Vhodně se obléct, učesat, zlehka namalovat a vzít si šperky. To je můj běžný postup, vycházím-li z domu za jiným účelem než se psy do lesa. Pokud je ovšem má mise nejistá, pokud jsem z něčeho nervózní nebo mám rovnou strach, jako první sáhnu po snubním prstýnku. Dodává mi odvahu. Je symbolem toho, že na cokoliv, co mě potká, nejsem sama.
Snubní prstýnek. Jeden z nejjednodušších, obvykle prostý kroužek. Přitom… jakou má váhu! Nebo by ji měl mít, pokud jsou věci tak nějak v pořádku. Je v něm zapečetěný veřejný slib osoby, která vás miluje, i když nemusí 🙂
Není to samozřejmě jediný šperk, který má pro mě větší význam, než se mi prostě líbí. Jsou tu například dva prstýnky, které jsem dostala od maminky. Jeden z nich jsem dostala k osmnáctinám, byl to její zásnubní – elegantní zlatý kroužek s malým, do jednoduchého obdélníku zasazeným lehce broušeným safírem. Nosila jsem ho mnoho let, v době, kdy ke mně mluvily zlaté šperky.
Ten druhý je úplně jiný, odpovídá tomu, jak jsem se v průběhu let změnila. Velký stříbrný prsten z mexického stříbra, s komplikovaným vzorem proplétajících se šlahounů a květin, mezi kterými sedí malý ptáček. Dokonale zapadl do mého (do teď trvajícího) stříbrného období. Nosím ho denně, spolu s dalšími stříbrnými šperky.
Důležitý je pro mě i prstýnek, který jsem dostala k osmnáctinám od babičky – zlatý s větším krásně broušeným rubínem. Ty prsteny byly na její žádost vyrobeny čtyři a já, jako nejstarší ze čtyř sestřenic jsem si svůj mohla vybrat. (Jsem si jistá, že mám ten nejhezčí!:)) A pořád mě těší ta představa, že nás – děvčata z jedné generace jedné rodiny – ty skoro stejné šperky jakýmsi způsobem spojují.
Mám i šperky z dědictví po babičce a mamince. Jsou mi drahé, protože se pojí se vzpomínkami na mé nejbližší. Ale nenosím je. Možná je to škoda, ale když oni tak nějak nejsou pro mě… Jsem jiná, než byly maminka s babičkou.
V průběhu let mi Martin dal nejrůznější šperky. Většinu z nich mám opravdu ráda a pravidelně nosím. Přesto si nemohu pomoct, snubní prstýnek má pro mě mezi nimi výjimečné postavení. Možná i proto, že mám štěstí, že jako symbol v našem případě svůj význam neztratil.
Napadlo mě, jak to asi dělají nesezdané páry? Ty, které o svatbu nestojí – dávají si snubní prstýnky s vyrytým jménem toho druhého? Asi to je pár od páru…
Myslíte, že snubní prstýnky mají ještě i dnes význam jako velmi zvláštní šperky? Máte své oblíbené šperky s přidanou citovou hodnotou? 🙂
Jsem straka a šperky nosím ráda, téměř výhradně zlaté. Podle fotky, potajmu pořízené v muzeu v Olympii, jsem si kdysi nechala udělat krásný prstýnek. A další, velmi neobvyklý, dovezený z Libye, jsem zdědila po mámě. Tyhle dva prsteny nosím denně. Náušnice občas střídám, ale také jen zlaté, jiné kovy mi v uších nedělají dobrotu.
Jediné šperky stříbrné barvy, které nosím, jsou různé náhrdelníky od Bláži, nejnovější je pokovený lišejník, ten je úplně fantastický.
K patnáctinám jsem dostala (a sama si vybrala) prsten z trojího zlata, který jsem nějakou dobu nosila, než jsem pak přesedlala na stříbro. Nedávno jsem k němu našla přívěšek s říční perlou z dvojího zlata, ale dodnes si nepamatuji, k jaké příležitosti byl. Už ho ale určitě mám dlouho. Pak mám ještě stříbrný kříž z Irska. To jsou oje srdcové šperky.
