) Aneb je to za trest fotit černého psa!
Výsledkem je, že musím ráno i večer s Berry ven, na louku nebo po vsi. Dobrá. Je to nepohodlné (když má obrovskou zahradu k dispozici), občas velký problém (když jsem byla na berlích), ale co bych pro ni neudělala. Jenže s čůráním jsem nekompromisní – takže velím přísným hlasem. Nemyslete si, že se to povede vždycky! A nejde jen o Ariino vměšování.
Dám… nedám…
Ta černá potvora má vymyšlených x způsobů, jak se tvářit, jako že jde na to, a pak bez čůrání zdrhnout domů – stačí, aby se jí nelíbilo počasí nebo jí přišlo moc mokro. Někdy se musím smát, když ji vidím, jak na mě pokukuje zpoza nějakého stromu nebo rohu a přemýšlí, jak mě obejít. Ve skutečnosti je to ale opravdu otrava.
Beruška:))
Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Já bych dodala, že starý pes se je dle svého uvážení učí sám! A pak hřeší na to, že ho člověk miluje. Vůbec, pokud už má zdravotní trable a ten jeho člověk se o něj pořád tak trochu bojí.
A tak se vás dnes ptám na vaše zkušenosti s… eh… nápady starších zvířat, které už mají pocit, že mají právo si zařídit život podle svého:)) Zkoušeli na vás starší psi či kočky nějaké fígle proti do té doby zažitým pravidlům?
A pak ještě na otázka na majitele smeček – setkali jste se také s tím, že jeden pes se snaží „omlouvat“ toho druhého, pokud se spravedlivě rozčílíte? 🙂 Popravdě netuším, jestli se takhle projevují kočky, na nic podobného si ze své nedlouhé zkušenosti nevzpomínám…
Ariari:)) 🙂
DEDE, OMLOUVÁM SE, ŽE PÍŠU NĚCO ÚPLNĚ JINÉHO, ALE MUSELA JSEM SE PODĚLIT
Lenko, to je mi opravdu moc líto! Takový hrozný úraz a ještě blbec v sanitce. Stačilo by, kdyby myslel a měl trochu ohledů. Moc na tebe myslím, ať jsi brzy v pořádku! ❤️
Stěžovala bych si. Jenže oni mají málo řidičů, tak mu stejně nic neudělají (soused nějakou dobu řídil sanitku).
Jasně, to bude ten důvod. Navíc je pán asi hodně utahaný a možná i vyhořelý. A protože je jich málo, v, že si to může dovolit, bohužel.
…ví…
Lenko, je mi líto, že jsi tohle musela všechno prožít – nejen, že jsi sletěla ze schodů a zranila se, ale ještě jsi narazila na blba v sanitce. Je mi opravdu líto, co jsi musela prožít. Drž se, teď už bude dobře…
O to více vidím, jakou jsem měla kliku, když jsem podobně sletěla ze 6 schodů a odskákal to akorát kotník, který se mi podlomil na prvním schodu. Zato se zrasil fest, ještě jsem tou nohou, na kterou jsem se nemohla celé týdny postavit, vezla mámu na chemošku, dokázala jsem to udělat tak, že si ničeho nevšimla, ale byl to boj. Kotník se už celkem srovnal, tak snad to bude dobré.
