Baví mě vidět místa malých věcí velké historie. Dám vám jeden prima tip na Litoměřicku.
Mezi Malými a Velkými Žernoseky protéká Labe, svah u Velkých Žernosek bere sílu sluníčka odrážející se od říční hladiny a vtěluje ji do sladkosti vinných hroznů. Obce od jara do podzimu spojuje přívoz využívaný zejména turisty, v obou obcích můžete koupit či jen ochutnat vynikající víno. O místním rulandském, tedy správně pinotu, se můžete dočíst, že odrůdu věnoval Karlu IV. Burgundský panovník. Otec vlasti následně udělali právo pěstování vína v Žernosekách.
Vinný úvod je trochu krokem stranou od hlavního příběhu. Jen bych vás nerad ochudil o jeden z místních gurmánských zážitků. Vydáte-li se do Opárenského údolí, vyplatí se ochutnat víno z vinařství U svatého Tomáše z Malých Žernosek. Ve Velkých Žernosekách je dobrých vinařství hned několik.
Vinice Velké Žernoseky
Jen drobná rada pramenící z osobní zkušenosti. Pokud se stavíte ve „stodole“ U svatého Tomáše, udělejte to při zpáteční cestě, nebo si kupte láhev a prochutnávejte ji během procházky. Když si dáte víno hned na začátku, hrozí, že se „zaseknete“. Já Žernovy viděl až na druhý pokus 🙂
Žernovy a…
Víte, co to jsou žernovy? Pravděpodobně ano, ale jen pro rychlé připomenutí. Jde o pravěký ruční kamenný mlýnek na obilí, jež se skládal ze tří částí. Dvou plochých mlecích kamenů o tvaru disku, spodního ležáku a horního běhounu. Poslední část byla osový čep, kolem něhož se běhoun otáčel, Když se nasypalo zrní mezi kameny, třením a tlakem obou kamenů se rozemlelo.
Pravěké žernovy měly průměr kolem 30 – 40 cm a váha jednoho kamene se pohybovala mezi 25 – 35 kg. Stejná „pravěká“ technologie je stále ještě leckde v rozvojovém světě k vidění. Tahle technologická novinka by byla hodna Nobelovy ceny, jenže v době laténské se na nic takového nehrálo. Žernovy zintenzivnily hospodářství (dalo se lépe a hlavně efektivněji zpracovávat zrno na mouku) a dalo vznik novému odvětví výrobců žernovů.
… žernoseky
Přiznejme si, že bez mouky, a je jedno, zdali pšeničné, kukuřičné nebo rýžové, by historie vypadala jinak. Mouku bez mlýna, byť primitivního, neuděláte. Stačí dva proti sobě točící se kameny a máte primitivní mlýn. Jenže není kámen jako kámen. Budou-li žernovy z pískovce, bude v mouce spousta zrnek písku, budou-li z hrubozrnné žuly, nebude dobře namleto, neboť zrna budou vnikat do mezer mezi jednotlivými minerály (žula je nejčastěji složena z křemene, živce a slídy).
Takže ideální kámen na žernovy nesmí být ani měkký (aby se nedrolil a příliš neodíral), ani příliš hrubozrnný. Jenže když nebude měkký, bude se špatně opracovávat, vysekávat z lomů a zpracovávat do žernovů. Bingo! Ano, sekat žernovy a Žernoseky mají stejný základ. Právě tady se lidí živili „žernosekáním“
Pro představu – mlýnský kámen 🙂
Trocha archeologie
Při procházce Opárenským údolím půjdete podél Milešovického potoka, kde jsou ryolitové výchozy. Archeologický Atlas Čech mimo jiné udává: „Nahrubo přitesané polotovary (ryolitové disky v lůmcích podél Milešovického potoka) se odvážely do nedalekých dílen na území dnešních Lovosic, kde byly dále zpracovávány. Je evidentní, že k distribuci polotovarů žernovů se využívala také lodní doprava po Labi…
Jelikož v novověkých pramenech už není těžba suroviny a výroba žernovů v této oblasti zmiňována, musejí zdejší těžební areály, ale i distribuční centra souviset se situací středověkou, nebo dokonce pravěkou.“ Mimochodem cestou minete několik mlýnů, ale ty jsou staršího data a využívaly sílu vodního proudu. Podle fotografií se stále ještě při troše detektivní práce dají pravěké ryolitové polotovary najít.
Na konci údolí se můžete občerstvit v restauraci Černodolský (Černý) mlýn a pak už je to kousek na zříceninu hradu Opárno. Kdybyste se opravdu chtěli podívat po polotovarech žernovů, tak zatím bylo zaregistrováno zhruba 400 těžebních jam. Zmiňovaný Archeologický atlas Čech udává, že „stopy po těžbě se táhnou v délce 1 km na zalesněném svahu severní orientace východně od vsi Opárno“.
Opárenské údolí
Není potřeba být geologem a sledovat místa výchozů ryolitů, ani vinařem, abyste se vychutnali místní víno. Stačí si udělat celodenní výlet, spojit příjemné z užitečným a popřemýšlet nad tím, jak se máme dobře. Zatímco kdysi lidé ze skály ručně vysekávali kameny, aby mohli opracovat šutr, kterým pak, opět ručně, budou otáčet, aby si namleli trochu mouky, my řešíme, jak moc důležité je mít či nemít napsané pohlaví v občance nebo jak velkým útokem na naši „státnost“ je návrh na to, aby zmizelo přechylování ženských příjmení. A tady můžete „zafrajeřit“ tím, že víte, kde vzaly Žernoseky své jméno.
Více o autorovi najdete zde: www.topi-photo.cz
Dede: Děkuji Topimu za další prima článek a hned se ptám – byl jste někdo v Žernosekách? Nebo znáte zdejší (tamější:)) víno? Jak se nám to hodí ke včerejšímu tématu – pokud plánujete toulání po Čechách, máte další cíl:))
Ještě k žernovům – naše známé mlýnské kameny zase nemají ke svým pravěkým příbuzným tak daleko. Takže si myslím, že si je většina z nás dovede dobře představit 🙂
Díky za článek o vínu i žernovech. Zajímavé! Na dobré trávení užívám Merlot nebo Shiraz ale musím tu Rulandu zkusit,když se tady o ní pochvalně zmiňuje vícero ochutnávačů dobrých moků. 🙂
Rulandě se dřív říkalo Burgunda, dnes je moderní říkat jí Pinot, je to takové světácké. Je modrá (tj. červená), šedá a bílá (noir, gris, blanc). Prý je to to víno, co otec vlasti kdysi dovezl do Čech, ale jistá si nejsem, jen jsem to kdesi četla.
…. „zprvu trpké zdá se“…. 🙂
Jj.
Velice zajímavé čtení! Že se mlýnským kamenům říká žernovy jsem tedy nevěděla. No je pro mne novonou i to, že se takhle mlelo zrno „po domácku“, když jde o kameny velikosti 30-40cm ! Já znám vlastně jen ta velikánská mlýnská kola (a různé záběry, kde jimi „točili do oblbnutí oslíci). To se opravdu dal ten desítky kil těžký vrchní „běhoun“ otáčet ručně ?
Víno mám ráda, každý večer pijeme k jídlu buď víno, nebo pivo. Když jsem začala vůbec víno pít, chuťově jsem měla raději sladká vína. Postupně jsem změnila chuť na spíše suchá (tedy dávala mu přednost, ale sladké jsem nezamítla), teď už zase piji sladké. Jakmile je bílé víno kyselejší,nedělá dobře (i kvalitní), pálí mě po něm žáha. Takže manžel pro sebe bílá vína někdy střídá, pro mne kupuje italské Riunite Moscato“, kterému já říkám „moje bubbly :)“ a které mi nejen chutná, ale i po dvou sklenkách nemám žádné potíže. Některá červená vína si s manželem také občas dám, ale to jsou spíše vyjímky.
Tak tam to neznám a asi nepoznám, neb na jednodenní výlet to mám z JJM (jihu Jižní Moravy) dost daleko.
Pokud jde o moravské kyselinky zmíněné níže- móda sladších vín dosáhla i sem a v jednom vinařství jsem se trápila celý večer, než jsme našla něco, co mi nelepilo pusu. Jenže jsme tam byla povinně a pracovně, tak jsme nic nenadělala. Jinak mezi moje favority patří dobrá Pálava- ideálně polosuchá, voňavá.
Chichi, taky radši „moravskou kyselinku“ než sladké víno:)) Ale opravdu dobrá whisky je nej 😛
Třeba u Klokanů je sladké víno v oblibě, ale podávají ho brutálně podchlazené, takže zmizí veškerá chuť a degraduje vůně. V podstatě pijete ledovou vodu. Když to zteplá, sice úžasně voní, ale je to sladký jak cecík, takže nepitelný.
Já jsem zase na tlamolep – mám raději polosuché víno, kyselé mi nedělá dobře.
Marska
Když mám cestu přes Litoměřicko, neopomenu zastavit a koupit místní šedou rulandu. Já mám z vojny zničenej žaludek, takže bílá vína s pH odpovídající kyselině do akumulátoru fakt nemůžu – zdravím moravské kyselinky – ale šedá rulanda ze žernosecké oblasti, to je hooodně dobré pitivo. A co se týče financí – místní vinaři podle mě nemají potřebu ojebávat zákazníky na ceně a tudíž cena kopíruje kvalitu. Protože krajem obvykle prosvištím jako šaratice trávicím ústrojím, stavuji se na nákup ve vinotéce na Mírákově náměstí v Litoměřicích. Je schovaná ve dvoře kousek vedle Radničního sklípku a mají tam slušný průřez místními vinaři. A kdo má rád Ludmilku v baculatých lahvích, tak tu tam vedou taky.
Ptakopysku, ty jsi ale ůň! 😀 😀 Až příště zase někudy prosvištím, budu mít tuhle představu jak na talíři 😛 😀 Tedy… na talíři radši ne:))
😀
I vy dva!