Můj muž, takto vědec matematik, mnoho fantazie nepobral. Proto jsem řadu let dostávala k ježíšku zlaté věcičky, většinou prsteny. I když je nikdy na mně neviděl, pokračoval v tomto, pro něho jednoduchém, obdarovávání. Až jednou, dárky skoro rozdány, zlato nikde, uff, oddychla jsem si. Předčasně ovšem, malá krabička se nakonec objevila. No co, řekla jsem si, další do sbírky. Leč surprise!, v krabičce byl klíček od auta! Moje první Mazda, ojetá, ale moje!
Ale ke šperkům. Zdobím se velmi málo, na prstech mám jenom snubní a semtam si střídám prstýnek na druhou ruku. Náušnice, řetízky, uloženy. Můj muž snubní prstýnek nosí, protože jsem mu po svatbě řekla, že když ho bude sundavat, umřu. No, vydírala jsem ho 🙂 A první prstýnek od něho si pamatuji. Od rodičů jsem měla jeden s malým zeleným smaragdem a toužila jsem po prstenu velkém. Můj zamilovaný muž mi chtěl splnit přání a se zářícíma očima se přihnal s prstenem, hodným bordelmamá! Nikdy jsem ho nenosila, ale eště ho mám skovanej. 🙂
🙂
Hm,som v práci,ale zajtra si vytiahnem krabicu a poteším sa svojim šperkami.No o mnohe som prišla,ked ma vykradli/krabicu mi nenašli,ale pretožer som bordelárka,našli v kupelni,spálni tie moje obľúbene a neodložené.Šperky mením podľa oblečenia,ale do prácr okrem náušníc nenosím.Roky som nevedla nosiť bižuteriu,vekom sa to zmenilo,mám niekoľko pekných kúskov a mám ich rada.Ešte mi chýba Ob Bláži,veľmi sa mi páčia,ale korona..Chcella som to urobiť tak,že pôjdem osobne a vyberiem si./neviem a stále mám problémy cez net a s platením-furt robím psie kusy/Inetren b., presne z neschopnosti nemám.
Řetízky mám roztržené, schované, prstýnky se nějak zmenšily a tak už nosím jen snubní,ten je ovšem MLP, a jeden k tomu, náhradní zlatý dvobarevný,ten původní mohutnější jsem dostala k padesátinám, bohužel ztracen.Mrzelo mě to moc. Dlouho jsem nosila drobný prstýnek s akvamarínem,takový vysněný,v době kdy jsem penězi neoplývala. I ten leží přeštípnutý,v útrobách tajemné krabičky na šperky. Na pravé ruce nosím prstýnek tzv. nebíčko,jsou na něm drobné barevné kamínky.Ostatní je vše v krabičce a pomalu spěje k dědictví. Jsem ztrácecí osoba a tak raději už nic neriskuji. Z náušnic mi zůstaly jen ty dětské. 🙂 Moje spolucestující sousedka má prstýnek na každém prstu,prý jí to zlato dělá dobře na klouby, tak nevím, jsem tolerantní.
Já mám od svého druhého nynějšího manžela zásnubní a snubní prsten. Zásnubní je tenký s malým diamantem.
Nosím je na jednom prstu dole snubní a nad ním zásnubní.
Na druhé ruce mám prstýnek s českými granáty. Mám k němu náušnice.
Ale bez čeho DEDE nevyjdu ze dveří je řetízek na kterém mám Pražské Jezulátko. To mě, věřím tomu, ochraňuje před zlou mocí a je mi ku pomoci.