Ahojky lidi.hlásím se sice pozdě, ale musím oidmeldovat svůj návrat k pc.Po úterní kontrole u kardioložky, jsme se s Jiřím vraceli do průchoduz ke staré plzeňské synagoze. jelikož je na těch hnusných schodech špatně vidět kvůli střídyvé tmě a světlu, podařil se mi fakt krkolomný kousek. Zkrátka jsem na čtvrtém schodu špatně postavila grhůl. Skončilo to opravdu velikým držkopádem přes celé tři schody. No, zůstala jsem zhroucená krutou bolestí v obličeji a válela jsem se ve vlastní krvi jak čuně na porážce. z místa mne vezla RZS rovně na urgentní příjem. celé dva dny jsem trpěla úporněš silnými bolestmi celé mpravé části hlavy. na urgenci zjistili pomocí ct, že mám na hlavě spoustu přelámaných kostí a kostiček. Krev se valila potokem, mám zlomený nos nadočnicový oblouk a ještě další drodnější kůstky obličeje. Zkrátka, když jsem ten kotoul střemhlav přímo přes tři schody nedotočila, byl to děs a běs. Doslova jsem slyšela slova krylovy písně, jak ryjem nebo neryjem už držkou v zemi. já tou vlastní držkou natvrdo zkusila, jak to vypadá, když jedne nešika zdrncá nepovedečšným saltem několik schodů. Celé tři dny jsem byla příšerně oteklá v celém obličeji a na pravě oko nevídím ještě dodneška. Sw očima prý nemám nic, jen to pravé bylo celé zalité krví. Jsem na ksichtě sešívaná jak slávista, ale buď te si jistí, že fotbalu vůbec ani trochu neholduju.od dvou odlpoledne jsem se až do pěti(17) hodin drncala v rozpálené sanitce, která mne tři hodiny dopravovala z Plzně do Bělé nad radbuzou. je to cca 6 km, ale saniťák musel ještě cestou vyložit v jakési zapadlé vesničce stařičkého pána, co vlastně vůbec nebyl schopen ze sebe vypravit, u které větší obce se ta jeho vesnička nachází. ŘIDIČ BYL ÚPLNĚ NEPŘÍČETNÝ VZTEKEM, OBJÍŽDĚL MNOHO ŮZNÝCH OBCÍ A OBCIČEK, ABY SE MNĚ NAKONEC PODAŘILO STAŘEČKA NATOLIK UKLIDNIT, ŽE Z NĚHO VYPADL NÁZEV NEJBLIŽŠÍ VĚTŠÍMOBCE.jELI JSME TOTIŽ PRVNĚ DO VESNICE SE SPRÁVNÝM NÁZVEM, ALE TAM ANI POPISNÉ ČÍSLO, KTERÉ STAŘÍK UDÁVAL ANI JAKÁSI KAPLIČKA NEBYLY. KDYŽ JSME UŽ POTŘETÍ POROJELI CELÉ KLATOVY, VYPALD KONEČNĚ TEN SPRÁVNÝ NÁZEV. HURÁ A SLÁVA!!! TA SPRÁVNÁ OBEC BYLA KOUSÍČEK OD KOLOVČE.ROZZUŘENÝ ŘIDIČ SE KONEČNĚ ZBAVIL SVÉHO BŘÍMĚ , A POTÉ NASTOUPILA JEHO ZBĚSILE ŠÍLENÁ JÍZDA. ZASE SE JELO CESTOU NECESTOU, JELIKJOŽ ŘIDIČ SE SBEKONTROLOU ZTRATIL I SOUDNOST. OBCE PROJÍŽDĚL ZÁVODNICKOU RYCHLOSTÍ A JÁ VZADU V SANITĚ LÍTALA ZE STRANY NA STRANU A DRŽELA JSEM SE KŘEČOVITĚ TOHO JEDINÉHO DRŽÁKU, KTERÝ SANITA MÁ UVNITŘ.KDYŽ JSME KONEČNĚ DORAZILI KOUSÍČEK PŘED BĚLOU, ŘIDIČ NADÁVAL A KLEL JAK POHAN. ANI SLOVÍČKEM MI ZA TO, ŽE JSEM TU KOLOVEČ Z PÁNA VYMÁMILA. JEŠTĚ MI PŘED DOMEM DOCELA HNUSNĚ NADAL ZATO, ŽER NAŠE DOMY JSOU ZNAČENÉ SMĚREM DO ULICE, TAKŽE ČÍSLA PPISNÁ ZE SILNICE ČÍST NELZE. ŘIDIČE JSEM SICE N AVÁDĚLA PŘESNĚ A SPRÁVNĚ, ALE JAK BYL VZTEKLÝ, NIC NEPOSLOUCHAL. SPROSTĚ MNE VYSYPAL I S TĚŽKÝM BATOHEM NA ULICI A VŮBEC NEDBAL NA TO, CO MU DOKTOŘI NAŘÍDILI. MĚL POČKAT A MĚL MNE PŘEDAT DO RUKOU MANŽELOVI. NEMĚL HNED UJET JAKO MALEJ KLUK A MNE NECHAT STÁT NA SLUNKU BEZ POMOCI. JÁ PŘECE NEMOHU ZA TO, ŽE JSOU V OKOLÍ KLATOV DVĚ VESNICE STEJNÉHO NÁZVU A ŘIDIČ SI POŘÁDNĚ NERJISTIL, ZE KTERÉ TÉ OBCE STAŘÍK POCHÁZEL.TAK ZBĚSILOU JÍZDU SANITNÍM VOZEM JSEM JEŠTĚ NIKDY NEZAŽILA. BYLA JSEM CELOU DOBU POCTIVĚ PŘIPOUTANÁ, ALE STEJNĚ TO SE MNOU HÁZELO ZE STRANY NA STRANU. POTŘEBOVALA JSEM MÍT TÉŽ VÍC VZDUCHU, AVŠAK ŘIDIČ NA MOU ŽÁDOST O PŘIOTEVŘENÍ OKÝNKA NIJAK NEDBAL. CELOU DOBU JSEM SE KŘEČOVITĚ DRŽELA A JEŠTĚ JSEM DUSILA V RESPIRÁTORU. CHOPN DOSTALA FAKT ZAVYUČENOU. JAKO BYCH JÁ MOHLA ZA TO, ŽE ŘIDIČ SI PŘEDEM NEDOKÁZAL PŘESNĚ ZJISTIT, KDE SE TO PÁNOVO BYDLIŠTĚ OPRAVDU NACHÁZÍ. MLP BYL VZTEKY BEZ SEBE, PROTOŽE SE ŘIDIČ ZACOVAL FAKT HNUSNĚ, I KDYŽ VŠE ZPŮSOBIL SÁM. NETUŠÍM, ZDA MÁ VŮBEC CENU COKOLIV ŘEŠIT STÍŽNOSTMI NA SANITNÍ CENTRÁLE. ASI NA TO MÍT NERVY ANI SÍLU MÍT NEBUDU. NEVÍM, ZDA TO ZUŘÍCÍ MLP NEUDĚLÁ KVŮLI MNĚ SÁM. MĚJTE SE, JDU NYNÍ SPÁT.
LENKO, TO BYL ALE… NO SLUŠNÉ SLOVO PRO NĚJ NEMÁM ANI JEDNO. JÁ BYCH SI STĚŽOVALA, TAKOVÝ NEMÁ U SANITKY CO DĚLAT, VŽDYŤ MŮŽE UBLÍŽIT DALŠÍM LIDEM!
A TEDA TEN PÁD, BRR. SNAD UŽ JE ASPOŇ TROŠKU LÍP. SRŮSTEJ A HOJ SE!
No, to je hrozné Lenko, určitě bych si stěžovala.
A to neměl GPS nebo v nějaké průvodní zprávě tu adresu napsanou? To je divné. Každopádně opravdu hrozný přístup, chudák dědeček.
My jsme se s Denisem usnesli, že zahrada je vhodná pro vykonání psí malé potřeby, zatímco bobky se odkládají v lese. Ten model je oboustranně výhodný – my lidi nemusíme pátrat po hromádkách na zahradě a Denis má zaručenou procházku, o kterou ho nikdy neošidíme, dvakrát denně. 🙂 Máme arci tu výhodu, že les máme opravdu u nosu.
Moc se mi líbí poslední fotka (ne že bych na ostatní nehleděla s potěšením). Působí na mne tak, že bych jí dala popisek Arinka, veselé štěňátko. Většinou ji vnímám jako paní profesorku psích věd, ale tady je úplně jiná.
Někdy mám pocit, že nevenčíme my Darka, ale Darek nás. Když s ním jdeme jenom jeden, má šanci, že Darek jde podle něj. Když jdeme oba- a to odpoledne, případně večer (někdy i v noci, podle počasí) chodíme, vede Darek. Na rozcestí se po nás ohlédne a pak nekompromisně zabočí, kam se mu chce. Škubat s vodítkem nechci, je už to starej pán, ale když ho mírně zastavím a snažím se ho obrátit, ani se nehne, nakonec si sedne a je to.
Nejradši se vyvenčí na procházce, ale když není zbytí, tak to pochopí a jistí to dvorek. Ale nerad !
A to je Ari osm! Ale ona je ve skutečnosti potrhlík… pokud není vlk:))
Bratr má psa, tedy zdědil ho po své dceři, která má svých starostí dost. Pes je u bratra mnohem šťastnější, opečovávanější, rozmazlovanější, takže je to v pořádku. Ale on jakoukoli zahradu považuje za obývák, kde se potřeba neprovádí. Radši praskne, ale potřeba se provádí pouze a jedině na procházce.
Kočky – Moureček po Amálce často zahrabává. Amálka je totiž estét a nechce si špinit tlapy, takže často hrabe prostě po zdi, jako že zahrabává. Pak přijde kocour a je mu to tak žinantní, že to musí napravit. On je zase nenapravitelný hraboš, v záchůdku provádí výkopové práce až na dno. Naštěstí oba záchůdky používají, což se nedá říci o občasném zvracení. Prostě blejou, kde je napadne.
