Osmnáctým rokem žiju s bernskými honiči a už ani nevím, jaké to bylo předtím. Sem tam nám některá z našich holčiček nadělí do porodní bedny poklad, zatím to bylo devětkrát. S miminky je to vždycky fajn; stejně jako jim se věnujeme výběru domova, kam zamíří.
Naše Meira je právě maminkou, a tak je tu opět čas otázek a odpovědí. Budoucí majitelé se zajímají o všechno možné; na začátku tu a tam padne věta, že se jim tito krásní psi moc líbí, ale dost málo o nich vědí. Mám to ráda, čím víc se budoucí majitel vyptává, tím lépe bývá na příchod svého prcka připraven.
Zaujal mě dotaz, který se týkal charakteristiky rodičů („nepište mi o titulech z výstav, napište mi, jací jsou ti dva doma…“). Tatínek štěňátek Artur není náš, tak jsem poprosila o pomoc jeho majitele. Dozvěděla jsem se, že doma je to velký mazel, ale ne ten typ, co si vynucuje pozornost, prostě miláček paní majitelky.
Patří do smečky čítající tři jedince a jak je u tohoto plemene obvyklé, vycházejí spolu báječně. Přátelský je i k cizím psům a k dětem. No a venku by rád proháněl zvěř, takže při procházce v lese musí být člověk ostražitý. To znám, taky v lese jdu a koukám, kde se co šustne; když by něco mohlo psy příliš zaujmout, raději je zavolám a připnu.
Doplnila jsem pár slov o Meiře, jak je šéfovou naší smečky, tedy přesněji řečeno, jak si myslí, že ostatním šéfuje. Nikdo jí to nevymlouvá, ale taky jí to nikdo nebaští, berňákům se šéfovat nemusí. Jsou to psi smečkoví a rozmíšky mezi sebou nepěstují, geneticky mají zakódovánu spolupráci.
Lovečtí psi nejsou žádní extra hlídači, ale co se děje venku kolem, to v merku mají. Meira by nejraději řídila celou vesnici (za tím účelem si přivlastnila lavičku a má z ní pozorovatelnu). V lese si čuchá, ale nežene se po stopě jako smyslů zbavená. Doma jí nic neunikne, ať je, kde je, vždycky pozná, že se v kuchyni začíná dít něco zajímavého.
Ráda se nechá pohladit, ale raději, když si sama přijde, jinak to člověku dovolí a hned si jde po svých. Díky jejímu velitelskému komplexu ji starosti s potomky neobtěžují, jakmile se začnou ozývat, hned si k nim vyžádá přístup.
Máme právě sedm prcků, dvě holčičky a pět kluků. Šest jich už má jasno, kam odejdou žít své samostatné životy, jen Jonášek (Ionel) to ještě neví… Jonáš je odvážný kluk (k výsadku na svět se odhodlal jako první ze sourozenců, to mě vždycky dojme), je milý a mazlivý.
Dobře baští, k misce trefí neomylně a při jídle nekouká, kde co lítá. Bude to prima parťák, bystrý a připravený se svou rodinou pěstovat nejrůznější aktivity.
Má předpoklady ve výstavním kruhu uspět jako jeho rodiče, ale to není žádná priorita, hlavně ať je milovaný a šťastný.
Radana Menšíková, www.bernsky-honic.cz
Mnoho fotek, ilustrujících život štěňátek, najdete zde: https://www.facebook.com/radana.mensikova
Pro Dede.
Pod okýnkem pro komentář mi naskakuje věta „This form is not secure. Autofill has been turned off“ – co to znamená. Neleká mě to o nic nejde, jen se ptám, jestli mám něco navíc udělat a jestli to tak vidí i jiní?
Teď nově, když chci Dedeník vidět „po staru“ tedy i s postranní barevnou tapetou a starou formou, musím si ho otevřít přes Chrome. Když ho otevřu přes IE (jak jinak net stále používáme a klikám i na Zvířetník), tak se Dedeník otevře jen černo-bíle bez tapety a vše je jen vlevo (ale mohu ho i tak číst).