Vypadá to, že spousta z nás má svůj talisman 🙂 Jen každá jiný:))
Bez náušnic si připadám nahatá. Nosím víc stříbrné než zlaté, taky jsem už nějaké zlaté poztrácela. Na krku nosívám něco jen občas, v létě mi to vadí- a přitom v létě je to nejlíp vidět! Prstýnky jsem přestala nosit v době, kdy jsem dělala karate- pořád jsem je sundávala a schovávala a hledala, až jsem je přestala nosit. Ale nedávno jsem jeden dostala a ten nosím moc ráda. Je stříbrný se safírem, pro mě úžasný. Stříbrné šperky mám rád s českými granáty, to obvykle vlastním řetízek s přívěškem a náušnice, k jedné sadě mám i prstýnek, ale je menší, musím ho nechat zvětšit- byl to dárek k posledním Vánocům a covid klenotnictvím nepřál.
Ke stříbrným šperkům ty s českými granáty patří – už roky mám prstýnek, kterému říkám templářský 😀 a teď k němu mám i náušnice. Ovšem byla jsem na tom podobně jako ty s tím prstýnkem – jedna měla špatné zapínání, které se potom zlomilo úplně. K reklamaci jsem se odhodlala až po té, co se to zlomilo, takže je pořádně nosím až teď… od prosince! 🙂
Nosím řetízek na krku, pořád. Prsteny mám čtyři, ale nosím jen dva, protože ty druhé dva musím nechat opravit a ještě jsem se k tomu nedostala. Jeden dostala moje babička k patnáctinám a potom ho k patnáctinám s novými kameny dala mně, je tam i vyryté datum. Druhý dostala od své babičky moje matka a časem mi ho přenechala, že se jí nehodí. A ještě mám dva jednodušší, jeden byl k osmnáctinám a druhý už vůbec nevím. Snubní nemám a nikdy jsem neměla, ani když jsem byla kdysi krátce vdaná. Nikdy nenosím náramky ani hodinky, protože cokoliv, co mám na zápěstí, velice rychle zničím, pořád to sundávám a hraju si s tím.
Tak to jsou prstýnky rodinou prověřené 🙂 Cokoliv naschvál vyrytého podle mě šperk personalizuje:)) Mám to ráda.
Jinak kdysi jsem taky nemohla být bez řetízku, vlastně jsem je nikdy nesundávala. Teď už mám trvale jen ty náušnice… pokud to nejsou takové, ve kterých se nedá spát 🙂
Po tom co nás komunisti vyrabovali a ukradli i soukrome šperky rodiny, když šli po mém otci zlatnikovi v Chrudimi, jsem přestala zlato a stříbro nosit. Oni tenkrát ukradli i mé nejmladší sestře hodinky, prostě vše co mělo nějakou cenu. I tatìnkovy pruty na ryby. Pak už jsem nosila jen barevné dřevěné korálky kolem krku.
Snubni prsteny jsme si nikdy s Jindrou nepořídili. Trapnou svatbu jsme měli jen na národním výboru, kde oddávající měl problém s chybějícími zuby a text odšišlal. My s našimi svědky jsme se nemohli udržet a vybuchovali jsme ve smîch. Po svatbě frčel Jindra do divadla na zkoušku a já taky. Režisér Radok zkoušel Sestup Orfeuv, kde jsem měla hrát Carol, ale kvůli otěhotnění hrát nemohla a roli dostala paní Adamová. Dodnes je mi to líto, ale kde bych dnes byla bez synka.
Prsteny už stejně dávno nosit nemohu, artrosa mi prsty úplně zdeformovala. A ani nikam nechodím a doma se nezdobim. Šperky jsou odbytá historie v mém životě.