Jo, Ptakopyskovo rčení o Šaratici, je přesně „TO“,co ti uvízne v kebuli a nehodlá opustit mozkovnu.
🙂
Oparenské údolí bohužel rozhodně nedoporučuji. Když jsem se tam toulala naposled, tak zatímco nahoře nad Bránou Čech a vůbec skoro na celé 25 km trase jsem byla prakticky sama, v Oparenském údolí bylo narváno. A tentokrát doslova, hlava na hlavě.
České středohoří je ovšem nádherné, fotky z té toulky okolo jsou tu: https://2cvoci.rajce.idnes.cz/20.05.09.-10._Z_Stredohori
Jo a podobné zajímavé místo jsou „mlecí kameny“ u Voděrad – https://mapy.cz/s/jerelamave (a okolí taky není špatné)
Tipla jsem si a bylo to správně 🙂 Ten kraj znám, jsem z nedaleka (žatecko – tam jsem se narodila, lounsko – tam jsem měla babičku a spoustu příbuzných a 10 let jsem tam bydlela a mostecko, kde jsem bydlela 30 let). V Opárně jsem dokonce byla na táboře a pamatuju si, že se mi tam moc líbilo. Je pravda, že víno jsme tenkrát neochutnávali 😀 . Ale žernosecké víno byla a je skvělá značka, sice nejsem žádný odborník, ale vím, že jsme (když jsem byla už skoro dospělá) chodili do vinárny U zelené žáby u Staroměstského náměstí, kde se podávalo právě žernosecké ve džbáncích a k tomu talíř super chuťovek. Občas, jak studentská kapsa stačila 🙂 To už je let ! 🙂
Milý Topi, tak tohle je moc pěknej článek! Já tuhle oblast vlastně vůbec neznám, nějak jsem se tam nikdy nevyskytovala.
Ovšem název Žernoseky bych odhadla správně – no jo, děvče z mlynářského rodu 😀 Já jsem u mlýnských kamenů vyrůstala, na jednom jsem po mnoho let sedávala, a můj tatínek mi o nich hodně povídal. Takže tentokrát můžu dělat hujera – věděla jsem! 🙂
Víno… no, někdy si dám, pokud je lehké a nemá moc alkoholu. Pokud jde o konzumaci alkoholu, jsem vlastně nespolečenská – nemám ráda pivo a v podstatě ani víno… Leda trošku v dobré společnosti:)) Vzpomínám si, jak jsem si před dvěma lety opravdu užila tradiční ochutnávku vín v naší hospodě – neochutnávala jsem! 😀 Byla jsem ve společnosti lidí, které mám ráda a nemusela jsem pít 😛
Nikdy jsem v Žernosekách a okolí nebyla, ale možná se tam letos podíváme – na začátku července plánujeme pár dní na chalupě synova děvčete a ta chalupa je v Řepnici, což je od obojích Žernosek jen kousek.
A děkuji za pěkný článek.
Řepnice zde: https://mapy.cz/zakladni?x=14.0617014&y=50.5690425&z=14&source=ward&id=5748
Když jsem se do Českého středohoří nastěhoval, tak mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl, že tu není pohoří, ale osamělé kopce. Ale co kopec, to třetihorní sopka. A ty kytky… to by bylo na samostatný článek. Zvykl jsem si a teď se mi tady fakt hodně líbí. Byť Ústí nad Labem, kde jsem uvízl, je samo o sobě docela ohyzdné město.
Osobně mám ve Velkých Žernosekách kamaráda, vinaře. Jen tip, co ochutnat – pokud znáte lihovaná portská vína, tak Dalibor Mikulenka (rodinné vinařství Mikulenkovi) dělají něco podobného – lihované víno portského typu Tergus červený (z odrůdy Dornfelder) a Tergus bílý (z odrůdy MOPR – Muškát Moravský). A jeho žena Petra fakt skvěle vaří 🙂
To jen na okraj. Jinak je okolí fakt nabité zajímavostmi. Nad Velkými Žernoseky se tyčí Radobýl odkud běžel Karel Hynek Mácha svůj poslední běh k požáru v Litoměřících, aby následně zemřel. Na druhou stranu jsou na rulovém ostrohu (a jsme zase u geologie) tři kříže Kalvárie Porty Bohemicy s úchvatným výhledem…
Žernoseky (Malé i Velké) jsou dobré místo na výlet, fakt.
Před pár lety jsme strávili týden v Píšťanech u jezera – a tam se Žernosekům fakt nedá vyhnout :DD.
Navíc Radobýl, Litoměřice, Úštěk, Lovoš, zámek Libochovice a Doksany, hrad Hazmburk a Budyně…
I tu vinotéku v Litoměřicích znám (Litoměřice jsou moc příjemné město).
Fakt teda je, že na tu krajinu je třeba si zvyknout. My tam byli za děsných veder a přesuny z bodu A do bodu B byly fakt utrpení. Na to by se asi hodilo kolo. Ale zase ty výhledy 😉