Maričko, ten nápis tuším znamená, že se nezabezpečeně dostáváš na zabezpečné stránky. Když jsem nechtěla, aby bylo nutné se do diskuze registrovat, vyrobili jsme tak trochu kočkopsa – nezabezpečené komentáře na jinak zabezpečené stránce. Píše to prohlížeč, to my neovlivníme – zatím.
S tím IE je to zajímavé – já mám IE jen v mobilu a tam je to ok. Na ntb (Mac) IE vůbec nemám. Ještě později kouknu na svůj velký počítač…
Děkuji za vysvětlení, jak jsem napsala, to byl jen dotaz, jinak mě to nevadí, hlavně jestli to pomůže od spamů. Dokud tenhle počítač slouží, nechce se nám zcela přejít na chrome. Jsme na IE za ty roky zvyklí a má své výhody. Takže „přebíháme“ na chrome jen tam, kde to na IE nefunguje, nebo blbě (třeba nehrají videa).
Maričko, tak na velkém počítači mi to na IE funguje stejně jako na chrome nebo opeře… Nevím, proč to u tebe nejde. Možná zkus vymazat historii prohlížení a načte se to pak správně… jinak mě nic nenapadá.
Radano, tak jak to řekla Dede, s tím naprosto souhlasím, nevyjádřila bych to lépe. Patříš k málu velmi zodpovědných chovatelů, které ve svém okolí sleduji. Přeju do dalších chovatelský let mnoho úspěchů a HLAVNĚ – zdravé pejsky!
Děkuji!
No vidíš, Alex, přes tebe bych mohla do seznamu dopsat i Petru Vrchotovou a knírače! 🙂
Rozkošná štěňata, fešní psí rodiče a velice zodpovědní chovatelé.Pozorovat takový chumel krásných štěňat by vydrželo hodiny !!! Tak ať jsou všechna štěňata (včetně Joháška) ve svých nových domovech co nejšťastnější.
ALE – všimla jsem si, že štěňata nemají barevné mašličky 🙂 ? Jak jste je od sebe rozeznávali ? Určitě ne podle tvarů a množství černých flíčků 😀
Přesně tak, Maričko, podle černých flíčků. Tentokrát to je trochu složitější než obvyke, z těch sedmi odlišnou hlavičku měla jen jedna holčička a jeden kluk, pět mi jich muselo ukázat také zádíčka, podle hlav se nerozeznali.
Hihi, tak přeci ! A vybírali si tedy budoucí majitelé nejen podle pohlaví, ale i „podle flíčků“ ?
Jak jsem teď znovu koukla na fotky, na té poslední, kde Jonášek pózuje, jeho černý flíček na zádech z téhle strany tvoří perfektní sedlo :). Vlastně se rýsuje už při prvním, druhém i třetím týdnu a na poslední fotce už je to dokonalé jezdecké sedlo 🙂
Stejně je to zajímavé, že ze sedmi štěňat mají sice všechna stejný bílý „podklad“ (a zrzavé „masky“) ale pak už je každé štěně jinak černě flekaté 🙂
Maričko, s vybíráním to bylo složité. 1. volbu na fenku a 1. volbu na pejska měli dlouhodobě zadanou budoucí majitelé ze zahraničí (jedni už od nás pejska měli). Takže druhá fenka se nevybírala, ale budoucím majitelům se líbily obě, takže jim bylo celkem jedno, která na ně vyjde. Druhého kluka si vybíral náš kamarád podle puntíku na hlavě, protože takový puntík měl náš první bernský honič, kterého ten kamarád miloval. Pak tu byla rodina s holčičkou školního věku, která hned poznala, které štěně je nejkrásnější. No a jak je každé štěně jinak flekaté, mě vždycky baví zkoumat, komu z předků jsou barevně podobní. Až do této doby jsme měli vždycky vlastní psy i feny (až Meiře jsme vybírali tatínky mimo náš chov), takže známe předky až k prapradědečkovi do předposledního vrhu z obou stran, nyní z jedné…
Radano, děkuji za vysvětlení. Nešla náhodou ta druhá holčička „k Lenským“, aby zaplnila bolavé, prázdné místo po Kometce?