Ale měla jsem důležitý prîvěsek – talisman od tatínka. Symboly víry lásky naděje : křížek, srdce a kotvu. Moje kolegyně na DAMU byla kleptomanka a řetízek i s přívěsky mi na koleji ukradla. Taky jsem podle toho v životě dopadla. ;o)
Velká kočko, někdy mám pocit, že si na tebe osud opravdu zasedl! Ale přece nejsi úplně sama…
To víš, talisman, který mě měl ochraňovat mi byl ukraden. :o)
Musela jsem se ochraňovat sama a vždycky jsem to zřejmě nezvládla. ;o)
Byly doby, kdy jsem si bez prstýnků, náušnic, řetízku a náramku připadala jako nahá. Ale jen na ven, jak jsem přišla domů, okamžitě jsem to všechno automaticky sundala. Dneska nenosím nic. Snubní prstýnky máme schované, já ho nosila, MLP poté, co ho ztratil v bazénu a pak mu ho statečná neteř zase našla, ho uložil a nenosil. Mám prstýnků apod. dost, potrpěla jsem si na to. Vzácný je zlatý s černým kamínkem, co jsem na něj chodila toužebně koukat do výlohy a pak jsem ho objevila mezi dárky k 18 narozkám. Byl od táty…Mám i schované snubní prstýnky našich, takové tenoučké zlaté kroužky, poválečné. Oba je nosili až do smrti.
Když člověk jednou dostane něco, po čem opravdu moc touží, je to nezapomenutelné – i kdyby šlo o kočárek na panenky, když je jednomu pět (můj případ:)) Co teprve prstýnek, který vydrží… 🙂
Hm. Nosím snubní prsten a náušnice. Mám docela dost zlatých prstenů a náramků, i řetízky na krk, ale nosím je minimálně. Nevím proč, prostě mi to nějak nic neříká… A přiznám se, že když vidím ženu, co má na každém prstu prstýnek jak hrom, se mi to nelíbí.
Těch hodně prstenů – vždycky mám dojem, že to musí člověku strašně vadit, prostě… fyzicky… i kdybych odhlédla od estetiky:)) A potom mám dojem, že to souvisí i s věkem. Jak roky jdou, člověk vystačí s méně věcmi… a platí to i pro každodenní šperky, řekla bych.
My jsme si k našim prvním Vánocům koupili prstýnky. Probrali jsme tehdy celé klenotnictví (těsně před zavíračkou samozřejmě) a furt to nebylo ono, až paní vytáhla nějaké zastrčené plato a tam jsme se oba okamžitě shodli.
https://img21.rajce.idnes.cz/d2101/5/5929/5929554_6b77653a9b57b73d1751d61069ed59c9/images/P1290672_U.jpg?ver=0
MLP jej sundává jen v práci, já jej skoro nenosím, protože mi často otékají prsty. V chladnějších dnech je to lepší, ale třeba dnes jsem si ho ráno natáhla a okamžitě sundávala. Potřebovala bych nějaký rozevírací – a to není ono.
Nebýt těchto problémů (větší by mi zase někdy padal, takže jiná velikost to nevyřeší), nosila bych ho ráda. Protože mám muže. Nemáme na to papír, ale kolik manželství vydrží 10 let? (to je strašný, my už jsme spolu fakt tak dlouho!)
Další důležitý šperk je řetízek s podkovou, co jsme vyhráli s Barouškem. Výjimečná připomínka výjimečného psa.
Petro, ty prstýnky jsou krásné!
Jinak ten problém s velikostí mám taky, když je zima – pak mi padají 🙂 Právě proto, že je mám kvůli těm pozánětlivým kloubům větší, než bych je ve skutečnosti potřebovala… takže vím.
Petro, ty jsou !
Já tady budu asi jediná kdo nenosí šperky. Kdysi jsem také nosila ale teď už málokdy něco na sebe navěsím.
Maruško, já asi nejvíc nosím náušnice – nejméně mi vadí:))) Doma na rukách nesnesu nic, ale zase když jdu ven a prstýnky si zapomenu, vadí mi to! No jo, každý to máme po svém 🙂
Maruško, jsem v tom s tebou (chuckle)
Několikrát v životě jsem se pokoušela s ozdůbkami začít, ale nikdy mi to nevydrželo. Přitom na jiných se mi umírněné množství šperků nebo bižuterie líbí.