Apino! „Prostě blejou, kde je napadne“ mě prostě dostalo 😀 😀
Jinak s tím kocourem je to fakt zajímavé! Proč to může dělat? Je estét? 🙂
Tuhle se mi kocour vyblil na jídelní stůl a vůbec mu to nepřišlo divné. Někde na zemi to celkem akceptuju, seberu, utřu a jdu dál. Ale ten jídelní stůl, to mě docela dostalo. Ubrus šel samozřejmě okamžitě do pračky.
Pokud jde o záchůdek, hlavní estét je Amálka, která si nechce špinit tlapky. Kocour holt je estét z druhé strany. Nesnese hovínko nezahrabané. Možná je to někdy od začátku Mourečkova pobytu u nás, kdy to Amálka dle svého zvyku to nechala na povrchu a já to viděla a začala hudrovat, co to tam zase nechala. On přiběhl, viděl tu mou nespokojenost a fakt to šel zahrabat. Neuvěřitelný! Jestli si to vztáhl na sebe, nevím. Na druhou stranu je vždycky strašně zvědavý, co to Amálka na záchůdku dělá, což ji dokonale vytáčí. Ale on je opravdu takový tvůrce výkopů, prostě i všechno svoje zahrabává až na dno až hrudečky lítají, čímž mi s čištěním nepomáhá. Je ale prostě pořádný, to se musí nechat.
Bojkot venčení na zahradě ovládají obě. Karamel proto, že je mazák (ale dá se snadněji přesvědčit), Vanilku pohánějí hormony. A ta se ukecat nedá, prostě zdrhne.
Jo, to je nadělení. K vzteku. Největší výhoda zahrady – můžeš venčit i v noční košili a bez psí výstroje – a ty potvory to bojkotují! 😀
Ari vznešená. Okamžitě mi blesklo hlavou, holka se vdává! Ten jemný opar bílých chlupů, růžové růže kolem, starostlivonadějný pohled – přijde nepřijde. Co jiného mě mohlo napadnout! Máš hezké fotky obou milovanejch.
Scott mě vytočil zrovna včera na večerním venčení. Chodili jsme chodili, otočila jsem domů a on že nepůjde. A nepude a nepude! Zabejčenej na místě, nohy přišroubované k zemi, kosý pohled. Že to dělá manželovi, prosím, ale mě teda nebude! Povely, laskavé přemlouvání, nešlo to po dobrým ani po zlým. Pes byl z betonu a užíval si to. Pár lidí, co byli venku, si mě podezřívavě prohlíželo, musela jsem je z pokřiveným úsměvem ujišťovat, že OK, pes je jen paličatej. Odejít jsem od něho nemohla, v tomhle období je tu příkaz vodítka, musela jsem počkat, až ho to přestane bavit. Když povoloval, vytáhla jsem míček a najednou to byl zase můj radostný retríver. Jestli to byla zkouška co unesu, jestli jsem prohrála, nebo vyhrála, zatím nevím.
Podobnou scénu se zlaťákem jsem jednou zažila v Praze. Nešťastný mladík, který fenku hlídal, s ní nemohl dál. Tenkrát jsem zasáhla já a na rozdíl od vlastního psa, úspěšně. Paličáci jedni!
To je zajímavý, takhle zabetonovanýho psa neznám a to na mě Ari vyzkoušela víc, než ostatní dohromady:))
Každopádně bych to viděla tak, že měl pocit, že jeho pohár spokojenosti a zážitků ještě nebyl touto procházkou zcela naplněn a míček to hezky dorovnal 😀
Rozhodně je Scott silná osobnost:))
Kočky – si zkus nevyměnit nebo nevykydat hajzlik, hned jak dojdeš domů..to uvidíš…a proč jsi mi vyhodila ten můj oblíbenej černej,maličkej??? (protože se do něj Bezulko nevejdeš a bohužel tím pádem to padá a teče vedle..)Tak já teď budu chodit vedle schválně! Tys koupila jiný silikát, víš že mám rád levandulovej..pomerančovej si nech pro sebe, ten mi nevoní… (Minečku,jinej neměli..) Pitino, ty čuně, kam to čuráš? No dovol,ja píšu Kamilovi,poslal mi dopis. Aha, a já proč jsem v autě měla pocit..tak to nebyl pocit… Pidikočko, miláčku huňatej, ty jsi tak hodná kočička, ty nejsi čuník…Pche! Jen počkej až šlápneš na předložku v koupelně! No a tak to občas je na mašli….ale někdy jsou hodní,až je to divné a já se pak bojím, jestli jim něco není….