Nene, tam jde ten kluk s puntíkem na hlavě.
Puntík se mi od začátku moc líbil! 🙂
Radano, skvělé!!! Gratuluji! Samí fešáci a fešandy, jsou nádherní. Elegantní. Přeji štěníkům jen a jen ty nejlepší budoucí páníky a taky hodně dalších úspěchů.Ať jste všichni hodně zdraví a dále tak krásně opečovávání. Jo a ty taky, to je jasnýý.
Děkuji!
Dobře opečované štěně je poklad pro budoucího majitele. Jsem ráda, když se štěník ještě doma potká s různými zvuky a nevyletí, když to uslyší v novém domově. Pak sice může nastat situace, že mrňavá štěnice se zájmem pronásleduje páníka se sekačkou trávy a ten šílí, ale je to lepší než bojínek. Dokonce mám i fotku! https://malcka.rajce.idnes.cz/2016_prvni_den/1023579355
To je pravda, Karamelka je roztomile zvídavá. U nás je nejnavštěvovanější kuchyň a zvuky nikomu nevadí, hlavně že pořád něco voní a sem tam něco „upadne“.
Karamelka je lupičák – odmala. Tou nebezpečnou roztomilostí se jen maskuje… 😀
Nádherné štěňátko, doufám, že dostane dobrý domov. Jsou to krásní psíci a péče Radany je skvělá. Parádní článek.
Rodiče jsou velice feš a nadělení jakbysmet! Jonáš novou rodinu určitě najde a budou všichni žít šťastně až do smrti!
Milá Radano, tvé psy sleduju už víc let a tento vrh vlastně od počátku březosti maminky Meiry 🙂 (Na to je FB fakt dobrej:))
Patříš ke skupině skvělých chovatelek, které sleduju – jako je Eva Žampachová a její fleti, Eva Benešová a její bloodhoundi, Pája a její kerrýci a Jarka a její leonbergeři. Nesmírně si vážím dobré chovatelské práce, protože vím, že to vůbec není snadné! (I proto jsem jen majitelka, ne chovatelka:)) A psí plemena jsou součástí kulturního dědictví celé společnosti, takže snaha je zachovat ve skvělé kondici i pro budoucí generace se taky počítá. Vůbec, když člověk vidí, jaké škody páchají „takychovatelé“ – a to nemluvím o zločinu množíren.
Doufám, že i Jonášek si najde milující rodinu.
Podrbej štěňata i jejich maminku – musíte mít teď doma veselo! A strakato 😀
Milá Dede, děkuji za vlídná slova, to mi vždycky udělá radost. Zvláštní věc je, že dřív jsme slova uznání slýchali naprosto výjimečně, ale poslední dobou to bývá mnohem častější. Tak nevím. Může mít víc lidí nemilou zkušenost a příště je něco potěší anebo se rozmáhá potřeba říkat pozitivní věci. To není chlubení, prostě mám radost, že se něco mění k lepšímu. Štěňátka jsem podrbala, mamina lítá na zahradě, tak až přijde zkontrolovat misku… A Jonášek má na neděli domluvenu návštěvu, tak uvidíme!
Ono lidem teprve pomalu dochází, že cena štěněte vlastně nehraje v rámci nákladů na psí život až takovou roli – ale dobré zdraví a povaha rozhodně ano. Navíc, být dobrým chovatelem je obtížné, je to hodně investované práce, času a peněz. Takže opravdu dobrých chovatelů až zase tolik není, to se musí dělat srdcem, určitě ne pro peníze.
No a je stále víc majitelů, jako jsem třeba já, Matylda, Alex, Xerxová a další, kteří si tuhle hodnotu uvědomují a cíleně za ní jdou. Já vím, nehoda se může stát kdykoliv, ale dobrý základ je dobrý základ, ten později nedohoníš…
🙂
Bajecny marketing. Je to nadherne stene, gratuluju.
Radana je osvědčená chovatelka a já ji ráda podpořím 🙂