MaRi mě se na jiných šperky líbí, když to není jako výkladní skříň. Ne, že bych neměla doma nic ale teď nenosím ani náušnice /ty jsem měla celý život/ protože si moje uši oblíbil náš Legýsek a chodí mi je okusovat. Nebo možná, že mi je okusuje proto, Jana náušnice nosí a jí ty uši neokusuje.
+Snubní prstýnky jsme měli po babičce, nebyly moc ošoupané, neb to manželství dlouho nevydrželo. Takže jsme měli na rubu i jejich datum a iniciály. Tehdy jsem to nějak nevnímala jako nějaké potvrzení našeho vztahu. Postupem mi můj začal být malý, tak jsem zabrala Bimbův. Ten se postupem času nějak zmenšil, či co a tak jsem se rozhodla z nich obou nechat udělat prstýnek, který by pro mne ten vztah nějak symbolizoval. Šperky jsem při svém povolání nosit moc nemohla a tak si ho teď užívám. Jinak jsem stříbrná a mám několik šperků, které si beru, když někam razím. Předně jsou to dva žužu náramky, ten první mám od svých cca osmnácti a postupně se na něj už nedalo nic navěsit, tak mi Kačka dala druhý. No a hadí prstýnky, ty nesmí chybět.
Hadí prstýnky! 🙂 Po těch jsem kdysi velmi toužila, ale nějak se mi nepřihodily:))
U nás je stálým nositelem snubního prstýnku Martin – popravdě netuším, jestli by ho ještě dokázal sundat:)) Já si doma prstýnky sundávám, doma na rukách snesu maximálně hodinky – a i ty si ráda sundám. Jinak svůj prstýnek jsem si musela nechat zvětšit před několika lety, kdy jsem měla zánět malých kloubů na obou rukách. Sice to přešlo (pandr se tenkrát nezajímal, řekl mi, že to má kde kdo a nic s tím nedělal), ale klouby se už nevrátily do původní velikosti, takže jsem holt musela zvětšovat i ty prstýnky… aspoň ty, které jsem chtěla dál nosit.
Mě se líbí hadí náramky a ten tedy nemám. Řetízek s vltavínem jsem ztratila. O zlatých náušnicích by byl skoro krátký příběh.
Krasne tema, mila Dede. Mam naramek s koralkama, ktere mi postupne kupoval manzel a deti. Byly doby, kdy jsem bez nej nemohla odejit z domova, mela jsem pocit, ze jsou tak vsichni se mnou. Letos v lete tam bohuzel pribyde koralek s prachem moji milovane tety… Urcite naramek ziska potom dalsi citovou hodnotu. Teta vzdycky rikala, ze ke mne ten naramek patri, rada si na nem prohlizela vsechny koralky. Zlato nenosim, mam rada stribrne naramky, jednoduche a take se pysnim dvema nahrdelnikama od Lenky B. Se snubakem to mam stejne jako ty, vyznam neztratil a ja ho nikdy nesundavam. Vyryta jmena nemame, moji rodice meli. Ted me prekvapilo, ze snubni prstynky ma zenich a nevesta jiny, dokonce si kazdy kupuje svuj.
Milá Canivo, ten postupně budovaný náramek reprezentující celou rodinu je báječný nápad! Věřím, že ho musíš mít vlastně jako talisman 🙂
Náramky… ty jsem nějak nikdy nenosila, i když se mi opravdu líbí. Prostě mi překáží! 🙂 Nedokázala jsem si na ně zvyknout, dokonce ani na náramek, který mám ke svému indiánskému přívěšku, který mi Martin přivezl z Mexika a dohromady to vypadalo úžasně:))
Jiné snubní prstýnky… Proč ne? Pokud třeba nevěsta prstýnky moc nenosí, může ho mít zdobnější (když bude jediný:)) Já bych tam asi hledala aspoň nějaký společný prvek. A to rytí se mi líbí… prostě jiné šperky osobně ryté nemám 😀