Kočky a psi, jak jedni z Venuše a druzí z Marsu. Pes se na vás dlouho nedovede zlobit, zato její výsost kočenka ano. A abyste to pochopili, hezky voňavě
Sharko, neměla bych, ale jak to píšeš, musím se smát! 😀
Kočičí čůrání jinam je jedna z mála věcí, které mě fakt umějí vytočit. Čita to kdysi na mě zkusila jen jednou… naštěstí se to už neopakovalo.
Ad …ale někdy jsou hodní, až je to divné, a já se pak bojím, jestli jim něco není… To mi povídej! Když si Berry nestoupne k pultu, když jim dávám jídlo, nebo nepřijde, když si Martin dává kafe (vždy se dělí s pánečkem o sladkost, kafe nechce:)), kapku se vyděsím…
Sharko, tohle je krásný…, ale asi kolikrát dost ostře voňavý 🙂
No, protože odjakživa tvrdím, že procházka je pejskova a tak ať si čuchá a zdržuje a pokud to jde i udává, kam půjdeme. Mařka to se stářím dovedla k dokonalosti, když jdu rychleji, než milostivá míní, prostě zastaví a čučí. A dokud nezměním své chování, tak stojí jak zařezaná. Pochopitelně je více situací, kdy velím a ona s mnoha výmluvnými pohledy plní, ale čím je starší, tím je to horší. Jo a zkuste večer zapomenout na kafíčko:! To si koledujete o vyloučení z její přízně
Jaké kafíčko má moje milá jmenovkyně nejradši? A dostává k němu i dortík?
Věřím, že dortík by Mařka neodmítla – jen nevím, jestli ho Inka podává! 🙂
Dortík nepodáváme, ona nakonec nikdy moc na sladké nebyla. Možná by nepohrdla kouskem šunky
Milá Inko, však jsem si na Mařku při psaní článku vzpomněla a tušila, že ta si o své řekne 🙂 Pravda kafíčko mě nenapadlo! 😀 Pije ho s mlékem nebo bez?
Jinak jediný další pes, o kterém vím, že chtěl kafe, byla jezevčice Linda od Myši – pamatujete se na ni? Drsná čuba:))
Jinak názor na vycházku dává najevo Berry také – hlavně nesnáší chození tady kolem domu, jak po louce, tak cestou do vsi. To se plouží tak, že se sousedé soucitně ptají, co se jí stalo a vypadá jak nad hrobem. Markovi se dokonce na určitých „checkpointech“ (ta místa si určila sama) zastavuje, a pokud není striktní (nebo nemá vodítko:)), otočí se a jde si sama domů. V lese tenhle problém nemá, tam i běhá. 🙂
Majdalenka miluje capuccino….. 😉
To samé máme s Luxem, pokud není na vodítku a je blízko domu nebo auta tak se otočí a jde domů. Hlavně večer když jdeme na louku u baráku. Musí se přemlouvat aby udělal loužičku.
No jo, vypadá to, že ti naši pejsci uvažují stejně 😛 😀
Tak kafíčko je z doby, kdy jí Kačka dávala do mléka pěnu z kapučína a postupem času se z toho stal večerní rituál. Lžička kapučína, trochu horké vody a mléko. Občas si jde lehnout nahoru dřív, než se káva vaří a jakmile Bimbo zapne kávovar, je dole. Nejdéle na zavolání Majdo kafíčko
🙂 Šikovná Mařenka! 🙂
U nás na kávovar reaguje Berry jen když je Martin doma. Nejde jí o kafe, ale o koláč – a dobře ví, že já ke kafi žádný nejím:))
V dobách veselejších jsme si s Petrem dávali před spaním jogurt. Různě jsme měnili místo mlsání, ani čas nebyl striktně stanoven, ale vždycky se vedle nás zhmotnily Asta se Stelou, i kdyby předtím byly na dvoře. První dvě lžičky byly jejich, stejně jako kelímek k vylízání. Ovšem jogurt vyklopený do psí misky vítán příliš nebýval.
Možná proto, že to už nebylo dělení s vámi. Možná jim ani tak moc nechutnal, ale měli radost, když mohli něco vyžebrat 🙂